co je bolest a proč ji máme

Fyzické bolesti předchází bolest na duši

Přicházející myšlenky, pokud se rozhodneme je přijmout za své, způsobují emoce, čímž sice vyživují a posilují naše ego, ale současně tím způsobují bolest na duši, její očernění, ušpinění, zanesení, zablokování přístupu životní energie do našeho hmotného těla, aby mohlo správně fungovat.

"Naše" emoce (např. lítosti, sebelítosti, nespokojenosti s něčím nebo s někým), které pak vpustíme do našeho chrámu (tedy našeho těla), následně produkují „jed“ – bolest na duši. Vytváří se disharmonie naší bytosti jako vesmírné energie, negace způsobí převážení na energetické misce vah.

Aby misky byly opět v rovnováze, přichází na viditelné hmotné úrovni bolest v jakékoli podobě. Při fyzické bolesti člověk trpí, stejně tak, jako trpěl, když se dobrovolně rozhodl brodit se trpícími myšlenkami. Zde lze uplatnit přísloví Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Díky Bohu (díky geniálnímu mechanismu vesmíru, neustálé regulující rovnováhu v přírodě – jak na úrovni hmoty, tak na úrovní energetické) má člověk schopnost své myšlenky, které k němu přicházejí, korigovat, usměrňovat, ovládat.

Myšlenky můžeme ovlivňovat; pokud přijdou, můžeme poděkovat a odmítnout je. Proto jen každý jednotlivec sám za sebe je zodpovědný za své myšlenky.

Při myšlenkách plných lítosti člověk trpí, trpí jeho duše, bolest na duši se odráží během několika vteřin, hodin, dnů nebo měsíců či roků do hmoty, do bolestí těla.

Fyzická bolest je dobrá. Je to přirozené čištění duše od jedu, bolest na duši odchází pryč skrze naše fyzické tělo. Tato vnitřní duševní bolest musí odejít, jinak by člověk brzy zemřel, neměl by díky blokaci zcela žádnou energii.

Nejsme totiž stvořeni proto, abychom trpěli, ale abychom žili v lásce, tedy v Bohu neboli v harmonii. To je zákon karmy.

Bolest můžeme jen přijmout a poděkovat za ni, že se tak dobře stará o naši čistotu duše, jelikož my o uchovávání pořádku v nás ještě mnoho nevíme. Pokud však vím, proč a jak bolest vzniká a k čemu vůbec je, mohu ji lépe snášet, lépe procházet a zvládnout.

Lítost nad samotnou bolestí násobí další bolest a prodlužuje její trvání. Naopak respektování a její přijetí urychluje její odeznění  a později, po vyčištění se s ní můžeme při zachování lásky v soběi rozloučit jednou i nadobro.