Tělo, duše, duch 5/9

Jak jsme si již řekli, tak se to děje vlastně neustále. Stejně tak, jako jste neustále přítomní. Nemůžete být nepřítomní, tedy exis­tovat v minulosti nebo v budoucnosti. To není možné. Existujete pouze v přítomnosti. Rozdíl je v tom, zda jste přítomní vědomě nebo ne. Vědomá přítomnost je osvícení, svoboda. Nevědomá pří­tomnost je otroctví Systému. Stejně tak není možné, abyste si ne­tvořili svou realitu. Neustále ji tvoříte. Opět zůstává otázkou, zda vědomě či nevědomě. Nevědomé tvoření je stav, kdy říkáte nebo si myslíte: „Jak je tohle možné? Jak to, že se mi tohle stalo (děje)? Proč zrovna mně?" Takový výrok je důkazem naprosto nevědomé­ho tvoření. Systém protikladů vám říká, že v každém dobru je kou­sek zla. Není možné se mít stále jen dobře. Náboženství vám říká, pokud nebudete poslušní, půjdete do pekla. Vše vás straší a ovlá­dá prostřednictvím strachu z něčeho nereálného - z budoucnosti. Pokud se máte zrovna dobře, tak nemusí přijít nějaká pohroma. Uvědomte si, že vy tvoříte to, co se kolem vás děje. Pokud nebu­dete přemýšlet o možné hrozbě, tak se ani nezrealizuje. To jsou ti lidé, o kterých říkáte, jak se jim může pořád tak dařit, to je ne­spravedlivé. Spravedlnost je další pomýlené přesvědčení. Souvisí se soudem a soud přece souvisí s dobrem a zlem. Pokud není dob­ra a zla, není ani soudu, ani spravedlnosti. To neznamená příkoří a útlak, to znamená nepodmíněnost, svobodu. „Zlo", tedy děj rozu­mem tak nazvaný, slouží k uvědomění si „dobra", tedy opět nějaké­ho jevu, který tak rozum nazývá. Pokud si dobro uvědomíte, pak už nemusíte prožívat zlo. Jde o to si uvědomit ono „dobro", tedy stav, který vám vyhovuje, a už z něj nevycházet. K tomu, abyste z něj opět vyšli, vás nutí Systém, např. protiklady. Cítíte-li se dobře, pak je to jen „díky" (za pomoci) zlu, a protože se tyto dva princi­py pohybují, je zákonité, že po dobru musí přijít zlo. Nesmysl! To je konstrukce rozumu a strachu! Zrušte tuto kletbu, zrušte kar-mickou závislost. Rozevřete náruč a zvolejte: „Jsem!" Nikdo a nic vám nestojí v cestě kromě vás samotných...

Víra je nejjemnohmotnějším aspektem rozumu. Postupně se naučíte vnímat u sebe stav, kdy je vaše víra pevná a kdy ne. Ces­ta k pevnější víře vede právě přes každodenní praktikování princi­pů, které jsem popsal v první části této knihy. Jakmile zjistíte, jaké principy opravdu platí a fungují v této realitě, bude jejich využití pro vás tak samozřejmé jako jízda na kole. Pokud ovšem nezačnete praktikovat, žít tyto principy, pak není možné nic z toho, co zde píšu.

„Proč mi říkáte: ,Pane, Pane!' a nečiníte, co pravím?
Ukáži vám, komu se podobá každý, kdo přichází ke mně,
má slova slyší a plní je. Podobá se člověku, který stavěl dům
a kopal hluboko a položil základy na skálu.
Když pak nastala povodeň, opřela se řeka do toho domu,
ale nemohla jím pohnouti, neboť byl postaven na skále.
Kdo však slyší a neplní, podobá se člověku,
který vystavěl svůj dům na zemi bez základu.
Když se do něho opřela řeka, ihned se zřítil a pád toho domu byl veliký."
Luk 6,46

Právě to „kopání hluboko" je cesta, kterou si projde každý, kdo se zabývá sám sebou. Odhaluje nesčetné a hluboko uložené strachy a obavy. Neuspokojené potřeby z dětství (viz kapitola o dětech) a různá další „závaží", která si nese na svém „kříži". Se vším se vy­pořádáte. Pochopíte to a přijmete. Využijete principu světla a stín zmizí. Promění se z nepochopení ve světlo (v pochopení), a to bez boje.

Každodenní praxí, tím, že žijete sami se sebou, si budete upev­ňovat svou víru v sebe a v principy popsané např. v této knize.

Ke všem pak pravil:
„Chce-li kdo za mnou přijití, zapři sebe sám,
vezmi denně svůj kříž a následuj mne!
Neboť kdo by chtěl svůj život zachrániti, ztratí jej;
kdo by však svůj život pro mne ztratil, zachrání jej."
Luk 9,23

Jak chápat tento citát?

„Chce-li kdo za mnou přijíti" - do království nebeského, což je spokojený stav svobody a hojnosti;
„zapři sám sebe" - svůj rozum, který se cítí být vámi a bude
se zdráhat a zdržovat, bude argumentovat proč ne, aniž to zkusil
(to znáte, že?);
„vezmi denně svůj kříž" - každý den budete vystaveni atakům přítomných bytostí, ponesete svůj kříž, svůj symbol přítomnosti, v každém okamžiku se budete rozhodovat (kříž), kam jít, budete v pokušení;
„a následuj mne" - tedy moc přítomnosti.
„Neboť kdo by chtěl svůj život zachrániti, ztratí jej;" - jen rozumem se nedá zachránit, rozum sám netvoří;
„kdo by však svůj život pro mne ztratil, zachrání jej." - z pohledu rozumu ztratíte život, nechováte-li se dle rozumu (rozumně),
pokud ho ale „ztratíte" pro přítomnost, zachráníte se.

Je důležité uvědomit si rozum jako součást lidské bytosti. Řekli jsme si, že rozum je určitá entita, bytost, která obývá naše fyzické tělo. Rozum je jemnohmotná bytost, která je realizována na třech místech v těle. Dvakrát v hlavě - přední (velký) mozek a zadní (malý) mozek a jednou v oblasti břicha - solar plexus. Právě to nás teď bude zajímat. Oblastí břicha je v tomto případě oblast třetí brány těla (třetí energetické centrum, třetí čakra). Je to velice dů­ležité. Je to místo, kudy jsou lidské bytosti ovládány přítomnými bytostmi. Právě tato oblast je místem, kde se usídlil strach. To jistě znáte např. ze školních let, že právě v těchto místech se vždy ob­jevoval ten nepříjemný pocit spojený s očekáváním, se strachem (z toho, co přijde - z budoucnosti). Jde o to, že právě strachem jsou lidé ovládáni. V čisté podobě je strach opakem víry. Nelze tedy tyto dva pojmy zaměňovat.

Ovšem v mistrovském díle, které nám předvedly přítomné bytosti, tedy v systémech víry (např. v náboženství), to možné je a víra se spojila se strachem v jednu obrovskou moc, která ovlá­dá lidské bytosti. To je systém cukr a bič, dobro a zlo, tedy protikla­dy. Tím si připomínáme úvod této části, tedy kletbu protikladů.