Jak se správně modlit a smysl modlitby
Publikováno 07.11.2013 v 00:07 v kategorii k zamyšlení..., přečteno: 774x
Kdy nám mohou motlitby uškodit a proč nejsou mnohdy vyslyšeny?
Jak se správně modlit za příbuzné, děti nebo sebe, abychom byli zdraví, šťastní nebo bohatí?
Je správné se vůbec modlit?
Modlitbu používáme jako prostředek, prosbu ke splnění našich přání a tužeb, většinou, když už si nevíme rady.
Pokud pochopíme systém dokonalosti vesmíru, tedy i sebe, tak zjistíme, že aby věci šly tím správným směrem, není potřeba se ani modlit a vše se bude dít samo.
Modlitba = nespokojenost
Pokud si člověk cokoliv přeje, znamená to, že chce změnit přítomný okamžik, není spokojený s tím, co právě má, kde se nachází, v jaké je životní situaci nebo nesouhlasí s tím, co se děje v jeho okolí nebo ve světě.
Tady je potřeba zmínit, kdo vlastně jsme.
Sebe - člověka vnímám jako bytost - energii, která je propojena s celým vesmírem neviditelnou pavučinkou. Jsme jeho nezbytnou součástí, dá se říci, že Bůh - vesmír proudí skrze naše tělo, energie se prolíná skrze vše a všichni jsme součástí celku, každý z nás je kousíček Boha jako kapka v oceánu.
Naše tělo je úžasnou schránkou, díky které můžeme jako bytosti vnímat skrze smysly všechnu krásu tohoto pozemského života.
Jsme buňky obrovského těla vesmíru. Každý z nás má v tomto vesmíru svoji úlohu, pro kterou jsme se narodili, stejně jako buňky plní poctivě své funce v našem těle.
Co asi udělá vesmír, když se objeví člověk s negativní energií plnou nespokojenosti? Vesmír neboli Bůh použije všech možných prostředků, kterými se nás bude snažit upozornit, že něco děláme (vytváříme) špatně.
Drobný příklad: Jsme vzteklý na partnera, něčím nás děsně vytočil a při zalévání čaje si opaříme ruku nebo se kopneme o stůl do palce u nohy.
Co se skutečně stalo?
Úraz nebo nehoda je úžasný Božský prostředek, jak naši mysl odvrátit od zlosti nebo jiné negace. Můžu pak říci, že taková nehoda pro mě byla v podstatě záchrana, dar, informace k nezaplacení, abychom se příště, než svého parnera odsoudíme zamysleli sami nad sebou, jestlipak naše postoje není potřeba změnit.
Můžu jednoduše a směle říct, že když se opařím nebo praštím je to pro mě z "jiného pohledu" dobré.
Použití modlitby, jak jsem výše uvedla, je vyjádření nespokojenosti právě teď. Její vyslovení, i v duchu, má velkou sílu. Tato síla - energie, je velmi negativní. Představte si, co udělá naše tělo, když objeví v těle negativně se tvářící nespokojenou buňku, která stagnuje a nesouhlasí s tím, co má, co dělá nebo odsuzuje ostatní buňky? Okamžitě se spustí imunitní systém a buňku zničí, aby nebyl člověk ohrožen.
Která varianta je tedy správně?
1. Bože, prosím tě, dej, aby se mé dítě uzdravilo !
2. Bože, prosím tě, dej aby se mé dítě uzdravilo, nechť se však děje vůle tvá !
Stejně tak my jako buňky v našem těle nebo atomy v molekulách si nemůžeme dělat jen to, co chceme. Měli bychom respektovat Boží vůli neboli jednotný systém celku a učit se přijímat věci tak, jak přichází. Obrovským vyjádřením respektu je pak stav smíření.
V případě první modlitby se chováme vůči vesmíru jako rakovinná buňka. Něco nepřijímáme, chybí nám pokora a respekt.
Nic se neděje jen tak náhodou, to jen my nedohlédneme za hranice našeho chápání.
Nemoc je po drobných nehodách, další stupeň - bolestivější prostředek jak nás informovat, že něco stále děláme špatně, nejsme spokojeni. Chybí nám stále vnitřní klid a uzavíráme průchod Boží energii, která nás živí. Jsme unavení, v depresi, pomalu odumíráme...
Druhá modlitba je zakončena vyjádřením respektu k Bohu, k jednotě, jejíž systém třeba ani nechápeme, ale bereme ho, neodporujeme, nevzniká negativní energie. Přijímáme situaci, když to nevyjde, tak nezbývá, než se s tím smířit a jít dál.
Proto můžeme říct, že forma druhé motlitby je ta správná.
Ve své podstatě však pro ty, kteří nevěří, ale již ví, že vše je dobré, nemá smysl modlitbu používat.
Pokud myšlenkou, slovem nebo činem vytváříme negativní energii, náš život nebude vůbec lehký, kolem nás bude samé trápení, neštěstí, nemoci (informace v dobrém slova smyslu) a nebude lehké rodit zdravé děti nebo vůbec nějaké potomky mít.
Pokud myšlenkou, slovem nebo činem negativní energii nevytváříme, procházíme životními zkouškami tak, že respektujeme Boží vůli, odpouštíme, smiřujeme se, neodsuzujeme a jsme pokorní, naše cesta bude mnohem snažší a životní překážky se zvládnou s hravostí.
Protože pokud přijmeme Boží vůli, že vše je dobré, začneme se pomalu "napouštět" Boží energiií - láskou, to pak se teprve začnou plnit naše přání, když už budeme ochotni pokleknout, poděkovat a předem si říct: když to bude, tak to bude, když ne, tak se nic neděje.
Pokud pochopíme systém dokonalosti vesmíru, tedy i sebe, tak zjistíme, že aby věci šly tím správným směrem, není potřeba se ani modlit a vše se bude dít samo.
Modlitba = nespokojenost
Pokud si člověk cokoliv přeje, znamená to, že chce změnit přítomný okamžik, není spokojený s tím, co právě má, kde se nachází, v jaké je životní situaci nebo nesouhlasí s tím, co se děje v jeho okolí nebo ve světě.
Tady je potřeba zmínit, kdo vlastně jsme.
Sebe - člověka vnímám jako bytost - energii, která je propojena s celým vesmírem neviditelnou pavučinkou. Jsme jeho nezbytnou součástí, dá se říci, že Bůh - vesmír proudí skrze naše tělo, energie se prolíná skrze vše a všichni jsme součástí celku, každý z nás je kousíček Boha jako kapka v oceánu.
Naše tělo je úžasnou schránkou, díky které můžeme jako bytosti vnímat skrze smysly všechnu krásu tohoto pozemského života.
Jsme buňky obrovského těla vesmíru. Každý z nás má v tomto vesmíru svoji úlohu, pro kterou jsme se narodili, stejně jako buňky plní poctivě své funce v našem těle.
Co asi udělá vesmír, když se objeví člověk s negativní energií plnou nespokojenosti? Vesmír neboli Bůh použije všech možných prostředků, kterými se nás bude snažit upozornit, že něco děláme (vytváříme) špatně.
Drobný příklad: Jsme vzteklý na partnera, něčím nás děsně vytočil a při zalévání čaje si opaříme ruku nebo se kopneme o stůl do palce u nohy.
Co se skutečně stalo?
Úraz nebo nehoda je úžasný Božský prostředek, jak naši mysl odvrátit od zlosti nebo jiné negace. Můžu pak říci, že taková nehoda pro mě byla v podstatě záchrana, dar, informace k nezaplacení, abychom se příště, než svého parnera odsoudíme zamysleli sami nad sebou, jestlipak naše postoje není potřeba změnit.
Můžu jednoduše a směle říct, že když se opařím nebo praštím je to pro mě z "jiného pohledu" dobré.
Použití modlitby, jak jsem výše uvedla, je vyjádření nespokojenosti právě teď. Její vyslovení, i v duchu, má velkou sílu. Tato síla - energie, je velmi negativní. Představte si, co udělá naše tělo, když objeví v těle negativně se tvářící nespokojenou buňku, která stagnuje a nesouhlasí s tím, co má, co dělá nebo odsuzuje ostatní buňky? Okamžitě se spustí imunitní systém a buňku zničí, aby nebyl člověk ohrožen.
Která varianta je tedy správně?
1. Bože, prosím tě, dej, aby se mé dítě uzdravilo !
2. Bože, prosím tě, dej aby se mé dítě uzdravilo, nechť se však děje vůle tvá !
Stejně tak my jako buňky v našem těle nebo atomy v molekulách si nemůžeme dělat jen to, co chceme. Měli bychom respektovat Boží vůli neboli jednotný systém celku a učit se přijímat věci tak, jak přichází. Obrovským vyjádřením respektu je pak stav smíření.
V případě první modlitby se chováme vůči vesmíru jako rakovinná buňka. Něco nepřijímáme, chybí nám pokora a respekt.
Nic se neděje jen tak náhodou, to jen my nedohlédneme za hranice našeho chápání.
Nemoc je po drobných nehodách, další stupeň - bolestivější prostředek jak nás informovat, že něco stále děláme špatně, nejsme spokojeni. Chybí nám stále vnitřní klid a uzavíráme průchod Boží energii, která nás živí. Jsme unavení, v depresi, pomalu odumíráme...
Druhá modlitba je zakončena vyjádřením respektu k Bohu, k jednotě, jejíž systém třeba ani nechápeme, ale bereme ho, neodporujeme, nevzniká negativní energie. Přijímáme situaci, když to nevyjde, tak nezbývá, než se s tím smířit a jít dál.
Proto můžeme říct, že forma druhé motlitby je ta správná.
Ve své podstatě však pro ty, kteří nevěří, ale již ví, že vše je dobré, nemá smysl modlitbu používat.
Pokud myšlenkou, slovem nebo činem vytváříme negativní energii, náš život nebude vůbec lehký, kolem nás bude samé trápení, neštěstí, nemoci (informace v dobrém slova smyslu) a nebude lehké rodit zdravé děti nebo vůbec nějaké potomky mít.
Pokud myšlenkou, slovem nebo činem negativní energii nevytváříme, procházíme životními zkouškami tak, že respektujeme Boží vůli, odpouštíme, smiřujeme se, neodsuzujeme a jsme pokorní, naše cesta bude mnohem snažší a životní překážky se zvládnou s hravostí.
Protože pokud přijmeme Boží vůli, že vše je dobré, začneme se pomalu "napouštět" Boží energiií - láskou, to pak se teprve začnou plnit naše přání, když už budeme ochotni pokleknout, poděkovat a předem si říct: když to bude, tak to bude, když ne, tak se nic neděje.
Komentáře
Celkem 0 komentářů