Krok ke svobodě

Jak se více a více postupně zanořujeme do vztahů vzniklých v existenci, které mají vliv na naši realitu, získáváte pravdivý obraz. Již chápete, že není možné ignorovat náboženství, neboť ovlivnila zcela zásadním způsobem životy lidí na této planetě. Již chápete, že je potřeba poznat, pochopit, uvědomit si a přijmout existenci všeho tak, jak je. Poznáváte, že u kormidla vašeho rozhodování se střídají různí kormidelníci a je potřeba převzít plně možnost ří­dit své bytí. To není možné učinit způsobem „my a oni" (opět pro­tiklady). Tedy způsobem vlastním spíše nespoutanému Egu nežli vědomé lidské bytosti. Je potřeba poznat různé vztahy, uvědomit si je. Pochopit, proč se některé věci dějí. Pochopit a přijmout, od­pustit chyby těch, kteří nevědí, co činí. Vzdát se vlastní důležitosti, nalézat pokoru. Být sám za sebe, sám sebou. Je potřeba poznat hry, které se tu hrály, které se tu hrají a které se připravují. V této rea­litě je možné realizovat mnohem víc než jen to, co předvádí rozum a jeho věda. Osvoboďte se od dogmat a začněte létat, pokud to po­třebujete. Projděte se po vodě. Cestujte časem. To všechno je totiž možné. Právě tady. Přestaňte trávit svůj život tím, co vás odvádí od poznání pravdy. Osvoboďte se!

Naše společné povídání jsme začali příkladem o hádce se šé­fem. Na tomto příkladu jsme si popsali, jak vzniká emoce. Nyní víte, že jedním způsobem, jak vás mohou ovládat přítomné bytosti, je emoce. Vraťme se zde k této oblasti. Popíšeme si techniku, způ­sob, jak postupovat.

Pokud si uvědomíte výše uvedené informace, můžeme přistou­pit k technice samotné.

Může být pro vás prospěšné, pokud se na skok vrátíte k mís­tům, kde pojednáváme o příchodu a průběhu emocí (ovládání).
V okamžiku, kdy vnímáte, že se blíží ovládání nebo jste již v první fázi ovládnutí, uvědomte si, že světlo nebojuje. Světlo je. Použijte tento princip, toto kouzlo. Nebojujte s ničím a s nikým, ani sami se sebou. Boj je boj a jeho výsledkem je opět boj. Prostě „jen" buďte.

Pokud říkáte nahlas nebo se s tím jen ztotožňujete uvnitř, ří­káte si v duchu, že s něčím bojujete, jste předem odsouzeni k nezdaru. To je to peklo na zemi. Využíváte moci přítomnosti, ale proti sobě. Jak? Pokud řeknete např: „Bojuji s kouřením, chci pře­stat kouřit", nebo řeknete: „Přemýšlím o tom, jak to udělat, stále to řeším." Tak jste vyslovili zaklínadla nezdaru. Používáte přítom­nost (např. přítomný čas) k popisu děje. To znamená ději přesně tak, jak ho popisujete, dáváte moc přítomnosti, tedy schopnost se realizovat, ovlivnit realitu. Pokud řeknete, že s něčím bojujete - to je to - bojujete. Jaký může být výsledek tohoto výroku? To, že vyhrajete? To, že prohrajete? Ani jedno! Efekt bojování v pří­tomnosti je jen bojování. Ani vítězství, ani prohra. Prostě bojování. To je to peklo. To, že něco řešíte bez nároku na vyřešení! Protože zaklínáte mocí slova znásobenou mocí přítomnosti děj (realitu) do nekonečné smyčky, cyklu, že „se děje". Bez nároku na to, že se někdy „do-děje", skončí. Protože výrok končí v přítomnos­ti. Jistě, s příslibem budoucnosti, ale ta neexistuje. Existuje pou­ze přítomnost, a pokud si v ní takto uzamknete děj kletbou, není možné to zvrátit. To je začarovaný kruh. Chápete to? Ještě jednou to zopakuji, toto je potřeba si uvědomit. Výrok „bojuji s tím" je kon­statováním děje, který je uzamčený v časové (přítomnostní) smyč­ce. Výsledkem není nic víc než jen nekonečné „bojování".

První krok. Uvědomte si sebe. V duchu si řekněte: „Jsem." Ne­dopusťte se chyby - „Já jsem" není „Jsem." Já jsem říká ego. Egu náleží slova jako: „já, mi, mě, moje" apod. V tomto okamžiku vyme­zujete sebe v prostoru, v realitě, v existenci. To je velice potřebné. Vymezuje vás to - dává vám to prostor k bytí a k realizaci sebe sama. Ve slově „jsem" realizujete sebe v existenci, v přítomné re­alitě. Je to velmi důležité. Tímto slovem říkáte vše, co je potřeba, a vše, čím doopravdy jste, se aktivuje. Není to pracovní pozice, dosažené vzdělání a podobně. Hovoříme o vás, o vlastní bytosti, o tom, kdo jste. Kdo jste z hlediska vlastní bytosti, nikoliv z po­hledu ega pod vládou mužského principu. Popis by zabral tolik prostoru, na jaké úrovni vědomí by byl ten, kdo by popisoval. Kolik by byl schopen si uvědomit souvislostí. To vše je obsaženo ve slově „jsem". Nevytváří to nějaký nový prostor, ale dává to najevo, že tu jste. Váš prostor, který už máte, je vámi ovlivňován tím způ­sobem, že ho vyplňujete. Jste v jednotě, celiství a úplní. Jste sebou. Není místo pro nezvané hosty. Bez boje.

Jako druhý krok si uvědomte přítomnost. Buďte přítomní ce­lou svou bytostí. Okamžitě pocítíte příliv energie. Nikdo vám ne­pomáhá, na to zapomeňte. To jste vy sami, kdo to ovládá. Takovou moc máte, jste-li přítomní. Pokud si v duchu řeknete a uvědomíte: jsem přítomný, získáte ohromnou moc. Moc slova je nekonečná. Pokud si něco říkáte v duchu, znamená to, že při tom přijímáte spolupráci ducha ve smyslu Boha. Tento způsob je mnohem sil­nější, je realizován instinktivně, jakmile si techniku osvojíte. Jste tedy přítomní, mezi vámi a tím, co přináší emoce (její informač­ní složka), se vytvořil určitý prostor. V tuto chvíli jste izolováni od informační složky emoce. To je velice důležitý krok. Informační složkou je např. výrok: „Vysmívá se ti!" Jste přítomní a víte, kdo a co je nyní aktivní a že jediný skutečný důvod, proč se to děje, je při­pravit vás o vaši energii. Nedovolte to. Ze začátku to nebude jedno­duché. Stačí jít po krůčkách vpřed. Nejprve si uvědomit, že se to děje a co se děje. Využívejte principy světla (nebojování) a princip pří­tomnosti (nezávislosti).

Řekli jsme si, že přítomnost je kratičký okamžik právě tak krát­ký, na jak krátký ho jen dokážete rozdělit. Tento okamžik od další přítomnosti odděluje křižovatka (kříž) rozhodování. Pak přichází další přítomnost a stále to jde dál.

Pokud jste, můžete využít další božské principy. Nyní znovu objevíme další božskou moc. Moc slova již známe. Nyní si povíme o moci mlčení, neboť: mlčeti zlato. Co je tím míněno? Je tím míněn jistý podstav mysli. Nevědomé mysli. Pokud mluvíte - tvoříte, slo­vo tvoří. Jak slovo jako takové, tak samozřejmě i zvuk, který slovo doprovází, když ho vyslovujete. Zvuk je také určitá frekvence. Víte, že slovo má moc tvořit, je-li vysloveno nahlas, ale i je-li vysloveno v duchu (uvědomte si tento výrok - „vysloveno v duchu"). Pokud je ale mysl nevědomá (ovlivňovaná), potom může (a taky to dělá) vyslovovat to, co vám není ku prospěchu, ba právě naopak. Od­tud pramení právě výrok „mlčeti zlato". Pokud totiž nevyslovujete (nahlas ani v duchu), nejste vlastně zmítáni myšlenkami, pak přece mlčíte. Zlatá barva je spojena se sedmou čakrou základních ener­getických polí, ale také se čtvrtou čakrou, velmi specifickou. Sym­bolizuje ducha, vědomí, ale také lásku a nekonečno. Pokud mlčíte uvnitř i navenek, pak spočíváte v tichosti. Ticho k vám může pro­mlouvat na přímé úrovni vědomí. Pokud jste v tichosti, začínáte vnímat to, co neslyšíte. Ticho promlouvá. Vnímáte to, co je vníma-telné (uvědomitelné) pouze ve svobodném prostoru. Svobodném = nepodmíněném, neovládaném. V tomto okamžiku dostáváte informace přímo z jádra, ze zdroje, od Boha. Mimo jiné i proto, že se nacházíte v přítomnosti. Tímto se dostáváme právě k přítom­nosti a toto vysvětlení předchází otázku, která právě přichází.