Dopis pro tebe...
Publikováno 01.11.2015 v 22:13 v kategorii k zamyšlení..., přečteno: 422x
Milý Tobíku,
Dopřála jsem si spánek až do dopledních hodin, zacvičila jsem si pět tibeťanů, piju přefiltrovanou vodu a nic nejím. Ihned po cvičení ses se mnou spojil a toto z toho vyplynulo:
Slovo "šťastný" ve 3D, je něco jiného, než "šťastný" v 5D.
"Šťastný" ve 3D je jen půlka, je to jen od nuly nahoru, vše pěkné a krásné, je to šťastné ego.
"Šťastný" v 5D je jednota, je to všeobjímající pocit dobra a zla jako jedno velké štěstí, jeden velký respekt, jedno velké přijetí, ani veselý ani smutný, prostě nula - jednota. Ego v té chvíli nehraje žádnou roli. Nemůžeme tedy říct z podhledu 3D, že nebudeme šťastní, že nebudeme nic cítit, když budeme cítit nic. To není pravda. Dokud budeme mít ego, tak toto vše budeme prožívat a prociťovat, ale přesto v nitru můžeme současně být nula. Máme emoce, ale v nitru je nula. Emoce je ego. Nula je jednota. Dva odlišné světy, které nikdy nemohou navzájem srovnávat své vlastnosti.
Teď půjdu ven, je nádherný slunečný a barevný podzim a já si vždy přála zachytit v tomto období na jednom místě na kopci ten nádherný výhled do vrcholků lesů. A zahlídla jsem lišku.
vím, že mě slyšíš, protože když dokážu zklidnit mysl, tak jsme jedno.
Vnímáš mě a já vnímám tebe. Zítra jsou dušičky, ale pro mě to není nic zvláštního k oslavám. To proto, že jsem s tebou v kontaktu každý den, pořád, a proto nemám důvod jiný den v roce "oslavovat" nějak jinak, než jako pořád. Často ke mě hovoříš a připomínáš mi kudy vede má cesta. Je to jediný a přímý směr - cítit se šťastná. Tehdy také můžeme být spolu a tvoříme jedno, splýváme v jedno. Vím, že často tvé rady nedodržuji, prože mé ego je silnější, má jisté touhy, které ještě nepřekonám pomyslnou vůlí zdolat. Dnes jsem se ale rozhodla dát ti dárek. Dnes ve tvém jménu a duchu strávím celý den, abych ti udělala radost.
Vnímáš mě a já vnímám tebe. Zítra jsou dušičky, ale pro mě to není nic zvláštního k oslavám. To proto, že jsem s tebou v kontaktu každý den, pořád, a proto nemám důvod jiný den v roce "oslavovat" nějak jinak, než jako pořád. Často ke mě hovoříš a připomínáš mi kudy vede má cesta. Je to jediný a přímý směr - cítit se šťastná. Tehdy také můžeme být spolu a tvoříme jedno, splýváme v jedno. Vím, že často tvé rady nedodržuji, prože mé ego je silnější, má jisté touhy, které ještě nepřekonám pomyslnou vůlí zdolat. Dnes jsem se ale rozhodla dát ti dárek. Dnes ve tvém jménu a duchu strávím celý den, abych ti udělala radost.
Prvním znamením bylo, že jsem hned ráno reagovala vůči jednomu člověku s nerozumem. Děkuji proto za upozornění, že pokud nevím, jak to druhý myslí, neměla bych dát na své úsudky, a měla bych počkat, až mi to vysvětlí, než budu jakkoli reagovat.
Druhým znamením bylo, že když jsem šla vyvenčit psa, tak před našim domem stála sanitka. Syn té stařenky, se svitem slunce v jeho tváří, se pousmál, snad cítil klid.Dopřála jsem si spánek až do dopledních hodin, zacvičila jsem si pět tibeťanů, piju přefiltrovanou vodu a nic nejím. Ihned po cvičení ses se mnou spojil a toto z toho vyplynulo:
Slovo "šťastný" ve 3D, je něco jiného, než "šťastný" v 5D.
"Šťastný" ve 3D je jen půlka, je to jen od nuly nahoru, vše pěkné a krásné, je to šťastné ego.
"Šťastný" v 5D je jednota, je to všeobjímající pocit dobra a zla jako jedno velké štěstí, jeden velký respekt, jedno velké přijetí, ani veselý ani smutný, prostě nula - jednota. Ego v té chvíli nehraje žádnou roli. Nemůžeme tedy říct z podhledu 3D, že nebudeme šťastní, že nebudeme nic cítit, když budeme cítit nic. To není pravda. Dokud budeme mít ego, tak toto vše budeme prožívat a prociťovat, ale přesto v nitru můžeme současně být nula. Máme emoce, ale v nitru je nula. Emoce je ego. Nula je jednota. Dva odlišné světy, které nikdy nemohou navzájem srovnávat své vlastnosti.
Teď půjdu ven, je nádherný slunečný a barevný podzim a já si vždy přála zachytit v tomto období na jednom místě na kopci ten nádherný výhled do vrcholků lesů. A zahlídla jsem lišku.
Na večer jsem jela na hřbitov. Vzala jsem sebou nějaké kamínky z domova a malou keramickou kočku a porcelánového psíka. Na místě jsem upravila hrob. Kamínků zde bylo spousty, z bílých kamínků někdo poskládal tvar kříže. Kamínek ve středu jsem vyměnila za červený jaspis, hned se symbol víry proměnil v přítomnost, neboli nulu. Z kamínků z domova jsem použila pak už jen dva barevné. Další kamínky a zvířátka z domova jsem nechala v igelitce, aby nebyl hrobeček přeplácaný.
Zapálila jsem lucerničky.
Když jsem se zvedla, že půjdu, vzala jsem do ruky igelitku a nevšimla jsem si, že je děravá. Všechny kamínky se mi vysypaly. Aha, ty bys tu chtěl ještě nějaké nechat. Tak jsem vyndala pejska a kočičku a kamínek s tvojí oblíbenou modrou barvou a položila je na obrubu.
Odcházím po cestičce, sahám si do kapsy pro klíče od auta, a něco jsem vzala do ruky, v kapse jsem našla dva kamínky z hrobu... to byl asi dárek na oplátku. Díky Tobi.
Zapálila jsem lucerničky.
Když jsem se zvedla, že půjdu, vzala jsem do ruky igelitku a nevšimla jsem si, že je děravá. Všechny kamínky se mi vysypaly. Aha, ty bys tu chtěl ještě nějaké nechat. Tak jsem vyndala pejska a kočičku a kamínek s tvojí oblíbenou modrou barvou a položila je na obrubu.
Odcházím po cestičce, sahám si do kapsy pro klíče od auta, a něco jsem vzala do ruky, v kapse jsem našla dva kamínky z hrobu... to byl asi dárek na oplátku. Díky Tobi.
Komentáře
Celkem 0 komentářů