Vztahy a láska: VZTAH JAKO ŽIVOTNÍ UČENÍ (8.část)

Vztah jako životní učení

Zamilovanost je věc, kterou je potřeba si přiznat, a neposrat se z toho, když se i rozhodnu dát slíb, to mohu, ale ne na trvalo. Slíbit si věrnost, to ano, ale nemohu slíbit trvalý vztah. Tohle respektuji, tohle jsme si slíbili, ale ne na věky. Abychom zachránili vztah, aby mohla i nadále pokračovat vzájemná spolupráce, taksi řekněme, že cokoliv se kdykoliv změní, tak že to oznámím. Ne ve smyslu, už jsem s ní, už jsem porušil slib, ale plánuji ho porušit. Žádám tě, prosím, tuto dohodu (slib) zrušme. Já už nedokážu s touto dohodou s tebou žít. Zažil jsem to asi před rokem ses vou ženou. Cítil jsem, že chci v tom vztahu setrvat, protože za standardních okolností, které nás učí společenský systém, bych se s ní rozešel. Řekl bych, že si navzájem nesplňujeme požadavky, že se v tomto vztahu cítím nesvobodně, rozešel bych se v klidu jako kamarádi. Ale musím se s tebou rozejít, protože už s tebou nemůžu být. Proč už se mnou nechceš být? Protože neumím být svázaný a sexuálně připoutaný. Já to neumím. Nedokážu to. A proč bychom se měli kvůli tomu rozcházet? Pořebujeme se? Ano. Já tebe pro toto, toto, toto... Ano, a já zas tebe pro toto, toto, toto... Nač se rozcházet, když se potřebujeme. Tak jsme zrušili nesmyslnou dohodu. Máme spolu vztah. Procházíme si lekcemi, právě proto jsme spolu, že nás to naučí úplně jinou kvalitu vztahu. Nový vztah otevírá v našem životě další novou lekci, protože každý vztah je přitáhnutý proto, aby si spolu lidé něco navzájem odevzdali.

Nejdříve přichází harmonizace energií. To znamená, že se přitahují lidé, kteří se navzájem doplňují (např. submisivní s dominantním). Submisivní potřebuje získat odvahu a dominantní získat pokoru. Ti se vypořádají poměrně rychle. Někomu to trvá pár měsíců, někomu pár let. To jsou ty první krize. Když přichází první krize (energetická rovina), máme pocit, že už se nepotřebujeme, že si vadíme, že jsme z druhého nervózní. Pokud se nevyrovnáme energeticky, pak následují problémy na dalších úrovních. To znamneá, že ty úrovně nemáme šanci odhalit. Může to být emoční úroveň, kdy si čistíme rány, které nám způsobili rodiče v ranném děství. Může to být intelektuální úroveň, že se učíme něco nového, důvěřovat si, duchovní úroveň - víra v sebe samého. Úrovní je velmi mnoho. Ale to, že jsme spolu stále znamená, že se potřebujeme. Je to jednoduché. Je to takový kruh.

To, že jsme spolu, je důkaz, že se potřebujeme. To, že se potřebujeme, znamená, že jsme spolu. Pokud neumím někoho opustit, znamená, že ho ještě potřebuji. Proč ho potřebuji? To musím zjistit. Je to o tom, abysme si dokončili lekci a poslání. Tedy vždy si čistíme lekci a užíváme si nějaké poslání. Posláním může být dítě, které se ptá na svět. A současně s tím, se naučíme jednu lekci, např. se vzdáme závislosti na otci. Vztah má vždy svoji úlohu.
Pokud neumíme danou lekci pojmout a ze vztahu utečeme. Nevyjádříme, co potřebujeme. např. to není možné, pokud je partner násilník. Naučili jsme se vzepřít násilníkovi a říct: dost. Potom dokončit si další lekce již s lepším levelem v tom vztahu. Pro lepší představu, Např. vztah může začít takto: Nejprve musím mít kontakt s tím nejprimitivnějším násilím, abych pochopil, co to násilí je. Potom, když se násilí vzepřu a od násilníka odejdu, přitáhnu si opět nějakého despotu, také násilníka, ale už ne fyzický. Despota, které mě naučí poznat další nuanci násilí a vzepřít se i tomuto. A potom mi konečně do cesty příjde člověk, který mi ukáže vnitřní agresi ve mně. Tu agresi, kterou mi doposud zrcadlilo mé okolí. Proto jsou ti partneři tak podobní. Ale nikdy ne úplně stejní. Každý partner nám pomůže odhalit část nějaké lekce. Nový partner tedy přichází velmi podobný, ale už s novou lekcí. Na nové další úrovni.

Dotaz: Pokud mám partnera na celý život?

Odpověď: Může jít o závislost, ke které se dostaneme na závěr. Ale také spolu mohou být partneři velmi dlouho, jako já se svou ženou, ale jsme spolu tak dlouho proto, že jsem konečně vyjádřil to, co jsem dříve neuměl. Vyjádřil jsem svou další potřebu. Já svou ženu potřebuji, ale současně potřebuji i prožívat svou potřebu svobody. A nakonec jsme zjistili, že to největší osvobození přišlo pro mou ženu. Ona si konečně užívá tu svobodu. Ale pokud bych neměl potřebu jí sdělit, že nechci být sexuálně vázaný jen na ní, tak ona by musela mít partnera, který by jí musel podvádět, ona by se na něj naštvala a podváděla by zas jeho, ... Musíme k té svobodě vždy nějak přijít, ke svému záměru, který máme. Od té doby, kdy jsem vyjádřil touhu po svobodě, začala další etapa lekcí. Nová etapa spolupráce. Původní lekce se uzavřela, a kdybych se tehdy se ženou rozešel, začal bych tuto novou etapu s novou ženou. A tím, že jsem svou potřebu sděllil, a zůstali jsme spolu, pokračujeme v nové lekci stále spolu. Pokud budeme postupovat v partnerské práci tak, že budeme vyjadřovat vždy to, co cítíme; vždy vyjadřovat to, co potřebujeme, máme pak největší možnosti a šance být s jedním partnerem celý život. Partner, se kterým jsem třicet, dvacet nebo deset let, mě už tak doplňuje, že představa, poznávat se s někým nanovo, budovat vše znovu, to je otrava. Proto já raději zůstanu s jedním partnerem desítky let na spolupracujícím základě.

Ale to neznamená, že jsem partnerovi zavázaný, že jsem vězněný, ale to už je na nás, jak to cítíme. Někomu vyhovuje sexuálně jeden partner čtyřicet let a potřebuje se svěřovat desítkám jiným lidem. Někdo zas potřebuje fakt, že se bude svěřovat zásadně partnerovi: Ty jsi moje nejbližší osoba, nikomu jinému nedokážu říct to, co tobě, ale nebudeme spolu souložit. Důležitá je upřímnost a důležité je vyjádřit upřímně to, co cítím.

Je krásné, když mám po svém boku někoho, koho potřebuji na svou celistvost. Abychom však měli vyrovnaný vztah, co nejdůvěrnější, a co nejdéle trvalý, musím mít jasno, na co toho člověka potřebuji. Není problém, pokud skončí mé potřeby, že se rozejdeme. To je jasné. Ale pokud to tam ještě necítím, že bych chtěl ze vztahu odejít, tak vím, že ho ještě na něco potřebuji, ale nevím na co. A musím na to přijít, začnu pátrat, jemně, ty vyjádření nemusejí být verbální, jsou energetického charakteru, dotyky, tím, jak na mě působí.

Mohu mu to vyjádřit nejen slovně, ale např. tím, že jsem k němu pozorný, starostlivý, že si umím domyslet, co potřebuje, že mu dokážu poskytnout tyto věci, aniž bychom o tom hovořili. I to jsou krásná vyjádření toho, že se stále potřebujeme. Proto mnohkrát přichází krize u manželů středního věku, kdy žena o svém muži ví všechno, ale manžel neví, že potřebuje něco, co si odzrcadlil nebo zpodobnil nějakým sexem s mladou ženou. Muž se cítí znejistěný svou zralostí, svým věkem po čtyřicítce, přichází jakási frustrace z toho, že člověk trochu ztrácí sílu, že už není ten muž, kterého od něj společnost očekává. Může být tedy pod takovým tlakem, který pak už nemůže zvládnout a potřebuje mít kontakt s mladou ženou, která mu dá najevo, že ji o něj jde. Nemusí být ani tak hezká a stačí, aby o něj projevila zájem a on bude v řiti, okamžitě podlehne. A to vzejde z podvědomí. Ta nedůvěra, že nejsem pěkný, že už jsem starý. A žena o deset let mladší o mě projevila zájem, najednou jsem byl Bůh. To mi dávalo mnoho. Samozřejmě, že ten vztah byl jinak strašný, úplně na nic. Ale já jsem se do ní zamiloval. Úplně hloupě. Nevíme, co se s námi děje. A když to muž ve středním věku ženě neřekne, tak se zamiluje do mladé ženy. On to nepoví své ženě, které už pozná každou plombu v jeho puse. Neřekne jí to, protože se to nesluší, to se nedělá. Ale kdyby jí to řekl, ta žena mu umí pomoct. Umí to s ním probrat, umí ho pochopit, co se s ním děje. A třeba i řekne konec konců, tak za ní běž. Klidně si s ním chvíli buď. Vyzkoušej si, co tělo žádá, ale tady seš doma. Takže se pak se vrátíš domů. Některé ženy se to umí intuitivně takto zachovat, umí to i muži. Ona ví moc dobře, jakou má hodnotu pro svého muže, a ví dobře, že on jí v životě neopustí. A tak mávne rukou nad mladou ženou. Ví, že od té by muž nikdy nedostal to, co mu nabízí ona jako jeho žena. Absolutní bezpečí a zázemí. Ale nedokáží si to říct, nebo si v tom pomoct. On má potřebu utíkat z domu a hrát si na lež a dělat, že žena o tom neví.