Tělo, duše, duch 1/9
Publikováno 04.09.2014 v 16:21 v kategorii Tomáš Keltner, přečteno: 329x
...z 2. části knihy Transformace vědomí (30)
Duch je součástí všeho. Duch je tou silou, která dává do pohybu tvoření.
Sedíte a chcete zvednout ruku. Jen tělo ji nezvedne, tělo je hmota. Můžete namítnout, že jsem uvedl, že duch je součástí těla i součástí duše, takže jak to, že ji nezvedne? Uvedl jsem, že tělo má svou inteligenci, která je schopná zasáhnout a způsobit i samotný pohyb těla nezávislý na rozumu. Díky tomu vám tepe srdce, aniž to ovládáte myslí, mrkáte, když je potřeba, ruka vám „sama" ucukne, pokud se dotknete horkých kamen, a podobně. V těchto případech rozhoduje samo tělo a mocí ducha hýbe tělem - v jistém smyslu mění realitu, ale jen ve velmi omezené míře. Tělo v zásadě ovládá rozum. Rozum se rozhoduje. Ale ani rozum nemůže sám od sebe ovládat tělo, tvořit. Pokud chcete zvednout ruku, můžete být jakkoliv rozhodnutí ji zvednout, ale ruka se nezvedne. Zkuste to. Sedněte si a rozhodněte se zvednout ruku. Rozhodnutí na úrovni rozumu nestačí. Je potřeba jednota duše a rozumu. Tedy je potřeba také rozhodnutí na úrovni duše. Duše vybírá ze všech variant. Rozum jí napovídá, kterou vybrat. Pokud dojde jednoty rozum s duší, varianta se realizuje. Jak? Mocí ducha, který díky rovnováze vlastní bytosti a těla může proudit a být tou silou, která tvoří. Jakmile tedy rozum a duše splynou v jedno, zaklapne pečeť a otevře se brána ducha, který tvoří. Zkuste to vnímat a pozorovat. To, co je součástí vašeho rozhodnutí zvednout ruku jak z hlediska rozhodnutí na úrovni rozumu, tak rozhodnutí na úrovni duše, tak samotného fyzického pohybu ruky. Tímto pochopením se zabývejte.
Najdou-li rozum a duše společnou řeč, aktivuje se duch a svou přítomností zrealizuje jemnohmotnou frekvenci (obraz) z duše do hrubohmotného světa.
Toto je tajemství tvoření reality. Cest je více, ale princip je jediný. Soulad vnitřního a vnějšího. To, co je uvnitř, je i venku.
Jak to chápat v běžném životě? Vysvětlíme si to na opaku, který sami dobře znáte ze své vlastní zkušenosti.
Okolnosti, to, co se děje, mnohdy ovlivňují to, jak se cítíte. Vlastně to, co je navenek, je i to, co je uvnitř (stává se tím vnitřním neboli vnitřní se stává stejným, jako je vnější). S tím se nedá hnout, vnější a vnitřní je prostě spojeno a není možné, aby vnitřně spokojený a šťastný člověk prožíval v hrubohmotné realitě nedostatek, strádání a příkoří. Stejně tak není možné, aby vnitřně nespokojený a nešťastný člověk žil spokojeným a poklidným životem plným hojnosti. Toto lze ale změnit, vy máte tu moc to změnit - u sebe. Každý sobě bohem, nikde není dáno, že máte žít v utrpení, to je nesmysl. Žít máte proto, abyste prožívali, žili. Tím si vaším prostřednictvím uvědomuje Bůh sám sebe. Proto jsem napsal tuto knihu. Ukazuji, jak je také možné žít, chápat a vnímat realitu. Tím jediným možným způsobem - na svém vlastním příkladu. Přece nemůžu dát to, co sám nemám.
Vaším úkolem zde v této realitě je prožívat. Poznávat a uvědomovat si. Nikoliv trpět, odpírat a zakazovat si, stále na něco čekat. Není žádné nebe ani peklo po životě. Je jen život a nebe nebo peklo prožíváte už nyní. Není třeba trpět s vědomím, že mi bude někdy někde dáno spočinout. To jsou zmanipulované informace přítomnými bytostmi, které nejčastěji prostřednictvím náboženství ovládají lidské bytosti jako ovce. Typické je křesťanství, které přes hlubokou pravdu, kterou hlásal Ježíš a další, nutí žít lidi nepřirozeným způsobem pod trestem pekla s vidinou nebe, pokud budou poslouchat. Kde je bezvýhradné přijetí bohem? Až potom, jestliže se osvědčíte? Ne, není v tom. Proto je to pomýlená nauka plná bolesti a strachu. Žít a užívat si je možné jedině tady a teď v této realitě. Proto jsme se všichni vtělili, abychom to mohli uskutečnit. Je nesmyslné čekat na potom, žádné není. Je jen nekonečné teď.
Otázkou zůstává, jak docílit stavu, kdy bude rozum v jednotě s duší. Zde je nutné uvědomit si limity jakéhokoliv systému. Např. systém protikladů - je to velmi starý systém vědění o popisu reality a jejích principů. Jako takový je aplikován do mnoha duchovních a náboženských směrů. Právě proto ovlivňuje velmi mnoho lidí.
Každý systém je omezený. Cím? Sám sebou. Tím, že neumožní jít ve vědění dál. Cím starší systém, tím nemožnější je ho rozšířit. Systém při svém vzniku postupně vyplodí přítomnou bytost, která je vlastně systémem jako takovým. Systém - přestože nehmotný -je vlastně hmotný, protože jeho hmotným obrazem (tělem) jsou lidé v něj věřící. Nehmotnou složkou systému je právě tato entita - přítomná bytost. Tato přítomná bytost je živena přívrženci systému. Stejně tak systém protikladů, který vycházel původně z pravdivých informací o realitě, ale ega jeho představitelů, přesněji řečeno jejich egoismus, ho opředla rozumem a zapouzdřila. Dokonce i zde je ukryta pravda - v názvu samotném. Protiklady totiž nejsou „klad" a „zápor" postaveny proti sobě, tedy „dobro" a „zlo", (sou to proti-klady, není to klad proti záporu. Tma mizí, zůstává světlo. Protiklady nestojí proti sobě. Protiklady kráčejí vedle sebe...
Proč není možné systém změnit? Aby to bylo možné, musíte nejprve projít celým systémem, stát se žákem, pokročilým, mistrem, jeho velmistrem a pak ho můžete začít měnit. Tomu se ale přítomná bytost bude snažit zabránit. To se podařilo málokomu a v současnosti je to již nemožné. Přítomné bytosti, které jsou vládci systémů, mají své vyvolené. Ty protěžují a dávají je za příklad ostatním. Nově příchozí jsou očarovaní schopnostmi mistrů jednotlivých systémů. Takovým mistrem je třeba ředitel společnosti. Nově příchozí si říká, že je to právě ředitel, kdo o všem rozhoduje. Má moc, která nováčka očarovává. Kdyby on (ředitel] chtěl, tak může cokoliv. To je imponující a nováček dobrovolně vstupuje do systému, odevzdává mu svou energii - věří v systém (ne v sebe!). Neuvědomuje si, že ředitel nemá moc pod kontrolou. Ve skutečnosti se nemůže vůbec svobodně rozhodovat (je jen jednou částí těla). Pokud to udělá a systém (přítomná bytost) vyhodnotí, že se jí takové chování nehodí, ihned ředitele zničí. Je nahrazen jiným, poslušným ředitelem, který vícvěřísystému než sobě. To jsou vyvolení systémů, ti jediní mají jistý prospěch alespoň po nějakou dobu. Všichni ostatní jen dávají svou svobodu.
Systém protikladů je systém, který je kletbou této reality. Je nadřazený mnohým jiným systémům, z jejichž energie existuje. Je to dogma, že nic neexistuje bez svého protikladu, že jen díky negativu si můžeme uvědomit pozitivum. Takto řečeno si nesmírnou hloubku tohoto výroku asi ještě neuvědomujete. Vysvětlíme si to na příkladech.
...pokračování kapitoly zde: http://dobro.infoblog.cz/clanek/telo-duse-duch-2-9-41125/
Sedíte a chcete zvednout ruku. Jen tělo ji nezvedne, tělo je hmota. Můžete namítnout, že jsem uvedl, že duch je součástí těla i součástí duše, takže jak to, že ji nezvedne? Uvedl jsem, že tělo má svou inteligenci, která je schopná zasáhnout a způsobit i samotný pohyb těla nezávislý na rozumu. Díky tomu vám tepe srdce, aniž to ovládáte myslí, mrkáte, když je potřeba, ruka vám „sama" ucukne, pokud se dotknete horkých kamen, a podobně. V těchto případech rozhoduje samo tělo a mocí ducha hýbe tělem - v jistém smyslu mění realitu, ale jen ve velmi omezené míře. Tělo v zásadě ovládá rozum. Rozum se rozhoduje. Ale ani rozum nemůže sám od sebe ovládat tělo, tvořit. Pokud chcete zvednout ruku, můžete být jakkoliv rozhodnutí ji zvednout, ale ruka se nezvedne. Zkuste to. Sedněte si a rozhodněte se zvednout ruku. Rozhodnutí na úrovni rozumu nestačí. Je potřeba jednota duše a rozumu. Tedy je potřeba také rozhodnutí na úrovni duše. Duše vybírá ze všech variant. Rozum jí napovídá, kterou vybrat. Pokud dojde jednoty rozum s duší, varianta se realizuje. Jak? Mocí ducha, který díky rovnováze vlastní bytosti a těla může proudit a být tou silou, která tvoří. Jakmile tedy rozum a duše splynou v jedno, zaklapne pečeť a otevře se brána ducha, který tvoří. Zkuste to vnímat a pozorovat. To, co je součástí vašeho rozhodnutí zvednout ruku jak z hlediska rozhodnutí na úrovni rozumu, tak rozhodnutí na úrovni duše, tak samotného fyzického pohybu ruky. Tímto pochopením se zabývejte.
Najdou-li rozum a duše společnou řeč, aktivuje se duch a svou přítomností zrealizuje jemnohmotnou frekvenci (obraz) z duše do hrubohmotného světa.
Toto je tajemství tvoření reality. Cest je více, ale princip je jediný. Soulad vnitřního a vnějšího. To, co je uvnitř, je i venku.
Jak to chápat v běžném životě? Vysvětlíme si to na opaku, který sami dobře znáte ze své vlastní zkušenosti.
Okolnosti, to, co se děje, mnohdy ovlivňují to, jak se cítíte. Vlastně to, co je navenek, je i to, co je uvnitř (stává se tím vnitřním neboli vnitřní se stává stejným, jako je vnější). S tím se nedá hnout, vnější a vnitřní je prostě spojeno a není možné, aby vnitřně spokojený a šťastný člověk prožíval v hrubohmotné realitě nedostatek, strádání a příkoří. Stejně tak není možné, aby vnitřně nespokojený a nešťastný člověk žil spokojeným a poklidným životem plným hojnosti. Toto lze ale změnit, vy máte tu moc to změnit - u sebe. Každý sobě bohem, nikde není dáno, že máte žít v utrpení, to je nesmysl. Žít máte proto, abyste prožívali, žili. Tím si vaším prostřednictvím uvědomuje Bůh sám sebe. Proto jsem napsal tuto knihu. Ukazuji, jak je také možné žít, chápat a vnímat realitu. Tím jediným možným způsobem - na svém vlastním příkladu. Přece nemůžu dát to, co sám nemám.
Vaším úkolem zde v této realitě je prožívat. Poznávat a uvědomovat si. Nikoliv trpět, odpírat a zakazovat si, stále na něco čekat. Není žádné nebe ani peklo po životě. Je jen život a nebe nebo peklo prožíváte už nyní. Není třeba trpět s vědomím, že mi bude někdy někde dáno spočinout. To jsou zmanipulované informace přítomnými bytostmi, které nejčastěji prostřednictvím náboženství ovládají lidské bytosti jako ovce. Typické je křesťanství, které přes hlubokou pravdu, kterou hlásal Ježíš a další, nutí žít lidi nepřirozeným způsobem pod trestem pekla s vidinou nebe, pokud budou poslouchat. Kde je bezvýhradné přijetí bohem? Až potom, jestliže se osvědčíte? Ne, není v tom. Proto je to pomýlená nauka plná bolesti a strachu. Žít a užívat si je možné jedině tady a teď v této realitě. Proto jsme se všichni vtělili, abychom to mohli uskutečnit. Je nesmyslné čekat na potom, žádné není. Je jen nekonečné teď.
Otázkou zůstává, jak docílit stavu, kdy bude rozum v jednotě s duší. Zde je nutné uvědomit si limity jakéhokoliv systému. Např. systém protikladů - je to velmi starý systém vědění o popisu reality a jejích principů. Jako takový je aplikován do mnoha duchovních a náboženských směrů. Právě proto ovlivňuje velmi mnoho lidí.
Každý systém je omezený. Cím? Sám sebou. Tím, že neumožní jít ve vědění dál. Cím starší systém, tím nemožnější je ho rozšířit. Systém při svém vzniku postupně vyplodí přítomnou bytost, která je vlastně systémem jako takovým. Systém - přestože nehmotný -je vlastně hmotný, protože jeho hmotným obrazem (tělem) jsou lidé v něj věřící. Nehmotnou složkou systému je právě tato entita - přítomná bytost. Tato přítomná bytost je živena přívrženci systému. Stejně tak systém protikladů, který vycházel původně z pravdivých informací o realitě, ale ega jeho představitelů, přesněji řečeno jejich egoismus, ho opředla rozumem a zapouzdřila. Dokonce i zde je ukryta pravda - v názvu samotném. Protiklady totiž nejsou „klad" a „zápor" postaveny proti sobě, tedy „dobro" a „zlo", (sou to proti-klady, není to klad proti záporu. Tma mizí, zůstává světlo. Protiklady nestojí proti sobě. Protiklady kráčejí vedle sebe...
Proč není možné systém změnit? Aby to bylo možné, musíte nejprve projít celým systémem, stát se žákem, pokročilým, mistrem, jeho velmistrem a pak ho můžete začít měnit. Tomu se ale přítomná bytost bude snažit zabránit. To se podařilo málokomu a v současnosti je to již nemožné. Přítomné bytosti, které jsou vládci systémů, mají své vyvolené. Ty protěžují a dávají je za příklad ostatním. Nově příchozí jsou očarovaní schopnostmi mistrů jednotlivých systémů. Takovým mistrem je třeba ředitel společnosti. Nově příchozí si říká, že je to právě ředitel, kdo o všem rozhoduje. Má moc, která nováčka očarovává. Kdyby on (ředitel] chtěl, tak může cokoliv. To je imponující a nováček dobrovolně vstupuje do systému, odevzdává mu svou energii - věří v systém (ne v sebe!). Neuvědomuje si, že ředitel nemá moc pod kontrolou. Ve skutečnosti se nemůže vůbec svobodně rozhodovat (je jen jednou částí těla). Pokud to udělá a systém (přítomná bytost) vyhodnotí, že se jí takové chování nehodí, ihned ředitele zničí. Je nahrazen jiným, poslušným ředitelem, který vícvěřísystému než sobě. To jsou vyvolení systémů, ti jediní mají jistý prospěch alespoň po nějakou dobu. Všichni ostatní jen dávají svou svobodu.
Systém protikladů je systém, který je kletbou této reality. Je nadřazený mnohým jiným systémům, z jejichž energie existuje. Je to dogma, že nic neexistuje bez svého protikladu, že jen díky negativu si můžeme uvědomit pozitivum. Takto řečeno si nesmírnou hloubku tohoto výroku asi ještě neuvědomujete. Vysvětlíme si to na příkladech.
...pokračování kapitoly zde: http://dobro.infoblog.cz/clanek/telo-duse-duch-2-9-41125/
Komentáře
Celkem 0 komentářů