Krátká rekapitulace

Popsal jsem, že emoce je jed, který otravuje vaše tělo. Z hle­diska hrubohmotné reality vás může zabít. Tedy přesněji řečeno připravit o fyzické tělo. Emoce je alergická reakce těla na rozum. Přítomné bytosti žijí z vaší energie, která se uvolňuje při prožívání emoce. Emoce vzniká tak, že přítomná bytost promítá ve vašem vědomí film, který sleduje rozum ve spolupráci s egem. V okamži­ku, kdy je rozum přesvědčen (uvěří), že sleduje reálný děj (ztotožní se s promítaným filmem), dá tuto informaci tělu. Tělo reaguje, jako kdyby šlo o reálný děj, ale protože ví, že to tak není, reaguje ještě něčím navíc - z reakce je alergická reakce. Tedy reakce na něco, co tělo nesnese. Tělo je fyzické, hrubohmotné, proto nedokáže akceptovat pohyb v existenci bez potřebného postoupného času, j isté doby, po kterou musí všechno trvat. Tělo se nedokáže ztotožnit s nereálnou (neskutečnou v přítomném okamžiku) situací. Do­chází k existenčním problémům a tělo produkuje energii - emoci. Je to ještě trochu komplikovanější (na vysvětlení) a opět se tohoto tématu dotkneme v části o tvorbě reality. Nyní je důležité uvědo­mit si, co se stalo. Ego dosáhlo svého.

Zpětný posun děje

Pokračujme ve zpětném posunu děje prožívání emoce. Skon­čili jsme u toho, že si uvědomujeme, že prožíváme emoci. Pojďme dál. Nacházíte se tedy ve stavu rozrušení. Co bylo před tím? A teď se dostáváme k hlavní části celého tématu. K počátku emoce. Jak to tedy začalo?

Ležíte v posteli a něco vás napadlo.
Teď již víte, co to bylo a jak se to projevovalo dál. Dokážete si uvědomit, když je po všem. Dokážete si uvědomit, když to probí­há. Otázkou zůstává, jak to začíná.

Už jsme si rozkódovali tuto větu. A v tom je klíč. Jak vás to na­padlo? Nejprvotnějším způsobem. Tím, který je popsaný v Mojží­šově první knize Genesis.

Napadlo vás to SLOVEM. Nikoliv myšlenkou, ale slovem. To se často zaměňuje - je snadné to zaměnit - bez schopnosti uvědomovat si fakta a souvislosti. Vždyť si vzpomeňte na čtení ná­pisu. Co to je? To, co zní ve vaší hlavě při čtení? Myšlenka? Ne, slova! Slova, která někdo vyslovuje. Kdo? Přítomná bytost, která se chys­tá vás ovládnout a vzít si část vaší energie.

Pokud se ponoříme hlouběji, tak prvotní, co odstartovalo další děj, bylo slovo. V okamžiku setkání se šéfem první, co vám v hla­vě zaznělo, co někdo (ego) vyřkl, bylo např.: „Co zase bude chtít?" nebo „Podívej, jak se na tebe zase tváří." Proběhlo možná i několik dalších vět, aniž šéf opravdu něco řekl. Jakmile začal mluvit, pak je vám jasné, co následovalo.

Nyní je pro nás důležitý moment, kdy se spouští řetězec událos­tí, jehož konec je prožitá emoce. Odpověď zní: „Spouští se slovem vysloveným přítomnou bytostí." Na slovo reaguje rozum a děj se dává do pohybu. Úplná pravda je ještě trochu komplikovanější. Jednoduše řečeno vyslovuje to totiž ego, které je ale pod nadvlá­dou přítomných bytostí.

Napadá vás analogie s vyslovením magického slova, formule? Je to tak. Výše popsaný děj i jeho vysvětlení je velmi jednoduché. Jistě chápete, že popsat ceiý děj hned napoprvé podrobně by bylo pro mnohé neúnosné. Do akce totiž vstupuje mnoho jemnohmot-ných energií, přítomné bytosti spolu již dávno spolupracují (anebo bojují). Vztahy jsou složité a spouštěcí mechanismy rafinovanější. Všechno souvisí se vším.

Právě teď jsme na prahu pochopení, uvědomění si základ­ního praprincipu. Principu tak původního, že i samotná bible - Starý zákon ve své první knize jako jednu z prvních událostí uvá­dí použití tohoto „magického" prostředku bohem. Jde o slovo.
V souvislosti se slovem uvedu další příklad jeho moci. Příklad, který s vámi souvisí víc, než si možná budete ochotni nyní připus­tit. Jde o téma sudiček, kartářek, horoskopů a podobně.

Co si sami pro sebe v pohádkách uchováváme za informaci? Ho­vořím teď o sudičkách. Pokud vám někdo něco řekne v okamžiku, kdy máte jako dítě čisté vědomí. Tato slova vás ovlivní na mno­ho let, možná na celý život. Nenechte nikoho promlouvat na vaše děti. Neznamená to izolovat je od světa, (en buďte pozorní k tomu, co jim kdo říká. Nesmysly a manipulace okamžitě vysvětlujte.
Stejně tak vy můžete být dětmi, které věří všemu, když se ptáte na svou budoucnost kartářky nebo hledáte odpovědi u astrologů.

Předpovědi se nevyplní proto, že jsou pravdivé, ale proto, že jim uvěříte. Sami si to uvědomíte zejména poznáváním možností, jak tvořit svou vlastní část reality.

V tuto chvíli to uvádím v souvislosti s mocí, silou slova. Protože právě touto silou (a většinou jen touto silou) vládnou falešní pro­roci...
Než se budeme zabývat technikou, jak „nenaskočit" na připra­venou past, kterou nastraží přítomná bytost, je nezbytné vrátit se k některým pojmům, které již zazněly, ale většinou bez bližšího vysvětlení.

Jemnohmotné a hrubohmotné

Jen pro upřesnění pro ty z vás, kteří se neorientují lehce v těchto výrazech, uvádím stručné vysvětlení. Existence - vesmír, jsoucno nebo jakkoliv byste nazvali svět, ve kterém se nacházíte, má mnoho vysvětlení svého vzniku, toho, co jej tvoří, a vzájemných vztahů. Záleží, zda nahlédnete do vědecké publikace či nábožen­ského textu. Velmi se rozchází názory zástupců jednotlivých stran. Kde je pravda? Dovolte mi pro zjednodušení následující popis.

Zkuste si představit, že jste blecha a pozorujete osobní auto. Ze svého úhlu pohledu. Se znalostmi, které ve své mysli nyní při­suzujete bleše. Co si asi tak myslí blecha, když se kouká zepředu na osobní auto? Může ho popisovat - svými slovy. Vidí světla, čelní sklo apod. Pokud má dobrou pozici, vidí i dovnitř vozu. Jiná ble­cha se dívá ze strany. Další zezadu, svrchu a zespoda na podvozek. Další se dostala otevřeným oknem dovnitř a prohlíží si interiér. Jiná je v motorovém prostoru. A takto bych mohl pokračovat dál a dál. Jistě začínáte tušit, kam směřuji. Blechy se sejdou a navzájem si popisují, co viděly. Každá je přesvědčená o své pravdě - vždyť ji skutečně popisuje, viděla to, zažila to, co vypráví, jejich názory jsou ale odlišné. Ta, která byla v motorovém prostoru, nechápe, o jakých světlech jiné blechy mluví. Zejména pokud se nedokážou ani shodnout. Ta, která byla vepředu, má úplně jiný popis než ta, která byla vzadu. Ta, která se dívala svrchu, nevěří, že auto má kola. Ona auto viděla, to ví jistě, ale kola nemělo. Nepřesvědčíte ji.

Je to velmi jednoduchý příklad, to je pravda. Vidíte na něm, jak je obtížné přijmout další úhel pohledu? Co brání blechám v tom, aby uznaly další rozměr pravdy? Proč nepopojdou kousek dál?

Brání jim v tom ego a rozum. Rozum ví, co vidí. Ego ho podporuje v tom, že z něj ostatní chtějí dělat hlupáka. Argumenty létají vzdu­chem, rozhovor se mění v hádku a už dávno to není o osobním vo­zidle, ale o něčem jiném, o egu. Slétávají se další přítomné bytosti a berou si energii, kterou blechy (lidé) jen srší. Blechy se rozhá­dají a rozejdou. Každá má svou pravdu, která skutečně odpovídá realitě.

Stejné je to s názory na vesmír. V něčem se odlišné skupiny lidí ve výkladu shodují, v něčem ostře přou. Přitom by stačilo popojít a podívat se ještě z dalšího úhlu pohledu. Tomu brání různé pří­tomné bytosti.

Přistupme k popisu výrazu „jemnohmotný" a „hrubohmotný". Jsou to pro rozum relativně dobře pochopitelné a přijatelné výrazy. Výraz hrubohmotný popisuje fyzikální vnímání světa. Výraz jem­nohmotný popisuje metafyzično. Tedy to, co stojí za, mimo hmotný svět, na jehož vysvětlování si asi největší nárok dělá věda se svými důkazy. Na jemnohmotný svět si dělá nárok esoterika, nábožen­ství a podobně. V čem spočívá pro rozum vhodnost těchto výrazů? Je to (samozřejmě) ve slovech. Oba výrazy obsahují slovo „hmota", to rozum zná, dokáže se s tím ztotožnit, chápe to a již si to ově­řil. Ano, hmota skutečně existuje. Slova „jemno" (jemné, malinké, drobné) nebo „hrubo" (hrubé, velké) popisují snadnost vnímání. Rozumu je jasné, že něco obrovského spatří dříve a snadněji nežli něco titěrného. Dále tento výraz koresponduje i s teorií vibrací, vlnění, kdy jemnohmotné vypovídá o velmi vysokých frekvencích a opačně.

Jemnohmotné ve své podstatě nyní chápejte jako neviditelné, nehmatatelné a hrubohmotné jako viditelné, hmatatelné (lidský­mi pěti smysly zjistitelné).