Nebojte se poskytnout jasné vedení
Publikováno 31.08.2014 v 22:37 v kategorii Naomi Aldort, přečteno: 133x
...z knihy Vychováváme děti a rosteme s nimi (11. část z kapitoly druhé)
Mnoho rodičů dokáže obklopit děti bezpodmínečnou láskou. Někteří z nich se ale obávají poskytovat jasné vedení. Děti lépe cítí lásku, pokud se mohou spolehnout na vedení rodičů.
Johana byla bez sebe zoufalstvím, když mi zavolala. Říkala, že nemůže odvést svého devítiletého syna na kroužek, protože jeho mladší sedmiletý bratr odmítá jet s nimi a zároveň odmítá počkat doma s otcem.
„Když už vyrazíme, je vše v pořádku. Je vlastně spokojený. Ale já už takhle dál nemůžu. Nedokážu odejít. Když se o to pokouším, Leo úplně šílí, ničí věci, zamkne se v koupelně a dostane záchvat."
Jak je to opravdu s vaší ochotou odejít?" zeptala jsem se. „Chci jít, ale bojím se Leových záchvatů."
„A myslíte, že je to pro něj výhodné, když neodejdete?" „Ve skutečnosti ne," odpověděla Johana, „nevím, co chce." „A co chceš TY, Johanko?" „Potřeby obou dětí se vylučují. Nevím, co chci."
„Ano," řekla jsem, „a to je příčina, proč je Leo tak zmatený tvým chováním a strašně se snaží udělat si v tom jasno."
„Tak Leo prostě odráží mou neschopnost být tím, kdo rozhoduje?" „Ano," znovu jsem potvrdila její myšlenku.
Johana se uklidnila a na konci hovoru měla jasno.
Tak jak to šlo?" zeptala jsem se při příští konzultaci.
„Nejprve jsem Leovi řekla, že nebudeme chodit na kroužky často, a tak může být hodně doma. Také jsem mu ale řekla, že pokud jeho bratr kroužek má, půjdeme tam a on může jít buď s námi, nebo zůstat doma s otcem nebo chůvou."
„A on prostě chodí s námi. Je úplně bez problémů. Nemohla jsem tomu věřit. Dokonce si sám vybral hračku s sebou a šel do auta dřív než já."
Určíme-li jasné hranice, na které se dítě může spolehnout, opře se o ně a má větší svobodu zkoumat a růst. Nemusí bojovat, aby zjistilo, co bude následovat.
Dítě se dokáže vyrovnat s nejrůznějšími způsoby výchovy, pokud chápe kulturu své rodiny. Je-li láska pevná, dítě může bezpečně vyjádřit, co potřebuje, a ví, co má čekat. A vskutku, je-li obklopeno láskou a respektem, vyrůstá v úspěšného dospělého člověka za nejrůznějších kulturních a ekonomických podmínek.
Mojžíš a Adam jsou dva mladí lidé, kteří byli našimi hosty. Mojžíš u nás zůstal několik dní v rámci studentské výměny a Adam u nás trávil léto. Oba s námi udržovali kontakty několik let.
Mojžíšovi bylo patnáct, když byl u nás. Jako Američan indiánského původu vyrůstal v přísném prostředí. Byl sebevědomý, zodpovědný, laskavý a otevřený. Vyzařovala z něj vnitřní krása a emocionální síla. Vážil si rodiny, ve které vyrostl, a se zaujetím nás poučoval o své kultuře a tradicích. Vyprávěl nám, jak zjistil, že se velmi liší od svých vrstevníků; nejenže tuto odlišnost akceptoval, byl na ni dokonce hrdý. Vážil si toho, co mu dali rodiče; přísná pravidla chování v jeho rodině nebyla fanaticky vnucována, podporovala je trvalá láska.
Na druhé straně Adam přišel z rodiny plné svobody a rovnosti. Hluboce mě dojalo, jak dokázal navázat kontakt a být citlivý. Svým smyslem pro humor obrátil každé napětí ve smích, aniž by kohokoli ponižoval. Stejně jako Mojžíš i Adam se cítil jiný, než jeho vrstevníci. Věřil, že jeho síla je právě v tom, že nepodléhá tlaku okolí. Byl hrdý na to, že jedná po svém. „Nezáleží mi na tom, co si o mně myslí druzí. Jde mi o to, abych byl v souladu sám se sebou," vysvětloval.
Tito chlapci měli sebedůvěru, která je založená na jasné situaci. Sdělte dítěti jasně pravidla vašeho společného soužití, aby nemuselo plýtvat energií na obavy, co se bude dít, nebo na odhadování pravidel. Místo toho se pak může plně radovat ze života. Strach vystupovat jako rodič nám někdy brání v lásce. Zcela jasně vymezit, jakým způsobem rodina funguje, znamená, že pokud má dítě plná a rovnocenná práva a plný přístup k tomu, co mu kulturní prostředí nabízí, pak musí mít také jasno v tom, jak zůstat v bezpečí, ke komu jít pro radu, jak respektovat svobodu ostatních členů a na co se může spolehnout, když se necítí dobře. Pokud má dítě hodně individuální svobody, co se týká stylu života a zážitků, mělo by mít také jasná pravidla, kdo v rodině rozhoduje a jak funguje sociální struktura rodiny, kdo je za co zodpovědný a jak se pustit do samostatného života.
Ať je váš životní styl jakýkoli, jednoznačně ho sdělte a dítě se mu s důvěrou přizpůsobí. A mějte také jasno, co jsou vaše obranné mechanismy a co je skutečná láska. Dítě přijme mnoho vašich chyb, jste-li k němu otevření a upřímní.
Johana byla bez sebe zoufalstvím, když mi zavolala. Říkala, že nemůže odvést svého devítiletého syna na kroužek, protože jeho mladší sedmiletý bratr odmítá jet s nimi a zároveň odmítá počkat doma s otcem.
„Když už vyrazíme, je vše v pořádku. Je vlastně spokojený. Ale já už takhle dál nemůžu. Nedokážu odejít. Když se o to pokouším, Leo úplně šílí, ničí věci, zamkne se v koupelně a dostane záchvat."
Jak je to opravdu s vaší ochotou odejít?" zeptala jsem se. „Chci jít, ale bojím se Leových záchvatů."
„A myslíte, že je to pro něj výhodné, když neodejdete?" „Ve skutečnosti ne," odpověděla Johana, „nevím, co chce." „A co chceš TY, Johanko?" „Potřeby obou dětí se vylučují. Nevím, co chci."
„Ano," řekla jsem, „a to je příčina, proč je Leo tak zmatený tvým chováním a strašně se snaží udělat si v tom jasno."
„Tak Leo prostě odráží mou neschopnost být tím, kdo rozhoduje?" „Ano," znovu jsem potvrdila její myšlenku.
Johana se uklidnila a na konci hovoru měla jasno.
Tak jak to šlo?" zeptala jsem se při příští konzultaci.
„Nejprve jsem Leovi řekla, že nebudeme chodit na kroužky často, a tak může být hodně doma. Také jsem mu ale řekla, že pokud jeho bratr kroužek má, půjdeme tam a on může jít buď s námi, nebo zůstat doma s otcem nebo chůvou."
„A on prostě chodí s námi. Je úplně bez problémů. Nemohla jsem tomu věřit. Dokonce si sám vybral hračku s sebou a šel do auta dřív než já."
Určíme-li jasné hranice, na které se dítě může spolehnout, opře se o ně a má větší svobodu zkoumat a růst. Nemusí bojovat, aby zjistilo, co bude následovat.
Dítě se dokáže vyrovnat s nejrůznějšími způsoby výchovy, pokud chápe kulturu své rodiny. Je-li láska pevná, dítě může bezpečně vyjádřit, co potřebuje, a ví, co má čekat. A vskutku, je-li obklopeno láskou a respektem, vyrůstá v úspěšného dospělého člověka za nejrůznějších kulturních a ekonomických podmínek.
Mojžíš a Adam jsou dva mladí lidé, kteří byli našimi hosty. Mojžíš u nás zůstal několik dní v rámci studentské výměny a Adam u nás trávil léto. Oba s námi udržovali kontakty několik let.
Mojžíšovi bylo patnáct, když byl u nás. Jako Američan indiánského původu vyrůstal v přísném prostředí. Byl sebevědomý, zodpovědný, laskavý a otevřený. Vyzařovala z něj vnitřní krása a emocionální síla. Vážil si rodiny, ve které vyrostl, a se zaujetím nás poučoval o své kultuře a tradicích. Vyprávěl nám, jak zjistil, že se velmi liší od svých vrstevníků; nejenže tuto odlišnost akceptoval, byl na ni dokonce hrdý. Vážil si toho, co mu dali rodiče; přísná pravidla chování v jeho rodině nebyla fanaticky vnucována, podporovala je trvalá láska.
Na druhé straně Adam přišel z rodiny plné svobody a rovnosti. Hluboce mě dojalo, jak dokázal navázat kontakt a být citlivý. Svým smyslem pro humor obrátil každé napětí ve smích, aniž by kohokoli ponižoval. Stejně jako Mojžíš i Adam se cítil jiný, než jeho vrstevníci. Věřil, že jeho síla je právě v tom, že nepodléhá tlaku okolí. Byl hrdý na to, že jedná po svém. „Nezáleží mi na tom, co si o mně myslí druzí. Jde mi o to, abych byl v souladu sám se sebou," vysvětloval.
Tito chlapci měli sebedůvěru, která je založená na jasné situaci. Sdělte dítěti jasně pravidla vašeho společného soužití, aby nemuselo plýtvat energií na obavy, co se bude dít, nebo na odhadování pravidel. Místo toho se pak může plně radovat ze života. Strach vystupovat jako rodič nám někdy brání v lásce. Zcela jasně vymezit, jakým způsobem rodina funguje, znamená, že pokud má dítě plná a rovnocenná práva a plný přístup k tomu, co mu kulturní prostředí nabízí, pak musí mít také jasno v tom, jak zůstat v bezpečí, ke komu jít pro radu, jak respektovat svobodu ostatních členů a na co se může spolehnout, když se necítí dobře. Pokud má dítě hodně individuální svobody, co se týká stylu života a zážitků, mělo by mít také jasná pravidla, kdo v rodině rozhoduje a jak funguje sociální struktura rodiny, kdo je za co zodpovědný a jak se pustit do samostatného života.
Ať je váš životní styl jakýkoli, jednoznačně ho sdělte a dítě se mu s důvěrou přizpůsobí. A mějte také jasno, co jsou vaše obranné mechanismy a co je skutečná láska. Dítě přijme mnoho vašich chyb, jste-li k němu otevření a upřímní.
Komentáře
Celkem 0 komentářů