Emoce

Nejprve si popíšeme, co je to emoce, jak vzniká a co se vlastně děje s fyzickým (hmotným) tělem.

Uvedeme si příklad, se kterým budeme dále pracovat. Můžete si pod ním představit mnoho jiných konkrétních situací, např. manželskou hádku.

Představte si, že je večer, vy ležíte v posteli a klidně se připravu­jete ke spánku. Všude je ticho a vy pomalu oddechujete a zavírají se vám oči. Najednou vás něco napadne. Vzpomenete si, jak jste se pohádali se šéfem v práci.

„To je ale blbec! Co si o sobě myslí? Chtěla jsem mu říct, že nemá pravdu, ale nenechal mě ani odpovědět. Hulvát. Každý ví, že jsem v právu. Nestojí mi za to se s ním hádat. Stejně brzy odejdu, ať si otravuje někoho jiného. Mně to za to nestojí... Stejně je neskutečné, jak se se mnou baví. Jen proto, že on je neschop­ný a dává mi protichůdné příkazy, nemůžu všechno stihnout. Když se mi to nějakým zázrakem podaří, stejně to není dost dobré - pokud jsem tedy vůbec správně pochopila zadání. Pořád dokola mě ponižu­je. Už nesnesu být s ním ani v jedné místnosti."

Podobným způsobem se odehrávají ve vaší hlavě desítky situa­cí - vzpomínek na minulost, ale i myšlenek na budoucnost.

Ale vraťme se do vaší postele. Leží tam člověk, kterému tluče srdce, rychle oddechuje. Oči otevřené dokořán. Ruce zaťaté v pěst a vůbec celé tělo ve zvláštní tenzi. Možná se už i lehce potí. Najed­nou je mu peřina na obtíž. Vstává a musí se projít.

Právě jste prožili emoci.

Podobný efekt se dostaví třeba při sledování filmu. Díváte se na nový film. Je prý pěkný. Tak se těšíte na příjemný zážitek. Jste spokojení, plni očekávání. Na šéfa si ani nevzpomenete. Na ovlada­či stisknete přehrávání a začínáte se napojovat na děj. Chcete za­pomenout na starosti všedního dne a na chvíli se přesunout jinam a „odpočinout si". Začíná krásný příběh o štěstí dvou lidí. Prožíváte jejich strachy i radosti. Pláčete a smějete se. To všechno přesto, že tento příběh nemá na vaši životní situaci zdánlivě žádný vliv. Chleba levnější nebude, ráno musíte stejně vstát a jít do práce. Ostatně stejně jako když vzpomeneme na řádění fanoušků po pro­hraném či vyhraném fotbalovém zápase (všimněte si, že je to stej­né). Na jednotlivé fanoušky to také nemá žádný vliv.

Přesto vy vnímáte štěstí nějaké dívky ve filmu jako své vlastní. Při sledování akčního filmu nebo hororu jste naopak v napětí, potí se vám dlaně a nepřirozeně dýcháte. Jak nepřirozeně? Nepřiroze­ně vzhledem k tomu, že právě sedíte v kině nebo se válíte doma před obrazovkou, ale „provozní údaje" vašeho těla tomu neodpo­vídají. Více odpovídají realitě (té přítomnosti) té osoby, jejíž pří­běh právě prožívá vaše vědomí (mysl, rozum) a která právě třeba bojuje o holý život.

Proč se to děje?

Projdeme to od začátku. Tedy zpátky do postele. Ležíte v poste­li, usínáte a najednou vás něco napadne. Zde vyprávění přerušíme. Znovu se podívejte na poslední větu. NĚCO vás NAPADNE. Lépe se to snad napsat ani nedá. Je to naprosto přesné. Byli jste napade­ni, a to doslova. To něco je emoce. (Později tento výrok upřesníme - emoce je vlastně projev napadení přítomnou bytostí.)

Podrobně se podíváme na to, co se vlastně děje. Něco vás tedy napadlo. Byli jste napadeni emocí. Vaše tělo bylo především napa­deno. Co je to emoce?

Emoce je alergická reakce těla na rozum.

Vaše tělo reaguje alergicky. Důkazem této reakce jsou fyzické projevy těla, které vůbec neodpovídají tomu, v jaké situaci aktuál­ně jste. Tedy to, že vám bouchá srdce jako na poplach a jste zpoce­ní jak po sprintu a máte svaly v tenzi jako před zápasem na život a na smrt. To přece neodpovídá současnému stavu reality kolem vás. Vy jste v posteli a měli byste být klidní a usínat. Skutečnost je ale jiná. Proč? Protože jste se nenacházeli v přítomnosti, ale převážně v minulosti. Vznikl problém, vaše vlastní bytost - duše tu nebyla! Kdyby vás někdo pozoroval a vyprávěl vám, co vidí, nebo ještě lépe vás někdo natočil kamerou, tak byste viděli svůj v tu chvíli naprosto nepřítomný výraz. Vy jste nebyli přítomní! Byli jste v jiném čase nebo (přesněji řečeno) na jiném místě existence. Vy jako vlastní bytost, duše. Vaše tělo spoutáno s hmotným světem si tento výlet nemůže takto dopřát. Jako trojjediná bytost jste ale svázáni dohromady, a tak toto oddělení duše od těla tělo těžce nese. Vznikají při tom rozdíly energetických potenciálů, o kterých si po­víme později. Vaše tělo ví, že je právě teď. Ví, že je v posteli a chystá se na odpočinek. Vtom náhle a bez výstrahy do něj někdo vstříkne jed. Energetický jed. Jed v podobě určité vibrace. Někdy dokon­ce cítíte, jak se chvějete zlostí, hněvem nebo smutkem, beznadě­jí. Tato vibrace nepřichází v tomto případě zvnějšku, ale zevnitř. Nemůžete se před ní skrýt za bezpečnostními dveřmi. Sami se sebou jste jen vy sami, kdykoliv a kdekoliv. Tuto frekvenci lze pozorovat nejen když je tu, ale už když přichází. Emoce, tedy reak­ce na jistou dávku energie, kterou vám někdo či něco poslalo jako jed do žil, zaplavila celé tělo prostřednictvím jeho energetického systému. Tělo na tuto dávku energie reaguje - alergicky. A začíná se bránit. Dle své vlastní inteligence, schopnosti. Tedy reaguje přesně na to, co je součástí této dávky energie v informační oblasti. Čili jak je dané vlnění modulováno. To znamená, přichází-li vlna, potom jakou má příchuť. Tato dávka energie nese informační hodnotu např. v podobě rozhovoru, který se odehrál v minulosti. Tělo zasa­žené jedem (nebo drogou) se po zásahu vnímá také jako přítom­né v daném příběhu, nikoliv v reálné přítomnosti na posteli. Tělo ihned reaguje podle svých instinktů. Hádáte se? Potom přijde boj nebo útěk. Nadledviny vypouštějí adrenalin a tělo se připravuje na pravděpodobný scénář. Toto probíhá na hrubohmotné úrovni ve fyzickém těle. To vše se ale děje zejména jako alergická reakce, a to na jemnohmotné úrovni. Tělo trpí a je vnitřně na energetické úrovni poškozováno. Jeho energetický obal (jistá forma imunity) je poškozován. Proto jste po prodělané emoci unavení. Nejen vněj­ším způsobem fyzicky, ale zejména vnitřně. Tato únava souvisí ještě s něčím. Souvisí s tím, že jste byli zbaveni části své vnitřní energie. A o to jde především.

Ještě jednou si stručně projdeme souvislosti. Něco vás napadlo. To něco vás napadlo prostřednictvím emoce. Emoce jako energe­tický jed prošla vaším tělem a způsobila reakci (alergickou). Reak­cí je vyzařování energie z vašeho těla. Zdá se, že samotná emoce je jen prostředek k něčemu. Přesně tak.

Emoce je jen prostředek.

Prostředek, kterým vás něco napadlo. Co je to něco? To je jedna z nejzásadnějších otázek. To něco je přítomná bytost. Přítomná by­tost je energeticko-informační entita. Bytost, která má schopnost ovládnout nevědomého člověka. Z toho vyplývá, že první stupeň, kterého je třeba při transformaci vědomí dosáhnout, je vymanit se z nevědomosti. Tato kniha vám poskytne potřebné informace, jak to učinit.

„Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí."
Jan 8,32

Máme tedy první kontakt s emocí. Již víme, co to je a jak se projevuje - viz příklad vzpomínky na hádku se šéfem. K tomu, jak se projevuje, se později podrobněji vyjádřím. Ta emoce v příběhu hádky se šéfem se dá označit jako negativní. Označíme ji znaménkem minus. Naopak znaménkem plus označíme kladnou emoci. To je příklad prožívání emoce při sledování filmu s dojemným příběhem, případně nějaká euforická reakce.

Přítomné bytosti pracují s energií v absolutní hodnotě.

To znamená, že nezáleží na tom, zda je emoce s kladným či zápor­ným znaménkem. Zda jde o euforii nebo vztek. Energie emoce je stejná s kladným i záporným znaménkem. Vždyť víte, že jako vněj­ší projev je někdy pláč velmi obtížné odlišit od smíchu.

To, jakým způsobem se útok přítomné bytosti na vás projeví, je dáno tím, co je pro přítomnou bytost v konkrétní chvíli ener­geticky výhodnější. Tedy výhodnější pro to, přesvědčit váš ro­zum. Ten vlastně dává ono znaménko plus nebo minus. Záleží to na tom, jak danou situaci vnímá dle zkušeností on (rozum). Zna­ménka plus či minus nejsou skutečná, jde jen o jakýsi popis, překlad do vnímání rozumu, energie je stejná, ta se nemění. Tudíž lze říci, že přítomné bytosti se vás nesnaží záměrně naštvat (tedy záporná emoce) nebo opačně (kladná emoce). Jim jde „jen" o to, aktivovat ve vás výdej energie ve formě emocí. K tomu potřebují vaše svole­ní, souhlas, který jim dáváte.

Říkáte, že nic takového jste nikdy nedovolili. Ale jak to víte? Když komunikaci s přítomnými bytostmi zatím neovládáte, mož­ná popíráte dokonce i jejich vlastní existenci. Jistě, to jim totiž náramně vyhovuje. Takto jste právě ovladatelní. Zmítáni rozumem a egem.

Přítomné bytosti potřebují svou dávku energie a také ji dosta­nou. Je kvůli tomu třeba vás naštvat? Udělají to bez mrknutí oka. Je třeba vás potěšit? Není problém. Udělají to se stejnou preciznos­tí. Obchod je uzavřen.

Zpátky k emoci jako takové. Už víme, že emoce je prostředek k ovládání. Pokud jste tedy ovládaní (emocemi), nemůžete být svo­bodní. Můžete si to namlouvat, to ano, ale až dokud se něco nestane, dokud neprožijete další emoci, neodevzdáte část své energie ně­komu jinému. Dokud se vám nestane nějaké „neštěstí", nebo vás nepotká nějaká „nešťastná náhoda". To se přece nedá ovlivnit, že? Nesouhlasím, a pokud to dovolíte, ukážu vám víc.

Pokud nejste svobodní, nemůžete řídit svůj příběh. Jste jen list na vodě, který unáší proud. Někomu to může vyhovovat. Pro vás ostatní tu mám dobrou zprávu. Nemusí to tak být. Můžete se stát tím, kdo vytváří svou realitu. Nikoliv jen divákem či hercem příbě­hu, ale především jeho tvůrcem.

Je tedy zřejmé, že počátkem na cestě transformace vědomí je osvobození se. Tento stav nazývám osvícením. Jako osvícená by­tost jste prosti ovládání. Pro některé duchovní systémy zde cesta končí, ale pravda je, že právě zde cesta teprve začíná.

Jak se tedy osvobodit? V první řadě je třeba začít právě u emocí. Tedy přestat dávat svou energii ostatním. Jen tím, že přestanete rozdávat svou energii, obrovsky zvýšíte svůj potenciál.

Od této chvíle se dostáváme do stadia praktikování. Není mož­né totiž oddělit teorii od praxe. Pokud to myslíte opravdu vážně, tak zde je ten moment, který vám při předchozím čtení unikl. Je potřeba, abyste si uvědomili, že pokud ihned nepřenesete teo­retickou informaci do praxe, tak tato zanikne. To je u čtení knihy velice snadné.

Jakou informaci že už máte? Pokud jste to nepostřehli, tak je nejlépe začít číst znovu anebo přestat úplně.

Ano, jistě, informací bylo více. Ta pro vás nyní nejdůležitější je, co to je emoce a jak probíhá. Od této chvíle neustále pozorujte vše, co se děje kolem vás. Rozumím, že chcete říct, že to děláte běžně. To, o čem píšu, je pozorování všeho, co se děje a co to s vámi dělá. Jedině díky tomu se můžete začít lehce dotýkat - vnímat prav­du. Pokud si poprvé uvědomíte, že jste právě prožili emoci, potom vám gratuluji. Udělali jste první krok. A to mnoha směry.

Jak to poznat a jak si to uvědomit? Tato dovednost je zcela zá­sadní. Můžete mít knihu, která popisuje vše. Třeba bibli. Přečtete ji třeba tisíckrát. Možná máte teoretickou znalost o informacích v ní obsažených. Pokud je ale nepochopíte, tak znáte jen názvy, popisy těch informací, obal informací. Nevíte, co obsahují. Pokud je nepřevedete do praxe (neprožijete], pak jste jen teoretici. Byť s velmi hlubokými znalostmi. Důležité je, jaké máte dovednosti. Tedy to, co je takzvaně mezi řádky. Pokud vám ale někdo nedá vý­klad, popis, návod, pak je velmi těžké převést znalosti do doved­ností. Mezi těmito dvěma pojmy totiž stojí uvědomění, pochopení. Je tedy třeba získat znalost, uvědomit si ji a aplikovat ji.

Tato kniha vás provede krok za krokem touto úvodní částí transformace vědomí. Odkrýváme tím první z řady tajemství -přítomnost. Uvědomit si něco můžete totiž jedině, pokud jste pří­tomní.