Jak si udělat radost ze psích hovínek

Mám měsíc psa z útulku.  Bydlím na sídlišti a chodím ho venčit minimálně třikrát denně za bytovku. Je tam trávník a dětské hřiště, hned vedle je oplocená stanice plynařů. V lednu tam byla ještě bílá sněhová pokrývka, ale jak sníh roztál pokaždé jsem míjela v trávě psí hovínka a hrála si na vyhejbanou.

Víte od té doby, co mám psa, nutí mne to dřív vstávat a dřív vyrazit s pejskem ven, takže kolikrát stíhám i východ slunce, večer také není k zahození pohled na setmělé, ale stále blankytně modré nebe s růžovým nádechem po krajích kopců a lesů. No nádhera. Také teď den ode dne o kousek víc a víc začínají pučet z holého suchého trávníku mladinké hluchavky, jitrocel, kvítky sedmikrásek a kdoví co ještě. Kdybych nevěděla, že sem chodí pejskaři rádi, klidně bych si i zobla.

No každý den v trávě krom přírodních krás nacházím různé tvary a různé barvy psích exkrementů. Nevím, jak v jiných městech, ale my jako jeho obyvatelé dostáváme zdarma na psí hovínka sáčky. Tak mě jednou napadlo vzít si po každé, když se půjdeme venčit o jeden pytlík navíc a vždy jedno nadělení navíc ještě k tomu našemu sebrat. Zjistila jsem, že nejlepší je to později večer nebo brzy ráno, když je ještě jemný mrazík, to kvůli lepší manipulaci s touto hmotou. Je pak daleko lépe uchopitelnější. Sem tam k tomu najdu i nějaký ten odpadek, tak pro něj také ohnu hřbet.

Je to asi týden, ani ne, co to takto dělám a už teď mám problém něco najít a jako bonus, představte si, mám z toho radost. Ani nevíte, jak se pak bez slalomu o to lépe ta naše Země pozoruje :)