před usnutím je čas rychlejší ;)
Publikováno 15.01.2015 v 22:48 v kategorii můj obyčejný život, přečteno: 391x
občas před usnutím, jak ležím v posteli,
dýchám vědomě,
jen tak, lehce a jemně nafouknu břicho,
pak pokračuju s vehnáním vzduchu do hrudi
a dál jakoby do ramen, které se mírně nadzvihnou,
pak výdech,
někdy prudčí a rychlejší,
občas pomalý s trochu staženými ústy
do písmenka U
výdech od ramen, přes hruď,
až k vypuštění břicha jako balónku pomocí břišních svalů,
a když ty svaly drží břicho stažené,
zastavuje se mi dech,
v tu chvíli mě baví polknout
svaly ještě stáhnou břicho malounko víc
a pak nejkouzelnější třešnička na závěr - ještě malinkej výdech.
Nádech i výdech jsou oblečení do mořských vln,
tělo se jemně vlní od břicha, přes hruď po ramena a zase zpátky
mořské jemné pomalé vlny po těle,
které se vzduchem pomalu nafukuje a zase vyfukuje.
Jednou mě před spaním jen tak napadlo
vzít mobil a mrknout,
kolik nádechů udělám za minutu.
Při dýcháním mám ale zavřené oči,
takže jsem počkala, až skočí
na displeji celá minuta,
pak se zavřenými víčky dýchám si,
a tak po čtvrtém nádechu asi
jsem napůl otevřela oko,
k mému údivu na displeji
už ne jen jedna, ale dvě minuty uběhly,
tak si říkám, to jsem blázen.
Třetí večer mi to nedá a říkám si,
ne, nezavřu oči,
abych se skutečně přesvědčila,
že hodiny na mobilu nešvindlují.
Tak koukám, dýchám, počítám,
jednou nádech, ... druhý výdech
u třetího nádechu už běží další minuta
a já si už říkala,
že čas je v tu chvíli rychlejší, než se normálně zdá,
a přitom ono je to dýchání tak pomalé.
dýchám vědomě,
jen tak, lehce a jemně nafouknu břicho,
pak pokračuju s vehnáním vzduchu do hrudi
a dál jakoby do ramen, které se mírně nadzvihnou,
pak výdech,
někdy prudčí a rychlejší,
občas pomalý s trochu staženými ústy
do písmenka U
výdech od ramen, přes hruď,
až k vypuštění břicha jako balónku pomocí břišních svalů,
a když ty svaly drží břicho stažené,
zastavuje se mi dech,
v tu chvíli mě baví polknout
svaly ještě stáhnou břicho malounko víc
a pak nejkouzelnější třešnička na závěr - ještě malinkej výdech.
Nádech i výdech jsou oblečení do mořských vln,
tělo se jemně vlní od břicha, přes hruď po ramena a zase zpátky
mořské jemné pomalé vlny po těle,
které se vzduchem pomalu nafukuje a zase vyfukuje.
Jednou mě před spaním jen tak napadlo
vzít mobil a mrknout,
kolik nádechů udělám za minutu.
Při dýcháním mám ale zavřené oči,
takže jsem počkala, až skočí
na displeji celá minuta,
pak se zavřenými víčky dýchám si,
a tak po čtvrtém nádechu asi
jsem napůl otevřela oko,
k mému údivu na displeji
už ne jen jedna, ale dvě minuty uběhly,
tak si říkám, to jsem blázen.
Třetí večer mi to nedá a říkám si,
ne, nezavřu oči,
abych se skutečně přesvědčila,
že hodiny na mobilu nešvindlují.
Tak koukám, dýchám, počítám,
jednou nádech, ... druhý výdech
u třetího nádechu už běží další minuta
a já si už říkala,
že čas je v tu chvíli rychlejší, než se normálně zdá,
a přitom ono je to dýchání tak pomalé.
Komentáře
Celkem 0 komentářů