Rozum

Rozum je jedna z jemnohmotných součástí lidské bytosti. Lidská bytost je trojjediná bytost, tedy neoddělitelně obsahující fyzické tělo, duši (vlastní bytost) a ducha. Rozum je součástí těla a je tedy tímto prostřednictvím částečně realizován i v hrubo­hmotné realitě jako lidský mozek. Jemnohmotné se nachází jak v oblasti hlavy, tak v oblasti těla (solar plexus).

Rozum je přítomná bytost spřízněná. Uvádím to přesto, nebo právě proto, že tuto větu zdánlivě popírám.
Rozum je vaším rádcem ve „věcech pozemských", tedy hrubohmotných. Rozum je hlavním tahounem vědy. Na tomto místě a v souvislosti s tím vám osvětlím další božský princip, moc, umění, které se naučíte ovládat. Pokud potřebujete s kýmkoliv komunikovat, jednejte vždy v úrovni očí. Nedívejte se na nikoho a na nic shora ani se před ničím a před nikým neponižujte. Je to jediný čistý způsob jednání a komunikace. Komunikace v úrovni očí. To je další tajemství, další poselství božské moci. Po­znání bude hustší a není na škodu občas tuto knihu odložit nebo jisté části znova přečíst.

Rozum se nachází z hlediska hrubohmotného v mozku. Tedy nad úrovní očí. To je základní důvod (příčina) toho, proč se ro­zum začal povyšovat nad duši. Znáte přísloví, že oči jsou oknem do duše? Oči mají opravdu další význam kromě hrubohmotného orgánu smyslového vnímání. Jsou částí fyzického těla, která stárne jiným způsobem nežli zbytek těla. U starých lidí můžete pozorovat „mladé oči", souvisí to s jejich duší. Oči jsou přímo spojeny s duší a ta je nesmrtelná. Jedno oko představuje ženský aspekt a druhé mužský, můžou být i různě velké. Obličej člověka (jeho tvář) uka­zuje jeho „vnitřní" obraz. Tvář = tvar. Tvář se tvaruje, křiví vnitřní­mi ději a zůstává to do ní zaznamenáno. To, co je uvnitř, je stejné jako to, co se jeví navenek.

Právě díky tomuto umístění (nad úrovní očí] se rozum začal domnívat, že stojí nad vlastní bytostí. Začal si nárokovat hlavní slovo v rozhodování. Zde si povšimněte výrazu „hlavní slovo", opět se nám osvětluje pravda ukrytá v tom, co běžně známe a běžně používáme jako třeba výraz: mít hlavní slovo. V okamžiku, kdy ro­zum poprvé zcela přítomně a vědomě vyslovil: „Já teď mám hlavní slovo." Dal vzniknout chápání času a nové dimenzi ega.

Rozum na základě své existence v prostoru nad úrovní očí převzal většinu rozhodovacích pravomocí nad lidskou bytostí. Zde se nacházíme z hlediska posloupného času stovky tisíc let v minulosti. Rozum se oddělil od těla a stanovil se vlastní přítom­nou bytostí. Jak je to možné? Již jsme si řekli, že tvořit je možné v přítomnosti božskou energií. Lidská bytost obsahuje schopnost tvořit a božskou energii. Cokoliv vzniklé z lidské bytosti má na nejhlubší úrovni stejné schopnosti. Tedy i Rozum, dříve součást lid­ské bytosti, mohl, pokud si to dokázal uvědomit, pracovat (tvořit) s těmito principy. Stalo se to, že Rozum převzal vládu. Začal hrát tuto „hru", ale s vaší figurkou. V tomto okamžiku se objevilo, vznik­lo asi nejvíce přítomných bytostí v existenci. Mimo jiné vnikly pří­tomné bytosti, jako jsou Strach nebo Smrt. Rozum v tomto pojetí chápejte jako „superbytost", něco, co vzniklo nad rozumem tak, jak jste ho doposud chápali. To, co vzniklo tím, že se Rozum oddělil od těla. Přesněji řečeno rozdělil se, tedy vytvořil nový, další Ro­zum, který se cítí být samostatnou bytostí mimo lidskou bytost.

Rozum, velmi mocný nástroj a obdivuhodná bytost ve své pre­ciznosti a důslednosti, dokázal vytvořit úžasné hrubohmotné skutky. Čím více tvořil, tím více si byl jistý svým „posláním", svým určením toho, kdo má hlavní slovo. To jsou dějiny současnosti.

Rozum má vždy navrch, nachází se nad úrovní očí. Na všech­no a všechny kouká shora. Během času, který už takto existuje, vytvořil všechna odvětví vědy a lidského poznání, vědu jako ta­kovou. Nechal vzniknout mnoha samoživným přítomným bytos­tem, které parazitují na lidské bytosti. Jeden příklad za všechny. Nerozlučná dvojice nemoc a medicína. Málokdo ví, že pod rouškou poznání pitval Rozum lidské tělo, ale ve skutečnosti hledal to, co ztratil, když se od něj oddělil, hledal sebe. Celistvost. Něco mu chybí, je to on sám. Proto se nedaří a nepodaří oddělenému Rozumu (superbytosti) úplně pochopit mozek...

Za posledních pár set let se už Rozum pasoval na vládce té­měř všeho. Dříve nebylo tolik lidských bytostí odpojeno od jem­nohmotné části reality. Z jistého, ale nepřesného (účelového) úhlu pohledu nebylo tolik lidských bytostí bez víry. Díky Rozumu došlo k rozpojování lidské bytosti. Rozum stále více a více tlačí a zkoumá. Co ho tak žene? Jaký je to motor, který ho pohání? Ego? Ne, mimořádně v tomto případě ego nehraje prim. Je to Strach. Strach opět jako superbytost, tedy nadstavba strachu jako pocitu.

Rozum při svém vzniku (osamostatnění) nechal vzniknout nebo přímo ke své potřebě vytvořil řadu bytostí, které se posléze vymkly jeho kontrole. Nabízí se analogie se současným politickým světem, kdy jedna velmoc vychovává, cvičí a vyzbrojuje bojovní­ky proti jiné velmoci a nakonec je jimi sama ničena. S Rozumem je to stejné.

Rozum je přítomná bytost a zároveň součást lidské bytosti, což ví, ale zároveň si to neuvědomuje. To jsou některé z příznaků při­cházejícího chaosu. Rozum je nyní na vrcholu svého bytí jako sa­mostatné bytosti. Vaším úkolem je začít s ním komunikovat, vrátit ho na jeho místo. Přestože zpočátku s ním budou samé potíže, ro­zum o to stojí a vy rozum potřebujete k uvědomování si. Opakuji, že je to bytost spřízněná.

Vzhledem k tomu, že Rozum má v současnosti hlavní slovo, budeme se jím zabývat podrobněji už nyní.
Kde bere Rozum tolik energie ke svému vládnutí? Řekli jsme si, že ze Strachu. V současné době je to jedna z nejmocnějších bytostí této reality. Jak tuto energii získává můžete pochopit v druhé části knihy, kde se věnuji tvorbě reality. Ve stručnosti to lze popsat tak, že frekvencí rozumu je buď strach, nebo víra. Obojí zpřístupňuje (otevírá) bránu proudění energie.

Pokud jsem napsal, že energii Rozum bere ze Strachu, potom strach (pocit) je tím, kdo ve skutečnosti ovládá rozum (součást těla).
Zpátky k rozumu, jak jej nyní chápat pro účely transformace vědomí. Rozum jako přítomná bytost je první, s kým se naučíte komunikovat. Komunikovat znamená v prvé řadě naslouchat a tudy vede cesta. Stejně jako jsme si říkali u vnímání emoce - nejprve se vám podaří emoci spatřit, až když proběhne, potom při jejím vlastním působení a tak dále. Stejně tak budete postu­povat při komunikaci s rozumem, nejprve mu budete naslouchat.

To neznamená ho na slovo poslouchat. Jen naslouchat, přesněji ře­čeno vnímat jeho názory, postoje apod. Vnímat, že názory jsou jeho, ne vaše, a neztotožňovat se s nimi automaticky. Tímto způsobem se vám podaří navázat kontakt. Využijete k tomu božskou schop­nost, kterou jsem uvedl. Komunikaci v úrovni očí. Rozum pro vás není podřízený, který vám slouží. Zároveň Rozum pro vás není bohem. Teď v tuto chvíli vám přestává říkat, co máte dělat. To není jeho záležitost. Rozum má poradní hlas. Rozhodující slovo máte vy.
Zastavme se ještě na chvíli u termínu „vnímat v úrovni očí". Je v něm stejně jako v ostatních božských principech ukryto mno­ho síly a moci. Věnujte se pochopení tohoto výroku.

Pokud byste měli označit nejdůležitější část lidského těla, byl by to mozek, který všechno řídí? Bylo by to srdce, které mu pum­puje potřebný kyslík? Byly by to plíce, které kyslík získávají? Jsou to ústa nebo nos, kudy dýcháme? Takto bychom mohli pokračovat dál a dál. Nakonec byste zjistili, že vše na lidském těle je stejně „nejvíce" důležité. Pokud jedna část vypadne, není možné, aby ce­lek pokračoval dál. Proto není potřeba tvořit jakékoliv hierarchie. Něco vyzdvihovat nebo přehlížet. To je dílo (způsob) Rozumu.

To je také součástí smyslu výroku o jednání v úrovni očí. Potřebujete vše, co vaše tělo má, čím je. Potřebujete vše stejným dílem. Není proto možné rozlišovat na důležitější a méně důležité. S tím souvisí hodnocení jako takové, a vůbec přístup ke všemu. Pokud máte lidi, předměty, potřeby a cokoliv, na co si vzpomenete, rozděleno na lepší a horší, na potřebné a méně potřebné, potom tuto pozici co nejdříve opusťte. Jakou pozici? Pozici soudce, vždyť co jiného to je.

Jeden moudrý soudce odpověděl na otázku, zda je jeho výrok spravedlivý zhruba těmito slovy: „Vycházím z předložených faktů a jsem vázán zákony. Jsem jen soudce. Spravedlnost? Tu hledejte jen u Boha."

Oprostěte se od pozice soudce všeho, co vás obklopuje, i sebe sama. Vše vnímejte jako stejně důležité, stejně potřebné, neboť tak to také je. Vše vnímejte v úrovni očí. Tedy ve stejné úrovni jako sebe. Je to důležitý předpoklad pro mimosmyslové vnímání a ze­jména pro vnitřní harmonii, bez které jsou štěstí anebo svoboda nedosažitelné.

Proto dochází k disharmonii ve vnímání. Faktorů je mnoho, postupně se jimi budeme zabývat. Především jde o rozum a jeho chápání světa. Rozum staví a bourá piedestaly, touží a bojí se. Va­ším úkolem bude pochopit rozum a přivést ho zpět do úrovně očí s vámi.