Partner nepřijal mého syna, mám deprese - 1.část

Můj muž přestal zcela komunikovat s mým synem z prvního manželsví, neodpovídá mu ani na pozdrav, prý s ním skončil. Už na něj nemá nervy. Když si chci promluvit, tak se mne ani nedotkne. Začal ho nenávidět, prý se s ním bude bavit, až se začne chovat normálně, ale už to trvá dva měsíce. Syn je ADHD a já vím, že jiný nebude a navíc jde do puberty. Myslím si, že nepřijmul mého syna a teď to vrcholí. A když jsem mu říkala, že nemůže mého syna ignorovat, že si ho vzal se mnou, tak mi odpověděl, že může, že ho nedonutím dělat něco, co někdo jiný nechce, že si zvyknu, že mi nic jiného nezbyde. A jestli chci vyhrožovat rozchodem, tak se nenechá vydírat, že už na to nemá a tohle je jeho jediné možné řešení.
Nedá se to vydržet, beru zase antidepresiva, vrátila se mi úzkost, myslím, že je to právě z toho. Doma si nikomu nestěžuji, funguju normálně, říkám si, že to tak má být, ale asi to tak nemá být, když se trápím a pomalu se se vším loučím. Navíc muž má již podruhé hnisavou angínu.

Odpověď
Když se jednou dostaneš na dno, považuj to za obrovskou očistu tvé duše od špíny z minulosti i z budoucnosti. Je to velké poznání toho, že je potřeba změny, známka toho, že tudy cesta nevede. Změna se dotýká hlavně tvého uvažování, tvého pohledu na svět a na své blízké a nejbližší. Na tohle dno jsi došla proto, aby ses od něj mohla odrazit a jít tím správným směrem.
Představ si, že jsi duše...energie zabalená do těla, aby měla nějaký tvar. Ta duše jseš ty...tělo je tvůj prostředek, abys mohla konat ve hmotném světě. Teď si představ, že všichni lidé kolem jsou také energie s nějkým tvarem (tělem). Dál si představ, že je tu obrovská ryzí energie, ta původní, která stvořila tento svět včetně nás a která sama o sobě žádné fyzické tělo nemá, která však vše řídí a vše vědomě udržuje v rovnováze. Tato původní energie nezná čas a ve svém programu má vše dopředu dané. My, jako malé energetické částečky jsme z této energie stvořeny, jen to nevíme. Této původní energii říkám Bůh, jsme stvořeni z Boha a proto můžeme říct, že jej máme v sobě. Bůh v nás neustále vše kontroluje a vše udržuje v rovnováze bez našeho vědomí. Bůh v nás usiluje o náš vývoj, nikoli jednotlivců ale vývoj všech dohromady, abychom pochopili, že sami jsme Bohem.
Dobrý člověk se vždy snaží nepůsobit druhým nijak zle, ani zlým slovem, ani zlou myšlenkou, ani zlým pohledem, ani tím, že je sám smutný a druhého to trápí. Vše přijímá jako dobré, protože už ví, jak Bůh funguje. Přijímání všeho bez odporu znamená, že člověk, jeho lidská schránka je již zcela zaplněna Bohem a je to stav opravdové harmonie, to znamená, že člověk již netrpí, cítí se každou vteřinu šťastný, ať se děje cokoliv, není nemocný a jeho posláním je jen konat dobro. Lidé kolem něj se jakoby sami mění, uzdravují se. Je to ideální stav, ke kterému dojdou jen ti vybraní a i to je již předem dáno Bohem. Každá duše každého člověka je jinak stará, to znamená jinak vyzrálá, vyspělá, zmoudřelá, proto není možné, se na někoho zlobit, že něco ještě nechápe, že se zlobí,atd. Ti, kteří už vědí a Boha v sobě nalezli, tak mají za úkol učit svým postojem a chováním právě druhé lidi, bez jakéhokoli nároku na odměnu nebo uznání.
Špatný směr v tvém životě poznáš lehce, je to zrovna tehdy, když právě bloumáš myšlenkama v minulosti (např. někdo nebo já jsem špatná - pocit viny z toho co jsem udělala, odsoudila jsem někoho za to jak se choval....) nebo v budoucnosti (strach co bude, žárlivost, podezřívání, představy, co by se mohlo stát). V těchto časech (minulost a budoucnost) pokud tvým myšlenkám dovolíš tam vstoupit, se necháváš dobrovolně vysávat cizími energiemi, bytostmi, které sami vytvářejí odpory (nepřijímají) a nepouštějí do sebe Boha (energii stvořitele) a mají hlad a sají z druhých bytostí. Ty se pak cítíš unavená, máš deprese, ztrácíš životní energii a nevíš proč. Pokud dokážeš své myšlenky zastavit a jen si všímat toho co se děje právě teď, jen pozorovat tady a teď, jseš absolutně svobodná a nezranitelná.
Hlavní příčinou všeho trápení a problémů je, že si v životě vytváříme odpory. Odpory jsou naše negativní myšlenky, které vznikají myšlením na minulost nebo na budoucnost. Odpor je také vše s čím nesouhlasíme, že se právě děje.
Jediné východisko je vše přijímat. Ten, kdo však odporuje a brání se osudu, přijímat mu nepůjde. Svůj osud můžeme změnit do určité (omezené) míry. Základní linie je stanovená a určená podle míry naší schopnosti přijímat, která závisí na tom, jak staré duše jsme a kolika životními zkouškami jsme prošli a dokázali se s nimi vypořádat (přijmout je). Buď si tedy osud sami ztrpčíme, tím že jej nechceme přijmout, nebo přijímáme a cesta je poznatelně snadnější. Osudu se nelze vyhnout, jedině ho přijmout a současně využít naši nabranou moudrost z minulosti, z minulých životů.
Vyjmenuj si co všechno ti bylo dáno osudem, jaké všechny těžké zkoušky ti byly dány v minulosti. Tyto zkoušky ti byly dány proto, že jsi je v minulých životech ještě nezvládla přijmout. Tyto zkoušky do tvého osudu přivolává Bůh v tobě (ta původní energie, která vše udržuje v harmonii), v podstatě jseš to ty (jako kousíček Boha), kdo ti připravuje životní zkoušky. Říká se, že vše kolem tebe je tvé zrcadlo, vše jakoby zlé, jsou zkoušky, které si na sebe sama (Bůh v tobě) chystáš, abys jimi mohla projít a konečně je přijala takové jaké jsou, aby ses dál vyvíjela, byla moudřejší a ovlivňovala okolí. Bez odporů, bez pocitů, že je něco špatně, bez lítostí, bez odsuzování, ... Toto přijetí znamená, že jsi pochopila, že jsi zvládla životní zkoušku bez odporů a tato situace se ti už pak nikdy nestane, není důvod, když jí už zvládáš.
Pokusím se zde vypsat zásadní odpory, které cítím z dotazu; z tebe a z muže a pak se ti pokusím naznačit, jak s těmito odpory naložit.
Syn s ADHD - můžu porovnat se mnou, do podzima tolik let jsem neustále řešila, jaký je, jak se chová nevhodně a narážela na urážky a kritiku okolí, kritiku školy, příbuzných, atd. Došlo to až tak daleko, že jsem se ocitla na dně. V noci sem se budila a nemohla spát, co bude zítra ve škole, v\hrotilo se to. když mi každý den ze školy volali, co zase provedl nevhodného...bylo toho najednou tolik, že jsem po návštěvě dětské psychiatričky zjistila, že mi nezbývá, než to jaký je, přijmout, přestat řešit, co si kdo myslí o mě nebo o něm, co si myslí o mé výchově, o mě, že už na to prostě kašlu. Vždyť sama sebe znám nejlíp a vím, že každou vteřinu dělám to nejlepší co umím, vždyť syna znám na světě taky nejlíp jenom já a vím, že nikdy nebude zcela pochopený okolím, že právě okolí má možnost, naučit se přijímat lidi (tedy i mého syna), takové jací jsou, je to jejich zkouška a jejich problém, pokud jim to vadí ! Navíc jsem pocíla obrovskou sílu lásky k němu, jak je úžasný v tom, jaký je, jak ve své podstatě učí jiné lidi, aby se naučili přijímat i ty, kteří jsou "jiní". V tu chvíli, jsem pocítila ohromnou úlevu, jako zázrakem se další dny a týdny nic extrémního ve škole nědělo, dokonce dostal i pochvalu za vzorné chování, začal být veselý, upovídaný, začal mě objímat a pusinkovat, lépe komunikovat, svěřovat se, přestal se vztekat, odmlouvat.
A to vše jen proto, že jsem to přestala řešit, přestala jsem mít obavy, co bude (budoucnost) a co bylo (vrtání v minulosti, co udělal). Věřím, že ty jsi už také dospěla dávno k tomuto přijetí.
Tvůj muž je v koncích sám se sebou, možná ho vysvobodí to dno, na které se musí dostat, protože už neví co dál. Zřejmě má nějaké představy nebo předsudky z mládí o tom, jak co má být a jak co být nemá. Je to jeho vlastní zkouška, jak přijmout člověka (dítě), které je jiné. Věř mi, že tak dlouho bude narážet svými předsudky a odpory, až narazí na dno a bude muset přijmout věci, tak jak jsou. Ty s tím můžeš dělat jedině to, že eliminuješ své zoufalství v této situaci, protože to nikomu neprospěje, ba naopak. Je zoufalý sám ze sebe a navíc se musí dívat na utrápenou ženu, kterou miluje a je to pro něj dvojí zátěž. Měj s ním soucit, pokud uvidíš, že bude přístupný, tak jej pouze usměrňuj v jeho zoufalství, říkej že to bude dobré, že vždycky může být hůř než je, buď silná a věř, že ho to posiluje a očišťuje, protože v minulosti někoho třeba odsoudil, za nepatřičné chování (nebo to převzal od svých předků, kteří lpěli na morálce více než je zdrávo. Je to jeho životní zkouška (dar od Boha), kterou ty musíš respektovat a pomáhat mu ji zvládnout už jen tím, že nebudeš třeba smutná. Věř, že tvůj muž dělá v této chvíli a v této situaci to nejlepší, co zrovna může. Miluje vás, protože kdyby ne, tak už dávno by odešel, jen mu nechej čas a respektuj to, potřebuje čas na přijetí. Nechtěj po něm, aby k synovi změnil přístup, přestaň se snažit u něj cokoliv změnit. Angína se skrytá zlost, hněv - očišťuje ho.
Jen čas ukáže, zda on si touto zkouškou projde a zvládne ji a přijme tvého syna jaký je nebo zda se zkoušce tentokrát bude chtít vyhnout (a třeba e rozhodne od vás odejít), bude se mu muset tato zkouška opakovat prostě tak dlouho, dokud mu nezbyde ji stejně přijmout. Pokud v jeho současném životě tuto zkoušku zvládnout ještě nemá, rozejdete se, ty si najdeš hodného muže a on ženu, která bude mít jistě nějakého nevychovaného syna :) nebo bude kolega v práci nevychovaný a on ho bude nesnášet nebo se nebude dobře chovat jeho přítelkyně, jsou různé Boží nástroje v tomto hmotném světě, které skrze Boha používáme pro vytváření našich zkoušek, které nás posouvají k moudrosti.
Trápí tě, že tvůj syn nebude moct být nikdy v očích tvého muže lepší.
Tady je potřeba nejdříve zbavit se smutku a udělat něco sama se sebou. Naučit se respektovat a mít s mužem soucit, to je jedna věc. Druhá věc je, že je to zkouška i pro tebe, zda i ty dokážeš přijmout druhého takového jaký je. Nesmíš se však stáhnout do kouta a dělat jakože nic a v nitru se užírat a trápit, to ne! Napiš mu třeba hezký mail, že syn je prostě takový jaký je, že ty děláš maximum. Současně že respektuješ mužovo názory a postoje, ale také že záleží jen na něm, jestli vás oba přijme takové jací jste. Jinak tím, že ho miluješ a nepřeješ si, aby s vámi trpěl a trápil se, můžeš navrhnout, že může klidně odejít, vše záleží na něm. Dohodněte se, že se na výchově se podílet nebude, nebude ho trestat ani vychovávat, může v danou chvíli odejít ven nebo do jiné místnosti.Mužovo současný postoj k synovi a odmítnutí podílet se na výchově, a že s ním nechce mít nic společného, je pro syna i pro tebe lepší, než kdyby na něj křičel nebo ho řezal a syn by měl trauma, že je neschopný. Muž našel zatím jednu z nejlepších možností pro vás všechny.
Tvým úkolem je vzdát se ideálního fungování jako rodiny. Vstoupila jsi do tohoto svazku s jistým posláním, něco se naučit. Vzdej se všeho, co by sis představovola, že bys chtěla a není to tak. Vzdání se všeho očekávání je přijetí toho, co máš teď. Přijmi i tu možnost, že byste se rozešli, přijmi to už teď, protože pokud se to má stát, stane se to tak jako tak. Pokud to přijmeš od srdce už teď, stát se to nemusí, zvládneš zkoušku předem. Jestli se něčeho nedokážeš vzdát, jistojistě o to příjdeš.
...se vším se loučíš, tak moc sis přála mít skvělou a fungující rodinu a tak moc tě bolí, když to tak není, že tě to samé dno donutilo se smířit s možností, že bys o rodinné štěstí i přišla, to znamená, že ti to vadí - nechceš to přijmout dobrovolně, nechceš se vzdát - budeš tedy donucena - bude ti to odebráno a nic jiného než to přijmout ti stejně nezbyde. Vzdání se všeho je otevření se Bohu (nebránění vstupu do tvého těla tvé původní životní energii).