Tělo, duše, duch 4/9
Publikováno 04.09.2014 v 16:21 v kategorii Tomáš Keltner, přečteno: 263x
...z 2. části knihy Transformace vědomí (30)
... pokračování kapitoly http://dobro.infoblog.cz/clanek/telo-duse-duch-3-9-41127/
V počáteční fázi transformace vědomí je potřeba věřit, obrátit se k víře. V co máte věřit? V sebe, v dokonalost Existence, v Boha. Nechat rozum, ať se zabývá tím, co mu přísluší. Nechte rozum, ať třeba vydělává peníze, pokud máte pocit, že jich potřebujete víc, než jich právě máte. Podpořte ho odvahou. Odvaha je sebevědomí. Sebevědomí vytváří odvahu, další váhu, váhu slova, váhu rozhodnutí, váhu vědomí. Odvaha je další, vyšší váha, kterou má vaše slovo, vaše rozhodnutí. Sebevědomí - vědomí si sebe, že jste. Svoboda rozumu dá svobodu vlastní bytosti, tento soulad, tato svoboda otevírá, vytváří nekonečné možnosti k tvoření.
Toto nesouvisí s inteligencí. Inteligence je složkou rozumu. Inteligence nemá s vědomím nic společného, inteligentní člověk pouze rychleji porozumí, když mu něco vysvětlujete. Ovšem stejně danou informaci nedokáže aplikovat do svého života o nic lépe právě vzhledem kesvému nevědomí. Nezáleží na inteligencičlověka, té je poplatný pouze jazyk, prostředky, kterými se pravda vyjeví.
Potřebujete tedy víru. Víru v to, že je to možné. To stačí. Stačí, když dovolíte, že něco může být jinak, jinak, než je obecně očekáváno, např. že koláče můžou být i bez práce. Zjednodušeně řečeno, samozřejmě. V níže uvedené pasáži z Nového zákona, kterou si hned rozebereme, se mluví vlastně o tomtéž. Uvidíte to, pokud dovolíte a vypustíte jistou náboženskou formulaci.
„Proto pravím vám: Nepečujte úzkostlivě o svůj život,
co byste jedli, ani o své tělo, čím byste je odívali.
Což není život víc nežli pokrm a tělo více nežli oděv?
Pohleďte na ptactvo nebeské: neseje ani nežne,
ani neshromažďuje do stodol, a váš Otec nebeský je živí.
Což nejste vy dražší než ono?
A kdo z vás může svou starostlivostí přidati k délce svého věku jeden loket?
A proč pečujete úzkostlivě o svůj oděv?
Pozorujte polní lilie, jak rostou! Nepracují ani nepředou.
Pravím pak vám, že ani Šalomoun ve vší své nádheře nebyl tak oděn
jako jedna z nich.
Jestliže tedy Bůh tak odívá polní trávu,
která dnes jest a zítra bývá hozena do pece,
oč spíše vás, malověrní!"
„Nepečujte tedy úzkostlivě a neříkejte:
,Co budeme jisti anebo co budeme piti anebo čím se budeme odívati?'
Neboť po tom všem se shánějí pohani.
Ví zajisté váš Otec nebeský, že toho všeho potřebujete.
Hledejte tedy nejprve království Boží a jeho spravedlnost
a toto všechno bude vám přidáno!
Nepečujte proto úzkostlivě o zítřek;
neboť zítřek bude pečovati sám o sebe.
Každý den má sám dost své lopoty."
Mat 6,25
Jste nabádáni k tomu, nevěnovat se pouze hrubohmotné složce reality. Tedy nepřenechávat vládu rozumu, který se stará jen o tělo (hmotu). Tedy o pokrm, o oděv. Vždyť život je více než jen jídlo. Opět je zde použito pokárání: „Malověrní!" Budiž vám to útěchou na cestě transformace vědomí, neboť i učedníci Ježíše svou „víru" teprve hledali.
Pokud bude rozum (zástupce těla - hrubohmotné části reality) a vlastní bytost (duše - jemnohmotná část reality) v jednotě, nemusíte se starat (strachovat) o jídlo, pití a oděv (symbolizuje primární potřeby těla). Nemusíte, protože informace o této potřebě (jídla) jsou součástí jednoty, protože je v ní rozum a ten ví, co tělo potřebuje.
Hledání „království Božího" a jeho spravedlnosti je právě nalézání jemnohmotné složky reality; v první řadě jemnohmotné podstaty lidské bytosti, tedy duše. Pokud ji naleznete (alespoň připustíte její možnou existenci), již se dávají pomyslné váhy do pohybu. To vede k jedinému, k nalezení rovnováhy mezi vlastní bytostí (duší) a tělem (rozumem, který tělo „zastupuje").
Pokud se dostanete do stavu alespoň blížícího se rovnováze, pak se vám začnou dít různé „náhody", které jakoby budou řešit vaše problémy-očekávání v životě. To je to, že jen tak mimochodem vám bude přidáno to, co tělo potřebuje (jídlo, pití, oděv apod.).
Kdy se tak stane? Pokud budete přítomní. „Nepečujte proto úzkostlivě o zítřek..." - symbolizuje právě potřebu přítomnosti. Tolik tedy k výkladu citované pasáže. Nyní vidíte, že pokud je pravda v něčem obsažena, vyjeví se sama. Světlo projde i tou nejmenší štěrbinou, stejně jako voda, která také nese informace.
Jako již několikrát vám nyní připomínám: praktikujte vše, o čem píšu. Jinak to nefunguje. Zkuste jen tak chvíli věřit, že jste hodni toho, mít se skvěle, aniž musíte tvrdě pracovat. Nemusíte nikam chodit, nemusíte dělat nic víc. Kromě toho, že začnete věřit. Věřit, že je to možné. Nemusíte tomu říkat bůh. Vůbec nejde o nějaké symboly nebo jména. Jde jen o jediné - pouze na jediném záleží, na tom, jestli to dovolíte, jestli uvěříte, že je to možné. To stačí, nic víc. Znamení dostanete dřív, než si myslíte. Stačí mít oči a uši otevřené. Zjistíte, jaké „náhody" vás začnou potkávat.
Pozorujte vše, ale nic nehodnoťte. Jakmile přijde první znamení, možná ho přehlédnete, ale to nevadí, přijdou další a další. Pozorujte sebe, jakmile se začnete usmívat, máte vyhráno. Ze začátku se budete smát, jen neříkejte „To snad není možné." nebo podobné pseudonegace. Jakmile se přistihnete, že se u nějaké situace - „náhody" - lehounce, neznatelně usmíváte, okamžitě pocítíte kontakt s původním Bytím. V tu chvíli budete vědět, co se stalo. To je úsměv, jako má Mona Lisa. Je to vědomý úsměv toho, kdo ví... Možná se ti vnímavější ve vašem okolí budou ptát, co se stalo. Nevysvětlujte, neodpovídejte. Nechte si to pro sebe. Sami jste hledali, sami jste nalezli. Užívejte si svůj kontakt sami se sebou. Vaše schopnosti se znásobí. Příští znamení se vám bude zdát jasnější, zřetelnější. Možná se přitom budete rozhlížet. Budete mít potřebu to někomu sdělit. Jak to, že to nikdo kromě vás nevidí?! Vždyť je to takjasné! Tím seodpoutáte. Světlo pravdy zažehne ve vás plamínek. Stane se z vás „světlo". Malinký plamínek, který zpočátku může kdekdo zhasit, proto si to nechte (zatím) pro sebe. Zabývejte se sebou, budete odměněni víc, než čekáte.
Nenechte se zmást od nesvobodných lidí, zvyklat od své víry, možná právě ti nejbližší vás budou zrazovat. Odpusťte jim to.
„Všude jinde je prorok v úctě,
jen v své otčině a mezi svými krajany nikoliv."
Mat 13,57
Pokud přesto budete mít neodbytnou touhu říci svému okolí, co se vám přihodilo, pak vězte, že:
„Vy jste světlo světa.
Nemůže býti ukryto město ležící na hoře.
Vždyť ani svíci nerozsvěcují a nestavějí ji pod kbelík,
nýbrž na svícen, aby svítila všem v domě."
Mat 5,14
Pro dosažení harmonie vlastní bytosti a rozumu využijeme moc víry, která je nejduchovnější (nejjemnohmotnější) frekvencí rozumu. Budeme tedy věřit tomu, že to, co se odehrává uvnitř - v myšlenkách, v obrazech - je možné přesunout, zhmotnit, realizovat i navenek. To znamená svými představami v podstatě vytvořit realitu novou, jinou, takovou, jakou bychom ji rádi měli.
To není fikce, to je skutečnost. Je mi jasné, že rozum, který se s něčím podobným ještě nesetkal, ihned tuto informaci popře. Rozumu je třeba přinést důkazy.
... pokračování kapitoly zde: http://dobro.infoblog.cz/clanek/telo-duse-duch-5-9-41130/V počáteční fázi transformace vědomí je potřeba věřit, obrátit se k víře. V co máte věřit? V sebe, v dokonalost Existence, v Boha. Nechat rozum, ať se zabývá tím, co mu přísluší. Nechte rozum, ať třeba vydělává peníze, pokud máte pocit, že jich potřebujete víc, než jich právě máte. Podpořte ho odvahou. Odvaha je sebevědomí. Sebevědomí vytváří odvahu, další váhu, váhu slova, váhu rozhodnutí, váhu vědomí. Odvaha je další, vyšší váha, kterou má vaše slovo, vaše rozhodnutí. Sebevědomí - vědomí si sebe, že jste. Svoboda rozumu dá svobodu vlastní bytosti, tento soulad, tato svoboda otevírá, vytváří nekonečné možnosti k tvoření.
Toto nesouvisí s inteligencí. Inteligence je složkou rozumu. Inteligence nemá s vědomím nic společného, inteligentní člověk pouze rychleji porozumí, když mu něco vysvětlujete. Ovšem stejně danou informaci nedokáže aplikovat do svého života o nic lépe právě vzhledem kesvému nevědomí. Nezáleží na inteligencičlověka, té je poplatný pouze jazyk, prostředky, kterými se pravda vyjeví.
Potřebujete tedy víru. Víru v to, že je to možné. To stačí. Stačí, když dovolíte, že něco může být jinak, jinak, než je obecně očekáváno, např. že koláče můžou být i bez práce. Zjednodušeně řečeno, samozřejmě. V níže uvedené pasáži z Nového zákona, kterou si hned rozebereme, se mluví vlastně o tomtéž. Uvidíte to, pokud dovolíte a vypustíte jistou náboženskou formulaci.
„Proto pravím vám: Nepečujte úzkostlivě o svůj život,
co byste jedli, ani o své tělo, čím byste je odívali.
Což není život víc nežli pokrm a tělo více nežli oděv?
Pohleďte na ptactvo nebeské: neseje ani nežne,
ani neshromažďuje do stodol, a váš Otec nebeský je živí.
Což nejste vy dražší než ono?
A kdo z vás může svou starostlivostí přidati k délce svého věku jeden loket?
A proč pečujete úzkostlivě o svůj oděv?
Pozorujte polní lilie, jak rostou! Nepracují ani nepředou.
Pravím pak vám, že ani Šalomoun ve vší své nádheře nebyl tak oděn
jako jedna z nich.
Jestliže tedy Bůh tak odívá polní trávu,
která dnes jest a zítra bývá hozena do pece,
oč spíše vás, malověrní!"
„Nepečujte tedy úzkostlivě a neříkejte:
,Co budeme jisti anebo co budeme piti anebo čím se budeme odívati?'
Neboť po tom všem se shánějí pohani.
Ví zajisté váš Otec nebeský, že toho všeho potřebujete.
Hledejte tedy nejprve království Boží a jeho spravedlnost
a toto všechno bude vám přidáno!
Nepečujte proto úzkostlivě o zítřek;
neboť zítřek bude pečovati sám o sebe.
Každý den má sám dost své lopoty."
Mat 6,25
Jste nabádáni k tomu, nevěnovat se pouze hrubohmotné složce reality. Tedy nepřenechávat vládu rozumu, který se stará jen o tělo (hmotu). Tedy o pokrm, o oděv. Vždyť život je více než jen jídlo. Opět je zde použito pokárání: „Malověrní!" Budiž vám to útěchou na cestě transformace vědomí, neboť i učedníci Ježíše svou „víru" teprve hledali.
Pokud bude rozum (zástupce těla - hrubohmotné části reality) a vlastní bytost (duše - jemnohmotná část reality) v jednotě, nemusíte se starat (strachovat) o jídlo, pití a oděv (symbolizuje primární potřeby těla). Nemusíte, protože informace o této potřebě (jídla) jsou součástí jednoty, protože je v ní rozum a ten ví, co tělo potřebuje.
Hledání „království Božího" a jeho spravedlnosti je právě nalézání jemnohmotné složky reality; v první řadě jemnohmotné podstaty lidské bytosti, tedy duše. Pokud ji naleznete (alespoň připustíte její možnou existenci), již se dávají pomyslné váhy do pohybu. To vede k jedinému, k nalezení rovnováhy mezi vlastní bytostí (duší) a tělem (rozumem, který tělo „zastupuje").
Pokud se dostanete do stavu alespoň blížícího se rovnováze, pak se vám začnou dít různé „náhody", které jakoby budou řešit vaše problémy-očekávání v životě. To je to, že jen tak mimochodem vám bude přidáno to, co tělo potřebuje (jídlo, pití, oděv apod.).
Kdy se tak stane? Pokud budete přítomní. „Nepečujte proto úzkostlivě o zítřek..." - symbolizuje právě potřebu přítomnosti. Tolik tedy k výkladu citované pasáže. Nyní vidíte, že pokud je pravda v něčem obsažena, vyjeví se sama. Světlo projde i tou nejmenší štěrbinou, stejně jako voda, která také nese informace.
Jako již několikrát vám nyní připomínám: praktikujte vše, o čem píšu. Jinak to nefunguje. Zkuste jen tak chvíli věřit, že jste hodni toho, mít se skvěle, aniž musíte tvrdě pracovat. Nemusíte nikam chodit, nemusíte dělat nic víc. Kromě toho, že začnete věřit. Věřit, že je to možné. Nemusíte tomu říkat bůh. Vůbec nejde o nějaké symboly nebo jména. Jde jen o jediné - pouze na jediném záleží, na tom, jestli to dovolíte, jestli uvěříte, že je to možné. To stačí, nic víc. Znamení dostanete dřív, než si myslíte. Stačí mít oči a uši otevřené. Zjistíte, jaké „náhody" vás začnou potkávat.
Pozorujte vše, ale nic nehodnoťte. Jakmile přijde první znamení, možná ho přehlédnete, ale to nevadí, přijdou další a další. Pozorujte sebe, jakmile se začnete usmívat, máte vyhráno. Ze začátku se budete smát, jen neříkejte „To snad není možné." nebo podobné pseudonegace. Jakmile se přistihnete, že se u nějaké situace - „náhody" - lehounce, neznatelně usmíváte, okamžitě pocítíte kontakt s původním Bytím. V tu chvíli budete vědět, co se stalo. To je úsměv, jako má Mona Lisa. Je to vědomý úsměv toho, kdo ví... Možná se ti vnímavější ve vašem okolí budou ptát, co se stalo. Nevysvětlujte, neodpovídejte. Nechte si to pro sebe. Sami jste hledali, sami jste nalezli. Užívejte si svůj kontakt sami se sebou. Vaše schopnosti se znásobí. Příští znamení se vám bude zdát jasnější, zřetelnější. Možná se přitom budete rozhlížet. Budete mít potřebu to někomu sdělit. Jak to, že to nikdo kromě vás nevidí?! Vždyť je to takjasné! Tím seodpoutáte. Světlo pravdy zažehne ve vás plamínek. Stane se z vás „světlo". Malinký plamínek, který zpočátku může kdekdo zhasit, proto si to nechte (zatím) pro sebe. Zabývejte se sebou, budete odměněni víc, než čekáte.
Nenechte se zmást od nesvobodných lidí, zvyklat od své víry, možná právě ti nejbližší vás budou zrazovat. Odpusťte jim to.
„Všude jinde je prorok v úctě,
jen v své otčině a mezi svými krajany nikoliv."
Mat 13,57
Pokud přesto budete mít neodbytnou touhu říci svému okolí, co se vám přihodilo, pak vězte, že:
„Vy jste světlo světa.
Nemůže býti ukryto město ležící na hoře.
Vždyť ani svíci nerozsvěcují a nestavějí ji pod kbelík,
nýbrž na svícen, aby svítila všem v domě."
Mat 5,14
Pro dosažení harmonie vlastní bytosti a rozumu využijeme moc víry, která je nejduchovnější (nejjemnohmotnější) frekvencí rozumu. Budeme tedy věřit tomu, že to, co se odehrává uvnitř - v myšlenkách, v obrazech - je možné přesunout, zhmotnit, realizovat i navenek. To znamená svými představami v podstatě vytvořit realitu novou, jinou, takovou, jakou bychom ji rádi měli.
To není fikce, to je skutečnost. Je mi jasné, že rozum, který se s něčím podobným ještě nesetkal, ihned tuto informaci popře. Rozumu je třeba přinést důkazy.
Komentáře
Celkem 0 komentářů