Když dítě pochybuje o vaší lásce

Děti formují své pocity hlavně podle toho, jak se s nimi nakládá, a jsou soustředěné na sebe. Pokud tedy odpovíte dítěti na jeho žádost, aby mohlo být s vámi, slovy „zlatíčko, teď ne, mám práci", podívejte se mu do obličeje a zjistěte, zda se v něm neobjevuje smutek. Když se ho zeptáte, zda je smutné, a ono odpoví „jsem úplně v pořádku", řiďte se výrazem jeho tváře a ne jeho slovy. Má koutky úst otočené dolů? Je tiché a vážné? Předstírá, že je v pohodě, jeví jiné znaky ublížení či strachu, že s ním nebudete souhlasit?

Nemůžete vidět do mysli dítěte, ale můžete se naučit pozorně sledovat jeho „vypravěčský" styl. Když si s ním odmítnete hrát, protože právě krmíte jeho mladší sestřičku, sledujte mu na očích, co si z toho asi vybírá. Je jeho závěr „nemá mě ráda" nebo „nejsem dost dobrý"? Mnoho dospělých žije s pochybami o sobě, které vznikly v rané fázi života jako odpověď na jednání rodičů, kteří neúmyslně neplnili dětské potřeby. Většině těchto životních zážitků se nedá zabránit, ani to není potřeba. Pokud ale chápete, co asi dítě prožívá, můžete jeho prožitek uznat a povzbudit ho, aby pozměnilo své závěry. Místo „nemá mě ráda" si nyní dokáže říci: „Nesnáším čekání, až se mimino nakojí. Ale vím, jak ráda si maminka se mnou hraje. Až to mimino konečně usne, maminka bude se mnou a užijeme si to."

Miminko se ozve, když se v postýlce bojí, když je daleko od uklidňujícího matčina dechu a od její náruče. Může se cítit osamělé, že ho nechováte tolik, kolik potřebuje. Jestliže vám strach nebo zastaralé kulturní normy brání, abyste kojence chovali a měli ho ve své posteli tak dlouho, jak potřebuje, může pochybovat o vaší lásce a své vlastní ceně.

Batole se obává, že o něj nestojíte, když chováte nové miminko. Může se cítit odmítnuté pokaždé, když mu řeknete, aby přestalo s tím, co dělá, když telefonujete a ignorujete ho, když užíváte slova, která ho hodnotí, nebo když od něj očekáváte něco, co nemůže splnit.

Starší dítě pochybuje o vaší lásce, když požadavky na něj nejsou v souladu s jeho vlastními, když na něj nemáte čas, když upřednostňujete mladšího sourozence, kritizujete ho, dokonce i když ho chválíte. Může to znít divně, že dítě, které je chváleno za úspěch, pochybuje o rodičovské lásce. Myslí si totiž, že byste ho neměli tak „rádi", kdyby něco nedokázalo a nepotěšilo vás podle vašich představ.

Mnohokrát denně dáváme dětem signál: Nejsi tak důležitý jako něco jiného (telefonní hovor, návštěva, večeře atd.), jsi úplně dole na mém seznamu priorit. Projevů lásky často není tolik, aby zamaskovaly rány utržené během dne. A naše hluboká láska zůstává dítěti skrytá, protože dítě to vidí na základě svých zážitků jinak.

Dítě nemůže zažívat samo sebe jako milované, cítí-li se bezmocné, ohrožené nebo nemůže vyjádřit, kým vlastně je, a pochybuje-li o tom, že ho rodiče uznávají. Může se chovat podle očekávání rodičů, neboť se domnívá, že láska znamená potěšit nás a mít náš souhlas. Dítě se nemůže cítit milované, dokud nemá jistotu, že se může projevovat plně a autenticky. A to je důvod, proč kontrola (ať už pomocí pochval a dárků či výhružek a trestů) a z ní plynoucí strach stojí v cestě láskyplnému kontaktu.

Dítě, které pochybuje o lásce rodičů, se může propadat do zoufalství, jež se projevuje nejistotou a stresovými projevy. A naopak, tyto projevy mohou provokovat hněv rodičů, který dál dítě zraňuje. Teď má důkaz, že není dost dobré a že ho rodiče nemilují, a ten vede k dalším projevům zoufalství.

Aby se tento bludný kruh zastavil, musíme se podívat, co bylo na začátku rušivého chování, jaká je ta nevyjádřená bolest, která je provokuje. Čím destruktivněji se chová, tím více potřebuje lásky a jistoty. Další signály, že dítě pochybuje o lásce rodičů, mohou být následující: Vypadá nešťastně, o nic se nezajímá, má problémy s řečí nebo s učením, počurává se, má tiky, poruchy spánku, je agresivní, má problémy s příjmem potravy, je celkově napjaté a předrážděné. Když si je dítě láskou naprosto jisté, jsou podobné projevy zbytečné; má pocit sebedůvěry a tráví čas svými zájmy.