Rozptýlení

Rozptýlení je další strategie, jak se vyhnout pocitům nebo je popřít. Nabídnutá sladkost nebo nějaká zábava rozčilenému dítěti říká, aby od svých pocitů uteklo. Rozbité koleno či ztracená hračka mohou vyvolat bolest a smutek. Bolest nezmizí, když jíme sladkost nebo se díváme na něco zábavného. Signál, který se v dítěti při rozptylování ukládá, je to, že mít pocity není v pořádku. „Maminka nechce, abych vyjadřovala bolest. Nesmím cítit nebo vyjadřovat bolest. Musím se rychle zabavit něčím jiným. Měla bych se vyhnout všem nepříjemnostem a nic neriskovat, protože upadnout je špatné." Tohle nevede ke štěstí, ale ke slabosti a méněcenné existenci. Rozptylováním dáváme dítěti signál, že realita je mizerná a je třeba se přes ni přenést; podprahová zpráva je, že „něco není v pořádku". Jenomže štěstí spočívá v tom, že se naučíme s realitou žít a problémy řešíme ne kvůli strachu, co se stane, ale proto, že si svobodně vybíráme plnější život.

Odvádění dítěte od emocí může také být jednou z příčin pozdějšího užívání drog, nadměrného užívání analgetik a snahy vždy hledat snadná řešení. Vyrůstají tak dospělí, kteří se snadno cítí přetížení, neboť mají nízkou toleranci k nesnázím. Snaha vyhnout se nepříjemnostem omezuje jejich svobodu žít plnohodnotným a všestranným životem.

Dítě získává odolnost tváří v tvář ranám a obtížím tehdy, pokud jsou vnímány jako součást života. Když tedy cítíme potřebu zasáhnout, opravit, rozptýlit nebo udílet rady, měli bychom se zastavit a zjistit, co nás k tomu vede. Ačkoli si myslíme, že nás vede touha udělat pro dítě to nejlepší, většinou zjistíme, že dítě si poradí lépe bez našeho vměšování.