Slovo přítomnost

Další božskou technikou, mocí, kterou je obdařeno vědomí, je slovo. Slovo tvoří.

„Na počátku bylo Slovo."
Jan 1,1

Je zde myšlen počátek této reality. Na první a jednoduchou otázku, kdo to slovo vyslovil, má náboženství okamžitou a stejně jednoduchou odpověď - Bůh. Pokračuje dál:

I řekl Bůh: „Buď světlo." I bylo světlo.
Genesis 1,3 (l.kniha Mojžíšova)

Nebudeme se zde zabývat skrytou manipulací církve obsaženou v bibli, ale zaměříme se naopak na pravdu, kterou obsahuje.

Vlastně se neobejdeme bez jistého doplnění. Jen je obtížné bez určitých schopností nalézat pravdu a správně ji interpretovat. Jak je možné, že někdo zmanipuluje text a nezmanipuluje samotnou pravdu? Pokud někdo manipuluje, není na vrcholném postu vě­domí. Z jistého úhlu pohledu to není mistr, maximálně jen velmi pokročilý žák. Tudíž dokáže ovlivnit, zmanipulovat jen do úrov­ně svého vědomí (které může být ale velmi vysoké), nikoliv však výš. Takový manipulátor stejně jako kdokoliv jiný nemůže dát to, co nemá.

Zde je potřeba, jak jsem uvedl, jistých schopností rozpo­znat pravdu a nenechat se zmást konkrétní interpretací, v jaké je uvedena. Jistotou je sám Bůh, Existence. Tak jak je existencí, tak je i pravdou, světlem a láskou. Ve své nekonečné moci jedno­duše pravda má nekonečnou energii a to je „víc" než jakkoliv vel­ká moc jakéhokoliv manipulátora, byť i podpořeného přítomnými bytostmi.

Je to jednoduché. Jak jsme si popsali u světla - světlo je, a pokud někdo vytvoří pomocí hmoty stín, pak tento stín není změněné světlo. Světlo nevrhá stín. Stín není tmavé světlo, stín je jen stín, tedy nepřítomnost světla, nikoliv světlo změněné. Světlo zůstává světlem a stačí, když popojdete - změníte úhel svitu světla, pak stín opět zmizí. Bez boje. Stejné je to s pravdou, neboť pravda je světlem. Stín je jako obraz v zrcadle. Může se zdát zcela přesný jako to, co zobrazuje. Může budit zdání, že je živý. Stále je to jen obraz, není živý. Stejně tak stín není světlem, jiným druhem svět­la. Proto světlo nebojuje se stínem, není to možné, stín není živý. V přítomnosti světla stín prostě není. Není s kým bojovat. Toto si uvědomte!

Z toho vyplývá, že pravda nemůže být změněna či zničena, stejně jako světlo. Může být zahalena do jinotajů, zmanipulována a prostřednictvím různých umění utajována pod rouškou tmy (ne­vědomí). Není ovšem takové noci, po které by nepřišlo ráno.

Postupně se noříme do pravdy hlouběji a hlouběji. Tak široké vědomí je nutné k přiblížení se pravdě. Strohé konstatování faktů byť pravdivých by vás nikam nedovedlo. Již tím, že čtete tyto řád­ky, procházíte transformací vědomí. Ta probíhá prostřednictvím těchto slov na všech úrovních existence vaší vlastní bytosti.

Zatím se jen dotýkáme určitých témat, která přímo souvisí s prvním stupněm uvědomění. V průběhu transformace vědo­mí se vám všechno samo ukáže. Najednou zjistíte, že jste si něco uvědomili. Jakoby bez vlastního přičinění, jen tak mimochodem. O to jde.

Slovo tvoří. Cokoliv řeknete, je vystřelený šíp, který letí a tvo­ří. Nic není jen tak něco. Vše má naprosto stejnou váhu. Jde jen o to, zda si to uvědomujete. Tím, co říkáte, tvoříte vlastní realitu, svůj vlastní život. Popíšu vám to na jednoduchém příkladu, který je v současnosti velmi rozšířen. Jistě brzy začnete chápat proč.

Rozebereme si výroky: „To je strašně krásné." a „To je hroz­ně hezké." Zdají se vám naprosto normálním vyjádřením toho, že se vám něco velmi líbí? To jste, vážení, na velkém omylu, který vás stojí víc, než si zatím uvědomujete.

Dovolte mi to vysvětlit. Říkáte „strašně krásné" a myslíte tím něco příjemného. Nikoliv. Vy vlastně přivoláváte STRACH, jednu z nejmocnějších přítomných bytostí. Ve slově „strašně" se skrývá strach. Jak vás vůbec napadlo spojovat „krásu", tedy obdiv se stra­chem!? Že to tak dělají všichni? No jistě, protože nevědí, co činí!

Vyslovili jste kletbu, ve které vzýváte strach. Přivoláváte ho do svého života. On přichází, vždyť je zván. Že to nevíte, že to tak nebylo myšleno? Neznalost zákona neomlouvá. To jsou stanovená pravidla, vaše pravidla, vzpomínáte...

Tedy výrokem „strašně krásné" zvete strach do své reality. Dru­hým výrokem „hrozně hezké" zaklínáte HRŮZU, aby byla přítomná všemu hezkému. Chápete to? Slovo tvoří. Cokoliv vyslovíte, tvoří.

Například v podnikání. Vedle sebe můžou být dva na první pohled stejně schopní lidé a jednomu se „daří" a druhému se „nedaří". V čem je rozdíl? Právě v tom, v co každý věří. Jestli v to, že vše je problém a všechno už někdo dělá a konkurence je veliká a on prostě má jen malou šanci, která je závislá na tom, zda bude náhodou „ve správnou chvíli na správném místě" nebo ne. Druhá varianta je, že prostě tyto myšlenky nepřipustíte a budete žít svůj „americký sen" - své nebe na zemi - už nyní. Prostě se vám bude dařit a budete vždy („náhodou") „ve správnou chvíli na správném místě". Ostatní budou říkat, no jo, to není možné, jak se ti podařilo v takovém oboru prorazit? Jak je možné, že někdo zcela neznámý vyhraje cenu Oscara, jak je možné, že neznámý sportovec porazí profesionály, kteří vědí „vše"? Jako byl před lety obrovský boom afrických sportovců. Kde je ten rozdíl, ta „náhoda"? Kdo nebo co to způsobuje, že někdo, ačkoliv zná všechny analýzy trhu a jde do předem vyhraného boje, najednou prohraje a nějaký „snílek", který pro to neudělal ani ze třetiny tolik, vítězí? To právě osvětluji v této knize. Nejen konstatováním, ale i praktickým návodem.

To jsou prastará pravidla existence. Mágové jsou si toho vědo­mi. Tvoříte slovem. Hřešíte slovem. Nedělejte to, zkuste to nedělat a budete překvapeni, jak se vám změní život.

Opět neříkám nic nového. Již dávní Toltékové znali moc slova. Znáte ji i vy, samozřejmě. Jen si ji plně neuvědomujete.

„Poslyšte mě a rozumějte! Nic nevchází zvenku do člověka, co by ho mohlo poskvrniti, ale to, co vychází z člověka, to jest, co ho poskvr­ňuje."
Mar 7,14

Proč si lidé zvykli používat slova vytvořená na základu strachu a hrůzy k určení množství, případně míry, kvality, stupně? Proč říkají: „strašně hodně" nebo „hrozně moc"? Je to manipulace stra­chem, kterou provozují bohové po celé věky. Přímo i nepřímo. Bible je prosycená trestajícím bohem. Člověk je v ní znázorněn jako bezmocné stéblo trávy zmítané větrem. Dané napospas. Mnohovýznamový výrok: „Jsi prach a v prach se obrátíš."

To by se Ježíš Nazaretský i ostatní divili, viďte? Kdyby četli bibli tak, jak je dnes předkládána.

Ježíš by se ale nedivil. Ježíš jako plně vědomá bytost měl pří­stup k Existenci (Bohu) a vědění v ní obsaženém. Věděl tedy.

Tak jak věděl o Jidáši Iškariotském, tak jak věděl o příběhu, ve kterém bude zneužit. Dovolte mi použít citát z církví nezařaze­ného Evangelia podle Jidáše, kde se mimo jiné praví (upraveno):

Apoštolově hovoří o svém vidění:

„Spatřili jsme veliký dům, v něm byl veliký oltář
a dvanáct knězích. Zástup setrvává u onoho oltáře,
dokud nepřijdou kněží a nepřijmou obětiny.

Obětují své vlastní děti, své ženy; při tom vzdávají úctu.
Další pak uléhají s muži,
další páchají vraždy,
další konají spoustu hříchů a bezpráví.
A muži, co stojí při oltáři, vzývají tvé jméno (Ježíši)."

Ježíš odpovídá:

„Skutečně, pravím vám, že všichni knězi,
kteří stojí při tom oltáři, vzývají mé jméno.

Ten onen, komu sloužíte, je bůh
a dvanáctero mužů, které jste viděli, jste vy.
Oběti, které jste viděli, jsou zástupy,
které vedete na scestí.

A pokolení zbožných mu zůstanou věrná.
Jiný muž potom předstoupí z těch,
co se dopouštějí smilstva,
a další předstoupí z vrahů dětí,
další pak z těch, co spis muži, a z těch, co se postí,
a ze zbylých lidí nečistoty a bezpráví a pomýlenosti
a také z těch, kteří říkají: „My jsme jako andělé.“
A oni jsou hvězdami, jež všechno zakončují.
Bylo totiž vyřčeno lidským pokolením:
„Hleďte, bůh přijal vaši oběť z rukou kněze.
Z rukou služebníka pomýlenosti.

Posledního dne budou zahanbeni."
Tchacos 38-40

Z výše uvedeného vyplývá, že Ježíš si byl vědom zneužití svého jména. Zdá se, že i tento text byl jistým způsobem zmanipulován, nikoliv však pravda v něm obsažená.

Uvádí se tam, že „bylo vyřčeno". Na počátku bylo slovo. Bůh řekl: „Budiž světlo." Vidíte to tam? Jde o to, co říkáte. Klíčem k tomu je porozumění slovům, respektive jejich opravdovému (někdy na první pohled skrytému) významu. V dalších kapitolách vás budu upozorňovat při různých příležitostech na slova, u kterých je potřeba si uvědomit jejich skutečný význam.

Výkladem slov, pochopením a uvědoměním si jejich významu nabýváte nové, další božské moci. Jsou to principy, které využí­vá ve svém učení také magie. To nám není na škodu. Jen je třeba si to uvědomit. Co to jsou vlastně kouzla? Pokud pomineme triky, tedy vlastně podvody založené na neznalosti nebo neschopnosti diváka něco postřehnout, jsou kouzla průsečíkem metafyzické­ho s fyzickým, jemnohmotného s hrubohmotným. Je to děj, kdy zhmotníte nehmotné. Magie je velmi mocná. Proto jednejte s mágy v úrovni očí, vždy s úctou, ale beze strachu. Ocituji ještě jeden výrok, který je ze Smaragdové desky:

Tabula Smaragdina, autor Hermés Trismegistos (bůh Thovt):

„To, co je dole je jako to, co je nahoře, a to, co je nahoře je jako to, co je dole; těmito věcmi se uskutečňují zázraky jedné věci."

Tento širokospektrální výrok využijte k uvědomění si síly slova ve vašem případě. Tedy nejen bůh může tvořit slovem, ale i vy jím nejen že můžete tvořit, ale už dávno tvoříte. Svou realitu, svou ži­votní situaci, ve které se nacházíte.

Začněte se tedy poslouchat, co říkáte a uvědomovat si, že (a hlavně co) tím tvoříte. Ze začátku stačí, když si budete všímat slov „hrozně" a „strašně" ve svém okolí a samozřejmě se jich poku­síte vyvarovat ve svém slovním projevu.