Partner nepřijal mého syna, mám deprese - 2.část

V duchu jsem se s mužem rozvedla... představovala jsem si, kde jsem a co dělám, obě varianty...že jsem v našem společném domě, co jsme postavili, i že jsem někde jinde sama s dětmi..protože práci mám stejnou jako muž a děláme spolu, tak bysme se vídali každý den ...bylo by to nanic. Obojí.
Pobrečela jsem si, ale nic se nezměnilo. Roste ve mne černá díra, která pohlcuje veškerou radost, kterou jsem ještě nedávno cítila..za co všechno jsem byla životu vděčná..asi deprese, protože vím, že mám úžasný děti a sebe a muže co mně miluje..ale přestávám to cítit..a to bolí. Jak může deprese brát pocit radosti a přitom cítíš ztrátu.
Prý je deprese zklamání z očekávání, které se nenaplnilo, pocit, že si zasloužíš něco co nemůžeš mít...co to bylo u mne? Dokonalá rodina? Asi jo... ideální otec? Ideální ne, jen normální...snaživý...zasloužím si přece aby můj manžel měl rád mýho syna. Proč to tak vyvrcholilo? Proč teď?
Je on vůbec ten problém? Syn to snáší líp než já..nemůžu překousnout, že mi takto zasahuje do života. Mám to vzdát? Mám bojovat? Co po mně moje vlastní duše chce? Ať mi to sdělí a já to udělám...mám se řídit pocitama..ale kterýma?
Jak poznám převlečenou myšlenku od pravého pocitu? Nechci přestat milovat muže, vzít i druhému synovi úplnou rodinu...nechci být na všechno sama...nemám tu ani přátele, protože všechny vztahy jsou tu založený na tom, že jsem si ho vzala. I práci jsme měli vždy společnou..
On si myslí, že se nic neděje..po tom jak jsem to řešila a sesypala jsem se, tak jsem se sesypala i fyzicky...Tři dny se mnou nemluvil a já myslela že končíme..
a dnes se spolu pracovně a doma bavíme jako by nic ale uvnitř to na mně pořád mluví...zklamání, pocit marnosti..nemiluju?
Krásně jsem si popovídala se synem... zdá se, že to chápe a přenáší se přes to líp než já, a poprvé v životě byl optimistický...prý to přejde..třeba se to změní..a nechce si zvyknout, že se s ním muž nebaví, protože věří, že to přestane..někdy. ...Opravdu překvapil!
V srdci cítím prázdno a smutek..po takový době, po tolika knihách a duchovního cvičeních, po tolika meditacích...zas je to zpátky.
Beru antidepresiva a nemohu dělat žádná rozhodnutí, nevím jestli chci čekat, jestli se muž přispůsobí, ale nic jiného dělat nemohu..nebo mohu?

Odpověď:
Mám pocit, že máš strach z budoucnosti a že "právě teď " je potřeba něco vyřešit. Pokud budeš myšlenkama v neustálém kolotoči, že se musí něco řešit, je to běh na dlouhou trať a jedna ze záchran je deprese, která tě díky práškům tak utlumí, že tě aspoň trošku donutí NEMYSLET.

Běhání po tomhle světě s pocitem nepokojenosti, nejistoty, co muž, nejistoty, co mám dělat, jestli radikálně řešit, nebo se stáhnout a trápit se a na venek nic nehrotit a ostatní netrápit...? Pořád se řeší, řeší, řeší, místo toho, aby byl člověk spokojený s tím co právě má ! Hned jak ráno vstaneš, řekni si: Vždyť já se na to můžu vykašlat, kašlu na to, kašlu na řešení chlapů i synů, kašlu na všechno, vždyť ono se to nějak vyřeší samo z venkovních impulsů, nabídek, náhod... pokud má dojít k nějakým změnám, tak přijdou, budou mi naservírovány. Já sama od teďka nebudu nic chtít, nebudu chtít nikoho měnit, nebudu chtít nic změnit, ale pokud mě něco bude štvát tak si řeknu svoje, ať si myslí kdo chce co chce.

Musím ti upřesnit to, jak sis představila ty situace, kdyby ses s mužem rozešla, že ti ani jedna z variant nevyhovuje. Beru to tak, že si se snažila přijmout tu situaci, ale žádná z variant ti nevyhovobala

Jde o 100% nepřijetí života, osudu. Takže potřebuješ doujasnit, jak přijímat. Obecně každý přijímáme nebo reagujeme na jednu a tu samou věc jinak, je to tím, že každý z nás je více či méně egoistický nebo pokorný, dobrosrdečný, soucitný. Každý se nachází v určité úrovni (stupni vývoje), a s pomocí Boží síly, procházíme životními zkušenostmi, abychom postupně ego ponížili na nulovou úroveň, pustili do nás Boží lásku a mohli se dále jako lidstvo vyvíjet za pomoci nových schopností, které nám budou odhaleny.

Pokud tedy vysíláš ještě stále víc té energie, která chce brát pro sebe a která je nespokojená (silná připoutanost ke hmotě - převládá ego) a vydáváš míň té energie, která s láskou dává, s láskou obětuje, s láskou nepožaduje nic na oplátku zpět, odevzdává a přijímá, co příjde (myšleno s upřímnou a vroucí vnitřní radostí nikoli pocitem oběti nebo z lítosti), znamená to, že jseš připoutaná k lidskému štěstí a chtění a touhám, a že tím pádem Bůh neboli tvé Já, neboli skutečně ty (ale bez ega) sama sobě připravuješ pro tvou očistu situace, kdy ti nezbude než se odpoutat, protože se toho sama stále dobrovolně nechceš vzdát a přijmout to, osud ti to odebere silou.

Vše kolem tebe jseš současně i ty (jako v matrixu), jsme propojení všichni na kost a tvoje nitro to ví, tvoje nitro chce vše milovat, vše zcela bezpodmínečně, nemá důvod pochybovat nemá důvod se ptát, nebo důvod být sklíčené, protože prostě je vším a vše má být zrovna takové, jaké to právě je. Stavíš se do pozice odporu vůči Bohu, což vede ve tvém současném životě buď k záhubě nebo k vývoji.

Tvoje pochyby a otázky, tvoje city, emoce ... to vše s tebou cvičí, protože vědomě nedokážeš čelit touhám po čemkoli. Lidské touhy (ego), pokud budou existovat a pokud budou mít stále navrch nad naším skutečným nitrem, kterým jsme, tedy budou povyšovat sebe nad Boha, budeme trpět (skrze životní zkoušky), abychom se naučili přijímat, když to nedokážeme dobrovolně.
Všichni kolem nás (děti, rodiče, partner, politici, Afričani, Američani, Rusové, narkomani, bezdomovoci, vrazi, atd. a situace které s nimi prožíváme) jsou Božím nástrojem, skrze který budeš přinucená Boží silou, nedobrovolně, vzdát se tužeb, přestat vytvářet odpory a negace vůči ostatním nebo vůči sobě, v okolních lidech nebo v situacích s nimi ...tam je ten skrytý „satan“, který tě bude mučit, klamat a trápit (Boží nástroj).

Pokud se naučíš vnímat okamžik, který žiješ "právě teď", odsoudíš své ego ke smrti, a budeš navždy štastná a zdravá a tvé okolí také, protože jen myšlenky na minulost (neodpuštění, odsouzení, nenávist) nebo myšlenky na budoucnost (strach, žárlivost, předjímání, přání, modlitby) vyživují naše ega a vytvaří negativní energie, které se živí druhými a parazitují na nich, protože ten, kdo více bere než dává, nemá v sobě Boží lásku (energii) a čerpá ji z druhých lidí, chřadne, slábne, onemocní a zemře.

Základní pravidla přijímání všeho co se nám děje právě teď, pokud nepřijímáme:

1. vzdej se všeho dobrovolně, jen přijímej (myšleno vnitřně ! nikoli fyzicky - tělem se braň, když je to nezbytné) - vrátím se k tomu později,

2. pokud to nedokážeš, budou přicházet nepříjemné situace skrze které budeš mít možnost se očištovat neboli přijímat, učit se být blíže k Bohu, více dávat než chtít, naplňovat se energií Boha (ti hajzlové a sobci v tvém okolí, tví nejbližší co ti nejvíc ubližují, jsou to i úrazy a drobné nehody, ztráty, zapomínání) – přijmout situaci jako dobrou (nejideálnější a nejšetrnější Boží donucovací varianta očistění)

pokud to stále nedokážeš a budeš dál odmítat co se děje, nepřijímat, nesmiřovat, neodpouštět, tak…

4. budeš nemocná nebo tvůj partner nebo děti (další varianta a o stupeň horší, protože nebolí jen duševně ale i fyzicky)…musíš přijímat jak nemoc tak předchozí bolest na srdci

5. pokud nepřijmeš bolest na srdci, přijde zhoršení stavu nemoci nebo se objeví další nemoc, pokud nepřijmeš nemoc přijde další fáze

6. smrt, kdy během umírání pochopíš aspoň na okamžik (ten dar máme všichni), že vše je pomíjivé jako prach, který sfoukneš z dlaně, a že vše je dobré, protože my všichni tvoříme jednu milující jednotu.

Teď konkrétně:
myšlenka na rozchod je nepřijatelná, myšlenka na to být spolu je v současné době také nepřijatelná...
Vždy máš dvě možnosti a nikdy nemůžeš chtít obě, to je obrovská nepokora a stagance, která vede do záhuby.
Pokud nemáš žádnou "dobrou" variantu, je potřeba vše přijmout a na každé z možnosti nehledat to špatné, ale to dobré.

Například:
1) varianta nepřijetí:
- neklape nám to spolu, nemá syna rád, nebere ho jaký je, nechce mě vyslechnout, když se rozejdeme, budu neštastná, mám ho přece ráda, a co děti? zase bez táty, hrůza...

2) varianta přijetí:
- neklape nám to spolu - no co, mám ho ráda on mě taky, ono se to nějak vyřeší časem, zkusím muže nějak podpořit, aby si nezoufal, aby věděl že ho máme rádi a nechceme mu ubližovat...,
- nemá syna rád - vážim si muže, že se ho snažil přijmout, sice po svém způsobu, kdy narazil, ale jsem ráda i za to, chce to čas, kdy mu nezbyde než se s tím smířit, bude to jeho zkušenost, kterou díky synovi dostane, miluji je oba a soucítím s nimi a je to na nich, jak se s tím vypořádají; muž, pokud to nedá, tak nás hold opustí, miluji ho, takže ho propustím ze svého náručí ráda, protože chci a vím, že bude štastnější bez nás; pokud se rozhodne zůstat s námi, znamená to, že nás ze srdce miluje a budu mu dělat svojí přítomností jen radost, která se v něm pak bude odrážet, pokud uvidím, že je smutný, zkusím ho těšit, že bude líp nebo si s ním promluvím, aby věděl, že ho miluji a že at se rozhodne jak chce, budu to respektovat,
- muž nebere syna jaký je - je to muže zkušenost, kterou jistě potřebuje prožít,
- nechce mě vyslechnout - pokud chce mít klid a čas na přemýšlení, dám mu ho, občas můžu opakovaně zkusit, zda si nechce popovídat a nechám jej mluvit, bez výčitek nebo otázek typu "proč";
- když se rozejdeme, budu neštastná, mám ho přece ráda - pokud ho mám skutečně ráda, budu respektovat jeho rozhodnutí
- a co děti? zase bez táty, hrůza... - děti mají svůj osud a možné zkušenosti, kterými musejí projít tak jako tak předurčené, vždyt proto si vybírají i své rodiče - chránit je před "zlým" je zbytečné ba naopak jim to může uškodit a prodloužit nebo zvětšit trápení

Přijetí tedy znamená najít si na dané situaci vždy i něco dobrého, (co ti dá jistotu a vnitřní klid); v podstatě to rozpustí ego a další koloběh myšlenek, které vedou i třeba k depresi a dál k nemocem.

Deprese bys pak už mít nemusela, protože pokud se smíříš, není důvod je mít. Ale i deprese je dobrá, protože tě ochraňuje (očišťuje).

A opravdu jsem zjistila a učím se to, že když se mi něco na druhém nebo na situaci nelíbí a zasahuje to přímo mě osobně, že pokud to je fyzicky možné, tak se z zvnějšku bráním - slovně, fyzicky...ale vnitřně si stále připomínám, že je to zkouška, jestli se nechám vytočit uvnitř a poskvrnit mou duši, nebo jestli uvnitř sem klidná, protože vím, že to tak je v Božím plánu.

Sděluj muži vše, co máš na srdci ... nech si vysvětlit jeho postoj, často to změní úplně pohled. Ale pozor na lítost, pokud jej miluješ, nelituj se před ním, jen by to jemu vysávalo energii a tobě by jeho přitakávání posilovalo tvé ego.

Pokud budeš mít pocit, že jsi na všechno sama, je to impuls andělům, aby všechny tvé budoucí přátele odháněli pryč. Blokuješ jim cestu k tobě. Mě pomáhá psaní nebo malování nebo procházky venku nebo čtení. Při myšlence, že jsem sama hned stačí opět najít v tom něco dobrého, třeba: ještě že jsem v tom sama, aspon tim nebudu zatěžovat okolí a trápit je mými starostmi, třeba mě to donutí něco dělat, mám víc čas na sebe a svou tvorbu...

Dokud budeš mít starost a pocit, že řešíš problém, nikdy se nedostaví rozřešení...úporné myšlenky na řešení problému blokují průchod samotnému řešení (bráníš se a blokuješ průchod pro Boží energii, která už to má dávno vymyšlené, jak to bude), přestaň řešit, lidově, na všechno se vykašli ono se to vyřeší časem samo.

A naslouchej svému synovi, děti většinou myslí srdcem, ne jako my rozumem. A pamatuj, že milovat je opak od slova chtít, milovat znamená respektovat.