nespokojenost v zaměstnání

„jezdím sem a tam, z práce do práce, to je také jistý díl karmy, že si nedokáži najít to, co mě baví“

Odpověď:

Teď, pokud ti vadí, co děláš a trápí tě to, tak současně dáváš „nahoru“ impuls, že žádné změny nechceš.
Je to proto, že vysíláš negaci a nespokojenost s tím, co je.
A jestli ve tvém osudu (a cítíš to) by ses měl věnovat něčemu, co je pro tebe a i pro ostatní prospěšnější, měl by ses nejdříve otevřít a zprůchodnit kanál pro přijímání změn.

Asi by ses měl vykašlat na to, jestli ta práce je naplňující nebo ne.
Jestli děláš práci, která má smysl pro tebe i pro druhé, zda změnu chce ego, protože ho to nebaví, má málo peněz, je pohodlné, líné, nevidí v tom smysl pro své vlastní uspokojování a pohodlnost nebo zda jdeš špatným směrem, nejseš spokojený, nevytváříš vůči ostatním pohodu a klid, sám jseš roztěkaný, bez energie, nevidíš v práci žádný smysl, ale máš strach udělat krok, co když …

To vše jsou jen myšlenky, které zahlcují zbytečně mozek a odvádějí pozornost, blokují tvoření a tvůj vývoj.

Ber to tak, jak to je – ale neber to tak, že je to přijetí zlého osudu kvůli karmě a že musíš trpět.

Ber to tak, že ses narodil, tam kde žiješ, právě těm rodičům…, s tím, s kým žiješ, a i to, jakou máš zrovna práci… přijmi současný stav bez výhradně. To, že děláš tuhle práci, má svůj důvod, je to právě to nejlepší, co teď můžeš mít, je to to nejlepší nikoli pro tvé ego, ale pro tvou duši a pro možnost, abys došel k určitému poznání.

To poznání je naučit se smířit se “s tím, co je“ bez pocitu útrap, prostě to tak je, a je na tom z druhé strany dobré to, že bych mohl být klidně na pracáku, nebo bych mohl být fyzicky neschopný a nemohl pracovat vůbec, ani kdybych chtěl, co by za to druzí dali, vlastně jsem vděčný za to, co mám…to znamená, že ono poznání je například to, naučit se být spokojený právě teď (ať se děje cokoliv).

Na druhou stranu tvé myšlenky a představy do budoucna se tím ale nesmějí uzavřít (to co je teď, není utrpení, ale současně to znamená být otevřený (nikoli zabloklý) k jakýmkoli změnám do budoucna, které život (osud) přinese.
Např.
nabídka přítele u piva, když prohodí, že by někoho potřebovali přijmout…
nebo výpověď v práci - možnost změny – možnost najít jinou práci, která mě bude bavit.

Pokud přijmeš stav teď, otevřeš kanál pro případnou změnu, ta buď příjde nebo nepřijde, ale to neřeš.

Můžeš použít modlitbu:
Bože, děkuji za to, že mám práci, že si můžu vydělat, že mám co jíst, kde bydlet…
Jestliže současná práce má pro mě význam a nějaký smysl i pro ostatní kolem mě (Boží záměr), děkuji, že jsi mě na tuto cestu navedl a mohu tuto práci vykonávat a s láskou a vděčností.
Pokud jsem sešel z cesty a mrhám energií svou i ostatních Bože děkuji, za každou příležitost, kterou mi sešleš, ať dobrou nebo špatnou, která mě posune tak jako tak dál.

Pokud totiž chce změnu ego pro své lepší pohodlí a z důvodu nespokojenosti, dovede tě to nakonec k ještě horší realitě.
Neustále se tak učíme být spokojení s tím co máme, s čím více věcí jsme nespokojení a čím více věcí odmítáme, tím těžší nárazy můžeme očekávat v budoucnosti.

Co se týče duše - nejdříve přijetí současnosti a příp. minulosti a pak změna, beze strachu, bez očekávání, jen přijímáme
Co se týče fyzické stránky, rozumového rozhodování – je jedno zda měníš práci nebo partnery, vždy tě dostihne takový osud, který tě naučí nakonec stejně vše přijmout. Nespokojenost je lpění a přichází ztráty.

Žít v lásce znamená být spokojený tady a teď. Láska je Bůh. Naše cesta směřuje, ať chceme nebo ne vždy k Bohu, buď přímo skrze spokojenost (přijímání) nebo oklikami skrze odmítání a lpění. Spokojenost je přítomný okamžik. Přítomný okamžik není časově vymezen. V přítomném okamžiku neexistuje čas. Přítomný okamžik je stav bytí, kdy jsme jedině a bezpodmínečně spokojení. Přítomný okamžik je stav, kdy jsme naplněni láskou, Bohem. Přítomný okamžik je spokojenost tady a teď. To je naše cesta.