Vztahy a láska: VESMÍRNÁ SPOLUPRÁCE, CELISTVOST (3.část)

Vesmírná spolupráce, celistvost

Spojení dvou lidí je důkazem, že jeden potřebuje ke své celistvosti druhého.

Máme dáno od Boha, že již zrození člověka je predispozicí necelistvosti, protože máme rozdílné pohlaví.
To je krásná záruka toho, že Bůh nám dal příkaz, že se musíme naučit spolupracovat.

Kdyby nám Bůh tento příkaz nedal, tak bychom byli oboupohlavní a mohlo by nám to být jedno. Nepotřebovali bychom nikoho a mohli bychom tak v klidu žít.

Spolupráce dle vesmírných zákonů znamená splodit nový život.
A abych byl schopný splodit nový život, potřebuji najít partnera, který mi dokáže pomoct splodit kvalitní genetický život. Takový, aby byl přeživší.
K tomu slouží mé smysly, abych takovou partnerku rozpoznal. A partnerce slouží smysly zase k tomu, aby rozpoznala svého partnera, který umí vložit správný genetický kód, aby měla dobré potomky.
Tady hovoříme o chvění, o přitažlivosti, lidé si vzájem voní, chutnají si, přijímají svůj genetický kód.

Již víme a je to vědecky dokázané, že když máme vodu ve sklenici a nenávistně na ni hledíme, tak změní své krystaly, stejně tak, pokud na ní vysíláme lásku.

Voda je médium energií.

63-70% našeho těla je voda, která vibruje na naší energii, kterou máme v těle.
To znamená, že již polibek je předání si informací o sobě.
Vše o sobě víme již polibkem, objetím v emočním těle.
Jedná se o konkrétní výměnu energetických tekutin.
Pachem (vůní pokožky) vnímáme tělo člověka a umíme odhadnout, jaký má genetický kód, neboli máme informaci o tom, jestli je pro nás tento člověk vhodný nebo ne. Jestliže nám voní, chutná a je nám příjemný, pak je to vhodný partner.
Cítím se s ním příjemně. Čím intimněji ho cítím, tím intimněji jsem schopný s ním sdílet blízkost.

Víme tedy, že pokud mám mít partnera, je to důsledek mé necelistvosti, respektive mé frustrace.

Člověk se může zamilovat jen tehdy, když je frustrovaný.

Není to žádná ostuda. Pokud bych se totiž cítil celistvý, nikoho bych nepotřeboval.

Představte si, že přijdu k ženě a řeknu jí: "Jsem tak silně frustrovaný, že jsem se do tebe zamiloval". Zní to hloupě, ale mohu jí to říct i takto:
"Bez tebe se necítím celistvý. Potřebuji tě."

První, co si musíme ve vztahu uvědomit je, že jsem s člověkem, který doplňuje mou celistvost. Pokud mám ambice být samostatným a soběstačným, pak nemohu hledat partnera. S partnerem bych si pouze dokazoval tyto vlastnosti na jeho úkor. Potřeboval bych partnera na to, abych mu dokázal, že ho nepotřebuji, že mi vadí. I to je celistvost. Sám si to však ani neuvědomuji.

Zní to škaredĚ, když je zamilovaný pár a žena muži řekne: "Bez tebe se necítím celá"?

Je to stará moudrost - partner je má druhá polovina, o ničem jiném zde nehovořím. Jen si to málokdy uvědomujeme.
Pokud si tohle uvědomíme, tak už máme úplně jiný vztah ke slovům "potřebuji tě".
Pak můžeme vyznávat lásku místo slovy "miluji tě", slovy "potřebuji tě". A člověk tomu i lépe rozumí, protože ví přesně, proč ho potřebuji.

V poslední době ke mně přicházejí na konzultaci, které jsou v krizi. Nechtějí se rozvádět, ale cítí, že vztah, který žijí, je nefunkční. Chtějí návod, jak vztah znovu vzkřísit.