Urážka, zklamání, křivda - co s tím?

Nejčastěji nás urazí ti nejbližší. Ti nás dokáží ranit, zasáhnout nejvíce. Proč? Bůh nám dal nekonečně mnoho variant, kterými můžeme ať nechtěně nebo chtěně druhého urazit. Proč nám to ten Bůh dělá, proč nám dává takový ošklivý nástroj?

Zkusme si vysvětlit, co znamená slovo "urazit".
Když si urazím palec, děsně to bolí, ano urážka je bolest. Hmotným uražením nás tedy bolí část našeho těla. Uražením naší osobnosti to bolí naše ego, ego je uražené. To znamená, že je o něco menší, než bylo. Chápete tedy o co Bohu jde? Ego je ponížené, menší a moc ho to bolí. Tím, jak se zlobíme, že jsme uražení, ego natéká, je celé zduřelé a opuchlé. No a my jsme také "nafouklí".

Náš nejbližší nám urazil ego. Ego, kterému vždy o něco jde. Kterému na všem tak záleží a nedovolí, aby jej někdo ponížil či zneuctil. Ego je naše součást a má schopnosti mít moc, vůli, vážnost, sílu vládnout, v tom je dokonalé. Pokud by ego byl náš soused v paneláku, dobře, ať si dělá co chce, pokud mě tím nebude obtěžovat. Ale pokud je ego mou součástí, neměla bych ho nechat v jakémsi bezvládí, aby si dělalo, co chtělo a co potom ty následky. Kdo pak za ně může? Samozřejmě "oni", říká ego. A říká to i několik dní, jak je uražené, dokonce i týdnů nebo desítek let, pokud je dost silné. Pak se divíme, že máme problémy v oblasti ledvin nebo s pohlavními orgány, se střevem, atd., máme neustálé pocity viny nebo obviňujeme druhé.

Je tedy nezbytné co nejdříve zduřelé místo zchladit, aby splasklo. Jak zchladit nateklé ego? No tím, že z něj vypustíme vztek, zlobu, hněv - tomu se říká, že "odpustíme".

Mé city vyvolali emoce, lítost, úzkost, zklamání, ponížení, křivdu. Emoce vyživují mé ego. Nasytila jsem mé ego a teď, když to vím, zjišťuji, že já jako bytost, takové emoce vůbec nepotřebuji.

My jako bytosti, pokud už nejsme malé děti, měli bychom to naše neomezené ego malinko začít krotit. Měli bychom si uvědomit, že my nejsme naše ego, a měli bychom jej usměrňovat a děkovat našim nejbližším za to, že nám ho urážejí. Oni to totiž nedělají schválně. To síla, energie, která nás stvořila a bydlí v nás, a které říkáme Bůh, který bohužel nemá hmotné tělo, používá hmotu, aby tvořil, tedy používá naše nejbližší, aby nám pomohli ho blíže poznat.
A pokud si ego začneme "ochočovat" my sami, druzí už nás urážet nemusejí, nebude to potřeba. Budou se k nám chovat pěkně. Člověk by řekl, že "oni" se změní nebo zmizí z našeho života :)

Uvědomuji si, že svými emocemi jsem si odpírala lásku sobě i druhému, svým odsudkem, očekáváním, jeho nedokonalostí.
Uvědomuji si, že dříve mě urazilo nespočet lidí v nespočetném množství situací, ze kterých jsem ještě nepoznávala, že jsou pro mě vlastně léčivé.

Nyní mohu jen poděkovat Bohu, že mě díky této situaci něco naučil, že se mu to podařilo skrze mé nejbližší, a že jsem mu dnes mohla udělat radost a vnést do života svého i druhým více lásky.