Předmluva - Změna stereotypů

Tato kniha je výsledkem mnoha let mateřství a poradenství rodinám na celém světě. Naučila jsem se z rodičovských příběhů, že každý ví, jak být rodičem, často však svou moudrost nedokáže použít. Říkáte nebo děláte něco, co byste ani nechtěli, a je vám to pak líto, neboť hluboko uvnitř víte, že to není správně. To, co stojí v cestě moudrosti a lásce, jsou pouze vaše myšlenky a přehrávání starých vzorů. V této knize se naučíte neproduktivní myšlenky oddělit od lásky k dítěti a jednat v souladu s tím, kdo opravdu jste, a to milující rodič. Naučíte se, jak projevovat svou lásku právě v těžkých situacích.

Určitě byste rádi přestali hubovat, trestat a vyhrožovat, ale nevíte, jestli i bez těchto bolestných opatření vaše dítě dospěje v laskavého, zodpovědného a úspěšného člověka. Tato kniha je odpovědí.

Přání klidnější výchovy přineslo v poslední době jemnější způsoby, jak přimět děti ke spolupráci. Prastarý koncept ovládání se ale vůbec nezměnil a „ochotná spolupráce" je jen novým termínem, který tuto trvající kontrolu zastírá. Ovládání nemá smysl, protože lidské bytosti se mu přirozeně brání. Ať už jde o mírné donucování či skrytou manipulaci, ovládání samo o sobě přináší problémy, které se následně snažíme řešit.

Většina rodičů už ví, jak uplatnit mírnější způsob ovládání dětí. Co ale nevíme, je jak NEovládat a žít s dětmi v klidu a radosti. Kontrolujeme dnes děti méně nápadnými prostředky, jako jsou přirozené následky, dobrovolná spolupráce, podplácení či pochvaly. Poslušnost, povolnost i ochotná spolupráce jsou ale stejně známkou toho, že dítě podléhá vůli dospělého, jakkoli spokojené vypadá (protože chce vaši lásku). Dnešní rodiče hledají cesty, jak vychovávat a vést děti bez používání moci.

Cílem této knihy tedy není naučit vás, jak vymámit z dětí spolupráci, ale jak posílit osobní realizaci obou, rodiče i dítěte. Nezávislé dítě, které žije život svým způsobem, jedná rozumně, protože to tak chce. Jeho činy plynou z radosti a lásky, nikoli ze strachu a z potřeby vašeho souhlasu.

V příštích kapitolách se naučíte odstranit dítěti z cesty vlastní emoce a představy, aby mohlo být, kým je, a aby nebylo omezováno vaší minulostí, vaší úzkostí z budoucnosti či obavou, co o vás řekne okolí. Naučíte se vychovávat bez omezování, tak jako zahradník květiny zalévá, ale neotvírá jim květy, ani nemění jejich barvy a tvary.

Pokud se chceme někam posunout, musíme se odpoutat od zažitých způsobů a od návyku používat moc. Typické otázky typu „jak ho mám přimět, aby uklízel, aby mlčel, aby se přestal vztekat, aby vše snědl" atd. jen odrážejí jedno jediné přání - ovládat dítě. Je to stále to samé. Rodiče chtějí, aby dítě dělalo to, co chtějí oni, tudíž dítě se má vzdát toho, co samo chce, což znamená vzdát se samo sebe. To, že se dítě vzdá své vůle, je však právě příčinou většiny potíží s dětmi. Jen to dítě, které samo směřuje svůj život, může jednat smysluplně, protože jedná z radosti a lásky a ne ze strachu, vzteku a stresu.

Pokud najdete odvahu věřit svému dítěti tak, že ho necháte žít život podle sebe, přinese vám to maximální uspokojení z rodičovství a budete milovat jeho jedinečnost. To je nepodmíněná láska, láska k dítěti a ne k vaší představě, jaké by mělo být. Láska je láskou jen tehdy, je-li bez podmínek. V okamžiku, kdy je láska použita jako odměna za chování či úspěch, přestává být láskou a stává se lekcí, co je za co. Je třeba opustit zkostnatělé zábrany a nechat lásku volně proudit bez podmínek. Bezpodmínečná láska je odměnou sama o sobě.

Kdykoli nastane s dítětem obtížný okamžik, máte na výběr: zarazit dítě v jeho projevu, a tak vyhovět svým starým návykům, nebo následovat dítě a tím přerůst sám sebe. Dítě se stává vaším učitelem. Samostatné děti, schopné vlastní realizace, vyrůstají v rodinách, kde rodiče rostou vedle svých dětí.