Blok vzniká, když mi něco vadí - 3.část

Na úplně každou situaci se mohu dívat jako na špatnou nebo jako na dobrou - vždy si mohu vybrat, jakou variantu si vyberu.

Když budu chtít, mohu se začít učit dívat se na věc jako na dobrou a najít si důvody proč je to dobré.
Např. pokud zachovám klid, můžu si smazat karmu a odblokovat se; pokud to nezvládnu, mohu se alespoň přestat obviňovat; mohu se naučit vzdát pocitu viny; mohu svým postojem překvapit manžela - bude se ode mě učit, to samé okoukají děti - bude se jim můj vzor chování a přístup hodit až budou dospělí v jejich partnerském životě a budou vědět, jak se zachovat, když se jim něco takového stane.

A pokud to nezvládnu a zase mi něco vadí, tak co? Děti si vezmou příklad z toho, že budou vědět jak se rozhodně chovat nebudou, to je pro ně také dobrý příklad. A řeknu si, jednou se to vyřeší, mým trápením tomu ale nepomohu (naopak bráním, aby se věci mohly řešit sami).

Dokud máme pochyby blokujeme volnému průběhu a změnám v našem životě, které jsou pro nás nezbytné. Ať se děje cokoli v každou vteřinu je to pro nás dobré, ať už se rozhodneme jakkoliv. Neustále se učíme. Učím se vnitřně se nebránit a pokud cítím zmatek a chaos, je to dobré, po maximálním chaosu nastává nový řád, nové poznání, nové pochopení, tak je to vždy.

Co nejde změnit přijmu,co změnit mohu, tak změním - jde jen o to, abychom nedovolilli setrvávat ve stavu, kdy by nám něco vadilo.

Ještě zmínka k "hodným" lidem:
V tomto je obrovský rozdíl od situace, kdy např. žena projevující se navenek jako "hodná, tolerantní a obětující se žena", pociťuje všechny výše zmíněné negativní pocity, ale přesto nic neudělá a snaží se je v sobě jen potlačit. Zde je ve většině případů příčina onemocnění rakoviny ženských pohlavních orgánů, potíže s ledvinami, močovým měchýřem nebo kvasinkami. Být takto pozitivní je v tomto smyslu velmi negativní. Pak žena zemře na rakovinu a všichni se díví, jak je to možné, že si to nezasloužila, kde je ta spravedlnost Boží, vždyť byla tak hodná? Ta žena navenek byla hodná, ale uvnitř v nitru se neskutečně trápila, vadilo a žralo jí to, ale nechtěla být zlá, bála se, že by ji jako dítě neměli rádi, když nebude poslušná holčička. Nechala se rozežrat negací zevnitř. Přitom stačilo, aby řekla muži, že ho respektuje, ale že ...a vysypala by z rukávu, jak si to ona představuje, co se jí nelíbí, a že to chce změnit. Muž by se s ní buďto dohodl na kompromisu nebo se rozešli, kdyby nebyl ochotný, ale vše v klidu. Vnitřní klid by zůstal zachován, žádný blok by nikomu nevznikl. Oba by zůstali s čistým štítem.

Kolikrát žena proto, že je příliš hodná zapřičiní, že muž zlenivý a že mu tak roste ego a sám pak onemocní nebo příjde o práci. V podstatě ho brzdí v jeho vývoji, oddaluje a podporuje jeho neschopnost se změnit a jeho lenost. Ta žena si musí uvědomit, že Bůh jí ho podsunul třeba proto, aby se naučila sama rozhodovat a nebyla na něm závislá. Aby na něm mohla "trénovat" říkat NE. Vsadím se, že kdyby mu řekla, co by chtěla změnit, že by jí vyhověl, ale ona nechtěla být navenek zlá.
Jejím úkolem by bylo naučit se dokázat říct, co chce, ale s tím, že to nelze říct v hádce, v rozčílení, zlosti ...to by ji nerespektoval, vnitřně by vyzařovala negaci, nejistotu a nepřesvědčivost toho, co chce. Musela by nejdříve muže vnitřně respektovat, neodsuzovat, být s tím smířená, že takový je, pak by ji bral teprve vážně.

Moudrost je schopnost rozpoznat, co je touha, chtíč, lpění, která se v lidech projevuje. Když respektuji chování kohokoli a dění čehokoli, beru vše s rezervou, nadhledem, soucítím, nedotýká se to mě osobně, mého ega.

Naše myšlenky, pokud vidí sebe nebo okolí v něčem, v čemkoli a čímkoli jako špatné, vytváří si i takovou realitu. V přítomném okamžiku tvoříme naši budoucnost, každou vteřinu, každou myšlenkou. Když je myšlenka negativní, budeme mít kolem sebe negativní lidi, budeme nemocní nebo naši blízcí, nebudeme mít štěstí v různých oblastech života, lidé se k nám budou špatně chovat.

Každý to má tak neskutečně jedinečné, daný prožitek, tu situaci, kterou si nevědomky nastavuje. Například prožitek jedné nevěry vytváří milion druhů a variant, jak se člověk zachová, každý, podle toho, jak silné má ego, se ve stejné situaci zachová úplně jinak. Ten, kdo dokáže ovládat své ego, pak ani tento prožitek již nepotřebuje, protože pochopil a naučil se být vnitřně klidný, přijímá. Takový člověk, kdyby jej druhý podvedl, si zachová vnitřní klid. Proto takoví lidé, po úspěšném zvládnutí takové situace (přijetí, odpuštění), již nikdy nevěru partnera nezažijí, tu zkušenost již prožít nepotřebují. Člověk by nepotřeboval řešit sebe, nedotklo by se ho to a neurazil by se. Situaci by řešil láskyplně, bez vnitřních destruktivních a neovladatelných emocí. Ať už by byla dohoda o příměří nebo o rozchodu, to by bylo druhotné.

Se zachováním vnitřního klidu zůstávám v přítomném okamžiku, jsem proti negacím imunní. Ego umírá. Můžu pak navenek tvořit svůj život, říct, co mi "vadí", jak to vidí ten druhý, můžu měnit svůj život, přizpůsobit ho k tomu, abych byla vnitřně neustále spokojená, aby mě svět kolem neovládal, ale mohla jsem si ho řídit podle svých potřeb.

A počítám i s tím, že příště budu muset projít znovu opravnou situací (obdobnou životní zkouškou), zvládnu ji lépe, už mi třeba ani ty negativní myšlenky nenaskočí, nebo je zachytím v počátcích, rovnou v muži uvidím dítě, co se ještě učí.

Skrze životní zkoušky se nejlépe učím přijímat vše jako dobré. Jde to pomalu, ale nic nejde urychlit.
Pokud bych byla vnitřně podrážděná, naštvaná a navenek mu řekla, že se mi to nelíbí, že se s ním proto rozcházím, zkoušku bych nezvládla a přístě by se to opakovalo, třeba s někým jiným. Pokud bych ale to samé řekla, ale bez odsudku a zloby, s pochopením a respektováním toho co on dělá, se soucitem, tak se s ním rozejít můžu, zde blok nevzniká. Tady je zřejmé, že nezáleží na tom, jak se rozhodnu, ale jaký mám uvnitř pocit, jaký mám postoj k věci.