Partner nepřijal mého syna, mám deprese - 6.část

Tak mi ze všeho vyplývá stále to samé. Že je to o přijetí, jinak mě to stejně potká jinde, pochopila jsem to, pomáhá mi všechno co od tebe čtu.

Víš že místama mi to přijde, jako kdybych se tímto myšlením neúmyslně povyšovala na svým mužem? Jako že on ještě nedospěl k poznání, že se třeba ještě desetkrát narodí, než přijde na to , že nekomunikovat není řešení apod..vím, že se to ozývá mé ego, ale vždycky, když ten pocit přijde, odháním ho, protože to není příjemný…říká mi, nerouhej se, nepovyšuj se, ...ale stejně je to jakési „Hraní si na boha“ vzhledem k tomu, že ho nesmíš litovat ale přesto chápat..já cítím obojí…

Můj muž mě miluje, ale je tak vzdálený..tím jak věci neřeší, jak mlčí…když nemlčí, tak i tím jak mluví ...jako bych byla někde jinde, než on..a to je moje zrcadlo? Můj svět je jeden obrovský kontrast. Je to tak v pořádku, jak to je?

Odpověď (1/2)
Jseš úžasná, že to dokážeš chápat, a jsem moc ráda, že ti to pomáhá. Vím, že je to nahlédnutí pod pokličku, i já stále jen pokukuju a objevuju pomalinku, co se skrývá pod ledovcem za úžasné věci, které tu jsou, a které málokdo vidí a chápe a díky kterým můžeme o 180° změnit pohled na život a na lidi a na vše, co se děje a život si tak zbytečně nepřitěžovat. Ale to, že je někdo moudrý, někdo ještě ne, někdo víc, někdo míň, to tak prostě je. Z této podstaty žádná pýcha nevychází.

TEXT NÍŽE, AČ SE TO NEZDÁ, BUDE O TOM, JAKÝ JE ROZDÍL MEZI LÍTOSTÍ A SOUCITEM - VYSVĚTELNÍ CO JE SOUCIT:

Když dosadím do obsahu tvých slov místo tvého muže školního žáčka, podívej se, co jsi v podstatě napsala:
Víš, že místama mi to přijde, jako kdybych se tím, že jsem už v osmé třídě a umím třetí odmocninu a rovnice o třech neznámých, neúmyslně povyšovala nad prvňáčkama? Jako že prvňáci ještě nedospěli k tomu, jak se počítá třeba i do sta, že budou muset ještě do druhé, třetí, čtvrté...třídy, ještě dlouhých sedm let, než přijdou na to, jak se takové složité příklady počítají... Vím, že se to ozývá mé ego, ale vždycky když ten pocit přijde, odháním ho, protože to není příjemný…říká mi, nerouhej se, nepovyšuj se, ..ale stejně je to jakési „Hraní si na boha“ vzhledem k tomu, že žádného prvňáka nesmíš litovat, že je teprve v první třídě, ale přesto ho musíš chápat..já cítím obojí…

A píšeš: jakoby ses neúmyslně povyšovala - můžeme dělat navenek cokoliv, jen když to není ve skrytu naší duše s nekalými úmysly. Pokud uděláme cokoliv s dobrým úmyslem, ale druhý se třeba urazí nebo se ho něco na tom, co jsme řekli nebo co jsme udělali, dotkne, on si vytváří blok a on si sám sobě ubližuje. Proto s úmyslem někoho naštvat, odsoudit nebo vědomě někoho urazit, to je hřích (to se blokujeme), to jedná naše ego, ale jak sama píšeš, u tebe je to čistý úmysl, nechceš mu ubližovat nebo se mstít, atd.

Ty ale zachováváš správný postoj, to není povyšování ani rouhání, to, co ti říká, že tvůj muž je zatím ještě "prvňák" - to není ego, to je pochopení věci, právě jsi změnila úhel pohledu bez vlivu tvého ega. Tvé ego zjistilo, že měníš pohled na svět a že je oslabeno, že začínáš přemýšlet a rozhodovat se i bez toho, aniž by ses ho ptala. Přijde mi naopak, že myšlenky na to, odhánět ten "nepříjemný pocit", který přichází a který říká nerouhej se, nepovyšuj se, nehraj si tu na Boha - že to hovoří tvé ego, zkouší tě stáhnout opět pod svůj vliv, používá k tomu právě ty emoce. Myšlenky na to, jestli něco náhodou neděláš špatně - to hovoří ego, jsou to pochyby, které v tobě vyvolává.

Kdyby ses povyšovala, reagovala bys na svého muže tak, že bys ho z ajeho nevědomost odsuzovala, že bys ho jako prvňáčka zavrhla, že je to hlupák, když neumí jako ty v osmé třídě třetí odmocninu nebo zlomky. Ty ho přeci neodsuzuješ, nezavrhuješ, neopovrhuješ jím za to, že to nezvládá jinak než má. To by byla pýcha a ego. Tys pouze zjistila, jak to je.

Záleží na každém z nás, jestli tím, že budeme vědět, že jsme moudřejší než druzí, zda nás ochromí pocit pýchy, nadřazenosti, pohrdání (nadvláda ega nad naší duší) nebo zda tím spíš budeme pokornější a skromnější a zda přijmeme to, že musíme otevřít srdce a s druhým soucítit. Soucítit neznamená, jen o tom vědět a nic nedělat. Pochopilas situaci, získáváš nadhled, je to ale první krok (a bez něj by to ani nešlo), po kterém teprve můžeš s druhým soucítit. Soucítit znamená buď situaci změnit, pokud víme, že by to šlo (lidé v naší nejbližší blízkosti) nebo nám nezbývá, než respektovat (vládní situace, válka v Sýrii, chudoba v Africe), respektovat se ale také dá, jen až získáš nadhled, až pochopíš, že i chudí lidé jsou chudí právě proto, že v minulých životech se chovali jako prasata a ničeho si nevážili, kradli ve velkém miliardy, a jejich duše si lepší život v tomto současném nezaslouží.

Pohled na chudé lidi má i další význam pro nás, poučný, výchovný, je to krásný příklad toho, že my sami nemáme opovrhovat věcmi, a máme si vážit toho co máme, že se myjeme teplou vodou a dokonce pitnou, že bychom měli být skromní. Ten samý význam má i pohled na zloděje, hajzly, bankovní mocnáře, mafiány, politiky, vrahy...ti všichni jsou jakoby prvňáčci, jejich vědomí nemůžeme změnit, jejich charaktery také ne, jsou daleko. Takže místo toho, abychom v sobě vytvářeli emoce vůči ostatním (z hloupého důvodu, že jsou pouze zatím nevědomí) a nechali v nás vyvolávat např. zlost, vztek, nenávist, zoufalství, pocit nespravedlnosti, odsouzení, lítosti...), které nikdy nikomu v ničem nepomohly, které jedině posilují a vyživují naše ego; můžeme si místo toho uvědomit, že je to dar, který zabraňuje posilovat a vyživovat naše ego tím, že např. věci které nemůžeme bohužel ovlivnit, tak v nás již nevyvolávají negativní myšlenky - pozor nění to lhostejnost, je to respektování Božího systému, o kterém toho ještě hodně málo víme. To, co nemůžeme změnit přijímáme. To, co můžeme změnit, změníme.

Stále tedy hovořím o tom tvém prvním kroku (změna tebe samotné), kdy si uvědomuješ, že druhý člověk je v nevědomosti, ovládaný ještě z větší části egem a nechává se tak strhávat emocemi a cítíš, že potřebuje pomoct. To vše je správné.

1. Uvědomísi to, že druhý je ovládán egem.
2. Získáš tím nadhled, takže neposiluješ své ego, ale zůstáváš v klidu bez negativních emocí, které by zase krmili ego tvé, jen respektuješ.
3. To, co nemůžeme změnit přijímáme. To, co můžeme změnit, změníme. Je to člověk ve tvé blízkosti, takže bys určitě měla jít cestou změn. Už to, že jsi získala nadhled je obrovská změna, která obrovsky pomáhá celé situaci. Odbouráváš tím to, že milovaná osoba může být klidná a nemusí se trápit tím, že ty se něčím trápíš. Naopak si prohlédni, jaké to je, když je tvůj milovaný neštastný, smutný, nazlobený, také nejsi v tu chvíli štastná (on si to ale jako prvňák neuvědomuje, že ti to může ubližovat, ale ty už víš, že si nemusíš tím, že změníš svůj pohled na věc, nechat vědomě ubližovat).

V nadhledu teprve získáváš schopnost soucítit !

4. Nastává tedy druhý krok (změna tvého blízkého).

Píšeš:...myšlenky na to, co dělat, jak zasáhnout, nebo raději pro jistotu nedělat nic, ... ? nad tím vším přemýšlí člověk, který neví, jak soucítit, nemá nadhled, ovládá ho ego.

Ty však chápeš, respektuješ, že je to "dítě", bereš to na vědomí, má to jediný smysl a to ten, že na malé dítě se přeci nemůžeš zlobit, že to neumí, už ses někdy povyšovala nad dítě? Ne, máš s ním soucit. Co uděláš?

Druhý člověk má v sobě negace, myšlenky mu šrotujou, každá druhá věta, kterou řekne, je negativní, každý povzdech, celé jeho tělo je negativní, nezáří spokojeností, je unavený, zkleslý, ztrápený, uzavřený. Je pro každého v jeho okolí těžké vydržet v jeho blízkosti, pro každého, kdo nedokáže mít nadhled.

Takže pokud je uzavřený do sebe, a nic neříká, zkus jen s žertem prohodit:
"nekoukej se na mě jako kakabus, pojd ke mně, copak ti leží zase na tom tvém srdíčku, pojď, pohladím tě po vlasech, ..."

Pokud se nechce bavit, stačí, aby věděl, že tu pro něj vždycky budeš - řekni:
"ok, nehceš se o tom bavit, ale kdyby sis to rozmyslel, jsem tu kdykoli pro tebe." Nebo se ti otevře, necháš ho mluvit, maximálně budeš usměrňovat jeho negativní myšlenky.

Usměrňování negativních myšlenkek u druhých je obrovský soucit.

5. V žádném případě se mu ani náznakem nesnaž vysvětlovat, jak to vše funguje, na to ego neslyší a jen by to vyvolalo další negativní emoce a ego nakrmilo :)

Dotaz (2/2)

Právě jsem na něco přišla..

Největší problém mého muže je komunikace.

Když nemám s ním problémy já a rozpouštím je přijímáním a odpouštěním..tak vidím, jak má ty komunikační problémy v práci.

Má je všude okolo.

Hned by se mstil, vše bere osobně a je jak malé dítě…vím, že není schopný dospělého rozhovoru..není to náš (můj a synovo) problém, ale jeho…Tím, že to snáším, nebo spíš zatím nesnáším..ale snažím se, vše neprožívat a říkat si, že je všechno v pořádku, tak vlastně tím svému muži škodím, protože pak nemá snahu něco změnit nebo zlepšit a odráží se mu to všude jinde..

Teď nevím, co je dobře…dívat se jak je mimo a nic nedělat? Soucítit? Včera jsem se mu snažila vysvětlit, jak klidně mohl reagovat v práci na hádku….v klidu a on otočil..já měl říct tohle: „….“ A řekl byl něco ještě bolavějšího tomu na něj naštvaného…. Tak jsem si to uvědomila..proč se brání? Jak mu můžu pomoci ?

Napadá tě něco?

Odpověď (2/2)
Si opravdu báječná...krásně se ti otevírá srdíčko a chodí ti odpovědi :) Přesně tak, když se nenecháš emocemi druhých rozhodit a zachováváš nadhled, protože už víš, stáváš se imunní a ten druhý musí odsávat tu negaci a krmit své ego od jiných lidí, kteří se ještě nechají. Svému muži tím nemůžeš nijak škodit, protože jestli tím zdrojem negací budeš ty, syn nebo kolega v práci to je úplně fuk. Vždycky, úplně vždycky, dokud si to tvůj muž neuvědomí, že je nějaký problém, který vidí v ostatních - je v něm (to zrcadlo), tak mu budou prostě přicházet situace jako zkoušky s různými lidmi stále dokola. Je přeci lepší varianta, abys ty a rodina byly v pohodě, a mělas sílu mu být oporou, než aby byla v pohodě komunita v jeho práci a vaše rodina se rozpadala.

Chce to trpělivost, chce to, aby o tom víc mluvil, abys ho nechala o tom mluvit, aby se to v něm nehromadilo. Aby upouštěl tu "špínu" průběžně po troškách, než pak za dlouho najednou plnou nádrž. Tobě si myslím nezbejvá opravdu nic jiného, než s ním soucítit.

Často stačí říkat i jen krátké poznámky za jeho emotivními větami, např.:

Tak se ně vykašli, vždyť ti to za to nestojí...
Neboj, na všechny jednou dojde...
To bude dobrý, uvidíš...
Vždycky může bejt hůř, buď rád, že máš mě a že jsme zdraví...
To je jeho problém, ne tvůj přeci, tak se na to vykašli...
Vykašli se na to, prachy nejsou uvšechno...
Když nejde o život, nejde o nic...
Jak ti může pomoct to, že budeš naštvanej? Vždyť už sme se místo toho mohli už nejmíň dvakrát pomilovat :)
Chtěl bys vidět, jak teď zrovna vypadáš? Jako ... (říct příklad, o kterém víš, že by ho třeba rozesmál)
Nemělo by to být ale formou, jako že ty si nejchytřejší a on ten blbec, co neví, jak se měl zachovat.

Správně jsi se snažila ho usměrňovat, je to tvá jediná láskyplná zbraň. Jen bys měla trénovat, aby tě jeho odpovědi nezaskočili a sama ses neblokla, jako když si psala ,že jsi s nim zkoušela promlouvat, že by to šlo i jinak a on ti oponoval. Pokud ho tvé věty neutišují, tak raději jen poslouchej a nech ho, jen ať se aspoň ventiluje, i to je úspěch. A víš co? Víš, jaká obrovská a úžasná je to zkušenost, že ty si vlastně na něm můžeš zkoušet a sama se učit, jak se chovat v těchto situacích. Je to i odpověď na to, proč se to děje, např. zrovna tohle s manželem. Také jeho Bůh použil, pro tebe, pro tvé trenování, jak být nad věcí, jak se udržovat a pokročovat v nabývání moudrosti a vědomosti. A věř mi, že i já každodenně, děje se to všem, dělám chyby, zpětně pozoruji, kde a kdo mě zase nachytal na mých slabostech, ale je to úžasné dobrodružství. Jak jinak bych se o mých slabostech dozvěděla? Bůh s námi takto hovoří, on nemá tělo, nemůže používat mluvu ani gesta. Proto k této komunikacis tvořil nás a nás také využívá. Je naplněn ve všem, v lidech, v rostlinách, zvířatech, ve věcech, ve všem hmotném co vidíme, a prostřednictvím toho všeho s námi komunikuje dennodenně, každou vteřinu. Pokud vnímáme přítomnost, to , co se děje právě teď a jsme myšlenkami právě tam, kde je naše hmotné tělo (ani ne v minulosti, ani ne v budoucnosti) obnovuje se nám schopnost Boha vnímat, naslouchat mu a získávat od něj informace, kudy máme jít.

Takže tvoje jediná účinná pomoc - soucit. A raduj se z každé vteřiny, kdy se ti třeba podaří jeho emoce usměrnit, ani nevíš, jak právě tohle ho mění (i když navenek, reaguje a vypadá pořád stejně). Pokud by tvůj soucit nepomáhal, dostává se dění do fáze, která ti říká: to, co nemůžeme změnit přijímáme. A jak už jsem psala dříve, je pak jedno, jak se zachováme navenek, jak se v životě rozhodneme, jen by to mělo být s dobrými úmysly, abychom si později nic nemohli vyčítat (vůči druhým) a současně tak, abychom byly stále spokojení (nejlépe snížíme své nároky, budeme pokornější, budeme rádi i za to, co máme teď, protože nikdy netušíme, proč nám to Bůh takto zařídil, aby se dvěma bytostem protly na určitý čas jejich životní cesty, ale vždy to má smysl pro oba dva. Vzájemně se od sebe učí, získávají zkušenosti - situace, které se učí zvládnout, učí se přijímat, respektovat, soucítit. Bůh je ve všem, to znamená, že nám tyto situace připravuje stále, každou vteřinu. Mimo hmotný svět navíc neexistuje čas, takže Bůh nezná minulost ani budoucnost, ví už předem o všem :)

Je to těžké, ale zároveň osvobozující, vědět, že to, s kým se v životě setkáš, je předurčeno. Nemyslím konkrétní osoby, ale osoby s konkrétními vlastnostmi, které tě budou učit nebo situace s konkrétními událostmi, které jsi dříve, v dětství nebo v minulých životech ještě nezvládla přijmout bez negací. Pokud s někým žiješ, nemusíš proto třeba řešit, jestli s ním máš zůstat nebo ne.

Jen člověk bez ega, člověk osvícený, naplněný světlem, člověk bez negací, který je už jen láskyplný, bez negativních emocí, soucitný a respektující, je zcela imunní proti lidem a situacím, které k němu přichází. Tomuto člověku již nemá Bůh co nakládat, všechny situace i lidi ve všech možných variántách, kdy ego projevovalo svou sílu, tento člověk zvládnul, už nejsou u tohoto člověka zkoušky za potřebí, dokončil školu a stává se učitelem pro druhé :)

Smyslem toho veškerého přijetí, co se po nás vůbec chce, je rozpuštění ega a to z důvodu, že po celou dobu bránilo vstoupit Bohu do nás zcela, jelikož tvoříme jednotu, jsme všichni propojení jako jeden kolosální živoucí mechanismus a ego se tomu brání a tuto jednotu rozděluje na "Já" a "Oni".

Tvůj muž nějakým způsobem prostě k poznání musí dojít, ať chce nebo ne. Ty jsi po jeho boku, aby ses něco naučila, každý tu je sám za sebe a může ovliňovat ostatní kolem sebe jedině svým postojem, svým chováním, svým vlastním příkladem. To, zda si to druhý od něj vezme, je už na něm. Každý zodpovídá jen sám za sebe. Pokud bychom chtěli pomáhat tím, že za někoho budeme něco dělat, že mu ulehčímu tu cestu, prootž eje nám ho líto, jen ho budeme podporovat v jeho vlastní lenosti, to není pomoc, budeme mu cestu učení jen protahovat. Čím těžší životní zkušenost získáme, čím hlouběji se dostaneme na dno, tím více zkušeností a poznání získáme. Což popírá jakýkoliv smysl proto, abychom někoho litovali např. proto, že se zbytečně rozčiluje nebo trápí.

Jak už jsem psala dříve, tak vše je pro nás zařízeno. Pokud nepřijímáme vše kolem nás jako právě v tu chvíli správné (máme emoce), duše se očišťuje jiným způsobem, a to:
1. situacemi, kde se střetáváš s těmi hajzly, sobci, těmi, co ti ubližují nebo tě trápí
2. úrazy, nehodami, neštěstími, ztrácením věcí
3. lehkými nemocemi
4. těžkými nemocemi, těžkými úrazy, postižením
5. smrtí blízkého
6. vlastní smrtí

Ještě poznámka k tomu, proč umírají nevinné děti. Jak sem již zmiňovala, Bůh nezná čas. My, jím vytvořené bytosti, v sobě máme kousíček toho Boha, je to naše duše. A o tu musíme pečovat, stejně tak, jako o naše tělo. Čistit si zuby, pravidleně se hýbat, jíst zdravě se týká fyzické části naší bytosti (těla). Duše jako jemnohmotné tělo je čistá, dokud nevytváří naše ego negativní emoce. Jediné, co naše duše získává a nikdy se neztratí jsou právě naše nabyté zkušenosti, které si jako jediné tzv. odneseme do hrobu. Duše je nesmrtelná, je to energie a ta, jak dokázal již Albert Einstein, nejde, aby zmizela, může se jen měnit v jinou. Naše duše jsou tedy staré stovky nebo i tisíce let. Nespočetněkrát se zrozujeme do různých fyzických těl, žijeme tu a procházíme vším tak, jak je nám předurčeno (podle našich minulých skutků). Zda se v součansém životě narodíme jak žena nebo jako muž, zda se dožijeme stovky let nebo zemřeme ve dvaceti, vše je předem nastaveno někým vyšším. My můžeme ovlivnit, zda to budeme přijímat a respektovat, vše co se děje a považovat to za dobré (v tu chvíli nezbytné) nebo zda se budeme bránit a zbytečně si život ještě komplikovat. Má to obrovský vliv na naši buducnost, naše další životy, v dalších tělech, v dalších lekcích, které pro nás budou připravovány.
Proto lze z toho snadno odvodit, proč se narodí dítě, které dříve nebo později zemře nebo je postižené nebo ho zajede auto. Důvodem takového "zlého a nespravedlivého" osudu je skutečnost, že v předešlých životech šlo o člověka, který například někoho zamordoval nebo provedl něco velmi špatného. Samozřejmě takové dítě si nic z toho nepamatuje a není ani dobré nechat si v regresní terapii sahat do minulých životů, je to již jedno, už se to stalo. Ani netušíme, kolikrát mi jsme někoho v minulých životech zavraždili nebo někdo nás, apod... Proto vše máme ušité přímo na míru tak, aby se naše duše co nejvíce za současného života očistila.

Když to tedy shrnu:

PŘED VLASTNÍM ROZHODNUTÍM
je nezbytné soucítit s parnerem

- Uvědomíš si to, že druhý je ovládán egem, zlobí se, nemluví s tebou, je nevědomý, díváš se na něj jako na nezkušené dítě, které ještě neví...

- Získáš tím nadhled, takže neposiluješ své ego (není ti to líto, nezlobíš se na něj...), ale zůstáváš v klidu bez negativních emocí, které by zase krmili ego tvé, jen jeho a jeho chování respektuješ.

- To, co nemůžeme změnit přijímáme. To, co můžeme změnit, změníme. Je to člověk ve tvé blízkosti, takže bys určitě měla jít cestou změn. Už to, že jsi získala nadhled je obrovská změna, která obrovsky pomáhá celé situaci.

Pokud již dokážeš s partnerem takto soucítit - bereš to, jak se ke všemu staví, a to díky jeho postoji a pohledu, a jsi ho ochotna respektovat (nemyslím tím, přijmout tento postoj za svůj!), to znamená nic mu v duchu nevyčítáš, neodsuzuješ ho, máš ho ráda, prostě jen respektuješ jeho postoj....(vše co se stalo mu odpusť).

Pokud jsi zkusila všechny možné varianty, o kterých víš, které by mohli situaci pomoci, a můžeš si s čistým svědomím říct: tak už jsem zkusila opravdu vše, co by náš vztah změnilo k lepšímu a není nic čeho bych v budoucnu litovala a pro co bych chtěla čas vrátit zpět...

ROZHODNUTÍ:
Podstata tvého bytí je v tom, být neustále vnitřně spokojená, vnitřně šťastná (mluvíme o duše nikoli o těle), ať se děje cokoliv, zde se opět člověk může držet úsloví
To, co nemůžeme změnit přijímáme. To, co můžeme změnit, změníme.
To znamená vždy máme na výběr podle naší svobodné vůle.

Pokud sis prošla a uvědomila, že změna, která by nastala po tvém rozhodnutí, by zajistila to, že budeš vnitřně spokojená, že nebudeš opravdu ničeho litovat, že budeš štastná, tak to udělej.

Jen si dej prosím pozor na to, abys celou dobu před rozhodnutím, při rozhodnutí i po něm jednala s láskou k sobě i k partnerovi. Žádná zlost, žádná lítost, žádné pochyby. Já si několikrát sama prošla v duchu a v klidu situaci rozchodu. Přesně jsem si řekla, jak mu to řeknu, pěkně v klidu a tak, aby on se necítil vinen. Tom bude chtít vědět, proč ses tak rozhodla. Měl by vědět, že jsi ochotná ho s láskou respektovat, ale současně že chceš být štastná a nechceš žít v negativním vztahu, že si proto udělala vše, co si mohla, že ho máš ráda, ale chceš být štastná. Je možné, že když bys to takto začla řešit, tak se třeba se partner teprve pak změní, stane se něco nečekaného, úplný obrat, jelikož ty se s tou situací v podstatě smíříš a přijmeš jí, no prostě počítej s čímkoli. Navíc nikdy nemůžeš vědět, jak zrovna teď špatně vyhlížející situace může být do budoucna všem prospěšná.


Budu neskutečně ráda, ať už se rozhodneš, jak chceš, když to provedeš jako vyrovnaná holka, co ví, kam jde a co chce, protože jen s klidnou, jasnou a vyrovnanout myslí můžeš tvořit a měnit svůj život k lepšímu, neměj pochyby !

Pak vše co uděláš bude správně.