... vše je dobré ...do hrobu si vezmeme jediné... zkušenost

Sex

Publikováno 04.09.2014 v 13:51 v kategorii Tomáš Keltner, přečteno: 533x

...z 1. části knihy Transformace vědomí (26)
„Neboť nic není skryto, co by se nedalo zjeviti, a nic se neděje tajně,aby to nepřišlo najevo."
Mar 4,22

Tato kapitola možná některé překvapí. Začnu tím, co většina ví, že sex je přirozená biologická potřeba těla. To není ale úplná (celá) pravda. Při sexu, tedy při pohlavním aktu, dochází také k mno­ha jemnohmotným dějům. Právě prostřednictvím sexu dochází k oplození, ke kontaktu spermie a vajíčka v těle ženy (z hlediska fyzického těla).

Pro nás je potřeba odhalit a uvědomit si tajemství, která sex skrývá. Není totiž náhoda, že právě k sexu zaujímá řada církví, náboženství, duchovních směrů a kulturních tradic naprosto kon­krétní postoje. Většinou jaksi negativní anebo alespoň do značné míry zdrženlivé. Výchova v rodinách byla v této oblasti donedávna také na velmi nízké úrovni.

Vše, co nějak souviselo se sexem, bylo tabu, když ne přímo zaká­zané. Krutými tresty byla stíhána masturbace u některých kultur. V sexu se za základní vztah považuje vztah muže a ženy. Mnoho kultur pohlíželo na ženy jako na nerovné, méněcenné. Postavení žen bylo většinou zcela nedůstojné. Žena coby objekt sexuálního chtíče na fyzické úrovni ovlivňovala (přitahovala) muže. V někte­rých dobách to bylo považováno za slabost (succubus - sexuální démon) a ženy byly obviňovány, že jsou příčinou této „slabosti", nebo dokonce že jsou příčinou všeho „zlého".

Proč byla a stále ještě jsou taková tabu kolem sexu?

Již víte, že budeme hovořit o druhé bráně těla, která je určená k práci s energiemi pojícími se k sexu ve smyslu tvoření, pohybu - střídání pohybu, to jsou kopulační pohyby (tam a zpátky) souvi­sejí se samotnou symbolikou a principy tvoření (viz téma o cho­didlech a chůzi). Výrazu brána a ne čakra zde používám záměrně, neboť vzhledem k funkčnosti to vnímám jako vhodnější.

Nyní se podívejme podrobněji nejprve na souvislosti spojené s druhou branou těla. Druhá brána (čakra, chcete-li) je nazývána sakrální (z latinského sacralis = křížový). Někdy je označována jako centrum kříže. Zde se již tajemství samo nabízí k odhalení. Jde samozřejmě o souvislost s křížem. Víte, že ve středu kříže se nachází přítomný okamžik. Jak jsme si již řekli, tvořit je možné jen v přítomnosti prostřednictvím přítomného okamžiku. Tedy umístění brány tvoření na střed kříže je více než jasné. Námitka, že název nesouvisí s křížem jako symbolem, ale je odvozen od kří­žové kosti, je na místě. Jistě, vždyť to je právě ten kříž, o kterém se bavíme.

Z hlediska lidského těla a jeho funkcí s touto branou přímo souvisí funkce varlat, vaječníků, prostaty, regulace menstruační­ho cyklu, tvorba pohlavních znaků, které odlišují muže a ženu atd. Z hlediska elementárního je hlavním prvkem voda, tedy v rám­ci lidského těla je to krev a tělní tekutiny a orgány s nimi pra­cující, jako např. ledviny, močový měchýř, rozmnožovací orgány a podobně. Obecně je tato oblast centrem ženského principu, což je zřejmé i z elementu vody. V tom je právě skryto mystérium tvo­ření - v ženském aspektu. Proto rodí žena a ne muž, i když se oba rovným dílem podílejí na stvoření. Ženský aspekt (v čemkoliv) je to největší tajemství, které mělo být skryto. Postupně jak budete vědomější, budete vnímat tuto informaci v širších souvislostech. Některá fakta nyní společně odhalíme.

Voda vede informace, to již víte. Voda odvádí staré a přivá­dí nové, očišťuje, chrání atd. Lidský plod je obklopen (chráněn) vodou až do svého narození. Aspektů vody je celá řada. Voda je také úžasná a divukrásná elementární bytost. Spatřit ji můžete při vhodné konstelaci vesmírných těles, při měsíčním svitu, jak tan­čí v mnohých podobách jako víla v blízkosti vod nebo moří. Její krá­sa je nadpozemská, o tom by mnoho námořníků mohlo vyprávět. Na lidskou bytost působí mnoho sil, které jsme společně ještě neobjevili, toto je jedna další z nich.

Není náhoda, že právě sex byl mnoha duchovními směry zatra­cován. Zda to bylo vědomé, či nevědomé, není dnes už podstatné. Prvoplánově byl ale tento přístup vědomý. Z obchodního hlediska zde šlo vždy především o informace. Pokud je informace prostřed­kem k ovládání, potom je nutné (z hlediska moci) zdroj informací, utajit. To je jednoduchá pravda. Kdo opravdu vládne? Ten, kdo ví, tedy ten, kdo má informace. Je stejné, zda jde o špionážní informa­ce o armádě v cizí zemi nebo o informace, jak ovládat mysl člověka.

Z tohoto hlediska je tedy zcela jasné, proč byl sex odvrhován. Šlo o to zabránit možnému styku s informacemi.
Dokonce i dnes v době plně ovládané mužským principem se říká, že při sexu si vyměňujeme genetické informace. Není vám na tomto výroku nic podezřelé? Ve výroku je opět skryta hluboká pravda. Z logiky věci, tedy z rozumové (hmotné) stránky, je výrok nepravdivý. Genetickou informaci dává jen muž ženě v podobě spermatu. Žena z tohoto hlediska muži nic hmotného nepředává. Tedy výrok o výměně genetických informací není podle výše uve­deného zcela správný. Ovšem při sexu, nyní mluvím o pohlavním aktu, se opravdu předávají informace z muže na ženu, ale i opačně. Jde o jemnohmotné „genetické" informace.

DNA lidského těla je ještě mnohem komplikovanější, než je ve­řejně známo. Při jiném pohledu (definici) je dokonce možné mlu­vit o jiné než současně známé struktuře dvou šroubovic. Šroubovic je totiž několikanásobně více. Mají přímou souvislost s energetic­kými branami lidské bytosti, tedy branami na lidském těle i mimo lidské tělo. Před dávnými časy (na jiném místě existence) byly lid­ské bytosti zotročeny (viz kapitola Bohové pastýři). Těmito zása­hy do naší reality zůstaly transparentní jen dvě šroubovice DNA (jakýsi hrubohmotný obal) související s první a druhou branou. Tyto dvě, které jsou nyní známé, obsahují informace o fyzickém těle (materii) a schopnosti rozmnožování (reprodukce). To bylo jediné, co bylo lidským bytostem „ponecháno" v otevřené formě. Právě proto, aby lidé přežili a byli schopni (a „ochotni") nechat se ovládat - vytvářet emoce jako „potravu" pro přítomné bytosti.

Tedy schopnost vnímat své tělo a schopnost rozmnožovat se. Obě tyto schopnosti jsou do značné míry omezeny. Vzhledem k tomu, že všechny brány jsou určitým způsobem propojeny a vzájemně se ovlivňují, není možné, aby některé byly zcela funkční a jiné zase zcela nefunkční. Jak víte energetické brány (čakry) jsou vzájemně jistým způso­bem přímo spojeny. Tím se dostáváme k odhalení tajemství, které nám objasní, proč je kolem sexu tolik tabu.

První brána souvisí se Zemí, s matkou, s fyzickým bytím na této planetě. Proto přichází vtělená lidská bytost prvotně na svět z lůna matky. Zde hraje roli přímé propojení první a sed­mé brány, které nemohlo být narušeno, protože se jedná o jeden ze základních principů v této realitě - mužský a ženský princip, který má jen společně schopnost tvořit nový život. Toto propoje­ní umožňuje vnímat i otce, tvůrce, Boha (i když na základní úrov­ni ne tak silně jako matku). Je to on (otec), kdo tvoří (je aktivní), dává informaci matce (hrubohmotný obraz). Kvůli potřebě toho­to spojení (možnosti hrubohmotného uskutečnění spojení) byla ponechána aktivní i druhá brána. Její funkcí bylo umožnit proží­vání, tedy přítomnost při prožitku, což je nezbytná (opět princip) součást tvoření. Zde je právě ono místo, které bylo nutné utajit. Informace si můžete uvědomit jen v přítomnosti. Tvořit můžete jen v přítomnosti. Stejně tak sex můžete prožít jen v přítomnosti. Bez sexu ovšem nebylo možno plodit. Vytvořil se tedy problém, jak nechat tvořit lidské bytosti, nechat je rozmnožovat se, což je práce s informacemi (tedy v přítomnosti), a přitom jim zamezit možný přístup k dalším informacím, které by je (lidské bytosti) mohly přivést k vyššímu vědomí. Došlo tedy k omezení činnosti energetických bran. Od třetí brány, která je spojená s rozumem, výše. Tato třetí brána byla použita k ovládání lidských bytostí a její funkce byla ovlivněna. Toto je období, o kterém se v bibli píše jako o zmatení jazyků, což byl údajný trest za stavbu sahající do nebes, která je přirovnáním k moci, jakou lidé skutečně mají.

I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali.
Hospodin totiž řekl: „Hle jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč.
A toto je teprve začátek jejich díla.
Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést.
Nuže sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli."
Genesis 11,5 (I.kniha Mojžíšova)


Zmatení jazyků bylo způsobeno ovládnutím této brány a uvrh­nutím budoucnosti do strachu a nejistoty. Třetí brána je totiž pří­mo spojena s pátou branou a ta je centrem komunikace.

Disharmonie těchto dvou bran tvoří nemožnost určení budouc­nosti (přesné umístění v existenci), která je třetí pečetí svaté Troji­ce (viz část o tvorbě reality a o mystériu stvoření).

Tvorba budoucnosti byla ovládnuta prostřednictvím strachu. Zde je počátek mocného trestajícího boha, hrozného boha.

„Hospodina Boha svého báti se budeš, a jemu sloužiti, a ve jméno jeho přisahati."
Deuteronomium 6,13 (V.kniha Mojžíšova)


Ovládnutím této brány (třetí) a (v souvislosti s ní) také páté brány a tím samotné třetí pečeti svaté Trojice bylo lidstvo uvrženo do otroctví přítomných bytostí (nejprve bohů). Jednoduše řečeno, samozřejmě.

Zde mi dovolte opět citovat bibli (Starý zákon) právě pro jedno­duchost (i jistou účelovost) a snadnou pochopitelnost výše uvedených informací.

Modlitba pokorná Nehemiášova.

„Prosím, Hospodine, Bože nebeský!
Bože silný, veliký a hrozný, ostříhající smlouvy
a činící milosrdenství těm, jenž tě milují,
a ostříhají přikázání tvých!"
Nehemiáš 1,5

„Prosím, ó Hospodine!
Nechť jest nakloněné ucho tvé
k modlitbě služebníka tvého,
a k modlitbě služebníků tvých,
kteříž žádají báti se jména tvého."
Nehemiáš 1,11


Hrůzu a strach v této modlitbě již vidíte sami. Pokud ne zce­la jasně, pak se vraťte ke kapitole, kde se zabýváme slovem, jeho mocí a rozborem slov „hrozně" a „strašně".

Vraťme se k druhé bráně (druhé čakře). Tato brána má také své přímé propojení k jiné bráně tak jako předešlé zmíněné (první-sedmá a třetí-pátá). Jde o spojení se šestou branou, která je branou mimosmyslového vnímání. Funkčnost jedné brány pří­mo souvisí s funkčností druhé brány. Tedy pokud je sexuální čakra funkční, člověk je sexuálně aktivní, potom je funkční i šestá čakra, tedy mimosmyslové vnímání. Pak už zbývá jen malý krůček k uvě­domění si této skutečnosti. Pokud je tento krůček učiněn, potom lidská bytost získává ještě další informace kromě těch smyslových. V tu chvíli je možné, aby rozum (pracující do té doby jen se smyslo­vými vjemy) byl ovlivněn novými informacemi (přicházejícími mimosmyslovou cestou) a takto ovlivněný rozum by se mohl dostat zpět do jednoty s duší a to by byla cesta k vlastnímu tvoření reality. Cesta z otroctví ke svobodě. Právě toto nesměli bohové dopustit, pokud chtěli využívat lidské bytosti „jako ovce".

Proto bylo vždy kolem sexu tolik tajemství. Jde o to, že akti­vováním druhé čakry (brány) se aktivuje i šestá čakra (brána) a je zde „nebezpečí" (pro ty, kteří vládnou), že se ovládaná lidská bytost vymaní z kontroly. Sex byl omezen na rozmnožování. Pro­žitky a případná práce s energií při sexu se staly neslučitelnými s „čistou vírou". Reakci na tato omezení pro mne představují tato slova Nového zákona:

„Běda vám, zákonici! Vzali jste klíč k poznání.
Sami jste nevešli a těm, kteří vcházeli, jste zabránili. "
Luk 11,52


V některých duchovních řádech byl přímo zakázán sexuál­ní život. Byl označen jako neslučitelný s duchovní cestou. Pokud se člověk chtěl dozvědět více, stát se součástí řádu (systému), mu­sel se vzdát sexuálního života. To je zjevný nesmysl, který vede pouze k sexuální frustraci, protože sex je přirozenou potřebou těla. Nicméně i většina křesťanských duchovních má povinnost celibátu, tedy absence sexuálního života.

Pokud nejsou uspokojovány přirozené potřeby těla, je tělo v nerovnováze samo se sebou. Kdo činí tuto nerovnováhu? Duše? Nikoliv. Je to rozum, tedy součást těla, která tělo vychyluje z vlastní vnitřní rovnováhy, znerovnovážňuje - znevažuje tělo oproti duši.

Jiným přístupem byla tzv. svatá prostituce. Ať již jako chrámová oslava Erota (Eros, jako sexuální bůh), jiné „pohanské" rituály ane­bo sexuální praktiky z období před a na začátku našeho letopočtu. Byl to z dnešního pohledu „nevázaný" sex s více partnery obojí­ho pohlaví. Takovým rituálům se oddávali pohané, některé sekty a skrytě i uznávané náboženské proudy.

Z původního záměru využití energie sexu k otevření šesté brá­ny se postupem času stávalo pouze oddávání se tělesným chtíčům a mnohdy nevědomé svolení k ovládání přítomnými (démonický­mi) bytostmi.

Později byly tyto obřady prohlašovány za obcování s dáblem a krutě potírány. Společně s obřadnými tanci a komunikací s elementálními (přítomnými) bytostmi bylo vše označeno za ne­přípustné. Tím přišli muži o přirozený přístup ke schopnostem mimosmyslového vnímání, které u žen částečně obdivovali a čás­tečně záviděli.

Vše vyvrcholilo výnosem papeže z roku 1484, kde se již ote­vřeně hovoří o možnosti pohlavního spojení démonických bytostí s lidmi, o pár let později vzniklo dílo Kladivo na čarodějnice (Mal-leus maleficiarum), které korunovalo tendence k utlačování žen a popření veškerých mimosmyslových schopností (označovaných nejčastěji za černou magii).

Podobné chování k ženám nebylo jen výsadou křesťanské církve. To, jakým způsobem se chovala většina kultur a nábožen­ství k ženám, formovalo tato rozhodnutí (na podvědomé úrovni) o mnoho staletí dřív. U většiny starých civilizací bylo možné ženy beztrestně zabít, mnohdy těsně po jejich narození jen za to, že jsou ženami. Muži byli mnohdy neomezenými vládci nad jejich bytím. Ať zmíníme čínskou civilizaci, indickou civilizaci, babylonskou a asyrskou civilizaci, římskou i řeckou civilizaci, judaismus, křes­ťanství i předislámskou civilizaci, tak všude měla žena postave­ní na úrovni otroka. Proti výše zmíněným nejlépe na tom byla ve vztahu k ženám civilizace egyptská.

Výjimku v chování k ženám najdeme u jednoho z nejmladších náboženství - u islámu, od učení proroka Muhammada. Přes sou­časnou obecnou nevědomost (živenou přítomnými bytostmi „zá­padní civilizace") bylo postavení žen v islámu nejlepší, se kterým bylo možno se setkat. Od učení proroka Muhammada mají v is­lámu ženy práva, z nichž některá teprve v devatenáctém a dva­cátém století byla vybojována ženami v tzv. civilizovaném světě. Viz také poslední slova proroka Muhammada: „Buďte laskaví k ženám!"

Popsali jsme si, že sexuální život má přímý vliv na schopnos­ti mimosmyslového vnímání. Nyní se vrátíme ke zmíněné výmě­ně informací mezi mužem a ženou. Žena má na rozdíl od muže přirozeně aktivní mimosmyslové vnímání. Ženy toto pociťují stále, jde o to, čemu říkají ženský smysl, ženská intuice, ženské vnímání či pocity, jsou období, kdy je toto vnímání slabší a kdy silnější, např. kolem začátku menstruačního cyklu, v mateřství apod.

Reakce žen jsou v těchto obdobích pro muže někdy nepocho­pitelné. Nepochopitelné proto, že žena reaguje na širší pole infor­mací než muž. Kromě smyslových a rozumových důvodů na ženu působí její mimosmyslové vnímání. V dnešní době po stovkách let již mnohé ženy samy sobě nerozumějí a podléhají mužskému principu i v hodnocení sebe sama a ve svém chování. Nerovnováha v ženě, její nedůvěra v sebe samu, v to, co cítí, co vnímá, a sna­ha řídit se jinými (rozumovými) důvody vede k problémům ryze ženských oblastí, jako je např. schopnost otěhotnět, plodit, kojit apod.

Žena tedy má své vlastní „třetí oko", kterým „vidí" víc. Muž toto „oko" aktivní z přirozenosti nemá, proto vyhledává přítom­nost ženy. V tomto smyslu v návaznosti na výše uvedené jde o se­xuální přítomnost ženy. Muž totiž získává informace díky spojení se ženou. Jde o odlesk informací, které si rozumově mnohdy ani neuvědomí, ale pocitově je vnímá jako „spokojenost". Žena uspo­kojila (ukojila) mužovu potřebu po informacích. Proto ženy oby­čejně nemají takovou potřebu měnit sexuální partnery jako muži, jsou schopné vnímat samy od sebe. Kromě instinktivní potřeby těla je zde ještě další důvod, jenž vede muže k časté výměně se­xuální partnerky. Tím důvodem je právě ona výměna informací. Informace jsou aktivní v oblastech energeticko-informačních obalů těla a vzájemně se obohacují při sexuálním prožitku s part­nerem.

Při sexuálním spojení fyzických těl v oblasti druhé brány (po­hlavních orgánů) totiž dochází i k propojení mnoha dalších „těl", koexistujících energeticko-informačních těl (obalů).

Vnímání tohoto spojení je nehmatatelné. Zůstává ve formě po­citů, které můžou přetrvávat i velmi dlouhou dobu po samotném sexuálním aktu. Sexuálním spojením předáváte své informace (po­city) druhému člověku do jeho informačního pole a zároveň přijí­máte jeho informace. Vzájemně se ovlivňujete. Pokud tedy prožijete sex s člověkem, který má např. ze všeho strach, nevěří si a trpí depresemi, je velmi pravděpodobné, že vás podobné pocity také přepadnou. Pak záleží na tom, na jaké úrovni vědomí jste - jestli pocity přejdou v emoce a začnou vás otravovat. V kapitole o tvorbě reality zjistíte, o jak důležité procesy jde a jak ovlivňují vaši životní situaci, vaši realitu.

K výměně informací při sexuálním styku dochází vždy vzájemně u obou partnerů. Antikoncepce - ať už hormonální, nebo fyzická - vás neochrání od výše zmíněné výměny informací, a proto je vý­běr sexuálního partnera vždy velmi důležitý. Toto intuitivně lépe chápou ženy než muži.

Pro muže uvedu následující dodatek. Uvědomte si, že informa­ce, které se od ženy na vás „přilepí", nejsou jen její vlastní informa­ce a pocity, které hluboko uvnitř nosí a prožívá. Mnohdy si je ani sama neuvědomuje nebo nepřizná. Informace, které takto od ženy získáte, jsou tvořeny zase jejím vlastním (předchozím) sexuálním životem a jejími sexuálními partnery před vámi. Jednoduše řeče­no si prostřednictvím sexuálního spojení s nějakou ženou na sebe „stáhnete" strachy a limity jiného muže, který s ní měl sexuální vztah (např. i jen jeden styk) před vámi. Ženu podobné informace ani nemusí tolik ovlivnit, protože jsou mužské frekvence.

To samé platí i obráceně ve smyslu informací, které žena získá­vá od muže. Ty také mohou být směsí pocitů a limitů jiných žen. Žena toto intuitivně vycítí a takzvaně pozná na svém muži (part­nerovi), že měl jinou ženu (byl jí „nevěrný"). Vnímá z něj totiž jinou ženu, něco, co v něm z ní zůstalo, jakousi vůni, dodatek (nejedná se o parfém), přesněji řečeno frekvenci, kterou v muži zanechala.
Doba, po kterou se ve vás může udržet cizí frekvence, je od ně­kolika minut po měsíce a její trvání záleží na mnoha faktorech. Ze­jména na stupni vědomí, ve kterém se vy právě nacházíte.

Uvědomte si, že jde především o to, že každý váš krok budou tyto „nezvané" frekvence ovlivňovat. Každé vaše rozhodnutí bude mít jejich příchuť. Jde opět o určitou úroveň nesvobody.

Když jsme se zabývali v jedné kapitole chodidly a chůzí, vy­světlovali jsme si otázky typu „S kým teď chodíš?", nyní si vysvět­líme význam otázky: „S kým teď spíš?" Jde o přímou souvislost, neboť se ptáme na to, co nyní ovlivňuje vaše chování, rozhodo­vání neboli tvoření vaší vlastní reality. Jak jste již pochopili, to, s kým se sexuálně stýkáte, přímo ovlivňuje některé vaše vnitřní pochody.

Můžete na sebe „nalepit" frekvence, které vás budou ovlivňovat a otravovat v dalším životě (tvoření). To je tedy sexuální podtext otázky: „S kým teď spíš?" Další podtext je ve vlastním spaní s někým. Spánek, tato stále neobjevená velká část života lidí, má totiž velmi zásadní vliv na tvorbu reality. Následující děj je stej­ně „složitý" jako cokoliv, o čem se nyní bavíme z hlediska transfor­mace vědomí. Totiž celá transformace je vlastně pouze polovinou - částí dne. Stejná část je noc. Chápete asi, jak složité téma bychom nyní mohli otevřít. Proto se tomu na tomto místě budeme věnovat jen velmi stručně.

Naše duše (vlastní bytost) v okamžiku spánku těla může toto tělo opustit a cestovat existencí na různá místa mimo naši realitu. To je podobné jako to, co se děje v průběhu vývoje lidského plodu v těle matky. Tam je situace ještě složitější, neboť rozum není ještě dostatečně vyvinut a nebrání tedy cestovat s duší i části (jemno­hmotné) fyzického těla, proto se tělo fyzicky mění - prochází vý­vojem všech forem na této planetě tím, že tímto vývojem skutečně prochází, a to zčásti i fyzicky. To umožňuje jemnohmotná složka hrubohmotného těla, ze které se později vytvoří rozum, který toto již tak lehce neumožní. Právě proto je stvořen den i noc k aktivitám denním a nočním. Tedy aktivitám těla, mužského principu, a duše, ženského principu. Pokud rozum spí, může duše cestovat. Toto cestování promítá přes určité části mozku i vlastnímu rozumu jako sny. Potom si sny pamatujete. Sny, vlastně noční skutečnost, jsou branou do další dimenze. Z hlediska snu je to, co prožíváte ve dne, stejně nereálné jako sen z pohledu nevědomého rozumu. V tuto chvíli je velmi předčasné o tom hovořit. Z hlediska základní fáze vědomí, kterou v této knize popisuji, jsou sny možným „trénin­kovým" prostorem pro vaše pokusy tvořit si svou vlastní realitu. Fáze usínání a probouzení jsou velmi zásadní. Během nich dochází k otevírání a zavírání brány dimenzí. Možná jste někdy zažili prud­ké „škubnutí" pocitově podobné pádu, až vás to „probudilo" z usí­nání. Průchod branou je zatím možný jen pro duši. Než usnete, zabývejte se sebou, sněte o tom, jak se vám mění život. Představuj­te si sebe tak, jak byste chtěli žít. Navštěvujte osobně (jako vlastní bytost) ta místa v existenci, která v sobě obsahují realitu, jakou byste rádi žili. Sny mají přímý vliv na realitu, tak přímý, že je po­třeba nejprve dojít až do jisté fáze vědomí a teprve pak se tomuto tématu plně věnovat. Tak mocné je snění, že zpočátku může mít i destruktivní následky. Zatím jen trénujte vědomé snění, tedy zkuste si před každým sněním „zadávat", o čem to bude. Možná to již provozujete, byť jen pro některé aspekty života. Pokud již sníte, zkoušejte nebýt jen „divákem", ale vědomě se účastnit dějů, které „tam" prožíváte. Vědomě ovládejte své jednání, zjistíte, že schopnosti, o kterých se v této knize zmiňuji, „tam" fungují mnohem snadněji nežli v této realitě (zpočátku).

Ve snech je ukrytá moc, kterou zatím nebudeme odhalovat. Její síla je stejná jako síla vědomého tvoření. To poznáte následovně. Před každým usnutím si vzpomenete na to, že si zkoušíte vědomé snění. Najednou zjistíte, že období mezi každým usínáním, kdy si toto uvědomíte (tedy vlastně celý den!), je nepostřehnutelně krát­ké. Vlastně stále „jen" usínáte. Jako by se váš „život" ve dne začal zužovat na usínání. Více nyní neprozradím. Sami brzy pochopíte proč.

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?