Jak „nepadnout" do připravené pasti

Vraťme se nyní opět k zabývání se sebou v rámci transformace vědomí. V rychlosti připomenu, kam jsme se dostali.

Popisovali jsme si fiktivní příběh truhláře. Může to být třeba on, kdo prožívá emoci po hádce se šéfem. Na tomto příkladu jsem vám popsal, k jakým dějům dochází. Vysvětlili jsme si, kdo a ja­kým způsobem vstupuje do děje. Dále jsme si popsali jednotlivé principy používání božské moci, energie. Nyní se dostáváme k po­čátku praktického využívání výše zmíněných znalostí. Dostáváme se do další fáze - vytváření dovedností.

Víme, co je to emoce, proč a zhruba jak vzniká. Víme také, že celá situace ve fiktivním příběhu hádky se šéfem začala v mo­mentě, kdy vyslovením jistého slova (věty) přítomnou bytostí zareagoval rozum tím, že se ztotožnil s promítaným filmem. Ať na vědomé úrovni večer v posteli, nebo na podvědomé úrovni v okamžiku hádky v reálném čase.

Došlo k tomu, že ego ve snaze zachovat svou jedinečnost, od­lišnost reagovalo „dopředu", tedy jaksi v budoucnosti. Reagovalo na budoucnost (fiktivní), kterou (nejen) pro ego udržuje další entita - emoční paměť. Egu byla nabídnuta analogie s jinou, po­dobnou situací, která se odehrála někdy v minulosti (na jiném místě) možná někomu úplně jinému. Tato událost byla vybrána z databáze, ke které má emoční paměť jednotlivce přístup. Jde o databázi rodiny, rasy, národa, náboženství a podobně. Nyní jsme v úrovni hlouběji pod vědomím. Osvětlujeme si, na základě čeho jednají některé přítomné bytosti. Vidíte, že jsou vlastně také ovlá­dány, manipulovány někým jiným. Přítomné bytosti, jako ego, jsou vaší součástí. Neviňte ego, neboť mnohdy neví, co činí. Je pod tla­kem jiných přítomných bytostí (vyšších - superbytostí), které vás prvoplánově ovládají právě prostřednictvím vašich jemnohmotných součástí, tedy vašeho rozumu a vašeho ega.

Ego tedy spustilo další děj. Cítilo se ohrožené, neboť informace, kterou dostalo, zněla: braň se. Ego ihned zareagovalo. Hlas ve vaší hlavě řekl něco, co lze shrnout jako: „šéf na tebe útočí". V tu chvíli se aktivoval rozum jako prostředník mezi hrubohmotným (fyzic­kým) a jemnohmotným světem. Ego mu „pustilo" krátký šot, film, ve kterém se odehrává to, co bylo egu sděleno prostřednictvím emoční paměti. Rozum informaci zprostředkoval tělu. Vznikla emoce.

Pozorný čtenář nyní namítne: ano, ale nyní jsme v přítomnosti, alespoň co se děje týče. Rozum nereaguje tak jako večer v posteli na děj, který se odehrál v minulosti. Tak proč vzniká emoce?

Je to tak, že rozum reaguje na informace od ega. Tedy stejně, jako večer reagoval na informace od ega, respektive na infor­maci egem komentovanou (ozvučenou hlasem ega). Takže rea­guje na to, co v přítomnosti skutečně není. To, že má ego pocit, že bude (s největší jistotou dle předchozích zkušeností) napa­deno, není skutečnost - děj, který právě probíhá v přítomnos­ti. Je to jedna z možných variant budoucnosti, jedna z mnoha (nekonečně mnoha) variant. Není to přítomnost. Film přehrá­vaný rozumu, tedy neodpovídá přítomnému okamžiku, který se děje. Ego vychází z předpokladu, že se tak (zcela jistě) stane.

Předstírá (pouští film), že se tak již vlastně opravdu děje. To je ten spouštěcí mechanismus emoce. Rozum informaci předá fyzické­mu tělu (se kterým je spojen) a to reaguje podle nám již známého schématu emocí.

Pojďme ještě hlouběji. Zpomalme čas jako ve filmu a osvětle­me si ještě jemnější a nepostřehnutelnější děje. Pro jednoduchost (v jistém smyslu i účelovost vysvětlení) vstupme do děje v oka­mžiku, kdy stojíte proti šéfovi. Obraz stojí. Stiskněme tlačítko na fiktivním přehrávači a velmi, velmi pomalu spusťme děj.

Stojíte proti sobě. Vaše ego spouští děj, který jsem popsal výše. Na základě informace z emoční paměti (databáze) se chystá připravit na děj, který bude odpovídat jeho představě. Šéf bude útočit, je třeba se bránit. Přehrává film rozumu. Tělo reaguje na rozum emocí. Tak a teď se podívejme, co se děje na druhé stra­ně u šéfa. Také jeho podvědomí je napojené na emoční paměť (da­tabázi) stejně tak jako vaše. Jen je v jiné (opačné) pozici, v pozici (roli) šéfa.

V okamžiku, kdy vaše podvědomí vytáhne kartu, kde šéf nadá­vá zaměstnanci, tak stejná karta se zrcadlí v signálu, který vaše podvědomí vysílá. Podvědomí není přístrojem, který vysílá signál, je signálem samotným. Obrazně řečeno zrcadlí se navenek to, co je uvnitř. Podvědomí (to, co je uvnitř) se zrcadlí, promítá navenek. To, co je navenek (tento signál, frekvenci), vnímá zase podvědomí šéfa a ztotožňuje se s tím. Z energetického hlediska je to nejvýhodnější (ztotožnit se). Promítá stejnou kartu svému egu (šéfovo egu). Stejnou kartu, ale opačnou stranu, tedy stranu šéfa. Dá se říci, že ona karta obsahuje texty scénáře dalšího vývoje. Šéfovo ego je informováno, stejně jako vaše ego, jak se vznikají­cí situace „má" vnímat. Jen je v pozici šéfa. Vám karta nabízí vaše texty: „Šéf ti bude nadávat. Bude tě ponižovat." Jemu nabízí jeho texty z téže karty: „Ignoruje tě. Netáhne s tebou za jeden provaz. Schválně to bojkotuje, aby ti nadával ředitel."

Nyní pusťme děj dál. Obě ega (vaše a šéfovo) přehrají tuto je­dinou kartu (film) svým rozumům a ty je přehrají svým tělům, vzniknou reakce na obou stranách - emoce. Děj pokračuje více či méně zjevnou hádkou, konfliktem.

Půjdeme ještě hlouběji. Podívejme se, co předcházelo tomu, než jsme vstoupili do místnosti, kde stojí proti sobě šéf a vy (truhlář).

Vy pracujete u svého stolu. Najednou vám řekne kolega: „Máš jít k šéfovi." K této větě ale přidá jistý tón hlasu, pohyb očima, gesto tělem. Nebo ani nemusí (takto je to ale pro naše účely zjevnější). Je ovládán nějakou přítomnou bytostí, nyní je jedno jakou (třeba právě systémem protikladů, který si samozřejmě vůbec neuvě­domuje, neboť je v tom vychováván od dětství). Přítomná bytost, která ho ovládá, si přeje dostat energii a vy a váš šéf jste vybráni k „dojení". Jen pro vysvětlení: tento kolega je také ovládán infor­mací z emoční paměti - „šéf a zaměstnanec jsou stále v konfliktu". Zde se možná ozve váš vnitřní hlas, obzvláště pokud jste utrpěli vzdělání v daném oboru (řízení lidských zdrojů), že to je fakt -ten neustálý potenciální konflikt. Zaměstnanec chce méně práce a více peněz a šéf chce za méně peněz více práce. Tak je to zakódo­váno (kletba) do podvědomí. Je to scénář vytvořený přítomnými bytostmi, který nemusí být vždy a všude naplněn.

Kolega, který vám řekl, že máte jít k šéfovi, to spustil. Toto byl tedy impuls, frekvence emoční paměti vztahu zaměstnance a šéfa. Toto egu vybralo tu informaci: „Jistě mi šéf bude nadávat."

Na druhé straně šéf, který chce zjistit, proč se něco nesplni­lo tak, jak on měl zadáno od svého šéfa. Možná si říká, poradím se, alespoň si poslechnu názor svého zaměstnance, který to měl na starosti. Možná má šéf zájem spíš úkol vyřešit než se na vás povozit.

Vy vcházíte do dveří, a než cokoliv řeknete, frekvence, kterou vyzařujete (signál z podvědomí), kontaktuje frekvenci vašeho šéfa. Okamžitě se zjistí, která je vědomější.

Zde se zastavím. Vědomější v tomto kontextu znamená stav, který si budeme vysvětlovat později. Nyní pro pochopení ho na­zvu nesprávně, ale tak abyste porozuměli. Vědomější v tomto kon­textu tedy znamená více podepřený vírou, přesvědčením, jistotou, že právě tak to dopadne.

Přesvědčivější je vaše frekvence, podvědomí šéfa přistupuje na vámi nabídnutou hru. Zde jsme zpátky (vpředu) v situaci, kdy stojíte proti sobě. Děj se začne vyvíjet, jak jsme si popsali výše. V okamžiku, kdy vaše ego vypouští své obrazy (přesněji řečeno komentáře), jeho ego reaguje. Již nejde vůbec o to, jak si šéf přál, zjistit, co se stalo. Již stříkají emoce. Šéf trestá a vy trpíte a možná v duchu spřádáte plány odplaty. Přítomné bytosti dostávají svůj příděl energie z těchto emocí.

Takže ještě jednou. Naprosto nezávisle na přítomnosti (proto alergická reakce těla a následná emoce) se zvrtne děj zcela jiným směrem, než se mohl ubírat.

Pokud tedy stojíte před svým šéfem a vyzařujete frekvenci, kterou jsem uvedl, šéf na ni zareaguje podvědomě. Neznamená to, že jste měli pravdu, když jste se na to správně připravili, protože to tak stejně přece dopadlo. Tak to není. Dopadlo to tak prá­vě proto, že jste se na to připravovali. Opět se dotýkáme tématu tvorby reality. Vy jste vyzařovali určitou frekvenci a energeticky nejvýhodnější (pro koho? - pro Existenci, pro Boha) bylo na ni při­stoupit. Tedy druhá strana (šéf) na ni přistoupil. Nikoliv vědomě, ale podvědomě. Energeticky nejvýhodnější to bylo proto, že šéf se nachází v podobném stavu nevědomí jako vy (jinak by na to „nenaskočil"). Pokud by jeden z vás byl plně vědomý, nestalo by se to. Ovlivnil by děj dle svého vědomí (jeho „signál" by byl „vědomější"). V tu chvíli by bylo energeticky výhodnější pod­volit se jeho vědomí (mělo by více „víry"), než aby se používala síla na vynulování jeho síly. Kdo pracuje s touto silou, vědomím? Exis­tence, Bůh. Stejně tak byste ovlivnili situaci vy jako vědomá bytost, pokud byste jí byli. Mimo jiné k tomu právě směřuje transformace vědomí. Nenechat se ovládat.

Nabízím vám další pohled na celou situaci. Jistě jste poznali, že příklad, který uvádím, je trochu vykonstruovaný, ale právě proto lépe pochopitelný. Jde o to, abyste pochopili principy, jak to funguje. Ty správné příklady vám již brzy přinese váš život (Bůh). Jak to můžu vědět? Přináší je totiž stále, nezačne s tím teď, po přečtení této knihy, to je nesmysl. Je tu stále a s nekonečnou trpělivostí čeká, až „otevřete oči". Rozdíl nyní bude v tom, že si je již dokážete uvědomit, zpozorovat znamení, která dostá­váte stále.

Ještě hlouběji pod vším tím, co jsme si popsali, je opět Strach. Čím více se budeme zabývat sebou a souvislostmi, čím hlouběji půjdeme, tím častěji a osobněji se budeme s touto bytostí setká­vat.

Strach zde vystupuje jako strach z nadřízeného. Možná si ně­kteří neuvědomují, že i šéf má svého šéfa. Zaměstnanec se bojí svého šéfa. Tento šéf se také bojí svého šéfa - ředitele. Všichni se tedy na podvědomé úrovni bojí svého šéfa. Tento strach má růz­né podoby. Od zcela jasné, konkrétní až po komplikovanější, kdy se ředitel bojí svého šéfa, který je trochu abstraktní, např. akcio­náři společnosti. V jiných případech je to třeba grémium politické strany nebo voliči a takto můžeme pokračovat dál.
jedno zůstává stejné - strach. Kde pramení tento strach? Z dět­ství. Ze vztahu dětí a rodičů. Rodiče třeba byli vaším prvním šéfem, kterého jste se báli.

V existenci působí mnoho sil, energií, chcete-li. Čím vědomější budete, tím více jich budete poznávat a vnímat. Nebudou se obje­vovat. Jsou tu stále, jen vy získáte schopnost je vnímat. Vlastně ani tu schopnost nezískáte, již ji máte, jen si ji uvědomíte.
Některé z těchto principů využívali i dávní mistři bojo­vých umění (dnes obecně známých) z Dálného východu. Výrok mé Wu-Shu je lepší než tvé Wu-Shu neboli mé bojové umění je lep­ší než tvé, je výrok ega. To již vnímáte sami, že? Hovořím o dobách, které předcházely těmto časům. Kdy boj byl součástí umění přežít a neomezoval se na boj v ringu, podle pravidel. Tehdy se fyzický boj skutečně studoval, stejně tomu bylo i na jiných místech plane­ty. U královských dvorů a podobně. Tehdejší mistři bojových umě­ní byli zároveň mistry v duchovních naukách. Nelze, jak se někteří mylně domnívají, tyto dvě části od sebe oddělit - tedy fyzický boj a duchovní nauku. Učitelé bojových umění hledali harmonii vnitř­ního a vnějšího. Uvědomovali si, že jen jedním směrem neobsáh­nou i směr další. Proto nejrozvinutější bojová umění (mnohdy skrytá veřejnosti) obsahovala také něco z duchovních nauk dané doby a místa, respektive obsahovala aplikované některé principy. Velmistři těchto umění předváděli tajuplné kousky a poráželi své soupeře neobvyklými způsoby. Z toho se zrodilo mnoho legend. Pro nás je důležité pro dokreslení toho, o čem jsem se zmiňoval, uvědomit si (pro rozum je snazší na příkladu), jak tyto principy fungují. K tomu využijeme v tomto případě příklad z fyzického boje.

Jeden velký učitel bojových umění řekl: „Na každou techniku existuje kontratechnika, ale musíte na ni mít čas." Z toho vyplývá, že bojovníci se snažili být rychlejší než jejich protivník. Postupem času objevili, že lidské tělo (jeho instinkty) reaguje rychleji nežli tělo řízené rozumem.

Podle legend dávní učitelé pozorovali zvířata, jejich přirozené pohyby. Přirozené pohyby zvířat jsou prosté rozumu, z lidského hlediska jsou tedy úchvatné a především rychlé. Někteří tím fas­cinováni stvořili styly boje nazvané podle jednotlivých zvířat, je­jichž pohyb jim učaroval. Především šlo o instinktivní pohyby. Tito učitelé poznali, že rozum stojí v cestě rychlosti těla. Proto bojová umění obsahovala i všelijaké formy meditací a duchovních cvičení. Při těchto činnostech se snažili oprostit tělo od nadvlády rozumu. Tedy nechat tělo reagovat na základě jeho vlastní inteligence.

Tím se dostávám k avizovanému příkladu. Pokud se tělo při­pravuje na boj, takž fyziologického hlediska probíhají určité fyzic­ké změny (dle genetických informací - DNA). Adrenalin způsobuje rozšiřování tepen, zvyšuje se tlak a tak dále. Skuteční bojovníci vědí, že pokud proti sobě stojí a toto se jim odehrává v těle, mají poslední šanci začít boj. Jinak se jim po určité době roztřesou svaly a ztratí koncentraci. Bojovníci vědí, že rychlost vychází z naprosté­ho uvolnění. Co znamená to naprosté uvolnění? Především uvolnění od mysli, od rozumu. Jistě jste byli svědkem toho, když si někdo ve vaší přítomnosti sáhl omylem na rozpálená kamna nebo horký hr­nec. Možná se to stalo i vám. Jdete kolem žhavých kamen a dotkne­te se jich hřbetem ruky. Nastává přirozená reakce těla. Ruka vyletí od kamen, jak vystřelená. Až v této fázi vstupuje do hry rozum a vy (vlastní bytost) dostáváte informaci, co se vlastně stalo. To už je dávno po všem. Tělo reagovalo nejrychleji, jak bylo fyzicky možné. Rychlejší reakce není možné docílit. V tuto chvíli jste se ani nespá­lili. Náš příklad je o instinktivní reakci těla prosté zásahu rozu­mu. Stejně tak bojovník, pokud chce co nejrychleji dát úder (začít boj), tím méně na to myslí, soustředí se a osvobozuje tělo od mysli (od rozumu). Představuje si (tvoří realitu), jak již udeřil a zasáhl jako první. V mistrovském podání jsou to zlomky sekundy, kdy se odehrávají výše popsané děje v mysli. Podobné principy se používají při přerážení různých desek na exhibicích a po­dobně.

Pro nás je důležité uvědomit si fakt, že tělo dokáže (mnohem přirozeněji) reagovat bez ovládání rozumem. To je potřeba si plně uvědomit a vrátit tělu jeho svobodu. Víru v tělo, že je dokonalé a nepotřebuje zásahy od rozumu (např. různé detoxikace, diety apod.).

Podobný je další příklad z oblasti bojových umění, kdy ener­geticky výhodnější je ustoupit (podvolit se) tlaku, který na nás protivník vyvíjí. Mnohá bojová umění tohoto principu využívají a dále ho rozvíjejí např. tím, že sílu protivníka využívají proti němu samému. Důležité je pochopit, co to znamená „energeticky výhodnější". Tento princip je v existenci hojně uplatňován. Pokud se na vás valí obrovský chlap a vy jste slabá žena, je pro vás ener­geticky výhodnější neodporovat jeho tlaku. Tedy nejít proti němu a srazit se s ním. Lepší je ustoupit do strany a nechat obra prole­tět kolem vás. Snažte se pochopit princip toho, co je energeticky výhodnější. Tento princip je v existenci, v jsoucnu. Aby byl udržo­ván tento princip v existenci, můžeme ho chápat i tak, že existují jisté síly, které „dohlížejí" na to, aby nedocházelo k velkým roz­dílům potenciálů. Hned to vysvětlím. Pokud máme dva rozdílné potenciály, dochází mezi nimi k napětí. Napětí není stavem, který je energeticky výhodný. Energeticky výhodný znamená, že k udr­žení tohoto stavu je potřeba menší množství energie než ke sta­vu jinému. Napětí není energeticky výhodný stav, protože se při něm spotřebuje velké množství energie. Proč? No právě k udržení rozdílu jednotlivých potenciálů. Princip existence tedy působí tak, aby se potenciály vyrovnaly, napětí opadlo.

Nejčastěji uváděný příklad je (jak jinak) o strachu. Představte si, že si dáte doprostřed pokoje na sebe dvě tři knihy a stoupnete si na ně tak, aby vám špičky bot přečnívaly dopředu. Stojíte vlastně jen na části chodidel a část je ve vzduchu pár centimetrů nad pod­lahou. Jen tak stojíte, můžete se lehce houpat na chodidlech tam a zpátky. Nevnímáte asi nic mimořádného. Teď si představte, že to samé učiníte na kraji střechy výškové budovy. Najednou se dostaví jisté emoce. Nedůvěra v sebe, v materiál kraje střechy a podobně. Dostaví se strach. Vnímavější jedinci dokonce mají po­cit, jako by je něco tlačilo z okraje dolů. Buď ze střechy dolů, nebo zpátky pár kroků od okraje. Nesnesou ani pomyšlení na tuto situ­aci. Pozice na okraji nikomu nevyhovuje. Někteří lidé tyto emoce vnímají dokonce jen při pomyšlení, že budou stát na okraji střechy a už pár metrů předem jsou jak paralyzovaní, nedokážou jít dál.

Hovoříme nyní o dalších bytostech (silách) obývajících tuto realitu. Ve výše zmíněném příkladě zasahuje princip energetické výhodnosti. V okamžiku, kdy začne lidská bytost (člověk) produ­kovat emoce strachu, okamžitě narůstá potenciál v jemnohmotné realitě. Ta neodpovídá skutečnosti (přítomnosti) v hrubohmotné (hmotné) realitě. To je rozdíl potenciálů. Jednoduše řečeno, ro­zumu je promítán film, jak spadnete dolů. To ovšem není pravda.

Skutečnost je taková, že stojíte na okraji. Pokud tam postavíte cih­lu, nic se neděje, stejně, jako když ji postavíte doprostřed poko­je. K tomu, aby se toto mohlo stát, musí celý děj někdo zásobovat energií. Ten někdo je lidská bytost. Protože zde dochází k produkci energie na úrovni jednoty rozumu a vlastní bytosti, je síla, moc, která je tím vytvořena, téměř rovná schopnosti ovlivnění reality. V tu chvíli jste ve velmi podobném stavu, jako když ovlivňujete skutečnost, hrubohmotný svět. Vytváříte tak velký potenciál, že okolní existence zasáhne. Jak? Tak, že uvede celou situaci do ener­geticky výhodnějšího stavu. Buď vás opravdu strčí dolů (to je to, co cítíte), nebo vás strhne zpět. Tento děj je totiž z dlouhodobého hlediska neudržitelný.

Takže pokud se něčeho výrazně bojíte, můžete si být jistí, že se vám vaše obavy splní. Buďto své obavy rozpusťte, nebo se naplní. To, co prožíváte uvnitř, se projeví navenek - ovlivníte realitu kolem sebe podle toho, jak ji prožíváte uvnitř. Navíc pokud vzniká emoce, jak jsme si uvedli, vzniká jistý „volný" druh energie. Vzhledem k tomu, že energie je cenné platidlo, nezůstane dlouho ležet ladem. Začnou se k danému místu slétávat další přítomné by­tosti. Pokud se podaří Egu zaujmout „jedno z prvních míst", může vzniknout i závislost na tzv. adrenalinových sportech.