Dá se změnit osud?

Osud nemusí být konkrétní situace ani konkrétní člověk ani konkrétní cesta, jak si mnozí představují. Osud podle mě velmi souvisí s vývojem člověka, je to předurčená cesta, plná zkušeností, které člověka činí moudřejšími a posouvají k jednotě a lásce. Jednota a láska je podstatou vývoje, to je cíl stvořitele nikoli náš oblíbený cíl mít se dobře a nic nedělat. Člověk může ovlivnit pouze to, jakou z cest, situací nebo lidí si vybere a s nimi těmito zlušenostmi bude procházet - zde je to v našich rukou. Získávání zkušeností ovlivňuje náš vývoj ve směru k lásce. Vyhýbání se zkušenostem a touha po spokojeném životě a současně odmítání životních zkušeností nikoli jejich přijímání je blokace, stagnace, odpor. Změnit svůj osud je jako kdybychom řekli, že změníme vývoj člověka? A to je podle mě nemožné. Na nás je pouze to, zda svůj osud neboli vývojovou cestu urychlíme nebo zpomalíme, ale i to se počítá v řádu desítek či stovek let, což neznámená vůbec nic pro stvořitele.

Základní rozmezí našeho osudu (podle našich dosavadních schopností a zvládnutých zkušeností, tj. o zralosti a vyspělosti naší duše) je dáno. Toto dané rozmezí má určitou velikost, rozměr, šíři, prostor, ve kterém se pohybujeme a můžeme tvořit a měnit svůj osud, ale jen v rámci tohoto daného rozmezí. Takže přestože věřím na daný osud, současně věřím, že se dá do určité míry ovlivnit a měnit právě v žití v přítomnosti. Představuju si dálnici, širokou 12 metrů a lidi jako mravence. Mám ve svém životě danou šíři cesty 12 metrů, můžu si vybrat tisíce cestiček po této dálnici, po krajnici, po středové čáře, po jízním pruhu, zde mám na výběr tisíce možností - zde tvořím (žiji v přítomnosti) nebo odporuji (vytvářím negace a bráním se osudu), ale jen v omezeném poli. Podle toho také svůj život žiji snadněji nebo s překážkami.

Takže ve své podstatě mají pravdu ti, kteří tvrdí, že osud změnit nejde, a současně se nemýlí ani ti, kteří tvrdí, že osud měnit lze.

Existuje nekonečně mnoho variací, ze kterých si můžeme vybírat podle libosti: Vybíráme si však už jen nástroje a prostředky, skrze které budeme procházet s různými zkušenostmi. Zkušenosti samotné jsou nám obecně dány a nelze se jim vyhnout , a to do té doby, než se jim přestaneme vyhýbat a bránit se jim, do té doby než jimi začneme jen procházet. Procházet jimi začneme až nabydeme dostatečné moudrosti a lásky, až odevzdáme své ego. Snaha, touha, úsilí je v tomto případě brzdou. Odevzdáním ega začne fungovat jiný systém, který neznáme, přichází ono dříve egem chtěné štěstí, láska a zdraví.
Snaha mít se dobře mnohdy znamená nerespektovat skutečné potřeby celku, jde nám jen o nás samotné...proč bychom se nemohli mít dobře. Je tu však pro nás připravený plán osudu, plán všech zkoušek, kterými jsme ještě neprošli a nezvládli je, a které pokud se jim vyhneme a takzvaně si tento život uděláme hezký a pohodlný, tak o to víc a těžších zkoušek nás bude čekat v příštích životech. Jako lenoch, kterému se před domem kupí hromady práce a on je jen odsouvá na jindy.

Změnit osud proto podle mne znamená nevyhýbat se zkouškám, když vím, že se jim stejně nevyhnu, přijímat je a mít radost z toho, že získám nové zlušenosti, které mě posunou dál.

Spousta lidí si řekne, že je to bláznovství, trpět a přitom se radovat, že to je jen přetvářka a hraní si na lásku a na to,že je vše jen dobré. Rozhoduje zde však míra ega v každém z nás. Míra ega znamená, kolik se toho ještě máme naučit (vzdát se hmoty a lpění na ní). Takže ten, kdo má ještě problém se něčeho vzdát, může být sebehodnější, sebemilejší a navenek seberadostnější, přesto vytváří negace, protože uvnitř trpí, uvnitř ještě visí na hmotě. Ten, kdo už nelpí na hmotném a jen respektuje vývoj každého jednotlivce z pohledu celku, je vnitřně vyladěn, tak netrpí, ať se děje cokoliv. Člověk bez ega, naplněný láskou neznamená, že se na nás musí vždy jen usmívat. Člověk bez ega v každé situaci tvoří, nezůstává v něčem, co je negativní, jedná, mluví o tom, diskutuje, rozhoduje se, protože má vždy na výběr.