Přítomnost = jste tady a teď

Ke křesťanské symbolice, která ovlivňuje většinu lidí, patří sva­tá Trojice - Otec, Syn, Duch svatý. Jinými slovy to znamená minu­lost, přítomnost, budoucnost.

Z hlediska křesťanské tradice je osvobození (vykoupení) mož­né jedině prostřednictvím Syna, tedy Ježíše Krista.

Otec - minulost, Syn = přítomnost, Duch svatý = budoucnost. Nezbývá než souhlasit.

Tedy jedině prostřednictvím přítomnosti můžete dojít k trans­formaci vědomí, k osvobození. To je stav, který nenastane až ně­kdy v budoucnosti. Není důležité, pokud snad nastal a skončil v minulosti. Ani jedno z toho vás nespasí. Plné vědomí (osvícení nebo jakkoliv to nazvete) je potřeba prožívat v přítomnosti, prá­vě teď. V každém „teď", které jste schopni zachytit, uvědomit si, v každém je potřeba být přítomní. Jinak to nefunguje. Jde pouze o přítomnost.

K čemu nám je dobrá přítomnost? Mimo jiné k tomu, abychom se stali svobodnými. Jak víte, nesvoboda souvisí s ovládáním. Ovlá­dání se děje prostřednictvím emocí.

Světlo a tma

Schopnost (technika), kterou se naučíte nyní, je z našeho sou­časného pohledu prastará jako tato realita sama. Je to schopnost (moc) obsažená ve světle. Božská moc vycházející z božského principu. Je to princip ne-bojování. Vysvětlíme si to na prvotním možném příkladě, na světle samém.

Pokud se světlo setká s tmou, tak nebojuje, prostě je. Výsledek? Zůstává světlo, nikoliv tma. Toto si uvědomte. Tento výrok prozkoumejte.

Toto bytí světla je kouzlo, které budete využívat. Stane se sou­částí vás. Protože i vy jste součástí světla.

„A Světlo ve tmě svítí, a tma je nepojala."
Jan 1,5

Jak tedy využít tuto schopnost (moc), pokud se zabýváme emo­cemi? Emoce prostě zmizí, pokud použijete právě tento bož­ský princip. Co je světlem v souvislosti s emocí? Světlo je pří­tomnost a emoce je tmou. V přítomnosti světla neexistuje tma. Ve vaší vědomé přítomnosti neexistuje emoce. Tma prostě zmizí, pokud přijde světlo. Emoce prostě zmizí, pokud se s ní nebude­te jakkoliv ztotožňovat. Ztotožňovat se znamená prožívat ji nebo s ní bojovat. Nesouhlasit, mít „vlastní" názor, pohled na věc. Zabý­vá se nějak světlo tmou? Bojuje snad s tmou? Nikoliv, světlo prostě je. Tma neumírá nebo něco podobného, tma v přítomnosti světla prostě není. Toto je čistá pravda. Neobjevil jsem ji já. Je zapsána v mnoha knihách. Starých i moderních. V tom je ovšem ten problém. Je to tak známá informace, že se jí již nikdo nezabývá. Paradox­ně možná není už ani tak známá. To by nevadilo, pokud by tuto informaci každý žil, realizoval ji ve své realitě. To se ovšem nedě­je. Takže pokud bych chtěl napsat knihu, která obsahuje tuto nejzásadnější informaci, právě jsem to udělal. Výsledek? No, žádný. Čtenář si z této informace vezme pouze to, že existuje. Rozumově na ni zareaguje, tudíž ji buď přijme, nebo odmítne. Nezmění se nic. Proč to píšu, pochopíte později, možná až po opakovaném čtení knihy v jiné fázi vědomí než v té, ve které se právě nacházíte.

Jednoduše řečeno - schválně se opakuji - pokud podáte jen informaci, byť zcela přesnou a pravdivou, nemusí být pochopena a nemusí dojít k uvědomění. Čtenář si ji nemusí uvědomit, což je nezbytný předpoklad k tomu, aby ji přijal a žil. Přítomnost je klíč k mnoha dovednostem.


Přítomnost

Co je to vlastně přítomnost? Řekneme si nejdříve, co to není. Vzpomínka není přítomnost. Všimněte si, že v našem prvním příběhu se šéfem se jednalo také o vzpomínku. Byla to vzpomínka na nějakou situaci. Rozhovor s nadřízeným v zaměstnání. Ve chvíli, kdy jste se začali zabývat vzpomínkou, se váš stav začal měnit. Čím více, plněji jste byli přítomni v minulosti, tím více jste reagovali -vaše tělo reagovalo na „realitu", ve které jste se právě nacházeli. Přítomná bytost, která zinscenovala toto představení (v tomto případě ego), využila právě tento božský princip (přítomnost) a jeho energii (s vaším souhlasem, ovšem) k tomu, aby minulost - zážitek, který už se stal, který není ve vaší současné přítomnosti -realizovala (učinila skutečným)!

Jinými slovy tímto ovlivnila realitu a vytvořila jinou. Takovou, která jí (přítomné bytosti) vyhovuje. Konkrétně realitu, ve které prožíváte emoci, díky čemuž se tato přítomná bytost sytí. Došlo k ovlivnění reality! Vaším prostřednictvím s využitím bož­ské energie. Právě tímto způsobem se ovlivňuje realita, stáváte se v jistém slova smyslu „bohem". Tomu se budeme věnovat v dru­hé části této knihy.

Na tomto příkladě vidíte, jak se to děje. Takže vzpomínka není přítomnost. Vzpomínka uvádí v život situace a děje, které jsou na jiném místě v existenci, než na jakém se nacházíte vy. Na tento fakt reaguje vaše tělo. Tělo, které je přímo spjaté s hmotnou částí této reality, nemůže cestovat časem (přesněji řečeno prostorem). Problémem je rychlost, kde pro hmotu je limitem rychlost světla. To není fakt, jen vyslovená domněnka někoho. Vyslovená - tedy realizovaná (ovlivňující dále).

Vzhledem k tomu, že vy jako trojjediná bytost disponujete kro­mě těla dalšími podstatami, které jsou zcela nezávislé (ale přesto přímo propojené), můžete se v jediném okamžiku přemístit v pro­storu (pro vaše chápání si zatím představujte v čase) na jakéko­liv jiné místo. Přemísťujete se vy, tedy vlastní bytost, kterou jste. Duše, chcete-li. Toto činíte svobodně, přesněji řečeno – mnohdy na něčí popud. Protože to ale není snaha vedená zevnitř (vámi), ale zvenčí (nějakou přítomnou bytostí), vaše tělo to vnímá jako napadení a reaguje dle svých instinktů poplatných této realitě, ve které se nachází. Instinkty těla jsou spjaté se vším, co kdy kde bylo prožito a na co bylo reagováno. Inteligence těla vybírá, jak zareaguje, z tohoto repertoáru.

Ležíte v posteli a něco vás napadlo. Velice rychle se realizuje obraz i zvuk, celé prostředí, kulisy, vnímáte celým tělem, že už tam JSTE. V kanceláři před svým šéfem. Je to jako lusknout prsty a jste tam. Takovou moc máte! Toto vše se děje z vaší strany „nevědomě". Uvažte, jaké možnosti se vám otevřou, pokud to budete ovládat vědomě...

Ležíte v posteli a něco vás napadlo
Nyní již víte, že vás napadla přítomná bytost. Její motivací je získat „díky" vám energii pro sebe, pro své existování. Není to motivováno nějakou zlostí, pomstou nebo něčím podobným. Prostě bytost má „hlad" (potřebuje) a vy máte potravu (máte to, co ona potřebuje). Bytost se zeptá, zda si může vzít. Vy řeknete ano. Potom se odehraje scénář, který jsme popisovali na začátku.

Pastýř přijde a ostříhá ovci. Získá její vlnu, kterou dále využije ke svému užitku. Nikoliv k užitku ovce. Ovci je chvíli zima, ale ně­jak to vydrží (má to tak přece být) a kožich jí opět doroste. Pastýř přijde znova a takto se to opakuje, dokud ovce (pastýř) nezemře nebo neodejde.

To je příklad, kdy ego bere vaši energii. Příklad rozhovoru se šéfem. Vy dokonce nejen že k tomu svolíte, ale vlastně to i po­třebujete. Nesmysl? Nepotřebujete se hádat? Ovce ale potřebuje stříhat. Zeptejte se pastýře, co se stane, když ji neostříhá...

Můžeme si popsat v tomto kontextu ještě i druhý příklad. Emo­ce prožitá při filmu. Zde vám opět nějaká přítomná bytost odčerpá emocí vaši energii.

Je to, jako když jdete podojit krávu. Moudrý hospodář přijde, poplácá ji a zeptá se. Kráva svolí. Hospodář zasedne a podojí. Do­konce jí tím udělá dobře. Zbaví ji přebytečné energie (mléka), kte­ré by při nedojení začalo krávě dělat problémy.

Jak to souvisí? Přímo. Lidské bytosti jsou v tomto kontextu doj­nou krávou a hospodářem jsou přítomné bytosti. Příběh krávy je jasnější. Nedojené mléko způsobí potíže, až kráva může zemřít. Proč to tak je? Nemusí to tak být. V přírodě volně žijící ovce nikdo nestříhá a krávy nikdo nedojí. Tuto potřebu vytvořil člověk (člověk-tvůrce-bůh), když je začal ovládat - zbavil je svobody. Logicky by se dalo usoudit, že člověk tedy také může mít problémy, pokud mu nebude odčerpávána energie (nebude „dojen").

Ano, tato alternativa je stále ve hře. Lidské bytosti ještě ale ne­jsou v té fázi, že by to bylo nezvratné. Jsou již velmi blízko, proto je potřeba začít něco dělat. Co? Uvědomit si, co se děje.


Bohové pastýři
V dobách, kdy (na místě, kde) člověk přišel o svobodu („vyhná­ní z ráje"), nepřišel však o svůj božský původ, se stala jedna velmi zásadní událost. Lidské bytosti nebyly vždy stejné jako dnes. Byly dokonalé, ale podobně jako dnes malé děti. Přirovnáme to k čisté­mu malířskému plátnu. Na takové plátno může génius umělce vy­tvořit velké dílo, nebo také ne. Lidská bytost, která došla poznání, byla také čistý list papíru, čisté plátno. Poznáním, tedy zásahem Lucifera, byl stvořen rozum. Rozum začal existovat a vzhledem k tomu, že vše bylo ještě čisté, měl rozum volné pole působnosti. V té době bylo na zemi mnoho bohů, entit. Bytostí existujících na jiných frekvencích. Jsou to miliony let tak, jak je vnímáme dnes. Někteří mystikové uvádějí, že to bylo zhruba před 300 000 lety. Není podstatné, kdy to přesně bylo. Čas plyne na různých místech existence různě rychle, proto je tato informace stejně relativní jako letopočet, který počítají židé „od stvoření světa". Právě tímto stvořením je okamžik, o kterém nyní píšu. Šlo o formování pouze této reality, nikoliv celé existence jako takové.

Právě z těchto dob pocházejí všechna dnes známá vědění, pře­dávaná různou formou v různých částech této planety. Tito bo­hové, budeme je nazývat pastýři, experimentovali v této realitě, s lidmi i se sebou samými. Při těchto skutcích se uvolňovala ohromná energie, zároveň ke všemu bylo zapotřebí i velké množ­ství energie. Pastýři využívali lidské bytosti, jejich napojení na Já­dro, na Boha. Využili lidi k produkování této božské energie a sami ji využívali podle svého. Aby mohli lidské bytosti ovládat, bylo zapotřebí mutovat genetiku lidí na úrovni fyzického těla. Z dva­nácti energeticko-informačních bran, které by bylo možno plně využívat lidskou bytostí, zůstaly částečně funkční jen dvě. Stejné je to se šroubovicemi DNA. Tito bohové potřebovali lidské bytosti, ale nepotřebovali je ve vědomé formě. Potřebovali je jako prostře­dek ke svým záměrům. Bylo tedy nutné snížit úroveň uvědomění si ducha lidskou bytostí. Zejména nově vzniklý rozum dával mož­nost k ovládání (místem své realizace, mozkem - viz dále).

Bohové pastýři se transformovali, odešli nebo v jiných formách zůstali. Zde zůstali lidé se svou přirozenou schopností být v kon­taktu s božskou energií. Zůstala i energie sama. Její nezpracova­né části. Vzhledem k tomu, že byla původem od Boha (Existence), měla ve své „genetické" informaci i nástin lidské bytosti. Se vším, co k tomu patří, samozřejmě. Tato „volná" energie si začala uvě­domovat sama sebe. Začala existovat jako určitá entita. Postupně začala vnímat sebe sama jako bytost a uvědomila si i schopnost rozhodování. Vývoj šel dál. Podobné bytosti se začaly formovat a seskupovat kolem sebe své ovečky - lidi. Začala vznikat ná­boženství tak, jak je známe dnes. Zde tento velmi stručný popis ukončíme.
Otázka je co s tím. A tím je nyní potřeba se zabývat.

Teď víte, jaká je analogie mezi člověkem „dojeným" přítomnou bytostí a ovcí, kterou stříhá pastýř, nebo krávou, kterou dojí hos­podář. Přirovnání k rozhovoru se šéfem není možná hned úplně pochopitelné. Druhý příklad sledování filmu už ale ano. Vždyť zcela vědomě jdete na film, u kterého víte dopředu, že u něj budete prožívat emoce. No a právě proto tam jdete, abyste si prožili emo­ce. Ani nevíte, jak tím otravujete své fyzické tělo.

Řekl jsem, že kráva v podstatě dojit potřebuje. Stejně tak člo­věk. Tedy pokud není sám schopen ovládat svou energii. Pak je už srozumitelné, že k tomu vlastně dáváte svolení. Stejně jako kráva (v podstatě) dává svolení k tomu, aby ji hospodář dojil. Stej­ně tak ovce dává svolení, aby ji pastýř stříhal. Možná si řeknete, že jak ovce, tak krávy ze své přirozenosti toto přece nepotřebují. Máte naprostou pravdu. Transformace vědomí vám ji právě odha­luje. Přináší uvědomění, že ani vy toto nepotřebujete.