Ego

Ego je další přítomnou bytostí úzce související s lidskou by­tostí. Stejně jako rozum je přítomno v lidské bytosti. Jde o jemnohmotnou entitu. Tak jako rozum představuje v jistém smyslu „komunikační" prostředek mezi tělem a okolím, tak ego (vlastní ego) představuje komunikační prostředek vlastní bytosti (duše) a rozumu. Je to poměrně složité na pochopení, ale více zjednodušit to nejde. Už takto se dopouštím určitých nepřesností.

Pokud je rozum bytostí podílející se na rozhodování, pak ego je zdroj motivace (inspirace) a zároveň potenciálu. Podobně jako rozum souvisí s tělem, ego souvisí s vlastní bytostí.

Dokonce ani ego není nepřítel. Jako plně vědomá, osvícená by­tost bez ega bychom existovali nehnuté v prostoru existence. Ego je tím, kdo nám dává chuť k realizaci, k prožívání, kdo nám dává inspiraci. Tím popisuji ego na základní úrovni lidské bytosti. Zmutovaná Ega stojící nad tímto egem mají jiné úkoly, které už tak přá­telské vůči vám nejsou.

Nejprve si řekneme něco o egu na základní úrovni, o egu jako takovém. Stejně jako rozum i ego má strach. Projevy ega jsou snadno rozpoznatelné. Neustále něco ukazuje rozumu a nutí ho na to reagovat. Ego má potřebu se odlišovat. Jakkoliv. Být nejlepší, nebo nejhorší. Pokud se mu nepodaří zaujmout takovou pozici, potom předstírá lhostejnost. Lhostejnost je projevem ega. Ego není nepřítel, díky jeho působení máte chuť něco dělat. Právě to je jeho úkol. Pokud ale tento impuls přeroste do diktování prostředků, limitů a cílů, již jde o slepou uličku vyššího Ega.

Ego je ten, kdo vám neustále namlouvá, že musíte zaujmout nějaký postoj. Musíte se přece někam postavit, na něčí stranu. Být v opozici, jinak nemáte vlastní názor a to se trestá. Ostat­ně stejně jako to, když ho máte. Ego neustále zvoní na poplach: „Buď ve střehu! Pozor, nechce tě někdo podvést nebo zesměšnit? Chce jen tvé peníze! Co znamenala ta poznámka? Proč se takhle koukají? Vidíš tamtu dvojici - jistě tě pomlouvají." Ego vám neod­pustí sebemenší odchylku od průměru, přestože jeho náboj je právě o odlišování se. Ego je zmatené, ustrašené, neví, čemu má věřit. Říká vám: „Jsi moc malý. Jsi ošklivá. Běháš pomalu. Neumíš se rozhodo­vat. Jsi nešikovný. Máš malá prsa. Máš ošklivý nos. Máš velký zadek." Neustále vás bombarduje svými strachy. Strachy z nepřijetí. Stra­chy ze ztráty celistvosti. Uvnitř ví, kam patří, ale je zmatené. Čemu má věřit? Chce být jiné, ale bojí se toho. Není spokojené, šťastné. Začíná hledat viníka. Kdo za to může, že se (ego) nemůže dosta­tečně projevit? Ego začíná hledat a naráží na další ega jiných, kteří se také bojí a hledají. Začíná se porovnávat. Nepracuje s reálnými údaji, ale s představami. Odehrává se v něm boj. Kdo je lepší, ona, nebo já? Okamžitě aktivuje rozum. Chce odpovědi. Rozum chlad­ně porovnává - dal a má dáti - první výsledky na sebe nenechají dlouho čekat. Ona je lepší. Má delší vlasy, hezčí oči, hladší pleť. Na základě čeho lze vyslovit takové hodnocení? No přece na zá­kladě obecně platných norem. Tedy výplodu jiných ustrašených rozumů podporovaných svými egy. Rozbíhají se další děje. Rozum totiž pouští tuto informaci nejen egu, které bylo v tuto chvíli zada­vatelem otázky, ale i fyzickému tělu. Tělo začíná reagovat alergic­ky. Vzniká emoce. Tělo nesnese v sobě jed v podobě pochybností rozumu a ega o jeho (fyzického těla) dokonalosti. Tělo je dokonalé, ví to. Tělo je totiž výtvor Boha. Není třeba ho jakkoliv hodnotit nebo obřezávat. Nemá problém s tím, jak se chápat. Pokud je tedy svobodné. A co ty pochybnosti rozumu a ega? Kde se berou?

Jsou to pochybnosti z minulosti a začínají u pochybností (stra­chů) vašich rodičů o vaší dokonalosti - „normálnosti".
Fyzické tělo je napadeno. Začíná být oslabeno a kromě vibra­cí, energie, kterou uvolňuje v důsledku probíhající emoce (sebelí­tost), se uvolňují další formy energie. Tělo se trhá doslova na kusy. Jistě znáte výroky jako: „To mi trhá (láme) srdce." Tělo se dostává do podivného stavu. Vytváří další „tělo", jakoby otisk toho fy­zického, ale na jiné frekvenci (úrovni) bytí. Toto další tělo není fyzické, hrubohmotné. Jedná se o tělo složené z emocí. Z kon­krétních emocí, které souvisejí s vnímáním fyzického těla egem a rozumem. Toto tělo je jakoby okolo fyzického těla. Není to aura, přestože tak může vypadat. Je to další obal. Frekvence, které fyzic­ké tělo vytěsnilo ze sebe, se ale jako magnetem udržují kolem něj. Toto tělo, protože je vytvořeno božskou energií, se postupně může začít osamostatňovat. Může získávat vlastnosti a schopnosti v ně­čem podobné lidské bytosti. Tedy může se objevit i ego. Tyto procesy jsou v podstatě jednoduché. Tak jako se ve vakuu objevují a mizí částice, ať to věda přiznává nebo ne. Tyto částice se „chovají" jinak pokud je sleduje jen automatická kamera nebo pokud je sleduje živý člověk...

Postupně se vrátíme k naší základní cestě transformace vědomí, bez které bychom se brzy ztratili v mnoha pojmech a popisech (vý­tvorech rozumu). Nakonec by to skončilo opět jen jako teoretická informace. To nepotřebujete. Těch jste slyšeli a četli už dostatek.

K výše uvedenému jen doplním, že tímto způsobem vzniká jev psychiatry nazývaný schizofrenie (je to jedna z možností vzniku). Tedy rozdělení osobnosti. Je to mnohem složitější, ale principy jsou takové. Ve své každodenní praxi si těchto „dalších" těl u ostat­ních lidí můžete všimnout sami. K tomu nic nepotřebujete, jen své vnímání. Určitě jste se již někdy ve svém životě setkali s člověkem, který vám, aniž cokoliv udělal nebo řekl, byl krajně nesympatický. Stačilo, aby přišel do místnosti, a atmosféra se okamžitě změni­la. Takový člověk je plný uložených pocitů a emocí. To je jedním z možných efektů toho, co jsem popsal předtím.

Ego je přítomná bytost, která má zásadní vliv na vaše fyzic­ké tělo. Tuto informaci budeme využívat v souvislosti s tvořením reality.

Ještě doplním, že možný rozpor v chápání ega (případně ro­zumu) je u vás v tom, že ovládat lidskou bytost je možné právě prostřednictvím těchto bytostí. Přítomné bytosti, pokud vás chtě­jí ovládat, pak mohou činit právě přes ego nebo rozum, protože to jsou vaši jemnohmotní „zástupci". Proto vše, co vás ovlivňuje a ovládá, nazýváme v konečné fázi egem či rozumem přesto, že oni nejsou tím původcem daného rozhodnutí, jen realizátorem.