Vztahy a láska: LÁSKA (9.část)

Fenomén, který se těžko vysvětluje, protože je nevysvětlitelný. Skrze ego neumíme lásku vysvětlit. Láska je totiž stav vědomí, kdy pronikneme do podstaty Boží vůle. Láska se dá vysvětlit alegorií anebo nějakým slovním spojením. Například všichni jsme jedno.

Například:
Sedím na travnatém kopci a dívám se do údolí krásného lesa džungle. Nádherné, voňavé. Vidím tam tisícero barev. Nade mnou se snáší opar. Sluneční paprsky se lámou. Nade mnou je duha. Vše hraje barvami, květy, listy, duhou, úžasné dílo. Cítím vůni té džungle. Rozjímám z vůní, která směsí různých vůní a společně dávají vůni džungle. Slyším symfonii zvuků, ptáků, zvířat, a společně to dává hudbu přírody. Cítím to na své pokožce, tu vlhkost, ten vzduch. Vnímám to a to je pocit lásky. Obdivuji harmonii.
Když zaměřím svou pozornost na detail, vzniká mi s ním vztah.
Scházím z kopce. Láska nepřestává existovat, ona, harmonie existuje stále. Akorát já si ji přestávám uvědomovat, protože zacílím svou pozornost na detail. Například si všimnu, že na kraji džungle utíká srna a pronásleduje ji smečka vlků. Mě se líbí ta srna, čtyři vlci ji chtějí zabít. Tak vezmu zbraň, kterou mám u sebe a všechny vlky zastřelím. Už nevnímám krásu, už jsem se zaměřil jen na detail. Zachránil jsem srnu, mám s ní vztah, zachránil jsme jí. Vlky jsem sice zastřelil, ale malá vlčata, o kterých navím, že jsou hladová v jeskyni, a že už týden nedostala nic k jídlu, to už nevidím. Ta zdechnou hlady. Blíží se k nim lasice a jde je sežrat, protože nemají rodiče, které jsem já zastřelil.

Neudělal jsem nic dobrého, ani zlého. Jen jsem se přidal k harmonii. A v té harmonii byly i zvuky mé střelby, ale vše bylo vnímáno jako celek jako vůně džungle. Obdivuji znovu harmonii celku. Necitím v tom pachu přesně, že tohle je hniloba, tohle je vůně gangrény, nějakého umírajícího zvířete, které v utrpení, pokousané umírá na vykrvácení a otravu krve. Neumím vydedukovat, které z těch zvuků jsou zvuky utrpení a bolesti. Je to harmonie. Jakmile se však zaměříme na jeden konkrétní zvuk, jednu konkrétní vůni, vzniká tam vztah a ztrácím kontakt s harmonií. Záleží mi na tom konkrétním vztahu. Proto láska je pro mě stav bytí. Jezero vody, ve které žiji. Žiji v lásce. Já jsem se zrodil z lásky v lásce, žiji v lásce a miluji všechny. Stejně miluji tebe, tebe nebo tebe, moji ženu, každého z vás, kdo tu jste. Protože láska je přirozený stav. Je to můj stav bytí. Ale jak jsem již řekl, svou ženu potřebuji trochu víc, než druhé. Proto jsem s ní. Ji potřebuji mít k sobě trochu blíž, a to z různých důvodů. Proto jsem s ní intimněji, než s druhými. Ale láska je to stejná. Nemiluji svou ženu víc, než ostatní. Je to absolutně rovnocenná láska s kýmkoli. Miluji všechny stejně. Všichni jsme jedno. Všichni jsme boží bytosti. Vy jste mojí součástí a já zas vaší. Ale nepotřebujeme se, tak nejsme stále spolu. Ale pokud se potřebujeme, tak se určitě nejak přitáhneme. Když je to tvořivost nebo osvobození bude to přes druhou čakru. Pokud to bude jiná potřeba, bude to přes jinou čakru, ale přitáhneme se do života.

Miluji vás, miluji lidi, miluji zvířata, miluji přírodu, miluji zem, miluji svět.