Jak předejít problémům, když nejsme doma

Když podporujeme dětskou potřebu mít moc, získáváme výhodu navíc, neboť se předchází problémům v době, kdy nejsme doma a děti jsou s jinými lidmi. Jednou jsem pozorovala rodinu, která odešla uprostřed jídla z restaurace, protože jejich batole se rozhodlo házet příbory a nádobí ze stolu na zem a s potěšením ječelo. Potřeba dítěte mít moc a hrát si se objevila na nejnevhodnějším místě.

Děti, které si potřebu ovládat a cítit se silní uspokojí doma, se snáze zapojují do činnosti na veřejnosti a víc je to baví. Když se špinavé prádlo vypere doma, nemá dítě potřebu využívat vaši zranitelnost na veřejnosti, aby projevovalo svou moc. Zároveň berte zřetel na to, že dítě má omezenou schopnost sebeovládání. Mocenské hry se mohou hrát před tím, než se jde na koncert, do restaurace, před dlouhou jízdou autem. Restaurace ale může být pro některé děti úplně nevhodné místo a pro jiné docela dobré, zejména když mohou předem uvolnit energii a cítit se tak dobře, ještě než se tam dorazí. Dokonce i hry v kolektivu mohou být báječné pro jedno dítě a nesnesitelné pro jiné pokud má v takové situaci pocit bezradnosti a selhání. Úcta k individuálním potřebám a zálibám je během na dlouhou vzdálenost a chrání dítě před bezmocí a z ní vyplývajícím vzdorem.

Pocity moci a bezmoci též ovlivňují vztahy s druhými dětmi. Dítě, které se cítí často bezradné, může buď zůstávat zakřiknuté vzadu, nebo se jeho potřeba síly projeví jako ovládání a ohrožování jiných dětí. Dejte mu možnost, aby získalo pocit moci doma, a pak si bude opravdu rádo hrát s kamarády.

pocit vlastní síly děti získávají jednak z mocenských her a jednak z toho, že dostanou slovo v rozhodování a cítí se zodpovědné za sebe. Někdy pocítí moc, když pomohou doma, ale to jen tehdy, když to není požadavek ani očekávání. Když dítě takovou pomoc nabízí, poděkujte mu a neočekávejte příliš mnoho. To, že dětem vytvoříme bezpečí, aby mohly dělat nepořádek a rámus a zároveň měly svou zodpovědnost, vede ke spokojenosti a zdravým vztahům. Život s dětmi běží dobře, když je bereme vážně a uznáváme jejich rozhodnutí, a ne když máme hlavy plné planých představ, co by pro ně bylo dobré.

Nebrat dětem jejich moc, tím nemyslím, že jim dovolíte dělat, cokoli si zamanou. Děti stejně jako dospělí žijí ve světě, který sám dává množství fyzických a sociálních hranic. Musíme být k dětem upřímní, aby se pohybovaly ve skutečném životě a ne v nějakých pohádkách, kde jsou ihned splněna všechna jejich přání. Přirozená omezení, která jim nikdo nevnucuje, jsou zdravou součástí růstu a je jen třeba naslouchat dětským pocitům a uznávat je.

Malé dítě nechápe, co je gravitace, ale dobře rozumí, jak ho omezuje. To, jak padá, je nejen trénink na chůzi, ale také na zvládání mnoha pokusů a omylů. Podobně jen málo chápe potřeby druhých lidí, což je v pořádku. Pochopení lidí a zodpovědnost vůči druhým lidem získává teprve v průběhu let, kdy se o něj laskavě a velkoryse pečuje, a ne hm, že se prosazuje na úkor druhých. Více společenských norem Můžeme proto předávat dítěti až tehdy, kdy jim rozumí a kdy se stává jejich součástí. Kojenci nemůžete říci: „Jsem teď strašně unavená, Nemůžu tě hned nakrmit." A nechat ho plakat. Za pár let však již bůžete říct: „Jsi netrpělivý a chceš hned teď zmrzlinu? Tak po obědě si ji dáme všichni i s našimi hosty."

Snaha milujících rodičů „udělat dítě šťastné" za všech okolností nevede k posílení jeho nezávislosti a emocionální odolnosti, ale naopak ji oslabuje. Milujte dítě, starejte se o ně a přitakávejte jeho vlastním volbám, ale neochraňujte ho před přirozenými a společenskými životními lekcemi, pokud nejsou vysloveně nebezpečné.