Co je to nemoc, jak vzniká a jak se jí zbavit?

Tělo je naše schránka (fyzický obal - hrubohmotná část), duše je oblast naší mysli - naše vědomí (jemnohmotná část) a duch (síla, která tvoří, energetický zdroj, vesmír, Bůh, příroda jako jednota, celek - nehmotná část).

Jsme tedy trojjediná bytost.
Nejsme pouze naše tělo. Již nejméně dva tisíce let to víme od pana Ježíše a Budha nám to sdělil ještě o pět set let dříve než Ježíš.

Měli bychom tedy stejně tak, jako pečujeme o své fyzické tělo, pečovat i o naši duši.

Pokud zanedbáváme naše fyzické tělo, poznáme to, jde to vidět, můžeme si nechat udělat krevní testy, změřit tlak, udělat rozbor DNA.
Pokud se však nestaráme o naši duši, hned tak to, v jakém stavu se nachází, nepoznáme.

Stav našeho těla se odráží od stavu naší duše. Nemoc fyzická je pozdním stadiem nemoci duše.

Nemoc je užitečná informace, že naše duše není v pořádku, a že bychom s tím měli něco začít dělat.

Samotná fyzická nemoc nebo jiný fyzický problém má na první pohled své jasné (hmotné) příčiny (např. chřipkový vir, nachlazení z nedostatečného oblečení, kousnutí klíštětem). Nic se však neděje náhodou. Proč pokousalo to klíště tři z nás a zrovna já jediný musel tu boreliózu mít? Proč mé dítě vždycky chytí ve školce chřipku od ostatních a Honzík je pořád zdravý? Proč mé kamarádce ten lék zabral a mě nezabírá? Je to jednoduché, tyto lékařem diagnostikované "příčiny" nemocí skrývají v hlubší rovině problém na duši.

Všechny fyzické nemoci vznikají až po té, kdy je naše duše v nepořádku.

Pokud je naše duše "špinavá", naše fyzické tělo se nikdy nemůže zcela uzdravit, nemoce se např. léčí, ale objevují se později zase jiné a jinde, je to začarovaný kruh.

Znamená to tedy, že důležitější než péče o naše fyzické tělo je péče o naši duši, odtud bychom měli vycházet, pokud chceme vyléčit neduhy našeho těla.

Na druhou stranu, pokud naši duši budeme pravidelně očišťovat, není důvod, abychom byli nemocní.

Co oslabuje naše tělo víme, např. málo se v zimě oblékneme a nastydneme, nejíme zdravě, tak máme vysoký cholesterol, nemáme dostatek pohybu, tak nás bolí klouby nebo záda, trpíme stresem, tak jsme unavení a máme oslabenou imunitu atd.

Co oslabuje naši duši?

Duše neboli naše vědomí se může nacházet v různých časových prostorech (minulost, přítomnost a budoucnost), záleží na tom, kde se zrovna nacházejí naše myšlenky.

Pokud právě teď budeme myslet na to, co se stalo dříve, před hodinou v autobuse, před 10 lety s kamarády, atd., naše duše se nachází zrovna teď v minulosti.

Pokud právě teď budeme přemýšlet o tom, co budeme dělat zítra, co bude říkat po víkendu šéf v práci, jak asi dopadne zítřejší test, naše duše se zrovna teď nachází v budoucnosti.

Naše tělo, ať jsme myšlenkami kdekoliv, se neustále nachází v přítomnosti, tady a teď.

Z toho lze snadno vyvodit, že pokud naše mysl (duše, vědomí) není v přítomnosti jejího fyzického těla (tzv. kouká do blba, je mimo, je duchem nepřítomna, např. automaticky zamknu a pak se vracím, protože si nejsem jistá, zda jsem zamkla...), naše fyzické tělo jako součást naší trojjedinosti je v šoku, je rozhozeno. Dochází k narušení naší celkové rovnováhy. V tu chvíli je naše duše obnažena, nachází se mimo tělo, mimo přítomný okamžik a snadno může dojít k jejímu oslabení, k blokaci (např. i sledování filmů, televizních zpráv nás může zablokovat).

V okamžiku oslabení naší duše (když nejsme právě teď v přítomnosti, jsme myšlenkami jinde, nevnímáme, co se děje kolem nás, nepozorujeme, že kolem nás jsou stromy, lidé, auta, obloha, ptáci) se může velmi snadno stát, že se tak zvaně zablokujeme, jinak též řečeno vytvoříme si karmu, očerníme, otrávíme duši, což se brzy nebo později projeví nějakou nehodou, neštěstím, nemocí, problémem, zhoršením zdravotního stavu atd. Tento sled událostí je zcela přirozený, je to jeden z mnoha způsobů očisty naší duše.

Pokud naše vědomí (duše) setrvá v přítomném okamžiku, k zablokování, otrávení duše dojít nikdy nemůže, navíc naše duše se bude postupně očišťovat staré špíny, náš zdravotní stav se bude výrazně lepšit, naše fyzické problémy a nemoci budou postupně mizet a to natrvalo.

Jak dochází k blokaci a onemocnění duše?

Neutrálním prostředkem (ani dobrý, ani špatný) řízeným Bohem (jinak řečeno vesmírným mechanismem), který ovlivňuje stav naší duše, jsou veškeré situace v našem běžném životě, které se nám dějí - lidé kolem nás, to, jací jsou, jak se chovají k druhým nebo k nám. O tom, zda se v našem životě necháme ovládat nebo budeme využívat naši svobodnou vůli se právě odrazí na stavu naší duše.

Vždy totiž záleží jen a jen na nás samotných, jaký zaujmeme postoj k dané situaci, k chování lidí, ke svému jednání, k pohledu na druhé nebo na sebe.

To, jaký zaujímáme postoj souvisí s tím, jaký máme charakter, jak jsme ovlivněni výchovou z dětství (vštěpované předsudky, co je dobré a co špatné), obzvláště však záleží na tom, zda a jak velmi na něčem v životě lpíme, na co nedáme dopustit, naše pevná přesvědčení (a to jak ve fyzické, tak i v duchovní oblasti).

Stav naší duše je úměrný tomu, jaký máme charakter, jaký zaujímáme postoj k životu, jak reagujeme na to, co se děje, jak hodně se nás to dotkne. Naše reakce, jsou úměrné tomu, nakolik ve svém životě lpíme, toužíme, potřebujeme, chceme něco jinak než je.

To, zda na něčem lpíme (a tím pádem vytváříme negace a přivádíme si neštěstí a nemoci do života), zjistíme tak, že ještě stále něco ve svém životě bereme vážně. To co bereme vážně, na tom lpíme.

Co v nás např. může vyolat emoce:
pocity žárlivosti, pocity lítosti, strachu, pýchy...
- stále myslíme na to, co když nás partner s někým podvádí (lpění, závislost na parnerovi, přivlastňování si druhého člověka)
- co když se mu něco stane (strach, lítost - lpění, závislost na druhém)
- co když se mi to nepovede a ztrapním se (strach - lpění, závislost na tom, co si o mě kdo pomyslí)
- co když umřu (závislost na životě)
- co když jsem se rozhodl špatně (pochyby - strach)
- jak někdo může být tak bezcitný (odsuzování, posuzování - pýcha)
- jak někdo může být tak hloupý (odsuzování, posuzování - pýcha)
- proč mě nepochválí, když pro něj dělám první poslední (odsudek, očekávání - pýcha)
- já se pro něj obětovala celý život, a on mi udělá tohle (odsudek, pocit nespravedlnosti - pýcha)
- škoda, že to nevyšlo (lítost)
- mě by se tohle nikdy nemohlo stát (pýcha)
- ten se má, on může jet k moři (závist)
- nevím, co mám dělat, jak se rozhodnout (pochyby, nejistota - strach)
- co si teď o mě budou myslet, no to bude ostuda (pochyby, sebekritika)
- určitě je na mě zasedlý, nesnáším ho (odsudek)
- když mi nepomůžeš, nemáš mě ráda (vydírání, očekávání, žárlivost)
- to je hrozný, jak se ty mladý chovají (odsudek)
- to je hrůza, jak se ti mladí dnes chovají (lpění na morálce)

Touhy v nás vyvolávají reakce. Nejde jen o potřeby sexuální, peníze, moc, týká se to všeho, co si nedokážeme představit, že ztratíme. Lpění je vše, čeho se nedokážeme vzdát. Patří sem i rodina, majetek, práce, přátelé, děti, manžel, domov, vlastní identita; patří sem i mír, spravedlnost, čestnost, pravda, právo, lidská láska, víra, život.

Reakce vytvářejí uvnitř nás, v naší duši v danou chvíli, negace, nesouhlas, nepřijetí ve všech těchto oblastech - tehdy vzniká nemoc duše. Duše je napadena emocí.

Naši duši (vědomí) ovládá naše ego, které k tomu má nástroj nazývaný rozum. Ego je nezbytnou součástí naší trojbytosti. Silné ego dokáže v naší mysli emoce vyvolat.

Emoce jako dopravní prostředek zajistí, aby naše vědomí vycestovalo mimo přítomnost, mimo vnitřní klid, mimo harmonii naší trojjedinosti. Něco nás vyvede z míry, něco nás rozhodí. Emoce vyživuje ego, je jeho potravou.

Ego žije pouze díky našim myšlenkám, které naši pozornost odvádějí do minulosti nebo do budoucnosti.

Emoce v nás vytvářejí různé reakce na vše, co se kolem nás děje. Emoce uvnitř nás vyvolávají negace, odpory (např. lítosti, závist, zlost, hněv, pocit křivdy, ublížení, odsudek, posuzování, kritiku, závislost, pýchu, strach, smutek, žárlivost, pocit nespravedlnosti, atd.). Emoce nás doslova otravuje.

V okamžiku "právě teď " neexistuje dobro ani zlo, nebe ani peklo, přítomný okamžik znamená spokojenost, bytí v jednotě se vším, vnitřní klid, vnitřní svobodu, osvícení.

Pokud pochopíme, že my nejsme rozum, odlepíme se od něj a převezmeme řízení, začneme cítit zodpovědnost za naše myšlenky, které jsme doposud s naším souhlasem nechali řídit naše ego, naše mysl se osvobodí, začneme žít v přítomnosti. Duše i tělo začne být opět v rovnováze, začneme se uzdravovat. Naše duše se bude očišťovat a jedovatým emocím zamezíme vstup k naší bytosti, duši.

Znamená to tedy, že pokud změníme svůj charakter, tedy postoj ke všemu kolem nás, naše nemoci na fyzické úrovni zmizí, jelikož už nebudou za potřebí, duše se očistí naší vědomou změnou.

Když máme nemoc, znamená to doslova, že ztrácíme moc. Moc se dá přirovnat k síle ega, které ovládá naše vědomí (naši duši). Ego je nemocí oslabeno. Jsme poníženi, omezeni vůči hmotným potřebám. Jsme omezeni z pohledu lidských, hmotných potřeb. Špatně se nám dýchá, musíme ležet, nemůžeme vydělávat peníze, musíme se vzdát svých navyklých potřeb.

Pro naše ego je velmi důležité lpět na hmotných a duchovních věcech. Lpění je totiž jediná možná cesta, jak donutit naše myšlenky opustit přítomnost. Lpění na čemkoli v nás totiž vyvolává emoce. V přítomnosti - tady a teď, ego umírá, nemá výživu, otvírá se naše duchovní srdce.

Pokud se tedy naše vědomí (duše) nachází mimo přítomnost (mimo děj, který se děje právě teď), vznikají emoce, prostřednictvím kterých se ego vyživuje a posiluje a nás, naši duši oslabuje, a posléze slábne i naše tělo, které postupně umírá.

Takže máme zaneřáděnou duši - nevíme o tom - projevilo se to nemocí na fyzické úrovni - měli bychom tedy odstranit příčinu nemoci.

Příčina nemoci pouze na fyzické (hrubohmotné) úrovni je např. nachlazení anebo rakovina. Hlubší příčina na úrovni duše (jemnohmotné úrovni) však je, že nejsme spokojení, nejsme v přítomnosti, necháváme se rozežírat emocemi.

Pokud je naše bytost ovládána egem (rozhoduje rozum), situace kolem nás, okolí, lidé, my sami nebo to, co děláme... v nás vytváří pomocí našich emocí negace, duše je napadena, vznikají nehody, ztrácíme věci, dějí se neštěstí, nemoci, úmrtí - to vše je přírodní neboli Boží prostředek k očištění naší duše.

Očištění duše probíhá skrze odebrání toho, na čem ještě lpíme.

Pokud řízení rozumem převezme naše duchovní srdce, které je přímo napojeno na zdroj, na vesmírnou energii, přijímáme vše dobré i zlé v tu chvíli jako dobré (z pohledu jednoty - Boží vůle, nikoli z pohledu lidského, rozdělujícího se na "ty a "já").

Nacházíme se v prostoru mimo matérii, mimo touhy, kde nás nemůže nic rozhořčit nebo povýšit nebo ponížit. Nacházíme se v jednotě neboli v Boží lásce. V tomto stavu se nacházíme v harmonii a pouze tímto stavem, aniž bychom si to uvědomovali, měníme i druhé kolem sebe, pouze tím, jak navenek vystupujeme, jak reagujeme, ja se chováme.

Člověk, který utrpí ve svém životě velkou ztrátu (díky vážne nehodě s následky, vážné nemoci, ztrátě svého partnera, dítěte...), tak ačkoliv měl velmi silné ego, po těchto životních zkušenostech, pokud přijme vše, co se stalo, jeho duše bude očištěna a k osvícení bude mít velmi blízko. Na rozdíl např. od duchovně smýšlejícího člověka, který promeditoval 20 let a stále nedošel osvícení (i u duchovního člověka je touha např. dojít k osvícení).

Lidé, kteří jsou ještě v hluboké nevědomosti, je potřeba respektovat. Každý z nás byl v minulých životech obětí i vrahem, chudákem i zbohatlíkem, mužem i ženou, králem i otrokem, omezencem, bezdomovcem. Je nespočet situací, kterými jsme museli projít, kterými procházíme a budeme muset projít proto, abychom na nich příště nelpěli, abychom je odžili bez vytváření emocí.

Tyto informace není potřeba znát, naše cesty jsou předurčeny, zkoušky pro nás jsou ve své rozmanitosti připraveny. Můžeme si jen usnadnit procházení těmito zkouškami tím, že je budeme respektovat, vyhýbáním se zkouškám si jen hážeme klacky pod nohy.

Nepřejme zdraví sobě ani druhým, nepřejme lásku ve vztazích a štěstí... přejme nám i ostatním snížení závislosti na lidském štěstí, přejme si abychom směřovali k lásce, k Bohu, jednotě.
Toto je mantra, toto je modlitba, toto je přání, které nesměřuje k tužbám.
Jen bez přání, tužeb a očekávání budeme šťastní, protože nás nikdy nemůže zklamat, když to nevýjde.

Vše, co bereme vážně je lpění na hmotě.
Na kolik lpíme, natolik máme silné ego a natolik nám věci vadí.
Zkuste si napsat seznam, co vám vadilo v minulosti, co vám vadí dnes, z čeho máte obavy - je to důležitá informace, od které můžete logicky odvodit, na čem lpíte.
Např.:
- co vám vadilo v dětství na rodičích? s tím, máte zřejmě v současném životě také problém - odpusťte jim to, vaše situace se zlepší
- nemůžete se vyrovnat se ztrátou svého blízkého? respektujte Boží vůli, smrt je velká očista duše, věřte, že je to v tu chvíli to nejlepší řešení pro duši samotnou, ale i pro její okolí z pohledu jednoty vesmíru, učte se respektovat a přijímat.
- lékaři vám sdělili, že máte rakovinu? respektujte Boží vůli, jen tak pro nic za nic, vám tato životní zkušenost dána nebyla, zřejmě lpění bylo na takové výši, že už jiné možné řešení pro očistu nebylo možné. Snižte svá přání, touhy a potřeby na nulu, a uvidíte, co se bude dít.
Např. někteří lidé s diagnózou nevyléčitelné nemoci se uzdravili tím, že drželi dlouhodobý půst, co to ale znamená? Je to odevzdání jedné z hlavních lidských potřeb - přestat lpět na jídle je velká oběť. Zkuste si najít různé přirozené způsoby očisty naší duše, nejvíce očišťují omezování dechu, omezování pohody našeho těla, fyzická zátěž (jóga, dechová cvičení, saunování, otužování se, jednodenní půsty, jednodušší strava, cvičení v přírodě (ne doma na trenažeru), omezení sexuálních tužeb (např. tantra).

Pokud budete pravidelně odkládat své touhy a potřeby nikoli např. pro vaše uzdravení, ale s jediným cílem - směřováním k jednotě, nemoc nebudete k harmonizaci vaší bytosti potřebovat, sama odejde.

Když zjistíte, na čem lpíte, můžete na sobě začít pracovat, postupně se osvobozovat od závislosti na hmotě. Pokud lpíte na šťastném osudu, vadí vám vše, co jej narušuje. Tedy nejste spokojení, vytváříte negace. Příroda žije v harmonii a neustále vyvažuje, ladí vše do rovnováhy. Negativní energie musí být vyladěna do harminie a to tak, že příjdete o vše, co dělá váš osud šťastným.
Pokud budete žít život ve spokojenosti, bez touhy se mít lépe, budete šťastni hned. Negace vytvářet nebudete. Váš osud bude moci být šťastný.

Zkoušky (očištění) přicházejí, až když jsme připraveni na to, je zvládnout. Jak budeme přestávat být závislí na potřebách, touhách a přáních, budeme prověřovaní, jak se zachováme, zda jako dříve s odpory nebo to přijmeme. Také se nám může na krátký čas zhoršit stav (forma očisty). Když zkouškou neprojdeme, zkoušky se budou opakovat, nebo přijde nemoc, smrt. Když zkouškou projdeme, již se nám nikdy taková nestane.

Zvažte tedy, co je lepší? Zlomit své ego a ustoupit touze být zdravý (respektovat, že nemoc je očistný proces, být připraven jí projít, smířit se s ní, omezit celkově své potřeby), což následně pokud to budeme provádět s čistými úmysly za účelem směřování k jednotě, přinese uzdravení nebo podlehnout emocím, strachu z toho co bude, z bolesti, ze smrti a zuby nehty se bránit, odkládat, brzdit nemoc různými prostředky?

Žijeme v představě (pod vůli a sílou ega), že něco je dobré a něco špatné, představte si že je to jinak.
Nemoci, nešťěstí, události jsou součást Božího plánu (udržování vesmíru v harmonii), takže bychom proti nim neměli bojovat a vytvářet další odpory), mají svůj smysl a důvod, který třeba neznáme. Měli bychom vše vnitřně respektovat, ať už se na fyzické úrovni chováme jakkoli.

V rubrice Jak si zjistit příčinu nemoci můžete nalézt články o úrovni jednotlivých čaker, které budu potupně doplňovat a rozšiřovat.
Najdete zde výčet všech možných způsobů uvažování naší mysli, nesprávných životních postojů a jejich souvislost s projevy na našem fyzickém těle a psychice.

http://dobro.infoblog.cz/clanek/priciny-nemoci-na-urovni-2-cakry-ledviny-33073/
http://dobro.infoblog.cz/clanek/priciny-nemoci-na-urovni-3-cakry-jatra-33142/
http://dobro.infoblog.cz/clanek/priciny-nemoci-na-urovni-4-cakry-srdce-33291/