Adrenalinové sporty

To jsou činnosti, kde se záměrně dostává člověk do situací, kte­ré jsou stejné jako náš příklad s krajem střechy. Nemusí jít nutně pouze o sporty, podobné je to např. u některých motorkářů. Člověk se uvede do stavu, kdy je velmi blízko smrti (často dost brutál­ní). Tento stav se snaží prožívat. Tedy záměrně si vyvolává emoce. Co způsobuje emoce fyzickému tělu, víme. Tyto emoce jsou po­travou pro Ego, častěji nejen pro Ego, zejména pokud je při této činnosti nějak organizován. Tělo trpí, ale film promítaný zcela zatemnělému rozumu je úchvatný a tak dál v činnosti pokračuje. V tomto konkrétním případě jde ale ještě o něco trochu jiného. Do hry vstupuje totiž i tělo jako takové, respektive jeho paměť (DNA). Tělo s činností opravdu na určité úrovni souhlasí. Proto nedochází k tak rychlé destrukci fyzického těla jako u psychic­ky nemocných (nejvýraznější fyzické změny lze sledovat u po­sedlých).

U adrenalinových sportů mají sportovci těla naopak v mnohem lepším stavu, zejména pokud je sport spojen s nějakou fyzickou zátěží. V čem je tedy rozdíl? V tom, že podobné stavy, jistý druh nezmutovaného strachu, jsou v těle dochovány v genetické pa­měti z dob (přesněji řečeno míst existence), kde docházelo k boji o život, např. se zvířaty. V těle zůstala určitá vůle (svolení) realizo­vat (prožívat) tyto stavy. Jde o reakci těla (adrenalin) na předem přesně definovaný pocit, stav fyzického napadení, boj. Nejedná se o emoci, protože jde o reálný stav. Tělo svou inteligencí vyhod­notí přes rozum přicházející informace. Podobně jako u těchto druhů činností, ale s tím rozdílem, že zde nejde o reálný stav, ale činnost pod taktovkou přítomných bytostí. Tělo na úrovni genetic­ké paměti souhlasí s existujícím stavem a jed, který při emoci vzni­ká, je tím částečně neutralizován. Ovšem jen do určité míry, která je u každého člověka různá dle genetické paměti konkrétního fy­zického těla. Pokud je míra překročena, člověk umírá. Říká se tomu nešťastná náhoda. To je omyl. Byla překročena jen míra, kterou tělo „sneslo", kterou dovolilo. Poté už měla emoce stejný průběh, jaký jsme si popisovali. Navíc vzhledem k tomu, že tělo (zřejmě) dlouho působilo jako katalyzátor, emoce přerostla v ohromnou sílu. Jakmile tělo přestalo proces ovlivňovat, tato síla se uvolnila a v hrubohmotné realitě usmrtila fyzické tělo v jediném okamži­ku. To je patrné zejména u sportů nebo činností, kde není ener­gie vytvořená v tomto stavu okamžitě fyzickým tělem měněna např. na činnost svalů. Pak je vznikající jed méně „ředěn" a konec přichází „naprosto nečekaně".

Pokud se podíváte na rozvoj adrenalinových sportů z hlediska rozložení po planetě, tak zjistíte zajímavý fakt. Adrenalinové spor­ty mají větší zastoupení v „klidnějších" státech, kde obyvatelé (pře­devším muži) nejsou v tak těsném kontaktu se smrtí. Sporty, jako jsou skok padákem z výškové budovy, lezení bez zajištění lanem na budovy, skok na laně do volného prostoru, sjezd na horském kole volným terénem anebo lyžování ve volné přírodě s rizikem lavin, velmi rychlá jízda na motocyklu, asi těžko najdete v zemích, typu Afghánistán, Irák a podobně. Na těchto místech je potřeba bytostí živících se tímto druhem energie přirozeněji (vzhledem k historickému vývoji i současné situaci) uspokojována.

Na otázku, proč jsou vyhledávány tyto sporty, není tak pros­tá odpověď. Právě proto tyto příklady uvádím, abychom viděli, jak široké je téma přítomných bytostí. Abychom si uvědomili, co všechno s čím vším souvisí, a otevřeli vnímání souvislostí. Řadu odpovědí na tuto otázku naleznete určitě sami. Nejjednodušší odpo­vědí je ovládání těchto sportovních nadšenců Egem. Tato odpověď je bezpochyby správná. Další je vliv určité v DNA zakódované vůle riskovat, která může bez přítomné kontroly sklouznout k chtění riskovat. Také správná odpověď. Takto můžeme pokračovat.

Důvod, proč jsem to uvedl, je ještě jiný. Je to tajemství „pod ča­rou". Mohli bychom uvést řadu důvodů a všechny by byly vícemé­ně správné. Zabývali bychom se mnoha věcmi, ale unikla by nám ta jediná, na které záleží.

Je to pocit, že ovládáte realitu. Již jsem uvedl, že pocit, který se objeví při těchto sportech, je velmi podobný (není stejný!) tomu, co prožíváte při ovlivňování reality kolem sebe. To je ten hlavní důvod zahalený všemi ostatními. Je to přirozená potřeba.

Zde si opět vysvětlíme jedno slovo - přirozenost. Přirozená po­třeba je taková, která je dána při - rození (zrození, narození). Je nám tedy dána jako součást naší „výbavy".

Ano, hovořím o vašich schopnostech měnit, tvořit realitu, tedy tvořit vše, co je kolem vás, svět, vesmír. Lidská bytost má vrozenou = přirozenou schopnost tvořit, tedy ovlivňovat. Tato schopnost byla a je před vámi dlouho tajená bohy a přítomnými bytostmi. Tuto schopnost máme všichni, nikdo není vyvolený.

Ovšem tento pocit je trochu pomýlený. Zaměňuje pocity a sku­tečnou svobodnou vůli, která se při tvoření projevuje, za emoce zažívané při (nejen) těchto sportech. Sporty obecně pracují s emo­cemi, a zejména s egem. Hovoříme především o organizovaných sportech. Spadá do toho ale i soukromé sportování, pokud je vede­no chtěním. Chtění je projevem ega.
Organizovaní sportovci chtějí zvítězit pro sebe, své kluby, pro svou výplatu.

Dívka, která chodí běhat, chce zhubnout. Má pocit, že není do­statečně krásná tak, jak je. Možná se i krásná cítí až na to, že ješ­tě musí trochu zhubnout alespoň na stehnech. Proč to tak vnímá, když muži kolem ní jsou s jejím tělem spokojeni? Možná by byli do­konce radši, kdyby měla více „oplácané" tělo... Jak to, že se ona ne­vidí jejich (mnohem objektivnějšíma) očima? Analogie s anorexií je zde na místě. Mužům se nelíbí vyhublé ženy. Uvedu stejný pří­klad. Mladý muž, který chodí do posilovny, chce mít (větší) sva­ly. Ničí své tělo hodinami cvičení a různými chemickými doplňky. Přitom ženám se podobní muži nelíbí.
Co všechny vede k tomu, dělat takové nesmyslné věci? Všich­ni chtějí, tedy jsou v ovládání Ega (prostřednictvím svého ega). Z čeho to ale vychází? Proč to tak je?

Již dokážeme pochopit, jak jedná člověk ovládaný přítomnou bytostí. Snažíme se nyní porozumět tomu, co je spouštěčem toho, že vůbec dojde k možnosti ztráty kontroly sebe sama.