Vztahy a láska: PŘITAŽLIVOST (7.část)

Přitažlivost

Přitažlivost je vesmírný nástroj, aby se střetli lidé, kteří se potřebují.
Ale my, skrze ego, analytickou mysl, nevíme přesně, co potřebujeme na všech úrovních našeho bytí.

Proto já se na přitažlivost dívám takto. Vždy, když mě někdo přitáhne, mám k tomu velkou úctu. Nebráním se tomu. V žádném případě. Mám v úctě Boha. Mám v úctě Vesmír. Proto tu ženu oslovím, pokud k tomu mám příležitost.
Upozorňuji, že nejde o erotické zhodnocení, ale o skutečnou přitažlivost.
Povím té ženě: Přitahuješ mě. Cítím k tobě přitažlivost. Oznamuju ti to. A chci se dozvědět, proč? Čím se potřebujeme?

Přitažlivost je pouze vesmírný nástroj, aby se dva lidé střetli. To není nástroj na to, aby se dva lidé spolu vyspali.
Přitažlivost cítíme pořád, i já ji cítím třikrát, čtyřikrát v roce, úplně normálně. Cítím tu autentickou a krásnou přitažlivost a také jí vyjádřím, a to ještě bez sexu. Vyjádřím svou přitažlivost a nepotřebuji se s ní vyspat. Samozřejmě ta potřeba se tam dotazuje, a to proto, že druhá čakra je zodpovědná za tvořivost, za spojování se s bytostmi, což prochází pouze přes druhou čakru. Proto také, když jsou vztahy neupřímné, je tam nahromaděný strach a spousta nevyřčených potřeb nebo je nemáme definované, máme potíže s ledvinami, které tím trpí.

Druhá čakra za zodpovědná za kompletní spolupráci, za sociální zázemí a prostředí. Kromě ledvin se na úrovni druhé čakry nachází i pohlavní ústrojí. Bohužel máme zažito, že pohlavní orgány slouží pouze na rozmnožování. Ano, to je v pořádku. Ale máme také zažito, že jde pouze o sex. Sex je pro ná svelké tabu. Ve 21. století vůbec netušíme, co je to sex. Nechováme se k němu tak, jak by si zasloužil. Pokud např. já mám s člověkem intimní rozhovor s nějakou ženou a ona mi řekne něco velmi intimního, co by neřekla ani svému manželovi nebo partnerovi, prožívají spolu milování, akorát na verbální úrovni.

Jsem v tu chvílí pro ní nejintimnější přítel, jsem jí neintimněji blízko. Dokonce to cítíme i v našich emočních tělech, to propojení tam je. Je to intimní propojení dvou lidí, kteří sdílí nejintimnější důvěrnou výměnu informací.

Další kanál, který je kontaktní, je pohlavní. Je to pouze výměna informací. Muž odevzdá polovinu chromozomů, žena přijme polovinu chromozomů. Informace se vymění, dojde ke spojení a vznikne život. Sex je komunikace. My, pokud neumíme komunikovat, což je často, potom vše, co tajíme, kompenzujeme při pohlavním styku. Proto potřebujeme osouložit vše, co dýchá, prože neumíme vyjádřit to, co cítíme.

Např. neumím vyjádřit to, co cítím, jak verbálně nebo emočně, neumím vyjádřit své emoce, pocity, neumím se přiznat k tomu, co cítím, neumím hovořit otevřeně, bojím se, tajím, pak souložím. Myslím si, že tou souloží vyjádřím všechno, co ve mě je. A skutečně se souloží někdy muž jen vyprázdňuje. Je to to samé jako jít "na velkou" ve velmi mnoha případech. Vyprázdním všechen emoční blok, který ve mě je. Sex je obyčejná komunikace. Když mám ale bloky a potlačuji své vlastní pocity, potom i ten sex tak vypadá.

Proto cítíme přes druhou čakru jemné chvění. Příjmené chvění jsem napříklkad cítil i při komunikaci se svou kolegyní. Ale fakt to nebyl můj typ. V životě bych se jí nedotkl, nedokázal jsem si ani představit, že bych s ní spal.
Začali jsme společně pracovat na novém projektu ve firmě, a tak jsme se společně těšili na tvorbu, co nového vytvoříme, že jsem byl vzrušený. Cítil jsem vzrušení v podbříšku. To byly mé první kontakty o tom, že existuje druhá čakra, energetický vír. V energetickém víru se nachází veškerá tvořivost. Někteří umělci cítí vzrušení, když tvoří. Můžeme to nazývat sexuální vzrušení, i když to není sexuální vzrušení, ale vzrušení tvořivosti.

Když mě tedy někdo přitáhne a vzruší mě, je to pro mě důvod, ptát se, co od toho člověka potřebuji, co mi může přinést. Proto já se s ním nepotřebuji pomilovat, tím se ani nevyjádříme, co potřebujeme, zatajujeme to, co potřebujeme, stydíme se to říct..tehdy nás nenapadne nic jiného, než si s tím člověkem zasouložit, nic víc v tom není. My si s ním nepromluvíme, mi si s ním zasouložíme. A máme pocit, že jsme vyjádřili to, co potřebujeme.

Dotaz: A funguje to tím pádem i opačně? Pokud člověk nemá chuť na sex dlouhou dobu. Je světu otevřený a vše dává najevo verbálně a i ostatním způsoby tak, jak by měl, tím pádem přestává mít chuť na sex. Logicky mi to z toho tak vyplývá.

Ano. Člověk přirozeně nemá potřebu mít sex častěji než 2-3x za půl roka nebo 1x za měsíc. Mám to vyzkoušené sám u sebe. Velmi vnímané je to skrze meditace. Radil jsem se i šamankami ženami. Skutečně se mi potvrdilo to, že za normálních okolností by měly mít všechny ženy ve velmi podobném období ovulaci spojenou s lunou. Za normálních okolností by ženy měly cítit chuť na milování a po dobu menstruace by neměly mít chuť na milování. To je přirozené. Tři až pět dní milování za sebou, a pak měsíc nic. Cykly 28 dní bychom měli dodržovat společně. Ti muži by skutečně neměli mít důvod mít chuť na sex, když nemají potřebu plodit děti. Je to takové sprosté, protože to někdy zneužívají různé křesťanské sekty, které tvrdí, že sex je jen kvůli dětem. Ale od přírody je přirozené, a normální, že pokud mám chuť na milování (tvoření), tak je to kvůli dětem. Proto za normálních okolností je nepřirozené mít sex každý druhý den. Máme velkou dávku tvořivé energie a máme potřebu se tvořivě vyjadřovat. Ale dnešní lidé, nejen mladí, ani neví, co to slovo "tvořit" znamená. Často si myslí, že tvořit znamená dojít do práce, tam si píchnout a dělat, co jim kdo přikáže. Takto se vůbec tvořivě nevyjadřujeme. Ti co ale ano, a to potvrzuji, ti skutečně s tím sexem takové průsery nemají. Pokud se vyjadřuji zcela upřímně a dělám to, co mě baví, jsem nasycený energií každý den, kdy každá minuta byla podle mých představ (vyjadřoval jsem se upřímně a čestně), tak potom nepotřebuji každý druhý den sex.
My víme, že nyní jsou muži tací, že musejí být kanci. Je o tom mnoho vtipů Já jsem tohle ale cítil jako útok na mojí osobu, protože já jsem neměl chuť na sex tak často, jako ostatní.

Dotaz: Pokud má někdo zaměstnání, které ho nenaplňuje, má pocit frustrace, neznamená to ale, že by měl mít pak potřebu více sexovat, protože ho nic nebaví.

Odpověď: Ano. Nejde to takto idealizovat. Neznamená to, že když mám práci, která mě nebaví, že tím pádem budu mít velkou chuť na sex. To ne, ale je tam spojitost, protože jde o toto: Pokud se neumím vyjádřit kreativně, tvořivě, tak to potřebuji kompenzovat. Někdo kompenzuje násilím, někdo to kompenzuje neustálým mluvením, tlacháním a kecáním a někdo to kompenzuje i sexem nebo sexem a žvaněním dohromady. To se nedá přesně říct. Přirozený člověk má chuť "se pářit" při přirozeném ovulačním cyklu.

Tady jde ale o to si uvědomit, že pokud miluji svou ženu, abych si uvědomil, že v pozadí jde původně o mou potřebu, abych věděl pro co všechno ji potřebuji. Je mi s ní dobře, mrazí mě, když jsem u ní. Cítím od ní něžnost. Chci ji přijímat, dělá mi to dobře. já si užívám tyto pocity. Ale znám jejich původ.

Přitažlivost cítím vždy, kdy se potkám s člověkem, kterého potřebuji pro něco. Může to být potřeba strávit s ním 30 let, ale může to být i potřeba trávit s ním jen dvě hodiny a bez sexu. Vím, že na to nejsme zvyklí, ale je to užitečné, alespoň minimálně projevit zájem o toho člověka můžeme. Nebuďme tací připosraní ze slibů, že se ani nepodíváme na cizí ženu. Nejde o hodnocení erotiky, že je to krásná žena. Věřím, že dokážete rozpoznat přitažlivost od běžného erotického ohodnocení. Mě se líbí skoro každá žena. To je normální. Mohu mít intimitu s kýmkoliv, pokud si to dovolím. A až tehdy, když jsem si to dovolil (mám svobodný vztah s mou ženou), tak najednou zjišťuji, ta představa té krásy, že budu moct, že už mě to tak nepřitahuje. Oslovím ji, mám s ní intimní výměnu, obejmu ji, ovoním si ji, a jak se jí dotknu, najednou uprostřed dění, mě to dál nepouští. Já to nepotřebuji. Nepotřebuji ji pomilovat. Stačí mi intimita do bodu objetí. Když jsem si to dovolil, zjistil jsem, že ani zdaleka nemám tolik příležitostí na soulož, jako jsem si myslel. Nemám tolik příležitostí, nemám tolik tužeb. Mě se líbí ženy, já se umím vyžívat v kráse žen, ale přitažlivost není o kráse. Přitažlivost je o tom, že ten člověk mi má něco dát.
A pokud pocítím přitažlivost, tak to té ženě vždy oznámím. I to jsem si dovolil. Řeknu: Přitahuješ mě, chci s tebou zůstat, chci s tebou být. Pro mě to neznamená, že se s tebou chci pomilovat. Přitažlivost je posvátná, proto ji neodsuzuji a nebráním se jejímu průchodu. Možná je i dobré, když se svěřím své ženě o tom, že mě tato žena mě přitahuje. Vůbec nic se neděje.

Dotaz: A co když pocítím rezonanci ke starému pánovi?

Odpověď: Jednou přijde doba, kdy se to naučíte, a řeknete mu to: Jste krásný muž. Přitahujete mě. Odkud jste? Co děláte? Zjistěte, co je zač, co by mi mohl přinést do života.

Když mě přitáhne žena, což se mi stává tak jednou do roka. Všechny případy, dá se říct, že stačilo dát té ženě karmický výklad - sednout si a popovídat si, terapeuticky nebo jako průvodce. Všiml jsem si, sledoval jsem to na sobě, že za dvě hodiny najednou přišel okamžik, kdy jsem se podíval na tu ženu a ptal jsem se: Co mě na této ženě přitahuje? Nic. Ze mě ta přitažlivost opadla. A nepotřeboval jsem se s ní vyspat. Je to tak, že teď bych si o ní ani kolo neopřel, ale před dvěma dny bych se s ní normálně vyspal. To znamená, že když pochopím proč, tak ihned opadá ten klam přitažlivosti. Všichni víme, že je to klam. Můžu to potvrdit ze života, z vlastní zkušenosti. Když jsem se zeptal své bývalé přítelkyně. Říkal jsem si to není možné. Opravdu nechápu, co jsem s tou ženou dělal? Byl to úplně jiný typ, mimo mých erotických představ, zcela jiný člověk, než se mi líbí. Zamilovanost je oklamání logiky. Logika ztrácí schopnost posoudit situaci. A proto se vrhá do spolupráce, do vztahu. A ten vztah nemusí být sexuální, přímo o partnerském soužití, ale citový, spolupracující? To je třeba zjistit. Někdy je pnutí tak silné, že se nejdřív pomilujeme, a až pak zjišťujeme a ptáme se ho proč. Ale je to lepší, než když to nezjistíme vůbec. Zavazovat se slibem, sňatkem, který za dva týdny nebo za dva roky musíme trhat? To je zbytečné. Proto nemá smysl slibovat nic na věky nebo do konce života. Před oltářem, je to taková symbolika, řekněme, kulturní vložka. Ale v životě to nemá smysl, takové sliby se nemohou splnit, nemám na to moc. Protože Bůh rozhoduje o tom, kdo mě přitáhne. On rozhodne, zda ten vztah bude, zda je potřebný nebo ne.