Vztahy a láska: SMYSL ZAMILOVANOSTI (5.část)

Smysl zamilovanosti

Svoboda je poměrně nudná, protože je to převzetí zodpovědnosti za celý svůj život.
Znamená to už žádné zamilování, už vím, přesně co se se mnou děje a umím s tím pracovat. Je to nuda.

To byl vtip :o)

Svoboda je nejkrásnější věc na světě. Ale skutečně přicházíme o šálení mysli, o náhody a osudová setkání.
Protože už víme. Osudové setkání přijímáme jako běžnou součást života, víme, že je to právě to, co jsem potřeboval.
Už vím, na co partnera potřebuji.
Většinou to, co potřebujeme, víme již předem, proto jsme uchráněni před zamilováním.

Když to shrneme. Když se cítím necelistvý, potřebuji někoho na vztah, a proto jsem připraven na to, abych našel někoho, kdo mě doplní, abych se cítil celistvý.

Není to tak jednoduché, protože se zvědomím pouze na mentální úrovni, kdy vím, že potřebuji partnera např. pro peníze, na podnikatelský záměr, apod.

Co se však týká spojení dvou bytostí, tam ego (egocentrická logická mysl) neumí absorbovat takové množství informací.
To se děje na vícero úrovních bytí.
Jsou čtyři úrovně vnímání: 1. fyzické tělo, 2. emoční tělo, 3. mentální tělo, 4. duchovní tělo.
Jsme celistvé bytosti o velmi mnoha rozměrech. Nelze to tedy vnímat pouze přes analytickou mysl.

Emoční tělo funguje tak, že když přijdu do místnosti, tak vycítím, že tam je "dusno", nervozita, napětí.
Že máme emoční tělo, to víme. Jen mu nevěnujeme takovou pozornost a trénink, abychom ho mohli přesně popsat, co se tam děje. To můžeme skrze meditaci. Nauky o tom existují. Ale pokud to neděláme, tak prostě řekneme: Ten člověk je mi nesympatický. Nevím proč.

Pokud nejsme takto všímaví a jsme neceliství, tak se zamilujeme, protože si nevšimneme, co nám chybí.

Proto se říká, že srdce a mysl by měly být v rovnováze. Srdci dovolím, že se může zamilovat do kohokoliv.
To je v pořádku, srdce volá. Ale mysl, logika by měla být jeho ochráncem.

Já se mohu zamilovat do člověka a užívat si ten krásný pocit, ale logika musí nastoupit s logickými otázkami, které už nyní známe: Na co toho člověka potřebuješ? Na co je tento člověk tobě užitečný? Co ti má přinést do života? Co dobrého ti má přinést?

My totiž posloucháme pouze jakoby srdce. Přátelé, ale to není srdce, to je emoční tělo.
Když poslechneme pouze emoční tělo, tak dostaneme toho, koho potřebujeme, ale častokrát dostaneme např. násilníka, abychom si uvědomili, že už nejsme oběti, abychom se tak už přestali chovat.
Proto se často ženy potřebují pocitu oběti zbavit (chce to vyšší vědomí), a proto se zamilují se do největšího hrubiána.

Např. ženy, které měly otce alkoholika a potřebovaly se odpoutat od jeho vlivu, tak každý jejich nový kluk bude v první třetině jejich společného života alkoholik nebo násilník. Potřebují si vyzkoušet osvobození se od jeho vlivu, který neuměly vyřešit v dětství. Potřebují s těmito muži prožít určitou životní lekci. My se častokrát zamilováváme do lidí, kteří nám ubližují - zdánlivě.
Ve skutečnosti jsou v našem životě proto, aby nás něco naučili. Druzí se chytají za hlavu: Jak se mohla ta kráva do toho násilníka zamilovat? Protože ho potřebuje. Ale proč ho potřebuje? Na to už si ona neodpoví. Pokud by se však soustředila se na svůj život, a zvědomila si, proč ho potřebuje, tak by uměla tuto potřebu uplatnit ještě dřív, než s tímto mužem bude mít děti a rodinu.

Věděli bychom, proč nám přišel do života a nepotřebovali bychom s ním navazovat takové intimní vztahy. Můžeme se to naučit a takovou lekci převzít bez toho, abychom s ním potřebovali žít.

Zamilovanost je energie, která k sobě přitáhne lidi, kteří si potřebují něco předat. Co si máme předat, na to musíme přijít. Někdy na to přicházíme celý společný život, a to je pěkné. Někdy to je pěkné. Celý život přicházíme na nové a nové úlohy, které si máme odevzdávat.