Vztahy a láska: KDY JEŠTĚ PARTNERA POTŘEBUJEME (11.část)

Kdy ještě partnera potřebujeme

Je pěkné, ptát se člověka, proč ho potřebuji. To, že jsem s ní a to, že ona je se mnou, je důkazem, že se potřebujeme.

Když jsem zamilovaný, tak nevím proč partnera potřebuji.

Nebo když žiji s partnerem x let a už mám pocit, že ho nepotřebuji. Ale kdybych ho nepotřeboval, nebyla by tu. Pokud tu partner je, tak ho potřebuji.

Já jsem tento rozhovor probíral s jednou šamankou Zuzkou z Krupiny, kdy jsem byl ve stavu, kdy jsem měl potřebu se rozvést, a potřeboval jsem svobodu. Už jsem měl ten pocit, že všeho jí dám a nechám a odejdu s jedním batohem. Budu se s ní kamarádit, ale už s ní nedokážu být.
A když jsem byl s tou šamankou, tak mi stále opakovala: "Ale vždyť je s tebou."
A já se s ní přel: "A je se mnou proto, že mám pochopit, že už mám být svobodný."
Ona na to: "No ale kdybys měl být svobodný, tak bys už nebyl s ní!"
A já naštvaně: "Ale já od ní odcházím, protože už jí nepotřebuji."

Až když mi to tisíckrát zopakovala, tak jsem pochopil, že já nemusím odcházet. Pokud je se mnou, tak jí asi potřebuji pro něco, co ještě nedokážu definovat. Tak jsem pak začal zkoumat. co všechno mám udělat, abych od ní nemusel odejít. Co všechno bych potřeboval.

Tak jsem jí to všechno řekl a všechno jsem dostal. Kdybych to nedostal, tak odejdu. Ale já jsem to dostal. Pokud je partner s námi, tak my ho potřebujeme, pokud partner odejde, pak už ho nepotřebujeme. Vesmír funguje velmi jednoduše. Pokud se potřebujeme, nemůže nám nic zabránit, abysme spolu byli.

Pokud se člověk rozhodne špatně, proti vesmíru, např., že se s partnerem rozejde, vesmír mu ho přivede zpátky. Pokud bude omyl hluboký, nebude absolutně znát své potřeby, pak si najde ten stejný typ člověka, od kterého odešel.

Pokud já odejdu od partnera, tak je jisté, že on už mě nepotřebuje?

Když se rozcházíme, tak se většinou mýlíme, protože se rozcházíme v napětí, v hádkách. Pokud se tedy rozcházíme v konfliktu, pak se ještě potřebujeme, konflikty jsou spojující energie - přitažlivost. Rozchod by byl v pořádku, pokud bychom se rozešli po dohodě, úplně v klidu, bez dohadování o majetek a byli bychom stále přátelé.


Přitažlivost kladná i záporná

Přitažlivost znamená jak sympatii, tak konflikt. Nenávist má k lásce blíže než lhostejnost. Pokud např. k někomu cítím nenávist, hádáme se a máme mezi sebou konflikt, je to přitažlivost, ale konfliktní, záporná. Mohu ji pro sebe využít a mohu se naučit, co mám na sobě změnit.

Kladná přitažlivost je sympatie, tam funguje ve vztahu podpora a spolupráce. Učí mě, v čem se mám rozvíjet.

Člověk, který mě přitahuje, mi pomáhá rozvíjet mé kvality.
Člověk, který mě štve, mi pomáhá změnit mé chyby, mé špatné vlastnosti.

Ideální vztah tedy potřebuje dva pilíře - věrnost a bezpečí.
Musíme dovolit člověku, aby se nám mohl vyjádřit tak, jak to cítí. Cokoliv, bez posuzování, přijmout ho. To, co cítí, co potřebuje.
My se můžeme vždy rozhodnout, zda mu to dáme či ne.

Pokud mi partnerka řekne, že má potřebu mít dva muže najednou, tak já ji vyslechnu, neodsoudím, nemusím se na ní za to hněvat, ale mohu říct, že s tím nesouhlasím, já se s tím neumím smířit, v takovém vztahu nemohu být. Takže se rozhodni, zda mé kvality vyváží to, že ty se přizpůsobíš mě, anebo to nebude fungovat a rozejdeme se.

Ona mi za dva dny řekne, že jí to za to nestojí a zůstaneme spolu anebo řekne, že dva muže potřebuje, já odcházím. To je láska. Dovolit tomu člověku žít podle něho.

To je láska. Láska není připoutanost ani závislost.

Když mi člověk vyjádří, že se mnou nechce být, protože to a to a to..., tak to přijmu. Ano, máš na to plné právo. Já tě propouštím ze svého života. To je láska.

Vztah musí skončit, pokud si navzájem nemůžeme vyjít vstříct se svými požadavky.

A ještě největší projev lásky je, dovolit druhému být svobodný. Přijetí chyb druhého, vzájemná svoboda je synonymem pro Boha a Lásku.

Přitahujeme se, protože se potřebujeme, rozcházíme se z láskou, pak žijeme krásné, plnohodnotné, kvalitní životy.