Fáze uvědomování si přítomnosti

Toto je první fáze, jak se dostat vědomě do přítomnosti. Uvě­domit si, že jste byli ovládnuti. Sedíte tedy udýchaní na posteli (příběh šéfa) nebo chodíte po pokoji s cigaretou. Utíráte si slzy po dojemném filmu. Pohoršujete se u televizních zpráv, kde mla­diství brutálně utýrali kočku nebo otcové znásilňují své dcery. Na každého zabírá něco jiného. Některá témata zabírají na větší skupinu lidí. To jsou ještě „nevydojená" témata. Přestřelka mafie s policií nás už asi neohromí, stejně jako vražda v temném lese. Z toho už nic nekápne. Jsou zajímavější témata a uvidíte, jak se rozmnoží.

Popsal jsem, jak probíhá první cesta uvědomování si práce s emocemi. Jde o to, bezprostředně po tom, co jste emoci pro­žili, uvědomit si, že se to stalo. Nic víc. Toto zatím stačí. Jakmile to začnete provozovat v praxi, uvidíte, že to není tak lehký úkol, jak se vám zpočátku mohlo zdát.

Další fáze je uvědomit si, že jste ovládáni. To je stav, kdy běháte po tovární hale a řvete, že vám někdo sebral vaše nářadí. Nebo křičíte na děti, že něco opět rozbily.

Pokud si uvědomíte emoci, už v této fázi jste o krok dále. Už vnímáte emoci, když působí. Její moc tím slábne. Jak to? Proto­že se dostáváte do stavu velmi blízkého přítomnosti.

Tma (emoce) nemůže existovat v přítomnosti světla (vaše vědomá přítomnost u děje)! Z toho vyplývá, že čím více (častěji) budete přítomní, tím méně vás může emoce ovládnout. To je pravda. V této fázi nám to jako vysvětlení stačí.

Tímto způsobem začněte u sebe pozorovat již prožitou nebo v lepším případě (třeba později) právě probíhající emoci.

Touto prací na sobě se posunete tam, kde začíná o něco oprav­du jít. Jak jsem již uvedl a jak jistě víte, jde o duše. O nic menšího.

Nedokážu rozpoznat emoci, když přichází. Jak na to?

Některé emoce jsou snadno rozpoznatelné a ovladatelné, jiné jsou mnohem obtížnější a jejich útok mnohem rafinovanější.

Pokud jste již ve fázi, že jistě poznáte, že jste byli napadeni, že jste prožili emoci, určitě máte představu, jak obtížné bude ně­které zvládnout. U těch snazších, jako je třeba hněv, si asi dokáže­te představit, že to půjde. Ovšem jsou jiné, jako např. strach, kde to bude obtížnější. Rád bych napsal něco jiného, ale je to přesně tak.

Začněme s tím lehčím. Náš příběh šéfa. Pokud sedíte na posteli a máte možná zrychlený tep, tak si uvědomte, co se stalo. Co jste prožili. Pokud máte již více praktických zkušeností, uvědomíte si, co se děje, již v okamžiku, kdy sledujete projekci ega a rozumu.
Výsledek, ke kterému je potřeba se dopracovat, je schopnost rozpoznat přicházející emoci. Tedy ještě před fází, kdy ji začnete prožívat.

Bez praktických zkušeností to opravdu nejde. Každou in­formaci, kterou si v této knize přečtete, ihned realizujte do svého života. Třeba na zkoušku nebo abyste mi (si) doká­zali, že to není pravda. Později už nezáleží na tom, jaký dů­vod byl první. Vy jste to, na čem skutečně záleží. Jen to zkuste a stále zkoušejte. Berte mě za slovo. Jen tak lze transformace vě­domí dosáhnout. Pouhým čtením a mudrováním ve stylu „hmm, to už jsem někde četl, ale to moc nefunguje" se nikam nedo­stanete.

Pokud tu uvádím, jak a co sledovat, sledujte to. Uvidíte totiž, že je kolem vás mnohem víc prapodivných věcí než v nějakém fantastickém filmu. Pokud to dovolíte, dovedu vás mimo Systém. Přestanete žít tím, co si o vás kdo myslí. Budete žít sebou. Budete svobodní.

V našem příběhu hádky se šéfem si snažte uvědomit, jak vše probíhá. K tomu využijte mimosmyslové schopnosti. Nemusíte mít strach, že právě vy jimi nedisponujete. To, že si je neuvědomujete, neznamená, že je nemáte. Zvlášť pokud jste žena.