Potřeba svobody
Publikováno 04.09.2014 v 14:10 v kategorii Tomáš Keltner, přečteno: 318x
...z 2. části knihy Transformace vědomí (29)
Co všechno ovlivňuje vaši schopnost tvořit realitu? Jak jsem již uvedl, je potřeba být alespoň částečně svobodný. Částečně svobodný znamená vědět o tom, jak je možné vás svobody zbavit. Tím se zabýváme v první části knihy. Není nutné perfektně praktikovat všechny popsané dovednosti. V tom tkví moc přítomnosti a ostatních božských principů. Fungují ihned, jakmile je použijete. Ať vědomě, či nevědomě. Nás zajímá především to vědomé využití, samozřejmě. Takže nemusíte být neustále plně vědomou bytostí, abyste mohli tvořit realitu. Můžete, ale nemusíte.
To je nepodmíněné přijetí. Koho? Boha, Existence, jak jen to rádi nazýváte. Tato realita vstoupila do nového prostoru. Nyní se nacházíte v prostoru bezvýhradného přijetí, kde se můžete realizovat s plnou hojností. Pokud tvoříte, pak jste přítomní a vše, co s tím souvisí. Z toho logicky vyplývá, že pokud tomu tak není, netvoříte. Pravda ale je, že tvoříte stále, jen někdy nevědomě. Protože i přítomnost je stále. Vlastně je pouze přítomnost. Domnívat se tedy, že právě vy nejste (nemůžete být) přítomní, je chybné. Můžete být jen nevědomě přítomní, ale nemůžete být nepřítomní. Jde jen o to, uvědomit si svou přítomnost. Co vám v tom brání? Přítomné bytosti - viz první část této knihy. Pokud se začnete zabývat tím, jak být vědomě přítomní, pak už je vlastně hotovo. Nikdo není více přítomný (větší mystik či duchovní vůdce) a nikdo není méně přítomný. Přítomní jsme všichni stejně. Jde jen o to, jak často, přesněji řečeno, kde všude jste vědomě přítomní. V okamžiku, kdy jste vědomě přítomní, jste si stejně rovni s bytostmi, které v přítomnosti setrvávají vědomě na více místech. Není tedy pravda, že jsou svatí a svatější. Jsou jen dva stavy - vědomí a ne-vědomí. Pokud jste světlem, byť z hlediska posloupného času na jedinou sekundu, jste bohem. Stejným bohem, jakého jiní uctívají ve své nevědomosti po celý život!
Ano, jsou bytosti, které setrvávají jen v přítomnosti. Přesněji řečeno pohybují se vědomě po všech místech existence - své reality. Vy se třeba jen tu a tam cítíte býti přítomní. Právě v těch chvílích můžete vědomě tvořit realitu. To, že jiní mají více těchto míst? Nehleďte na to, zabývejte se sebou. Nikdo vám nemůže tvořit vaši realitu. Můžou jen ovládat vaši mysl, abyste nevědomě tvořili = nechali svou realitu tvořit jiné. To bylo smyslem výroku: „Zabýváte se mnoha věcmi, ale jen na jediné skutečně záleží." Záleží jen na vás, jak sami sobě tvoříte realitu.
Pokud se budete zabývat sebou dle první části knihy, získáte schopnost, jak neztrácet (získat zpět) svou svobodu, a to je potřebným předpokladem k další práci, tedy k získávání (znovunalezení) schopnosti tvořit realitu, jedno není podmínkou pro druhé, ale pokud zvládnete jedno, bude druhé snazší.
Je vám asi jasné, že pokud je víra aspektem rozumu a pokud rozum bude v ovládání přítomných bytostí, půjde to těžko. Proto doporučuji nejdříve zabývat se sebou a až v okamžiku, kdy vnímáte přítomnost byť třeba na nepatrný okamžik, zkoušet zabývat se tvorbou reality. V praxi se tyto dvě oblasti samozřejmě naprosto prolínají a lze říci, že jsou vlastně tímtéž.
Jak tedy získat víru rozumu? Tím se budeme zabývat dále. Řekli jsme si, že základním stavem, ve kterém tvoříte, je přítomnost. Ta sama od sebe zakládá harmonii, jednotu všech částí trojjediné lidské bytosti. Pokud je tato realita rozdělena na jemnohmotnou a hrubohmotnou část, potom je vaší realizací zde vlastní bytost (duše) a hmotné tělo. Třetí podstatou, duchem, je prostoupena každá tato část, tím je „živena". Je zřejmé, že hrubohmotné i jemnohmotné se prolíná. Nelze tedy vymezit oblast čistě jemnohmotnou ani oblast čistě hrubohmotnou. Tyto oblasti se překrývají a vzájemně přímo ovlivňují. Jedná se vlastně o vibrace (frekvence) tak, jak je známe z fyziky, např. přenos televizního vysílání. Na místě, kde nyní jste, jsou přítomny různé vibrace, frekvence zároveň, např. televizní signál, rádiový signál, signál mobilního telefonu apod. Pokud se o tom potřebujete přesvědčit, stačí zároveň zapnout televizi, rádio a telefonovat. Televizor, rádio nebo mobil jsou vlastně „smysly", které tyto vibrace překládají vašim tělesným smyslům (zrak, sluch), které je překládají rozumu.
Pro rozum vnímatelné je z nevnímatelného realizováno prostřednictvím vašich smyslů, které rozumu zprostředkovávají obraz reality. Rozum hraje zásadní roli jak ve vnímání reality, tak i v její tvorbě. Rozum je vlastně svou pozicí velmi podobný lidské bytosti. Rozum je na hranici jemnohmotného a hrubohmotného v realitě podobně, jako je člověk na hranici realizovaného a (zatím) nerealizovaného v existenci.
Rozum, fyzicky realizovaný v mozku, tedy hmotném orgánu lidského těla, je mikrokosmem, tedy obrazem něčeho mnohem většího - makrokosmu. Rozum je tedy uvnitř tím, čím je vesmír navenek. V něm najdete v malém stejné principy jako ve vesmíru ve velkém. Rozměry jsou zde zavádějící a jsou přímo úměrné úhlu pohledu. Nám jde nyní především o principy a jejich pochopení. Pokud tedy rozum bude v jednotě (souhlasit) s vaší duší, bude zobrazovat, tvořit, převádět do skutečnosti, realizovat, zhmotňovat, uskutečňovat obrazy z vaší duše, bude zhrubo-hmotňovat jemnohmotné frekvence. Zhmotňovat nehmotné. Pak bude i vesmír - jsa rozumem, mozkem, obrazem univerza, existence realizovat frekvence vašeho rozumu. Nyní mi dovolte použít nepřesné výrazy k ještě snazšímu (účelovějšímu) vysvětlení. Jednoduše řečeno, vaše představy, obrazy, které máte uvnitř (v duši), se zrealizují, zhmotní ve skutečnosti. Samozřejmě jak ty „dobré", tedy představy, že se vám daří, tak i ty „špatné", tedy strachy, že něco nevyjde. Tedy to, co je uvnitř, je stejné jako to, co je navenek...
Není to zázrak ani magie. Nemusíte to tak nazývat. Ono se to vlastně děje totiž stále. Stejně tak, jako jste vlastně stále přítomní. Tvoříte realitu stále, nejen když vědomě ovládáte popsanou dovednost. Stejně tak, jako jste stále přítomní, nejen když si to plně uvědomujete. Jde pouze o to, být vědomě přítomný a tvořit. Není to nic nového, co získáte, již to dávno máte a již dávno to děláte. Vlastní bytost, tedy vy, chcete-li duše, není ovlivňována realitou tak jako rozum. Duše ví, není třeba ji přesvědčovat. Duše je spojena s egem podobně jako rozum s hmotným tělem. Jak rozum, tak ego vytvářejí přechod mezi sférami duše a těla. Ego v čisté formě je nezbytnou součástí, neboť má vliv na rozum a ten na tělo. Jinými slovy, ego je hnací silou jemnohmotných frekvencí, které se přes rozum transformují do hrubohmotných a realizují prostřednictvím fyzického těla.
Jednoduchý příklad: truhlář opracovává dřevo. Jedna jeho ruka drží dláto a druhá palici, truhlář tne do dřeva a odlétávají kousky dřeva. Truhlář drží nůž a vyřezává, postupně je vidět, jak se z neo-pracovaného dřeva stává určitý tvar, třeba figurka. Co to je za sílu, která to způsobila? Jistě nemůžeme tvrdit, že to byl ten nůž nebo dláto a palice, kdo to vytvořil. Podílely se na tom, to ano, ale nebyly tou tvořící silou. Byly to ruce truhláře? Ne, ani ruce tu moc nemají, byly jen prostředníkem (stejně jako nůž, dláto a palice). Prostředníkem čeho s čím? Kdo to tedy vytvořil. Truhlář? Kdo nebo co je truhlář? Je svým tělem, svou rukou. Ano, v jistém smyslu ano, ale to není ta odpověď, kterou hledáme. Truhlář je lidskou bytostí. Lidská bytost je nejen tělo a duše, ale i duch. Tedy lidská ruka, lidské tělo bylo spolutvůrcem, ale jen z třetiny. Z té poslední třetiny, která realizovala, tála do dřeva. Začínáte chápat? Proč se to stalo a proč se to stalo právě tak, jak se to stalo? Odpověď najdeme v dalších částech trojjediné lidské bytosti. Od koho pochází inspirace? Od vlastní bytosti. Od vás. Od toho, kým jste. Od duše. Tam se zrodila inspirace, impuls. Ten byl právě prostřednictvím ega předán rozumu a ten použil tělo k vytvoření výsledku. Tedy jemnohmotná frekvence na úrovni duše (vlastní bytosti) byla prostřednictvím ega, rozumu a těla přeměněna na hrubohmotnou. Jinými slovy představa dřevěné figurky se zhmotnila. Co bylo ale tou skutečnou hybnou a životadárnou silou, která celý tento děj provázela? Ano, zbývá nám třetí třetina lidské bytosti - duch. Duch je tou silou, která celý děj uskutečnila. Toto důkladně prozkoumejte.
Pokud již víte, jak komunikovat s tělem a duší, zbývá poslední komunikace - s duchem. Duch je součástí jak duše, tak i těla, a právě proto tvoří i samostatnou část. Poznání ducha je nejvyšším poznáním. Již u vás ale probíhá, neboť duch je součástí těla, které poznáváte, i součástí duše, s níž komunikujete. Komunikace s duchem již tedy vlastně probíhá. Tato komunikace je zcela přirozená.To je nepodmíněné přijetí. Koho? Boha, Existence, jak jen to rádi nazýváte. Tato realita vstoupila do nového prostoru. Nyní se nacházíte v prostoru bezvýhradného přijetí, kde se můžete realizovat s plnou hojností. Pokud tvoříte, pak jste přítomní a vše, co s tím souvisí. Z toho logicky vyplývá, že pokud tomu tak není, netvoříte. Pravda ale je, že tvoříte stále, jen někdy nevědomě. Protože i přítomnost je stále. Vlastně je pouze přítomnost. Domnívat se tedy, že právě vy nejste (nemůžete být) přítomní, je chybné. Můžete být jen nevědomě přítomní, ale nemůžete být nepřítomní. Jde jen o to, uvědomit si svou přítomnost. Co vám v tom brání? Přítomné bytosti - viz první část této knihy. Pokud se začnete zabývat tím, jak být vědomě přítomní, pak už je vlastně hotovo. Nikdo není více přítomný (větší mystik či duchovní vůdce) a nikdo není méně přítomný. Přítomní jsme všichni stejně. Jde jen o to, jak často, přesněji řečeno, kde všude jste vědomě přítomní. V okamžiku, kdy jste vědomě přítomní, jste si stejně rovni s bytostmi, které v přítomnosti setrvávají vědomě na více místech. Není tedy pravda, že jsou svatí a svatější. Jsou jen dva stavy - vědomí a ne-vědomí. Pokud jste světlem, byť z hlediska posloupného času na jedinou sekundu, jste bohem. Stejným bohem, jakého jiní uctívají ve své nevědomosti po celý život!
Ano, jsou bytosti, které setrvávají jen v přítomnosti. Přesněji řečeno pohybují se vědomě po všech místech existence - své reality. Vy se třeba jen tu a tam cítíte býti přítomní. Právě v těch chvílích můžete vědomě tvořit realitu. To, že jiní mají více těchto míst? Nehleďte na to, zabývejte se sebou. Nikdo vám nemůže tvořit vaši realitu. Můžou jen ovládat vaši mysl, abyste nevědomě tvořili = nechali svou realitu tvořit jiné. To bylo smyslem výroku: „Zabýváte se mnoha věcmi, ale jen na jediné skutečně záleží." Záleží jen na vás, jak sami sobě tvoříte realitu.
Pokud se budete zabývat sebou dle první části knihy, získáte schopnost, jak neztrácet (získat zpět) svou svobodu, a to je potřebným předpokladem k další práci, tedy k získávání (znovunalezení) schopnosti tvořit realitu, jedno není podmínkou pro druhé, ale pokud zvládnete jedno, bude druhé snazší.
Je vám asi jasné, že pokud je víra aspektem rozumu a pokud rozum bude v ovládání přítomných bytostí, půjde to těžko. Proto doporučuji nejdříve zabývat se sebou a až v okamžiku, kdy vnímáte přítomnost byť třeba na nepatrný okamžik, zkoušet zabývat se tvorbou reality. V praxi se tyto dvě oblasti samozřejmě naprosto prolínají a lze říci, že jsou vlastně tímtéž.
Jak tedy získat víru rozumu? Tím se budeme zabývat dále. Řekli jsme si, že základním stavem, ve kterém tvoříte, je přítomnost. Ta sama od sebe zakládá harmonii, jednotu všech částí trojjediné lidské bytosti. Pokud je tato realita rozdělena na jemnohmotnou a hrubohmotnou část, potom je vaší realizací zde vlastní bytost (duše) a hmotné tělo. Třetí podstatou, duchem, je prostoupena každá tato část, tím je „živena". Je zřejmé, že hrubohmotné i jemnohmotné se prolíná. Nelze tedy vymezit oblast čistě jemnohmotnou ani oblast čistě hrubohmotnou. Tyto oblasti se překrývají a vzájemně přímo ovlivňují. Jedná se vlastně o vibrace (frekvence) tak, jak je známe z fyziky, např. přenos televizního vysílání. Na místě, kde nyní jste, jsou přítomny různé vibrace, frekvence zároveň, např. televizní signál, rádiový signál, signál mobilního telefonu apod. Pokud se o tom potřebujete přesvědčit, stačí zároveň zapnout televizi, rádio a telefonovat. Televizor, rádio nebo mobil jsou vlastně „smysly", které tyto vibrace překládají vašim tělesným smyslům (zrak, sluch), které je překládají rozumu.
Pro rozum vnímatelné je z nevnímatelného realizováno prostřednictvím vašich smyslů, které rozumu zprostředkovávají obraz reality. Rozum hraje zásadní roli jak ve vnímání reality, tak i v její tvorbě. Rozum je vlastně svou pozicí velmi podobný lidské bytosti. Rozum je na hranici jemnohmotného a hrubohmotného v realitě podobně, jako je člověk na hranici realizovaného a (zatím) nerealizovaného v existenci.
Rozum, fyzicky realizovaný v mozku, tedy hmotném orgánu lidského těla, je mikrokosmem, tedy obrazem něčeho mnohem většího - makrokosmu. Rozum je tedy uvnitř tím, čím je vesmír navenek. V něm najdete v malém stejné principy jako ve vesmíru ve velkém. Rozměry jsou zde zavádějící a jsou přímo úměrné úhlu pohledu. Nám jde nyní především o principy a jejich pochopení. Pokud tedy rozum bude v jednotě (souhlasit) s vaší duší, bude zobrazovat, tvořit, převádět do skutečnosti, realizovat, zhmotňovat, uskutečňovat obrazy z vaší duše, bude zhrubo-hmotňovat jemnohmotné frekvence. Zhmotňovat nehmotné. Pak bude i vesmír - jsa rozumem, mozkem, obrazem univerza, existence realizovat frekvence vašeho rozumu. Nyní mi dovolte použít nepřesné výrazy k ještě snazšímu (účelovějšímu) vysvětlení. Jednoduše řečeno, vaše představy, obrazy, které máte uvnitř (v duši), se zrealizují, zhmotní ve skutečnosti. Samozřejmě jak ty „dobré", tedy představy, že se vám daří, tak i ty „špatné", tedy strachy, že něco nevyjde. Tedy to, co je uvnitř, je stejné jako to, co je navenek...
Není to zázrak ani magie. Nemusíte to tak nazývat. Ono se to vlastně děje totiž stále. Stejně tak, jako jste vlastně stále přítomní. Tvoříte realitu stále, nejen když vědomě ovládáte popsanou dovednost. Stejně tak, jako jste stále přítomní, nejen když si to plně uvědomujete. Jde pouze o to, být vědomě přítomný a tvořit. Není to nic nového, co získáte, již to dávno máte a již dávno to děláte. Vlastní bytost, tedy vy, chcete-li duše, není ovlivňována realitou tak jako rozum. Duše ví, není třeba ji přesvědčovat. Duše je spojena s egem podobně jako rozum s hmotným tělem. Jak rozum, tak ego vytvářejí přechod mezi sférami duše a těla. Ego v čisté formě je nezbytnou součástí, neboť má vliv na rozum a ten na tělo. Jinými slovy, ego je hnací silou jemnohmotných frekvencí, které se přes rozum transformují do hrubohmotných a realizují prostřednictvím fyzického těla.
Jednoduchý příklad: truhlář opracovává dřevo. Jedna jeho ruka drží dláto a druhá palici, truhlář tne do dřeva a odlétávají kousky dřeva. Truhlář drží nůž a vyřezává, postupně je vidět, jak se z neo-pracovaného dřeva stává určitý tvar, třeba figurka. Co to je za sílu, která to způsobila? Jistě nemůžeme tvrdit, že to byl ten nůž nebo dláto a palice, kdo to vytvořil. Podílely se na tom, to ano, ale nebyly tou tvořící silou. Byly to ruce truhláře? Ne, ani ruce tu moc nemají, byly jen prostředníkem (stejně jako nůž, dláto a palice). Prostředníkem čeho s čím? Kdo to tedy vytvořil. Truhlář? Kdo nebo co je truhlář? Je svým tělem, svou rukou. Ano, v jistém smyslu ano, ale to není ta odpověď, kterou hledáme. Truhlář je lidskou bytostí. Lidská bytost je nejen tělo a duše, ale i duch. Tedy lidská ruka, lidské tělo bylo spolutvůrcem, ale jen z třetiny. Z té poslední třetiny, která realizovala, tála do dřeva. Začínáte chápat? Proč se to stalo a proč se to stalo právě tak, jak se to stalo? Odpověď najdeme v dalších částech trojjediné lidské bytosti. Od koho pochází inspirace? Od vlastní bytosti. Od vás. Od toho, kým jste. Od duše. Tam se zrodila inspirace, impuls. Ten byl právě prostřednictvím ega předán rozumu a ten použil tělo k vytvoření výsledku. Tedy jemnohmotná frekvence na úrovni duše (vlastní bytosti) byla prostřednictvím ega, rozumu a těla přeměněna na hrubohmotnou. Jinými slovy představa dřevěné figurky se zhmotnila. Co bylo ale tou skutečnou hybnou a životadárnou silou, která celý tento děj provázela? Ano, zbývá nám třetí třetina lidské bytosti - duch. Duch je tou silou, která celý děj uskutečnila. Toto důkladně prozkoumejte.
Komentáře
Celkem 0 komentářů