Bezpečí vyjádřit nenávist

Slovo „nenávist" většinu lidí vyvádí z míry a evokuje nepříjemný pocit a strach z ohrožení osobních hodnot. Když dítě ječí, že nesnáší sestřičku a nás nenávidí, můžeme cítit nutkání okamžitě zastavit příval „nechtěných" emocí. Ale nenávist není o faktech nebo o pravdě, ani to není něco, čeho bychom se museli bát. Tak jako vztek, i nenávist překrývá jiné emoce, které je třeba objevit a vyjádřit, aby dítě poznalo, co se s ním opravdu děje. Dokonce i když příčina pocitu je v nedorozumění, pocit tu stále je; a jen tehdy, když se dítě plně vyjádří, se dokáže přeorientovat a pochopit, jaká je skutečnost a jeho možnosti.

Chceme-li skoncovat s nenávistnými slovními výpady, musíme pomoci dítěti, aby rozumělo emocím, které provokují nenávist. Našim úkolem je poskytnout dítěti bezpečný vztah k tomu, aby mohlo vyjádřit své emoce, které vedou k nenávisti, a zároveň mu poradit vhodná slova a výrazy, abychom se vzájemně nezraňovali. Když dítě pocity projeví, většinou zjistí, že skutečnost je mnohem příznivější než drama, které si vytvořilo. Na jednom mém workshopu mi rodič vyprávěl, jak uznání prvotních emocí odstranilo nenávist:

Osmiletý Gabriel chtěl sníst celý koláč. Když babička koláč rozdělila na polovinu mezi něj a jeho sestřenici, řekl jí: „Nenávidím tě. Nikdy mi nedáš, co chci." „Jsi zklamaný, že máš jen půl koláče a chtěl jsi víc?" zeptala se.
„Ano," řekl Gabriel. „Chtěl jsem celý. Koupila jsi mi ho. Já jsem tu na návštěvě. Nikdo nečekal, že Laura přijde."
„Aha, rozumím, koláč měl být jen pro tebe."
„Ano. Pro mě a pro mě," odpověděl Gabriel a zablýsklo mu v očích.
„Vím, jaký je to pocit, když...," začala babička, ale Gabriel ji přerušil: „Babi, dáš mi na můj kousek jahody?"

Děti často situace překonají rychleji, než si myslíme, pokud jejich vyjádření nepopíráme a cítí, že jim nic nehrozí, když se projeví autenticky. Gabrielova babička nebyla nijak nadšená ze slova „nenávidím". Přesto nechtěla zklamat Gabrielovu důvěru a pocit bezpečí, které vlastně tím upřímným výrazem projevoval. Nesoustředila se na to slovo, ale pomohla Gabrielovi, aby pochopil, že hlavním pocitem bylo zklamání a touha mít koláč celý. Vůbec neodporovala jeho slovům. Tak se mohl svých pocitů rychle zbavit a znovu se radovat ze situace, jaká je. Jak se budou podobné situace mnoho let opakovat, dokáže Gabriel nakonec říct: „Jsem zklamaný." nebo „To mě štve. Chtěl jsem mít celý koláč pro sebe.", místo aby říkal: „Nenávidím tě." Jak dále poroste, bude schopen vzdát se svých očekávání dříve, než mu přivodí pocity bolesti, a zachovat si radost, i když se mu jeho plány zrovna nevyplní.