Partner nepřijal mého syna, mám deprese - 3.část

Dotaz:

Materiálně založená nejsem i když si přiznám, že pohodlí a peníze mám ráda, vím že nejsou nezbytné a důležité....ale na druhou stranu se taky učím, že na penězích a pohodlí není nic špatného...když jsem spokojená já, jsou i ti kolem mne...a peníze jsou jen hra, majetek je jen hra, práce je jen hra..ve vesmíru je to jen prostředek. Máme tvořit, máme se učit, máme dělat co máme rádi, co nás uspokojuje..na ničem není nic špatného. Snažím tvořit svůj život, zajistit si parkovací místo, než tam dojedu, přivolala jsem si báječnou práci, se super kolegy atd. atd...a to je chtění a přání...co je na tom špatně? Myslím, že nic, že to ke hře života patří a je dobře, že si to uvědomujeme..všichni. Taky jsem čela Osho..sebevědomí. zaujalo mě, jak napsal, že ego musíš nejprve pořádně vykrmit, a až pak ho můžeš odevzdat....ego je naší součástí, bez něj bychom tu nemohli být a jak mám zvládnout svůj úkol...sebedůvěra, sebevědomí, když na sebe nemám nároky, když si nechám všechno líbit, když s ničím nic nezmůžu a jediná správná věc je přijímat...
Učím se mít ráda, učím se zjištovat, co mi dělá radost, neomezuju se, pravda je, že jsem měla poslední dobou chut na sex s někým jiným než s mým mužem a přijímám i to , že ty chutě jsou normální, a že není normální prožívat pěkné věci jen s jedním člověkem, když to může být nový a krásný zas s jiným...ale na to bych si nikdy netroufla v reálu, jen v představách.
Snažím se nemyslet, ale je divný pocit nevědět, co dělat, co chtít, co být, když už všechno jsem....
JInak prý v práci hodně zvedám náladu...možná mně tam vyštavujou a pak jsem vymačkaná doma...ale jsou moc fajn, mám kolegy ráda i šéfa...za svou práci jsem opravdu vděčná...

Odpověď:

Samozřejmě, že není špatné něco chtít, ale má to jeden háček.
Přestože to, co si přejeme a zatím nemáme, musíme
1. dokázat respektovat neboli přijímat věci tak jsou právě teď. V podstatě to znamená NE V NICH ZŮSTÁVAT A TRPĚT, ale s pochopením a láskou je respektovat (s vnitřním klidem, bez zlosti, smutku...) - vždy se dá najít berlička, důvod proč je to i dobré, ale samozřejmě TVOŘIT - mít vůli a sílu v případě pokud to jde a pokud tě to trápí nějakým způsobem měnit k lepšímu (vždy jsou ve všem minimálně dvě možnosti - zůstat a trpět nebo udělat krok a být pokojený)

2. a zárověň také ta naše přání brát s jakousi rezervou, že pokud se nesplní, tak se svět nezboří, neviset na nich, jako na jediné možné variantě štěstí.

Takže když to spojím dohromady, být spokojený a vděčný za to, co mám a s radostí přijímat vše, co přijde (i dobré i zlé), ale na ničem nelpět. Je jasné, že když nejsou peníze, že jsi nevrlá, nejistá, rozhozená, a je to naprd, takže si řekneš
1. ále co, tak jíst mám zatím ještě co, chleba a sůl ještě máme, jejda a co všechno my ještě máme (respektování)
2. myšlenka na lepší finance, pokud je Bůh dá, budu ráda, pokud ne, nemám proč si zoufat.

Funguje to a dá se to použít úplně na všechno, jakékoliv pochyby nebo nerespektování to však blokujou. Takže spokojenost je jen respektování, nikdy nemůžeme vědět, proč se nám co děje, ale vždy je to pro nás dobré, i když se to zrovna teď nezdá.
Díky minulosti se vším co jsi v ní prožila, jsi objevila spoustu věcí, které tě posunuly.

Je pravda, že teď se toho všude vyrojilo strašně moc, já se držím jen těch, o kterých vím, že nechtějí skrze přání za každou cenu někoho měnit, aniž by dotyčný věděl, že by měl být pokorný a respektoval. Vyhýbám se bílé magii, protože ta přání za uzdravení atd. je silný nesouhlas a nerespektování toho, že ti lidé, co trpí, potřebují dojít na dno, třeba tak jako ty, aby je to právě posunulo ve vývoji, pomoc na dálku je pomoc jen na chvíli, tou zkušeností tak jako tak budou ti trpící lidé muset projít (stejně jako my v minulých životech), je to jen oddálení nezbytné životní zkoušky cizí silou, ač myšlenou v dobrém. Líní nebo ti co neví, chtějí, aby je někdo zachránil, aby je vyléčil za ně samé.
Ego máme téměř všichni, je to přirozené ho mít, je ve svém smyslu dobré, je to naše nedílná součást, doprovází nás na cestě k moudrosti, lásce a postupem času, čím víc za životy získáme zkušeností (skrze "neštěstí, nemoci a útrapy", které se učíme přijímat), čím více budeme moudří a láskyplní, tzv. naplnění Bohem neboli Stvořitelem neboli boží láskou, tím méně ega budeme mít, jasně, že se ho nejde zbavit najednou. To by to přímé setkání s Bohem (naplnění jeho energií zcela) pro nás bylo smrtelné. Takže kdybychom ego neměli, v tomto stavu vědění bychom zemřeli. :) Jsou lidé, např. Iva Adamcová, Dalajláma a tisíce dalších nenápadných lidí, kteří již ego nemají a narodili se sem znovu proto, aby učili jiné, kteří už mají toho ega tak málo, že jim zbývá jen kousek, aby se mohli naplnit Bohem, to znamená být Svatým Grálem, naplnit se Kristovstvím a tím pádem začít žít v páté dimenzi, kde již ego není. My, kteří ještě ego máme jsme v dimenzi třetí. Čtyřka je jen branou, skrze kterou se jde do pětky. Jsou to ony pomyslné čakry. Pokud je uzavřená čakra 1,2 nebo 3 znamená to, že ještě něco nerepektujeme, někoho odsuzujeme, něco bereme jako špatné, máme lítosti, atd... Je to přirozené, protože se necháme ovládat naším egem. Přelom začíná podle mě tím, že již začínáme naše ego vnímat a pozorovat, potom se pomalu začínáme učit rozlišovat, co je ego (mozek rozhoduje jako rozum) a co jsme my (srdce rozhoduje jako rozum). Vše co je mimo mravnost a lásku je většinou jednání ve jménu ega. Informace by se měli čerpat po kouskách, hned jak se něco dozvíš, zkusit si to v praxi, pochopit, umět to i žít ve svém životě, jinak jsou všechny informace na nic.

Píšeš: "když na sebe nemám nároky, když si nechám všechno líbit, když s ničím nic nezmůžu a jediná správná věc je přijímat..."
- toto to příznak toho, že se člověk nemá rád a že trpí, aby někomu neublížil že? Spousta lidí si to plete. Být milý a hodný navenek a přitom uvnitř trpět (mnohé manželky to tak mají celý život, protože jsou tak vychované), to je sebezáhuba, vytváření negativní energie a její vysílání do rodinného kruhu, většinou pak tyto "hodné" ženy umírají na rakovinu prsu nebo dělohy nebo jim umírají muži a oni se chuděry o ně musí na stará kolena ještě starat.

Každý člověk se v jedné a té samé situaci zachová různě, podle toho kolik Boží lásky (to znamená pochopení a respektu v sobě má). A víš, že je v nás určitá míra ega a zbytek je vyplněn Boží láskou. Podlo toho pak každý jedná. Buďto zuří, nesnáší, nenávidí, něco ho štve, nedokáže se smířit nebo odpustit - drží to v sobě, pořád na to myslí, nežije v přítomnosti, ego se posilňuje a zvyšuje... jeho ego ještě převládá a je rozhozený jak navenek, tak i uvnitř na duši...zapisuje si karmu... a on holt dostane do vínku nějakou nemoc nebo neštěstí v rodině, protože se ještě více zablokuje a brání vstupu Boží lásky do těla, jak je to dáno pro náš vývoj v Božím plánu neboli osudu.

Nebo zuří a druhému flákne, řeší to pěstmi, vybouchne ... ego také zapracovalo, ale člověk se už netrápí, vyventiloval se, avšak karmu si zapsal, protože ego se ukojilo tím, že něco oplatil, ale vůbec si neodnesl zkušenost, která mu měla být dána, aby zmoudřel, příště zase někomu nabančí...jsou to tzv lidé bez svědomí. Jsou zdraví, ale pořád potkávají nějaké lidi, kterým musejí nabančit :) Mohlo by sem patřit i to, že žena se cítí být mužem ponižována nebo týrána nebo je s mužem nespokojená, tak se místo trápení rozhodne od něj odejít, ale...uteče od zkušenosti naučit se pochopit, respektovat, a tím pádem i milovat druhého, později v životě potká podobného muže (přítel, šéf...), který ji opět bude ponižovat.

Třetí varianta neřeší, jak to dopadne...prostě člověk respektuje druhého, s vnitřním klidem mu třeba vrazí facku, nebo od něj odejde nebo zůstane a promluví si s ním v klidu a ono to nějak dopadne samo podle Božího plánu, pokud ti přestane situace vadit, pokud ji přijmeš ve smyslu né oběti ale ve smyslu, že to tak mělo být z důvodu, že si Bůh chce ověřit, zda takovou situaci už s vnitřním klidem budeš repektovat. a přijmeš druhého jaký je, nezáleží pak na tom, jak se navenek zachováš. Pokud víš a chápeš, že to je připravená zkouška pro tebe, zkouška jestli dokážeš ochránit svou duši (nebo duši ostatních) na úkor ega a všeho vnějšího, co se děje navenek, zda dovolíš, aby se tě to vnitřně dotklo do hloubky nebo zda to dokážeš hodit za hlavu, a zachováš vnitřní klid, pak můžeš navenek řvát, křičet, kopat, odejít, prostě cokoliv, bude to dobře.

Věř, že člověk čím těžší život má, tím je to pro něj lepší, tím se více může očistit a posunout dál. Že jsi o hodně víc moudřejší než před 20ti lety? Bůh ti vždy dá ty zkoušky, o kterých ví, že už je můžeš zvládnout.
Je nepředstavitelné, že naše planeta minulý rok vstoupila jako hmota do páté dimenze. Víš co to znamená? Že lidé se budou hodně měnit, a už se mění. Budou nové vědecké objevy, protože planeta má v 5D pro nás odhalené další nové vlastnosti. K lidem s přemírou ega (co jsou ještě ve 3D) budou následky za jejich činy přicházet mnohem rychleji, ne až v příštím životě, ale za několik hodin nebo dní. Proto bude také víc katastrof, nehod, smrtelných nemocí atd. Planeta se bude očišťovat rychleji.

Jsem moc ráda, že ti je líp a představ si, že je to jen a jen tvoje zásluha. Používáš při zkouškách více tvořivost než ovládnutí egem.
Jestli máš někdy myšlenky na jiného muže, je to další zkouška ega :) Přesto, že bys doma měla muže a nebyla s ním zrovna spokojená, neměla bys toho zneužít. Respektuj vš, tak jak to zrovna je. přijímej to, co ti vadí na tvém muži, aby tě to netrápilo, přijmi to lidsky. Nadávej, mluv sprostě nebo nadávej jakoby ze srandy, ale říkej nahlas co máš na srdci. Smiř se s možností, že by muž třeba odešel, buď šťastná za vše v minulosti (za všechny zkušenosti, které tě posunuly a posilnily). Budoucnost neřeš. Partnera si podvědomě vybítárme sami, podvědomě víme, jakými zkouškami potřebujeme projít. Proto nemá smysl chodit jinam. Jestli by partner odešel dobrovolně sám nebo s milenkou, měl by muj hluboký respekt. Věděla bych, že se s ním už nemám co učit, a že už si nemáme co navzájem dát.

píšeš: "Snažím se nemyslet, ale je divný pocit nevědět, co dělat, co chtít, co být, když už všechno jsem...."
tohle jsou otázky ega, protože ví, že mu jde o kejhák, proto je mu to divný :))) ty sama víš, co chceš, poslouchej srdce :)

píšeš: "prý v práci hodně zvedám náladu...možná mně tam vyštavujou a pak jsem vymačkaná doma..."
Zvedej náladu, až když budeš vědět, že vnitřně seš v pohodě, že máš na rozdávání, nedávej, když třeba zrovna nemáš z čeho, smích ale neskutečně posiluje :) Říkáš to dobře, naši nejbližší jsou naši učitelé nejlepší :)