Blok vzniká, když mi něco vadí - 1.část

Všichni lidé kolem mne jsou jen odrazem stavu mé duše, zrcadlem mých případných negací.
Když si vyjmenuji vlastnosti lidí, kteří mi vadí, tak to jsou mé vlastnosti, které v sobě ještě musím změnit.
Vše, co mi vadí vnitřně, co se mě dotkne, co mě urazí...
Ono to zpočátku není jednoznačné, jaká má negace - ta "špatná, zlá" vlastnost lidí v mém okolí, se od nich odráží.

Jak mohu změnit své vlastnosti, svůj charakter, aby se lidé a jejich chování ke mně změnilo?

Třeba mě něčím zraní můj přítel. Zjistím, že přítel byl dnes, než jsem přišla z práce na internetu s nějakou ženou.
Co nastane, jak se zachovám?
Snažím se pozorovat a popsat, co při tom právě cítím...
Pociťuji, jak mě to uvnitř probrnělo, nepříjemné mrazení jako když celým tělem projede zlá vlna nebo jiný nepříjemný pocit, který mě vyvede z rovnováhy a naruší mou spokojenost.
Tento pocit ve mě vyvolá myšlenky a mě se to dotkne.
Myšlenky pracují samovolně v mé hlavě a mé ego se ptá proč?
Proč si s ní píše?
A co si s ní píše, o čem?
To už mu já nestačím?
Že by mu se mnou něco chybělo?
A co když si s ní domlouvá rande?
Co když mu nestačí mít sex jen se mnou?
Co když s ní už spí?

...tyto domněnky šrotují v hlavě a ego pouští démony (negaci) do mého těla, vytváří se emoce, kterým tímto předávám svou energii neboli svou moc.

Právě se v tuto chvíli vnitřně, vědomě nacházím mimo přítomný okamžik. Nevnímám, co se děje kolem mě, ale utápím se v myšlenkách, jsem hlavou jinde, jsem tzv. mimo. V tuto chvílí, kdy nejsem přítomná, dobrovolně odevzdávám svou životní energii, jakobych odemkla zlodějům byt a řekla, berte si co chcete, nejsem doma. Takto ego pouští negativní energie do nás, posiluje se a živí se tím a nás blokuje. Pokud tyto emoce prožíváme častěji nebo zřídka, ale hodně silně, projeví se to v pozdějším období například jako počátek nějaké nemoci, která se může projevit až za pár let.

Co tedy změním, abych nevydávala energii a udržela si spokojenost a vnitřní klid i při těchto "útocích" od ostatních lidí v těchto situacích?

Ego se ptá "proč"? Ego má fantazii a čerpá z toho, co se už událo, z minulých prožitků, bolestí, které jsem prožila. Stahuje si tak do přítomnosti minulost, která zde "právě teď" nemá co dělat. Emoce tedy zapříčiní, že nejsem v přítomnosti, mé ego si vytváří vlastní realitu upletenou z minulých nerozpuštěných prožitků.

Otázka začínající slovem "proč" značí, že realita z minulosti vyprojektovaná egem, se chce ujistit, jak to bylo nebo je nebo bude....záleží mu na odpovědi, jestli ano nebo ne (jestli se má urazit, naštvat nebo ne) ...skutečná přítomnost netouží po odpovědích; může klást otázky, ale žádná z odpovědí (ano/ne) v ní nevyvolá rozdílné emoční reakce.

Na tomto příkladu mi tedy vadí, že přítel chodí na internet za jinými ženami.

Pokud zjistím, že mi něco vadí, už to je správný krok, uvědomím si svou vlastní negaci.
V případě, že člověk "šmíruje" znamená to, že jeho vědomí (ovladané egem) touží, něco chce... Já sama vím, že mě to může akorát jen zbytečně naštvat. Vyvolá to ve mně žárlivost.

To je první zjištění a jistota - něco mi vadí - žárlím.
Nejsem vnitřně v klidu (cítím zlost, závist, nenávist, lítost, hněv, pocit nespravedlnosti...).
Jak se vnitřně změnit, jak na sobě pracovat, abych dokázala ovládat své ego, které teď do mne propouští v těchto situacích "upíry", kteří sají mou energii, a ubírají mi mé zdraví, lásku a štěstí. Abych dokázala naučit své ego, aby pracovalo pro mne a ne já pro něj?

Ale...
Má touha vědět pravdu mě donutí se kouknout znovu na internetové stránky a zjistím, že tam zase byl, že si s někým psal, třeba sprosťárny, to je jedno.
Teď je důležité, jaký zaujmu postoj, je tu "boj" mezi egem a láskou.

Na jedné straně nastupují negace řízené rozumem, myšlenky se hromadí pod vedením ega (stav naší mysli je mimo přítomnost).
Na druhé straně je moudrost, která rozhoduje srdcem, které je vedeno Bohem.
A to vše se odehravá v tu chvíli uvnitř mne.
Jednu stranu ve mně řídí ego a tu druhou mohu ovládat já - vědomá bytost - v tu chvíli, kdy se to dozvím,... kdy mi to dojde.

Dvě protichudné strany a já mohu, když budu chtít, ovlivnit výsledek.

Buď svou duši a následně tělo začnu ničit negacemi uvnitř sebe nebo ve svém nitru zachovám mír a klid a budu vést sebe i ostatní lidi k láskyplnosti.

Co bych si prožila pod vedením ega?
Projel by mým nitrem nepříjemný pocit, pocit urážky na cti, zhrzení, lítost, bezmoc, jako pocit dítěte, že mu někdo sebral bez dovolení hračku, někdo jiný, cizí! Říkala bych si: A kdo to je? Musím to vědět! Jak vypadá? Je snad hezčí než já nebo chytřejší? On je teda prase, je to hnus, jak se pak ke mě může chovat tak příjemně jakoby se nic nedělo? A to pak po mě bude ještě chtít sex? ...a to teda žádnej sex nebude ! Vždyť on mi vlastne lže ! Je to podvodník a lhář, úplně mě ponížil a dělá ze mně totálního blbce. Asi se s ním rozejdu. Následně bych se urazila a nemluvila s ním.
Vnímám, kolik negace by v tu chvíli ve mně bylo.
Když by nenásledovalo dál nic pozitivního, ego by vyhrálo, po takovýchto opakovaných prožitcích bych mohla mít za pár let třeba rakovinu nebo bych byla neplodná nebo by ode mne muž odcházel (do hospody na pivo, za milenkami nebo úplně) nebo by onemocněl někdo z nejbližších (muž, děti). Negace jsou jako jed, který se nasává i do našich nejbližších.

Emoce a postupné uvědomování:
Jsem ve stavu, kdy mi při prvních pocitech vyšly negativní myšlenky napovrch, pociťuji negativní emoce.
Negace prochází hlavou, rozumem (myšlenky přicházejí a zahlcují mé vědomí, vkrádají se do mého vnitřního klidu).

Já si to však stihnu uvědomit, a začnu tyto myšlenky opouštět, odlepuji se od ega, protože vím, že já nejsem ego. Ty řádky slov a negativních vět si představuji jen jako letící myšlenky bez obsahu, procházejí mi před očima a sami o sobě nemají žádný význam, je to jen smetí, které pozoruji ve světle slunce. Sleduji, jak tyto myšlenky přicházejí a říkám jim v duchu:
"Dobrý den, děkuji, ale zrovna teď nemám zájem."
A kupodivu, myšlenky pomalu zase odcházejí. Pozoruji je jako divák herce na jevišti.

Také si říkám:
"Hele ty, ego! Ty ve mě chceš vyvolat žárlivost a já to vím a taky vím, že je to takhle špatně. Mé negativní myšlenky už nebudu poslouchat. Mé myšlenky, už vás jen pozoruji."

Na chvilku se mi zas nenápadně vrací negativní myšlenky, když si zničeho nic opět představuji, co udělal. Cítím, jak mě to začíná zase tížit a hned se to vystřídá s uvědoměním, že ego je opět v akci...

2.část zde:    http://dobro.infoblog.cz/clanek/blok-vznika-kdyz-mi-neco-vadi-2-cast-41182/