Ego má strach

jak jsme si ukázali na předešlých stránkách, stejně můžeme ro­zebrat i tuto větu: Ego má strach.

Ego - víme, kdo (co) je. Respektive to stále poznáváme a obje­vujeme. Je to přítomná bytost, tedy energeticko-informační entita, která má přímé napojení na jednu podstatu (duši) lidské bytosti.

Má - to již také znáte. Jedná se o vlastnění, tedy součást. Strach je v tomto smyslu součástí Ega.

Strach - jako pocit souvisí na nejnižší (hrubohmotné) úrovni se smrtí. Strach máte (vaše ego má) z vašeho nepřijetí vás tak, jak jste. V jistém smyslu z vaší smrti. Ať již smrti fyzické, nebo třeba kariérní (odmítnou vás jako modelku nebo odborníka), milenecké (odmítne vás partner pro vaši nedokonalost, nebudete odpoví­dat jeho požadavkům), rodinné (odmítne vás rodina, otec, matka, že jste nenaplnili jejich očekávání o svém vzdělání nebo životním směru). Ego reaguje na základě strachu. To znamená, že prapůvod je v pocitu ega. Jde o to, že základní podstatou strachu je odloučení. Na tomto místě vznikla Smrt. Je to řečeno v mnoha textech. Mnohými stále nepochopeno. Lidská bytost jako dokonalá (božská) je totiž nesmrtelná a smrtelnost (vztah se smrtí) je dána strachem (opět vidíte protiklady světlo-tma, život-smrt).

Na tomto místě si krátce posviťme na tak často skloňované téma ďábla, tedy negativní sílu, frekvenci strachu, představovaného Luciferem.

Strach (stejně jako rozum) je často připisován této bytosti. Lucifer, což znamená „světlonoš", byl svržen z nebe (světla) do temnoty (stínů), aby vládl v pekle, v temnotách. Současná křesťanská duchovní nauka o něm mluví jako o padlém andělovi (původně tedy poslu boha). Zde tedy nalézáme prvotní nepřijetí a z toho plynoucí prvotní strach. Lucifer byl odvrhnut (nepřijat) bohem. Zde taktéž platí: nemůžeš dát to, co sám nemáš.

Jak to chápat? Totiž bůh, který ho odvrhl, nemohl být tím „původ­ním" prvotním Bohem, Stvořitelem, Existencí. Bůh je bezvýhrad­né, nepodmíněné přijetí. Bůh je nekonečná láska. Bůh (Existen­ce) bezvýhradně přijímá, vždyť vlastně přijímá sám sebe, je vším. Pouze absence, nedostatek bezvýhradného nepodmíněného při­jetí mohly vést ke svržení světlonoše do stínů. Prozatím nepocho­pitelnými cestami se strach transformoval v samostatnou bytost a zastínil tak mnohé. Staví hmotu do cesty světlu, a tak vrhá stín, tedy nepřítomnost světla (Boha] na Zemi (Matku). Odtud tedy pra­mení původní strach. Proto je také možné, abyste nebyli spokojeni s částí svého těla nebo jí dokonce opovrhovali. To stejné udělal onen bůh se svým světlonošem, vlastně se svou částí, zde je onen prvotní hřích. Hřích nikoliv člověka, ale boha. To chtěl Lucifer, aby si člověk uvědomil. Aby si tím uvědomil, že pravý Bůh je něco jiné­ho. Nepleťte do toho satanismus a podobné systémy.

Ještě se vrátíme ke kříži. Řekli jsme si, že kříž značí průnik prostoru a času. Nyní vám nabízím další vysvětlení. Svislá část je prostor, tedy bůh. Vodorovná část je čas, tedy Lucifer. Pokud padá voda dolů, pak značí tok sil Boha. Voda dopadá na kolmou překáž­ku (hmotu-rozum) a roztřišťuje se o ni. Kolmou překážkou je Lu­cifer. Tam, kde se rozstřikuje v kapky a „vodní prach", se za účasti světla (ducha) objeví duha - symbol člověka. Barvy duhy odpo­vídají jednotlivým energetickým polím na lidském těle.

Světlo je nejjemnější formou hmoty, samo nevrhá stín. Pokud mu do cesty vstoupí hmota, pak se objeví i stín. V přítomnosti svět­la ale stín opět mizí. K tomu je nutné změnit úhel pohledu (svitu světla). Tak jak neustále hmota (rozum) vstupuje do cesty světlu (pravdě), tak je neustále potřeba měnit úhel osvitu. To je pohyb, který je průvodním jevem všeho živého.

Základní podstatou strachu je odloučení, tedy nejednotnost, neúplnost, necelistvost. Je potřeba pochopit tato slova. Strach je ten, kdo vám říká (ústy vašeho ega, rozumu), že jste nedokonalí. To on se bojí, že bude (opět) zatracen. To nejste vy, kdo se bojí! Bojí se jen ti smrtelní. Smrtelnost je zde širokospektrálním pojmem. Jedná se o složité téma. Složité = složené z více vrs­tev. Všechno to, čím se zabývá transformace vědomí, je složité. Je to současně složené z mnoha jednoduchých míst.

Vysvětlíme si (ne)smrtelnost Ega. Tak jak jsme si již uvedli, ego má více úrovní. Jedná za sebe jako ego náležející ke konkrétní lid­ské bytosti, jako součást (výbava) lidské bytosti. Zároveň existuje Ego ve vyšších formách. Formách svým způsobem nadřazených egům jednotlivců. Těchto úrovní je více. Jeho smrtelnost a i urči­tá nesmrtelnost spočívá v tom, že ego jako jemnohmotná bytost umírá s fyzickým tělem (jehož je součástí - výbavou), ale zároveň neumírá, neboť je nehmotná bytost. Toto si na nízké úrovni ego neuvědomuje, vnímá se smrtelně, neboť je spojeno s fyzickým tě­lem, které má v části své genetické informace smrt obsaženu. Tedy o ní ví (o smrti). Na vysoké úrovni Ega smrtelnost nevnímají jako primární problém. Jsou si vědoma (a to je hlavní problém = Ega jsou si již vědoma), že se jich smrtelnost přímo nedotýká. Jinými slovy, dokud bude živ poslední nesvobodný člověk s ovládaným egem, i vyšší Ego bude existovat. Jako problém Ega vnímají spíše formu své existence. Tedy své bytostné nevtělení.

Ego je tedy na základní úrovni smrtelné. To je informace, kte­rou Strach dává vašemu egu. Strach pracuje s přítomností, tedy s mocnou silou, je tedy díky přítomnosti důvěryhodný. Strach ve své genetice má přítomnost Luciferova prožitku odvržení. Tuto frekvenci (podobá se emoční paměti) předává egu, které na jejím základě ovlivňuje rozum, a ten tvoří hypotézy, že se to bude (jistě) opakovat, a spouští další děje v těle. Celý řetězec je tedy, jednodu­še řečeno, spouštěn strachem ega ze smrti (z konce), z odvržení. Tento strach je tak silný (přítomný), že ovlivňuje všechny další po­chody, vývoj existence lidské bytosti.

Potřebujete-li pochopit princip, který spouští pocit nedo­konalosti, uvědomte si, že se jedná o pocit. Tedy o zadržený cit v těle, který neprošel jako svobodná vůle dál (z hrubohmotné části do jemnohmotné). Stejně tak Strach jako jemnohmotná bytost byl zadržen „v těle" (v této realitě) jako pocit - strach - a nebylo mu dovoleno vyjít ven jako projev svobodné vůle. Naopak byl a je v mnoha systémech zadržován a je mu připisováno vše negativní.

Tímto konkrétním citem byl nedostatek lásky (demonstrován při odvržení), který zůstal přítomen pocitem jako strach z od­mítnutí. Zůstal přítomen - to znamená využívá moc přítomnosti. Je přítomen. Cit - nedostatek lásky (nebylo tam bezvýhradné přijetí) je realizován (uvězněn, nemůže projít, odejít) jako pocit strachu z odmítnutí. Toto je genetická informace, kterou mají lid­ské bytosti v sobě. Kvůli bohu, který trestá (bez lásky). Ten bůh, který odvrhl svého anděla (Lucifera). To byla velká chyba, nebo záměr...?

V mnoha textech (v současnosti předkládaných), především v bibli, je Bůh zaměňován s bohem a bohy. Jedná se o naprosté nepochopení nebo cílené zmatení pravdy. Toto jsou náročná té­mata. Na tomto místě je potřeba si alespoň uvědomit, kde došlo k ovlivnění vaší dokonalosti, božského původu. Bylo to právě na místě, kde vzniklo podmíněné přijetí. Tedy ovlivnění některými bohy, bytostmi s nejvyšším vědomím v daném místě reality. Mno­zí z nich byli původně lidmi. Legendy a báje o tom jasně podávají svědectví. Svědectví podává i mnoho slov a jmen, např. slovo Izrael volně přeloženo jako „s bohem bojující" (povšimněte si přítom­ného času). Jistě začínáte mimosmyslově vnímat souvislosti, to je teprve začátek.

Pokud tedy vzniklo podmíněné přijetí, dalo vzniknout i podsta­tě strachu. Odtud se to odvíjí. Nyní tedy víte, kde se vzal strach. Strach pochází z podmíněného přijetí. Jde o přijetí, lásku pod­míněnou, tedy s podmínkou. Uvedu příklad: „Budu tě milovat, ale jen pokud mi budeš věrná." Tento výrok obsahuje mnoho témat k osvětlení. Nyní si na něm ukažme, co je to podmíněné přijetí. Toto přijetí vyvolává strach. Co když si bude myslet, že nejsem věrná? Zda jste či nejste věrná, se totiž dokázat nedá. Ženy mi teď rozumějí asi víc než muži. Jeden z problémů tohoto výroku je totiž pokroucená definice a slučování rozdílných frekvencí lásky, zamilovanosti, milování, sexu, přijetí a podobně. Jak jsem uvedl, tento výrok je mno­hem širší, ale uvědomte si na něm, co to je podmíněné přijetí. Uvě­domte si také, že přivádí do vaší přítomnosti všude přítomný strach. Strach z nepřijetí, který u tohoto výroku stojí na obou stranách. Jak na straně muže, který to říká, protože se cítí v nebezpečí, v nejistotě (především sám se sebou), že bude opuštěn-odvržen (svržen do stínů), nepřijat ženou. Na straně ženy, že je spoutávána, protože je také nepřijatá - mužem, bezvýhradně. Tedy nesvobodná a je jí do její bytosti vpraven jed pochybností. Oba nejsou šťastní, oba trpí tímto výrokem, respektive přítomností strachu v něm.

Strach tedy pochází z nepřijetí, z odvržení. Proto se ego bojí. Zde je prapočátek nesvobody, pocitů necelistvosti a nejednotnosti. Pro lepší pochopení si tyto výrazy vysvětlíme. Nesvoboda je jasná.

To je ústřední téma, kterému se věnuje transformace vědomí. Necelistvost je ztráta celistvosti, tedy něco vám chybí. Chybí bezpod­mínečné přijetí. Nejednotnost je ztráta jednoty. U trojjediné bytos­ti, kterou je lidská bytost, to značí disharmonii mezi jednotlivými jejími podstatami. Konkrétně jde o nesoulad mezi vlastní bytostí, která ví, že je nesmrtelná, a fyzickým tělem, které si nese ve své paměti informaci o smrti, a rozum pod vahou informace těla a po­citů ega nemůže jinak než toto přijmout. Dochází k nesouladu duše a rozumu neboli podstaty fyzického těla a podstaty vlastní bytosti. Rozum jako bytost na hranici jemnohmotné a hrubohmotné rea­lity, který se sám pasoval na mluvčího těla, nenachází společnou řeč s vlastní bytostí. Mnohdy ve své zaslepenosti rozum nevidí, co tím působí. To je dáno, jak jsme si již uvedli, především tím, že rozum je hrubohmotné realizován nad úrovní očí.