Jak se zbavit strachu z nedostatku

Často trpíme obavami, že nebudeme mít dost lásky nebo věci a možností, které ji zastupují. Vyplývá to z dětství, kdy jsme dostávali jen kousky či drobečky podmíněné lásky, a z toho, že celá naše kultura je prosáklá představou, že dobro se dává za odměnu. Dítě v naší kultuře zažívá spoustu situací, kdy je „něco za něco", mnohem méně se však setkává s dáváním jen tak. Výsledkem je napětí ve vztazích: „Vyplatí se mi být laskavý?" „Co z toho mám?" Ale laskavost se vždycky vyplatí, neboť dávání samo o sobě je odměnou.

Jestliže jste jako dítě nedostávali dost pozornosti, něžnosti a dalších projevů lásky, nejspíš jste vnímali lásku jako něco, za co se musí bojovat. Použijme znovu přirovnání ke vzduchu: Při lásce podmíněné jste nejspíše trvale „lapali" po lásce. A tato zkušenost vás m ůže držet zablokované v obranných postojích a ve strachu, že nedostanete to, co potřebujete. Vnitřní hlas plný strachu může být tak hlasitý, že nedokážete vůbec vnímat dítě v současné situaci. Nejlepší cesta, jak se zbavit tyranie těchto starých nahrávek plných nedostatku, je přenést se do přítomnosti k dítěti, tady a teď. Sledujte své myšlenky, zkoumejte jejich platnost a představte si, kým byste bez těchto představ byli. Pak zvažte, zda váš přístup k dítěti nemůže být vlastně lekcí pro vás. Poté, co si to ujasníte, obraťte pozornost k dítěti (S a A ze S.A.L.V.E.).

Láska je to, co nás přibližuje k Bohu a neznámu. Stvoření nám klade do rukou zodpovědnost za péči o lidskou bytost do doby, než je zralá. Musíme tomu dostát, aniž bychom dítě formovali podle představ, které jen zadusí zázrak jeho existence. Mějte dítě v hluboké úctě a nebudete potřebovat žádné příručky jak vychovávat.

Láska plyne v dostatku a bez hranic, když jí nestavíme překážky Kontrolovat lásku je jako zavírat bránu a rozhodovat, kdo další se ještě dostane dovnitř. Nechat plynout lásku volně znamená nechat dveře dokořán. Pokud je vaše angažovanost za dítě větší než vlastní strach, překonáte své limity a dítě bude prospívat.