Vánoce s partnerem nebo s rodiči?

Dotaz:
Jsem s přítelem už 5 let, z toho 2 roky spolu bydlíme. Čím déle spolu jsme, tím víc se milujeme. Oba víme a cítíme, že je to vztah na stálo. Plánujeme spolu děti, lepší bydlení.. Má to však jeden háček. On nesnáší mojí rodinu a já zase jeho mámu. Pro mě byly ale rodinné vztahy vždy celkem důležité. Neřeším to každý den, ale pak přijdou oslavy narozenin, nebo svátky a my musíme být oddělení, protože se nedokážeme na tomto problému dohodnout.
Chtěla bych trávit Vánoce s mou rodinou, protože mám malého bráchu dvouletou sestru, myslím, že není nic hezčího na Vánocích než ty dětské šťastné oči, ale zároveň chci být s tím, s kým plánuji novou rodinu...
Naši se na přítele stále ptají, proč nepřišel atd., ale vím, že ho urazili a on to přes svou ješitnost prostě nedokáže
překousnout a jít dál, zatímco jeho matka kudy chodí, tak na mě hází jen špínu.

Odpověď:

Rodinné vztahy jsou skutečně opravdu velmi důležité. Pokud máte takto pevný vztah, byla by škoda jej narušovat hádkami apod., to je zbytečné. Téměř v každé rodině jsou narušené vztahy a nefungují, jak by měly. Zkuste v tomto vztahu, pokud vás drží silné pouto, začít kompromisem a druhému vyjít vstříct a zaměřit se, jak již psala krásně sheldonovka, na celkové vylepšení vztahů v rodině. Nedobré vztahy v rodině sebou nesou břímě i pro budoucí děti. Takzvané krize, které se dějí mezi partnery 2-3 roky před prvním narozením dítěte, jsou důležité zkoušky života po vás i vaše budoucí děti. Pokud není pro dítě zajištěno harmonické prostředí, tedy vnitřně harmoničtí rodiče (i prarodiče), příroda zabezpečí, aby se takovéto dítě nemohlo vůbec do tohoto světa narodit nebo se narodí nějak poškozené, aby se vaše starosti a problémy ve vztazích přesunuly myšlenkami jinam. Mám z vlastní zkušenosti.

Učte se procházet těmito situacemi bez odsudků či zloby. Pokud to dokážete, budete odpouštět a brát lidi takové jací jsou a dokážete jim říct, co vás trápí v klidu hezky bez hádek nebo úplného mlčení, pak je vyhráno a vztahy se postupně pomalými krůčky vyřeší sami, mám to skutečně odzkoušeno. A co nejde u druhých změnit, nechte prostě tak jak je a neplýtvejte silami, přijímejte.

Moji rodiče chtěli, abych byla na štedrý den s nimi a můj muž chtěl trávit vánoční večer jen my sami. Takže jsme k mým rodičům chodili nejprve ten den, ale kolem oběda na cca 2 hodiny a po letech jsme je již navštěvovali až druhý den a na štědrý večer jsme si jen volali nebo se viděli den předem. Moji rodiče to vzali v pohodě, pochopili to. Vše záleží na tom, jak se s rodiči a manželem dohodnete, ale v klidu, můžete navrhnout, že třeba letos budou vánoce po jeho a příští po vašem, je mnoho možností a kompromisů. Vy víte nejlépe, jak kdo ve vaší rodině bude reagovat a jak na něj, aby se třeba neurazil.

Rodinné vztahy jsou u někoho dlouhodobý problém, který se moc neřeší a ve svátky a narozeniny jen vypluje napovrch. Nikdy nebude existovat druhý člověk, který by se mnou souhlasil na 100%. Tolerance by proto neměla mít rovnítko k oběti a utrpení. Člověk by se měl snažit na 100% chovat se k druhému dobře a pokud ten druhý si nenechá říct, je to jeho problém, já mám ale čisté svědomí, že jsem nikomu neudělal schválně nic zlého. Měli bychom využít špatné chování osstatních kolem k tomu, abychom se naučili brát je takové jací jsou a tím jim dát příklad toho, že to jde i jinak. Pokud to neumíme a cítíme se obětí, náš život si moc neulehčíme. Snažím se chovat ke všem v rodině tak, že kdyby zítra zemřeli, nelitovala bych ničeho, co jsem jim kdy udělala.