Nedělní básnění :)

Naštěstí  stvořitel nás stále drží za ruku
(přesto, že někdo ani netuší)
a člověk se tak dotrmací přes bolesti k respektu
(ke všemu, co jen existuje - bylo, je a bude)

Prohlédnem si charaktery, jak na divadelním hledišti
a naleznem v nich i ten svůj
(Bože, to jsem já, to prase?)
však dojdem k tomu, až jak ležíme na dně
(v hnoji, nemocnici nebo v base)

Ať chceme nebo nechceme,
každý jednou na kolena padneme
pak konečně se můžou nahodit pojistky,
(strčit naše vedení do jeho zásuvky)

Jediná touha, co nám zbyde, bude zachování lásky,
(jedné v moři kapky)
mít respekt a žít v pokoře.