Nevšímavost

Nevšímání je předstírání, že nevidíme projevy dítěte, které se nám nelíbí, v naději, že tak zmizí. Rodiče doufají, že když nějakému projevu nebudou věnovat pozornost, nebude „posilován", a tak časem vymizí. Otázka se zase vrací: Proč chceme, aby pocity a jejich vyjádření zmizely? Koneckonců, nejvíce si přejeme žít život po emoční stránce. Lidstvo věnovalo spoustu času a sil tomu, aby evokovalo mocné city, bez nichž se cítíme bezvýznamní a znudění. Navíc, pocity dítěte vynášejí na světlo vaše vlastní pocity, a tím máte šanci vychovávat sebe; učíte se o sobě (S ze S.A.L.V.E.) a poznání, které získáváte, vám pomáhá pochopit své dítě.

Když si uvědomíte, že jste použili nevšímavý přístup, buďte trpěliví a odpusťte si to. Zároveň se přestaňte pohybovat ve vyjetých kolejích, které vám připravili jiní. Je to smutné, ale dítě, jehož bolestné pocity jsou přehlíženy, je nakonec potlačí, přestane se projevovat, stane se emočně plochým a je těžké s ním navázat kontakt. Zdravější dítě může stupňovat své projevy tak, že se uchyluje k provokativnímu chování, které nakonec vaši pozornost získá. A navíc tam, kde rodič používá nevšímavost, nejsou plněny potřeby dítěte, což vede k dalšímu stresu se všemi obtížnými projevy v chování. Emocionální výbuchy dítěte potřebují naši péči, především být pozorní k jeho potřebám (které nemusí být vždy totožné s tím, co chce zrovna v daném momentu, jak uvidíme dále).