Partner nepřijal mého syna, mám deprese - 4.část

Dovětek:

Hodně důležité je a může to pomoci při rozhodování, když už nechceš stagnovat a něco ti vadí (víš že cosi narušuje tvou harmonii i všech kolem) a chceš měnit a nevíš si už po dobrém rady - tak pokud v hloubi duše jsou úmysly čisté, tak můžeš být navenek i zlá, krutá. štěstí a zdraví zápis karmy se odráží na našich úmyslech (zda jsou sobecké, chceme jen brát) nebo jsou upřímně z hlouby duše láskyplné - vůbec se nejedná o naše činy, ale o to, s jakým úmyslem je konáme. Budeš se k někomu chovat zle, přísně, nehezky, sprostě... na úkor toho, jak zrovna vypadáš (třeba jako fúrie) i na úkor toho, co si o tobě druhý zrovna myslí - ale uvnitř víš, že to děláš s dobrým úmyslem, to ti stačí. Druhý pochopí až třeba později, za pár let, žes to myslela v dobrém, a kdyby to nepochopil nikdy, je to jeho věc, on se zablokuje, je ot jeho učení a zkouška. V tomto je tedy lepší, aby člověk konal nejen s dobrými úmysly, ale i s ohledem na druhého, aby si druhý neutvořil zbytečně karmu kvůli reakci na naše jednání, ale to už je fakt umění, a umí to jen lidé, kteří už žijí přítomností. Druhý by nepochopil, kdybys mu tohle vysvětlovala, druhému stačí po dobrém většinou říct jen, uvidíš, bude to lepší, nebo ho jen nechat vymluvit, to taky stačí, prostě ho nelitovat a nepřitakávat mu, jak je to hrozný, ale navést ho zpět na cestu, ze které sešel. Někdy stačí i jen říct chápu tě, rozumím ti a miluji tě, jen nesmíš zapomenout, že tenhle krok je až ten druhý, vždy si před tím musíš uvědomit, že není proč se trápit, že jestli ti něco bude vadit, že to nikomu nepomůže, tedy konat s vnitřním klidem.
Jakákoliv negace u druhého, tvého nejbližšího znamená, že bys neměla truchlit, ale něco změnit se zaměřením na to, aby si tvůj milovaný nezapisoval karmu svým trápením. To znamená že změníš svůj přístup k situaci. Něco ze sebe vydáš, to ano (není to oběť), ale vrátí se ti to stokrát. A i kdyby nevrátilo, víš, že jsi pro zachování dobrého vztahu udělala maximum. Pak zachováváš vnitřní klid a procházíš. Tím se také mění chování druhých k lepšímu a Bůh mění vše k lepšímu sám, protože jen procházíš (tou hroznou situací pro kterou si udělal maximum), otevíráš dveře a On se tam může dostat. Co nemůžeš změnit nech proplout skrz a jen pozoruj.

Bůh dokáže číst jenom a pouze úmysl nikoli naše činy !!!

Pokud ti jde například o to, aby ti fungovala rodina, a trápíš se že muž nedělá, to co by sis představovala a syn není takový jaký by měl podle tebe být - tak to je ta lenost a stagnace.. V hloubi duše vytváříš negaci, která nikam nevede, horší se vše v tobě i kolem tebe. Pokud však uděláš ještě jeden krok dále a uvědomíš si, že svým smutkem nikomu nepomůžeš, rodinu to nepozdvihne ani tebe. Co je důležitější? Ty sama, aby ses měla fajn nebo muž a děti (a pak samozrejme i ty se budeš mít fajn)? Napadne tě, že pokud budeš štastná ty, budou i ostaní že? Štěstí by nám mělo dělat to, že děláme štastnými druhé, a měli bychom začít u nejbližších. Zkus své štěstí vidět v tom, že budeš svou rodinu dělat štastnou. Že oni nemají dělat štastnou tebe, bez tvého vydání energie a čekání na něco. Že tvé štěstí se dostaví, až se přičiníš a vložíš svou energii. Víš, že se říká, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá :) Zkus vymyslet, jak třeba pomoci tvému muži, aby ho to už netížilo.
Láskyplnost (otevření se Bohu, lásce, štěstí a zdraví) znamená konat jen to, aby druzí kvůli mě netrpěli, abych já sama netrpěla. To znamená, aby o mě nemuseli mít starost, strach, lítosti, aby jim něco nevadilo (pokud o tom vím). Je to dávání, ale není to obětování se. Pokud máš pocit, že něco děláš jako oběť, tak to raději nedělej.