Přetáčení

„S.A.L.V.E. funguje, když na to myslím," řekl mi otec plný pochybností. „Ale co když si nevzpomenu? Co když prostě vybouchnu plný hněvu?"

Změnit zvyky je samozřejmě těžké a mnohokrát se propadnete zpátky do starých návyků a vzorců. Přeměnit se z věčného „negátora" na „validátora", to chce čas a cvik. Začněte tak, že si uvědomíte své negující připomínky, ale nesnažíte se je změnit. Neobviňujte se v duchu za to, že jste odbyli své dítě nebo partnera. Být laskavý začíná od toho, že je člověk laskavý a trpělivý sám k sobě. Zamyslete se nad tím, co se stalo. Je to jen hlas ve vaší hlavě. Sledujte, jak odchází, a dostanete se do přítomnosti. Zamyslete se, zda hlas odpovídá přítomnosti, a bude vám jasné, kam patří. Uvědomte si, jací byste byli bez tohoto hlasu, pak se zamyslete, jak se vás týká to, co chcete po dítěti, a láska k sobě i k dítěti se objeví.
Když to budete dělat pravidelně, naučíte se zastavit svou mysl a změnit směr. Když se něco přihodí, můžete dítěti vysvětlit svou chybu, „přetočit" a začít znovu.

Můžeme z toho dokonce vytěžit výhodu, klidně říci dítěti: „Přetáčím! Poslední scénu předělávám." Postupně si navyknete nechat záporná slova nevyslovená a budete se k dítěti obracet s naslouchajícím srdcem a otevřenou myslí. Tak například jeden otec, účastník mých workshopů, přetočil svůj příchod domů.

Nik přišel domů a vidí strašný nepořádek, rozdělané kartonové krabice a všude na podlaze plno rozšlapaných pastelek. Začal nadávat a trval na tom, aby to děti okamžitě uklidily. Mladší Mirka začala brečet, starší Leo řekl: „Ale tatí, my jsme právě uprostřed hry."
„Zničit krabice a pastelky není žádná hra," ječel Nik, ale pak najednou přestal křičet a řekl: „Přetáčím! Hraju tuto scénu znovu."
Nik teatrálně vyšel pozadu z domu. A pak se vrátil s úsměvem na rtech: „Ahoj děti, jak se máte?"
Políbil obě děti, manželku a pokračoval: „Jejda, podívejme se, copak to tvoříte?" Děti mu o překot začaly vysvětlovat svou hru. Láska a zájem byly obnoveny.

Tohle zvládnout chce čas a praxi. Koneckonců vyrostli jsme v kultuře, kde se automaticky nesouhlasí, v kultuře, která nám vštěpovala do hlavy automatická klišé. Nesouhlasíme naprosto bezmyšlenkovitě a vlastně to ani neodráží, co si skutečně myslíme, co cítíme, nejsme vůbec autentičtí. Odsuzovat sám sebe za tyto názory ale také k ničemu nevede. Vychováváte přece také sebe, buďte tedy k sobě laskaví. Začněte jednoduchou dohodou sami se sebou: Jste-li rozčilení, neříkejte první slova, která vás napadnou, protože to jsou ta zraňující a nesouhlasná. Jakmile se vzpamatujete, můžete ihned „přetočit", klidně uprostřed situace nebo na jejím konci.

Základem všeho je udržet negativní konverzaci jen ve své mysli, pak jste schopni být oceňujícím a laskavým partnerem. Možná to bude trvat několik měsíců, než dokážete zadržet negativní rozhovor uvnitř své mysli, nakonec se ale starých způsobů zbavíte.

Všechno chce čas a praxi, ať už jde o hru na nějaký nástroj, zvládnutí nového jazyka či jiné obtížné činnosti. Praxe neznamená, že věc děláme perfektně, ale vede k tomu, že si postup zafixujete.

Staré zvyky se fixovaly mnoho let. Řekněte svému dítěti: „Je to pro mě nová věc. Učím se."