Vyvolání strachu

Vyvolání strachu je další běžná strategie, jak umlčet dítě ve vyjadřování pocitů. Odmítnutí, nevšímání a rozptýlení jsou dostatečně silné, aby potlačily dětské sebe vyjadřování. Dáváme tím dítěti totiž signál, že když vězí v emocích, náš souhlas se ztrácí. Pokud se dětská zlost, frustrace nebo slzy setkávají s nadáváním, znehodnocujícími poznámkami nebo s trestem, dětský strach přerůstá do nejistoty a podřízenosti, nebo do aktivního vzteku a agrese.

Garantovat dítěti emocionální svobodu znamená, že ho milujeme, když oplakává ztracenou kočičku, zuří nad rozbitou hračkou nebo má vzteklý záchvat, co si vzít na sebe. Když si ho ceníme proto, že dokáže věc prožít a nechat odplynout, přijme podobné situace jako přirozené. Prozkoumejte a uzdravujte svůj vlastní strach z toho, že dáte dítěti bezpečnou možnost vše navenek vyjádřit. Rozvine se u něj odvaha cítit a schopnost jít stále dál.

Jsou lidé, kteří dokáží nechat bolestné emoce přes sebe přejít a v klidu je překonají, aniž by je vyjádřili. To je něco zcela odlišného než city potlačovat. Potlačení znamená bolest zakrýt, nechat ji projít znamená, že člověk není příliš pohlcen myšlenkami a z nich vyplývajícími pocity Jestliže patříte k těm, kdo dokáže nechat své pocity snadno odplynout a nepotřebuje je nejprve projevit, pak si uvědomte, že většina lidí, včetně dětí, to nedokáže. Nevzpamatují se, pokud pocity nejprve nevyjádří a nedostane se jim uznání. Váš klid však pomáhá dítěti vnímat emoce jako přechodný zážitek, který překonává.

Uznávání pocitů neznamená se v nich příliš „přehrabovat" ; naopak, pokud můžeme emoce svobodně vyjádřit, přejdou a zanechají nás volné, abychom přiměřeně jednali. Když plně prožíváme přítomnost, bolest se rozplyne a my přecházíme s čistou hlavou k dalším situacím.